Dojmy z rozehrání plného Resident Evil 6
Po delším hraní za všechny postavy už můžeme soudit.
Když se na disku Resident Evil 6, určeného pro otestování hry ještě před vydáním plné verze, skví měsíc srpen, hned mi bylo jasné, že tato placka bude prakticky finální kód. Ani jsem se moc nemýlil, protože jsem si zahrál do sytosti opravdu majoritní část celé hry, včetně skoro všech nabízených herních režimů. Jestli si mne tak nový Resident Evil něčím hned získal, tak to je opravdu až pedantská pozornost na doslova obří porci obsahu, která na vás všechny čeká!
Dá se říci, že vlastně dostanete hned pět her v jednom balení. Středobod tu tvoří dokonce kvarteto unikátních kampaní, vždy s pěti dlouhými kapitolami, přičemž každá tato část patří jiné dvojici postav. Mezi dvojicemi si pro hraní můžete libovolně vybrat a buď hrát sami s AI pomocí, nebo si kdykoli přizvat partnera přes internet, propojené konzole a dokonce i přes rozdělenou obrazovku. A to ještě není všechno, nádavkem je tu k mání ještě arkádový Mercenaries mód, kdy s techno hudbou na pozadí v omezeném čase likvidujete co nejvíce zombíků.
Skoro půlka hry na stole
Já si tak zahrál vždy dvě úvodní kapitoly ze tří vybraných kampaní (stejné, ale mnohem kratší úryvky obsahuje i nedávno vydané demo pro zvané) a k tomu i tu arkádičku, která je tu ale spíše pro takové krátké povyražení, protože jednotlivé mapy (na disku byly tři) nejsou nijak provázány a hrají se samostatně o body do žebříčku. Přitom na celý úvod kampaně za Leona Kennedyho mi, stejně jako ve starších dojmech Martina Zavřela, vlasy doslova vstávaly hrůzou a myslel jsem, že pak napíšu asi nejdrtivější kritiku mého života, protože hra začala doslova tragicky.
Startovní předehra s útěkem ze zamořeného města byla extrémně lineární (to jsem ještě netušil, že i celá hra, ale v dalším to už tolik nepostřehnete), ale hlavně snad po pár sekundách prošpikovaná quick-time scénami a neustálým drcením kontextových tlačítek, že mně to okamžitě otrávilo! Pár kroků a rychle otáčej páčkou, dalších pár kroků a rychle stiskni tato dvě tlačítka, načež tě o vlásek mine vrak auta... No, hratelnost v tomto byla nudná, stále jsem opakoval scény na čas, než mi došlo, co mám dělat a proklínal docela obyčejné střihové scény v enginu hry, které žel nejdou přeskakovat...
Naštěstí prolog, kdy jsem pomáhal mé zraněné partnerce z kampaně Heleně Harper do bezpečí mimo město netrval dlouho a trápení bylo brzo konec. Říkal jsem si, jestli bude takto celá hra pokračovat, tak to asi brzo zabalím. Naštěstí to dále bylo mnohem lepší, už třeba tím, že si asi po povinně přetrpěném úvodu, jenž ale zobrazuje pozdější události, můžete svobodně vybrat jakoukoli ze tří odemčených kampaní. Ta čtvrtá, o které se moc neví, by se zřejmě měla otevřít později, asi po dokončení předchozích a zahrajete si v ní za jednu starou známou a tajemnou postavu, která se mihne i v těch dalších příbězích...
Vyberte si postavu dle libosti
Já si tak pro první rundu vybral samozřejmě Leona, kterého následuje zmíněná Helena. Mám také za to, že tato část hry asi nejvíce odkazuje k prvním dílům série i k pátému dějství, protože z celého balíčku mi nabídla asi nejtajemnější a nejstrašidelnější atmošku. Jako nepřítel se v ní vrací na scénu klasičtí a pomalí zombíci, nyní s dosti povedenou mimikou a jimi zamořené kulisy, odkazující na minulé lokace (škola, obchod se zbraněmi či tajná bio laboratoř) nejsou věru špatné. I zde je ovšem vidět, že nový Resident už není žádným napínavým hororem, jako spíše jemně temnou akční jízdou. Hodně jsem si při hraní vybavoval Gears of War. Až tak akční mi šestka přišla.
Každá postava umí slušně střílet z celé plejády zbraní, od pistolí, přes pušky, až po granáty, přičemž na blízko ani nemusíte mířit, o to se postará automatika, vlastně skoro stejně jako o funkční kryt. Ale hlavně všichni hrdinové ovládají masakrózní ruční výpady, kopy a útoky s nožem, které na protivníky bohatě stačí. Jen se pak musí vždycky dokončit řádně krvavým útokem. A propo, zombíci jsou stejně tak pomalí, že se jim dá dost dobře prostě zdrhnout. Když pak oba z dvojice v kooperaci rozrážíte dveře, ani vás přitom jejich armáda moc nelechtá.
