DOJMY z rozehrání Remember Me
Propracovaný a chytlavý kyberpunk příjemně překvapil.
Takhle hra přišla tak trochu nečekaně. Stojí za ní nové francouzské studio Dontnod Entertainment a pod křídla si ji vzal japonský vydavatel Capcom, který tak podruhé v krátké době přináší na trh hru, stylizovanou "evropským rukopisem" (tou první byla Dragon´s Dogma). Autoři si hodlají tímto odvážným debutem udělat na konzolové i počítačové herní scéně dobré jméno a tudíž věnují velkou pozornost každičkému detailu jejich hry, od designu interiérů či vybavení ve hře až po zdánlivě nahodilé konverzace NPC postav v ulicích.
Remember Me běží na technologii Unreal Engine 3, přesto mě překvapila svou bohatostí, detailností a rychlostí. Dosaďte naprosto jedinečnou hudební složku a máte před sebou jednu z nejzajímavějších sci-fi her od třetích dílů Deus Ex a Mass Effect. Měl jsem to potěšení strávit pět hodin s první polovinou hry, díky novinářské preview-verzi pro Playstation 3.
Neo-Paříž, 2084
Integrace "augmentované reality" dosáhla takového stupně, že každý člověk má v zátylku integrovaný čip, pomocí kterého využívá služby, ke kterým dnes využíváme mobilní telefony, tablety a tak dále. Nejpřevratnější funkcí těchto čipů je schopnost zaznamenávat naše vzpomínky: v symbiotickém spojení s lidským mozkem umožňuje tato technologie "přehrávání" našich zážitků z minulosti, jako když jsme je prožívali poprvé. Bohužel, vedlejším efektem tohoto technologického zázraku je zpřístupnění našich vzpomínek hackerům, kteří za pomoci tohoto rozhraní dokážou lidem jejich vzpomínky zcela ukrást. Ti nejlepší z těchto novodobých teroristů, přezdívaných "erroristé", dokážou vzpomínku v lidské hlavě "zremixovat" a efektivně tak ovlivnit motivaci a chování člověka.
Atletická černoška jménem Nilin byla legendární erroristkou, ale na začátku hry se ocitá sama v pozici svých obětí. S většinou paměti vymazanou, zařazená do pochmurného pochodu vězňů v rekonstruované Bastile. Po řádně depresivním úvodu se hlavní hrdince podaří v zuboženém stavu uniknout, aby se probrala v masovém hrobě hluboko na dně stoky nejhoršího slumu Neo-Paříže. Obklopena hnijícími mrtvolami a zdegenerovanými mutanty se musí probojovat na povrch a doufat, že při své cestě za získáním ztracených vzpomínek bude volit ty správné spojence: zdá se totiž, že zatímco ona si pamatuje jen velmi málo, všichni ostatní ji moc dobře znají. Zatímco v jiných hrách je téma ztráty paměti klišé, zde jde o nosný prvek celého příběhu a dokonale funguje.
Remixování vzpomínek
Když nám byla hra poprvé představena, vypadalo to, že remixování vzpomínek bude ústřední herní mechanikou, na které hra bude stavět svoji odlišnost od konkurenčních titulů. Ve výsledku ale rozhodně o žádnou ústřední mechaniku nejde: hratelné pasáže s tímto obsahem jsou ve hře pouze čtyři (v preview-verzi byly první dvě). Zato jde ale o klíčové a nepopiratelně silné okamžiky, kdy jednak na vlastní kůži zažijete a pochopíte, co ovlivňování vzpomínek lidem dělá - a kromě toho pokaždé posunete příběh zásadním směrem dál.
Chcete-li vidět z hraní Remember Me delší souvislou pasáž, poslouží k tomu ideálně tato nahrávka.
V praxi to funguje tak, že nejprve shlédnete celou vzpomínku, jako kdyby to byl film, abyste ji následně mohli manuálně přetáčet tam a zpátky. Přitom budete hledat předměty a momenty, jejichž změnou můžete ovlivnit řetězec událostí ve vzpomínce až po úplnou změnu jejího výsledku. Pokud tedy sledujete vášnivou hádku, ve které někdo vyhrožuje někomu s nabitou zbraní, stačí odjistit pojistku a celá věc může dopadnout docela jinak. Najít tyto momenty a předměty ve vzpomínkách není těžké (hra je zvýrazňuje), ale je potřeba skloubit je ve správné kombinaci, aby výsledek dopadl právě tak, jak chcete. Po stránce hratelnosti nejde o nic světoborného, ale z hlediska stavby příběhu a ústředního motivu hry jsou to rozhodně zajímavé pasáže.
