RECENZE: XCOM 2
Jak se povedlo pokračování úspěšné strategické hry?
XCOM 2 v těchto dnech vychází pro PS4/X1, toto je republikovaná recenze původní PC verze z února letošního roku.
Novodobý restart série XCOM v podání studia Firaxis se opravdu vydařil (viz. naše recenze zakládní hry i datadisku), a bylo tak jen otázkou času, kdy se dočkáme jejího pokračování. Oblíbená a návyková strategicko-taktická hratelnost, kdy zkoumáte mimozemské technologie, spravujete svou základnu a posíláte své vojáky do nebezpečných misí byla naštěstí zachována, a nebál bych se říct, že máme v rukou další potenciální hit.
Role vetřelců a vaší organizace XCOM se tentokrát prohodily. S ukradenou mimozemskou lodí Avenger jste to nyní právě vy, kdo provádí plánované teroristické akce podkopávající stávající dystopický režim. Zástupci procizácké frakce ADVENT, jež mají s lidstvem samozřejmě jen ty nejlepší úmysly, se vám v zásadě jen brání. Nic ale není úplně takové, jak se na první pohled zdá a o "oblíbené" zachraňování civilistů před mimozemským útlakem nakonec také nepřijdete. Je ale zajímavé, jak tato odlišná výchozí pozice dokáže proměnit onu léty ověřenou hratelnost a přinést svěží vítr na pole tahových strategií. Vaším úhlavním nepřítelem je tentokrát záhadný projekt Avatar, jehož dokončení se budete snažit zabránit a to se nejednou změní doslova v závod s časem. Na děj je tu vůbec kladen nebývale velký důraz, a jeho strhující tempo si vaši pozornost získá poměrně rychle.
Vše působí velmi epickým dojmem, a to jak po stránce prezentace, tak i co se týče hudby. Hráč je nyní jako velitel velmi důležitou součástí děje, a ten je odhalován postupně, s probíhajícím výzkumem. Stále jsem si ale kladl otázku, zdali je znalost prvního dílu nutností, nebo jestli se bez ní noví hráči objedou. Děj samotný se totiž odehrává nějakých 20 let poté (tj. někdy kolem roku 2035), a příběh často i v rámci objevených technologií a reálií na předchozí dění odkazuje (i když EXALT z datadisku byl z nejasných důvodů vypuštěn úplně). Podobné je navíc i uživatelské rozhraní, jež však naštěstí už netrpí přehnanou konzolovostí. Znalci předchozího dílu tak budou hned jako doma, ale nováčci asi budou zpočátku tápat. Vše je ale nakonec vysvětleno poměrně srozumitelně a naskočit do rozjetého vlaku by tak určitě neměl být problém (i když předchozí díl má také své kouzlo).
Oproti prvnímu dílu bylo ale každopádně vylepšeno mnohé. Lepší je grafika i různorodost misí, jejichž prostředí nyní závisí nejen na zemi, kde se odehrávají, ale i na denní době a počasí. Prostředí i cíle se teď generují náhodně a za celou dobu se mi nestalo, že by se nějaká z nich opakovala, byť jejich základních typů je samozřejmě omezené množství. Rozmanitější jsou i schopnosti nepřátel, kdy na každého je nutné volit jinou taktiku a to reflektují i nově navržené dovednosti vašich vojáků. Přibyly i různé další prvky hratelnosti a přestože základní mechanismy zůstávají stále stejné (ono taky proč měnit něco, co funguje), tak celkově rozhodně nemohu říct, že by pokračování bylo jako přes kopírák. Právě naopak a jsem za to rád.
Zásadní změnou prošla například strategická mapa světa, kde nyní čas běží jen, když vyberete jednu z různorodých činností. Zpočátku mi sice přišlo, že mi hra nedává moc na výběr, ale po chvíli jsem měl opačný problém a nevěděl, čemu se věnovat dřív. Získat cenné informace nebo nového vědce či inženýra, peníze nebo naopak cenné suroviny? Ničeho nebudete mít nikdy dost a rozumné hospodaření s omezenými zdroji a jejich investice do vašeho vybavení a vojáků je tu naprosto zásadní předpoklad pro následný úspěch v misích. Hra se neustále snaží vyvolat dojem, že skutečně jste na té prohrávající straně a musím říct, že výsledná atmosféra tím jen získává.
