Resident Evil Archives

I po těch letech platí, že se tu budete bát každého zvláštního zvuku a to tím více, že nábojů nebudete mít na rozdávání. Přičemž jednou zabití nepřátelé se mohou vracet po čase nazpět do hry, za předpokladu, že je nespálíte, což je jeden z mnoha momentů, kdy tady musíte přemýšlet trochu strategicky.

Současně jde o jeden z momentů, který vás dost zdržuje. Proč? Z důvodu hodně omezeného inventáře, díky čemuž tady spoustu hodin strávíte chozením tam a zase zpátky, při přenášení pro další akci potenciálně vhodných předmětů, uskladněných ve speciálních bednách, kam se pro ně musíte neustále vracet.

Klíčovými proprietami pro zdejší putování jsou pochopitelně zbraně a uzdravovačky. V prvním případě se musíte spolehnout na postupně se rozšiřující palebný arzenál, který se od základní pistole a brokovnice může dostat až ke kategorii ultimátního granátometu. S čímž ovšem úzce souvisí výskyt stále silnějších nepřátel, jako jsou nesmírně agilní Hunteři, potažmo pravidelní a zhusta patřičně přerostlí bossové. Zajímavou novinkou oproti původní PSX verzi je přítomnost sekundárních zbraní, jako jsou dýky na jedno použití, které dokážou odrazit útok zombíka, co se do vás už už hladově zakusuje. Což je další aspekt nahrávající jistému taktizování během časté konfrontace s nepřáteli.

Bylo by nyní dobré připomenout, že Resident Evil Archives, vůči originálu vydanému před mnoha lety na PSX, změnil celou řadu věcí - a určitě ku prospěchu hry. Především zmizely loadovací obrazovky při zdolávání schodiště, jakkoliv tyto prodlevy stále zůstávají při prostupu mezi místnostmi skrze zavřené dveře. Byly dále přidány nové lokality, resp. pozměněny ty stávající. Zaregistrovat lze další nebo úplně nová herní puzzle. Třebaže musíte strávit jejich dosti bizarní koncept, kdy na jedné straně mapy najdete jakýsi artefakt, který vám zpřístupní či otevře cestu v úplně jiné části hry. Ale popravdě, jsem za tohle schéma stále vděčný, neboť vyžaduje po hráčích mnohem větší úsilí.

Ačkoliv je mapa ve výsledku také zpracována výrazně lépe, než kdysi na PSX, je škoda, že pro potřeby Wii tvůrci nevymysleli něco dalšího, pokrokovějšího. Něco, čím by vám ulehčili snažení, třeba jen zohledněním, do kterých zamčených dveří pasují jaké klíče. Pokud si tuhle informaci nedáte na papír, snadno později zapomenete, které že dveře z těch mnoha neprostupných mohou být po nálezu konkrétního klíče konečně otevřeny!

Takže co to tu ve finále máme? Hororovou hru prošpikovanou hádankami, nesmírně napínavé dobrodružství se sympatickou mírou replayability a tady nejenom díky skutečnosti, že prvotní volba postavy definuje vaše následné možnosti a také herní obtížnost.

Na druhou stranu dojem kazí kostrbaté ovládání a řada dávno přežitých prvků, jako je práce s omezeným inventářem. Co je však asi nejhorší, Capcom hratelnost v žádném ohledu nijak nezměnil a jde o zcela shodnou verzi, jako byla svého času GameCube podoba Resident Evil. Takže ve výsledku dostanete produkt, který se sice na Wii prodává za budgetovou (nižší) cenu, ale je to stále vyšší investice než ta, kterou vložíte do původní GameCube inkarnace.