Prolezte celé město
Co tedy je jádrem hry, když ne remixování vzpomínek? Nepřehlédnutelný důraz na lineární příběh a herní svět vystavěný jako maximálně působivé kulisy s intuitivní navigací hráče jasným směrem mi od začátku nejvíce připomínaly sérii Uncharted. To je samozřejmě velká poklona, protože tím nemám na mysli jen strhující filmové tempo hry, ale také její snadnou uchopitelnost a vtahující hratelnost. V praxi tedy budete skoro pořád lozit po budovách a římsách, ale nečekejte žádné otevřené město jako v Assassins Creed.
Než z toho začnete být rozmrzelí, uvědomte si, co tím tvůrci získali: mohli tak vystavět dokonale různorodá, maximálně propracovaná prostředí, která je opravdu radost zkoumat. Zatímco Nathan Drake ve svých hrách střídavě zkoumá lokace po celém světě, v Remember Me budete každou hodinu objevovat docela nové prostředí v rámci Neo-Paříže: od již zmíněných kanálů a slumů před chudinské čtvrti až po oslepující luxusní centrum města nebo technologický teror novodobé Bastily. Každá lokace má unikátní atmosféru a díky mimořádně působivé grafice je radost je objevovat.
Augmentované rvačky
Největší procento času stráveného s hrou se ale budete prát. Souboje holýma rukama na blízko jsou zde natolik dominantní, že prostě není možné se ubránit dalšímu hernímu přirovnání, tentokrát s Arkhamskou sérií Batmanů. To je ovšem těžká konkurence, proti které je docela problém přijít s něčím novým. Autorům se to přesto povedlo. Jednak díky zapojení zajímavých druhů nepřátel: vedle relativních klasik typu "nejprve mu musíte speciálním útokem vyrazit z rukou štít" až po "musíte jej dostat do světla, protože ve stínu je neviditelný". Hlavně ale díky systému nelineárních komb (jednotlivým úderům se zde říká "Presseny"), která si "konstruuje" ve speciálním menu hráč sám.
Existují čtyři kategorie úderů: silový (maximální poškození protivníka), regenerační (doplní vám zdraví), chladící ("zchladí" ukazatel vyčerpání vašeho speciálního útoku, takže jej můžete použít dřív/častěji) a násobící (zopakuje efekt úderu před ním s dvojitou účinností). Aby toho nebylo málo, čím delší kombo, tím silnější atribut získá každý další úder. Hráč si přitom pomocí nasbíraných bodů postupně odemyká možnost stavět delší a delší komba z kombinací těchto čtyř úderů (namapovaných jednoduše na 4 hlavní tlačítka ovladače). Menu hry vám přehledně ukazuje nejen aktuálně konstruovaný řetězec, ale také jeho číselné atributy (kolik poškození nebo doplnění vám dodá).
Chytne a nepustí
Všechna komba přitom můžete remixovat opakovaně po dobu celé hry, nic není nevratné. Zní to možná trochu složitě, a zprvu mi skutečně dalo trochu práci se v tom zorientovat, ale po pár hodinách hraní už jsem systém plně ovládal a dokonale jsem se díky němu bavil. Nepřátel je navíc hodně a obzvlášť bossové jsou tuzí, takže vaše pochopení systému a reflexy budou podrobeny náležitým zkouškám. Naštěstí budete kromě stále delších komb odemykat také zmíněné speciální útoky, které vám například na chvíli mnohonásobně zvýší sílu, omráčí všechny v dosahu nebo přinutí robotické nepřátele přejít na vaši stranu a bojovat po vašem boku atd.
Remember Me vyjde 7. června pro PC, PS3 a X360 a chystá se pro něj čeština.
rezervovat na Xzone.
Hru jsem zapnul poměrně pozdě večer, ale než jsem si to uvědomil, strhla mě natolik, že jsem docela zapomněl na únavu. Skončil jsem tedy s hraním pozdě v noci a kdyby preview-verze pokračovala dál, asi bych prostě spánek úplně obětoval. To je dobré znamení. Neříkám tím, že jde o kandidáta na hru roku, ale rozhodně mě její kvality hodně příjemně překvapily. Na můj vkus je ve hře možná trochu moc barev, hlavní hrdinka mi není příliš sympatická a příběh se bohužel nedokáže vyhnout určitým žánrovým klišé, na druhou stranu se to ale skvěle hraje, ještě líp to vypadá a na každém rohu čeká nějaký zajímavý detail nebo překvapení.
Osobně mám navíc slabost pro kvalitní herní hudbu, takže fascinující kombinace živého orchestru se záměrně trhanými (remixovanými) elektronickými efekty mi dokonale sedla a znásobila herní zážitek. Tím spíš, že hudba se během početných a dlouhých soubojů dynamicky remixuje v závislosti na každém vašem úderu nebo zásahu. Pokud máte rádi tradiční kyberpunk, svižné příběhové hry a souboje holýma rukama, máte se na co těšit.