Zajímavým, i když dle mého ne příliš domyšleným herním prvkem, je utajení vašich jednotek v počátku některých konkrétních misí, například, když máte zničit nějaký vysílač nebo zajmout VIP osobu. Funguje to v zásadě tak, že dokud nevystřelíte, nebo se nedostanete na dohled nepřátel, tak o vás druhá strana neví. Můžete se tak lehce dostat do pozice, kdy nějakou skupinku přepadnete pomocí režimu hlídkovacího režimu Overwatch ze zálohy. Bohužel to ale úplně nefunguje tak, že by se daly potají plnit rovnou celé mise a víceméně se tím jen nahradil jeden stereotyp druhým - záměrné vyhýbání se nepřátelům se vám totiž může spíš vymstít - to když vám pak po nutném prozrazení vpadne do zad většina nepřátel z mapy. Skrývání tu tedy funguje tak nějak napůl a sám jsem zvědavý, jestli ho vývojáři v budoucích updatech nebo DLC ještě nějak upraví.
Novinkou (i když v mnohých komunitách poměrně spornou) jsou také časově omezené úkoly, které je potřeba splnit s následnou evakuací v předem omezeném počtu kol. Osobně si myslím, že je to dobrý způsob, jak dostat hráče do presu a zároveň tím nabourat jeho zažité postupy. Hra vás de facto nutí vážit každý další krok a rozhodovat se efektivně, s čímž asi někteří mohou mít problém. S tím souvisí i čerstvé posily, jež na místo doráží poměrně pravidelně. Mohu vás ale ujistit, že se mi téměř nikdy nestalo, aby mi časomíra házela klacky pod nohy - a když ano, tak jen vinou mého předchozího špatného rozhodnutí. Na druhou stranu chápu, že ne všichni tento herní prvek ocení, a již teď proto není problém vybrat si jeden z mnoha modů, který toto omezení odstraní. Vše je dostupné přímo na Steam Workshopu, který herní trvanlivost jistě také prodlouží.
Po prvotním rozkoukání si jistě vzápětí všimnete, že i obtížnost vylétla směrem nahoru a hlavně, že už nic neodpouští. Vaši vojáci teď z bitev často odcházejí zranění a jejich léčení není rozhodně chvilková záležitost. Chybné strategické rozhodnutí v rámci výzkumu, výstavby nebo na mapě světa vám dá hra doslova "sežrat", protože prostředky jsou tu omezené, a neustále se tak budete potýkat s jejich nedostatkem. Ostatně to, že na legendární obtížnost je problém dokončit bez ztráty kytičky i úplně první misi, myslím mluví samo za sebe. A i ta nejlehčí obtížnost tu rozhodně není žádná procházka růžovým sadem. Aspoň je to ale výzva a mně osobně to vlastně i vyhovuje. Skoro bych si ale tipnul, že chystané updaty herní obtížnost nakonec přece jen sníží.
Úžasný nástroj dali Firaxis i všem těm, kteří si rádi přizpůsobují své vojáky. V editoru si jich můžete vytvořit klidně hromadu, a své oblíbence si pak snadno importujete do hry. Možnosti přizpůsobení byly hodně rozšířeny a s trochu nadsázky lze říct, že vzhledem teď vyrobíte téměř kohokoliv. A úžasné přitom i to, že tyto vojáčky můžete následně nahrát na internet a sdílet s ostatními. Přizpůsobovat si ovšem můžete i vaše zbraně a kreativní hráči tu budou v sedmém nebi.
Jestli ale vývojáři něco podcenili, je to výsledná optimalizace celé hry. Ta bohužel v současné době na mnoha různých výkonově odlišných herních konfiguracích trpí poměrně rapidními propady fps, především v základně a při načítání misí (ty jsou mimochodem velmi povedené!). Doufejme, že s tím budoucí patche anebo aspoň drivery ještě něco udělají. V kontextu zmíněného mi pak přijde poměrně úsměvné, že stačí jen jediná klávesa, abyste toto nepohodlné čekání částečně zkrátili.
Druhý XCOM vystihuje především smysl pro detail. Úchvatná destrukce prostředí, měnící se úvodní obrazovka aktuální mise s vašimi vojáky, hackování nepřátel pomocí speciálních dronů či obchodování se zásobami na černém trhu - to a mnohem víc vás bude nestále překvapovat každým krokem. Hratelnost je sice v podstatě pořád stejná, jako v předchozím díle, ale díky mnoha vylepšením je toto pokračování ještě větší radost hrát. A věřte, že každý úspěch vašich vojáků a jejich cestu k záchraně lidstva budete prožívat s nimi.
A příště snad už konečně ten podmořský díl, ano? Prosím, prosím? :)