Výskok i seskok jen na povel
Oceňuji, že při míření už můžete pomalu chodit, cílit lze přes obě ramena, ale rozkouskování všech pohybových dovedností opět na kontextová tlačítka považuji za totální úlet a asi největší mrzutost hry, spolu s těmi časovanými mačkátky samozřejmě. Ono už jenom fakt blbě vypadá, když si to pádíte po můstku, který se schodovitě svažuje, a u každého schodu se nuceně zabrzdíte, načež se teprve objeví pokyn na tlačítko, kterým seskočíte. Ad absurdum to bylo dovedeno v jedné scéně z jiné kampaně za Jake Mullera a Sherry Birkin, kdy utíkáte po můstku před střílející helikoptérou a ona vás z několika metrů i přes pravidelná zastaveníčka nedokáže ani škrábnout...
Ostatně, pěkně rozmanitost kampaní ilustruje jejich odlišné zaměření, kdy s Leonem a Helenou spíše jako štvaná zvěř prcháte do bezpečí od nákazy, ale v podání příběhu Chrise Redfielda a Pierse Nivanse už je to přesně naopak. Jako členové úderného oddílu BSAA jdete přímo do akce tam, odkud normální lidé prchají. Však noví nepřátelé jako křováci J'avo už jsou horším oříškem, neboť po zásahu dokážou zmutovat a v mnohdy úzkých prostorách slumů a mrakodrapů jednoho čínského města je jich všude jako much. Na konec bych si být vámi nechal cestu Jaka a Sherry, protože z Mullera se v jeho kampani stává doslova bojová mašina, která ani nemusí mít bouchačku a na jeden dva kopy rozprskne bez dokončovačky skoro každého protivníka.
Ano, obě části mimo Leonovu jsou už jasná akční a střílecí jízda, že mi více připomínaly Battlefield, než nějaký horor. Smyšlená zemička Edonia je doslova válečná zóna včetně bojových vozidel, kdy postupujete jako pěchota v zákrytu vpřed. Toho jsem se v Resident Evilu snad ještě nenadál... Nicméně strach tu sice zmizel skoro úplně, ale i tak se to nehraje špatně a putování pěkně odsýpá, snad i díky snadné navigaci pomocí virtuálních šipek z vašeho PDA, ostatně každá kampaň má dokonce nejen vlastní intro, ale i zcela unikátní HUD! Však inventář ve formě jednoduchého křížku (nahoru předměty, do stran přepínání zbraní) je také inovovaný, ale historii zase připomínají obligátní zelená a červená kvítka pro léčení.
Koop ničím nepřekvapí
Kooperace mi ale přišla spíše umělá, než nutná, protože nevidím důvod, proč si jedna postava nedokáže rozkopnout obyčejné menší dveře. Dobře, aspoň se oba partneři mohou navzájem léčit a vytahovat se na překážky, ovšem nic extra nového jsem v tomto směru od etalonu Army of Two tady nezaregistroval. Prostředí interaktivní také moc není, něco málo rozstřelíte (hasičáky, sudy, bedny, flašky), ale jiné věci v prostředí zase nikoli (kupř. žárovky a světla) a trochu mě iritoval i občas nuceně uzamčený pohled.
Jinak se díváte klasicky přes rameno, nicméně ani tato kamera mi díky zaclánění postavy nepřišla moc přehledná. Náhled je na můj vkus moc nízko, takže ve stísněných interiérech jsem se občas ztrácel. Ono tak najít všechny sběratelské symboly není nic jednoduchého, to už si spíše pohodlněji vytuníte vaše postavy za nastřádané bodíky, jež vypadávají ze zabitých nepřátel a rozkopnutých předmětů, čímž jim dodáte třeba větší odolnost, nebo přesnější mušku. Tu mají AI parťáci, pokud volíte osamocené hraní, velmi dobrou, ostatně jejich činnost se dá určitě pochválit. Kolikrát mi ušetřili cenné střelivo, kterého není zvláště na vyšší ze čtyř obtížností nikdy dost, navíc, když není dovoleno sbírat zbraně po zabitých.
Resident Evil 6 pro PS3/X360 v angličtině u nás vydá Cenega 2. října za 1399 Kč, PC verze také v angličtině vyjde později na přelomu 2012/2013.
rezervovat na Xzone
Z toho, co jsem nahrál, se už dá hodně dobře usuzovat i na celkovou délku hry. A tady se nebojte vlka nic, protože to vypadá, že vás skrze ty čtyři kampaně čeká opravdu pořádná porce vybíjení nemrtvých! Jedna kapitolka mi na třetí obtížnost při spíše hbitém průchodu bez lelkování a kochání zabrala mezi hodinou až necelými dvěma, což znamená, že už jedna část by mohla zabrat velmi solidních 5-8 hodin dle zvolené obtížnosti, a to si vynásobte ještě čtyřmi! Ne ne, tady čichám nejen parádní rozmanitost hry s unikátními příběhy různých postav, ale i dlouhou životnost, do níž jsem ještě nezapočítal arkádový režim. Jestli nic, tak jsem si jist, že minimálně v těchto dvou disciplínách bude nový Resident Evil určitě vynikat. Už ale nedokážu říci, jestli i pozdější kapitoly budou stále tak zábavné, jako ty první dvě, které jsem si zahrál s chutí, byť jsem si musel chvíli zvykat, že se dívám už jen na temnou akční střílečku, než na pořádný herní horor.