RECENZE všech epizod Life is Strange: Before the Storm

Na pravdu může být drsný pohled. Opravdu jste na ni připraveni? Možná že lži, které si říkáme, nejsou tak strašné jako pravda, kterou skrýváme. Kromě toho, že tohle jsou ty hlavní otázky, na které se hráčů ptá Life is Strange: Before the Storm, jsou to svým způsobem i otázky, na které se tito hráči ptali vydavatele Square Enix, když bylo Before the Storm poprvé oznámeno. Proč kazit záhady původního Life is Strange (recenze) tím, že je všem úplně odhalí? Proč nenechat nevyřčená slova a neznámé postavy pouhým představám hráčů? Proč svěřovat tato oblíbená tajemství novému vývojářskému studiu? Navzdory těmto legitimním obavám ze strany komunity Life is Strange bylo od vydání první epizody letos v srpnu jasné, že Before the Storm nebude jen vhodným pokračovatelem původního Life is Strange, nýbrž že v některých ohledech položené základy dokonce překoná.

Before the Storm vykresluje intimnější obrázek Chloe Price, potížistické nejlepší kamarádky původní protagonistky Max, tři roky před událostmi Life is Strange čili v okamžiku, kdy se Max přestěhovala do Seattlu a ke dvěma ztraceným kontaktům. Hraní za Chloe se od hraní za Max značně liší a vzhledem k tomu, kolik toho v tomto okamžiku víte o Chloeině budoucnosti, je pozoruhodné, jak velkou svobodu vám Before the Storm dává při utváření jejího vzezření a postojů.

Nejdůležitější je samozřejmě to, že Chloe nemá tajemnou schopnost přetáčet čas jako Max. Tohle by v rámci komplexnosti hry leckdo mohl považovat za krok zpět, ale Before the Storm chytře sází na Chloeinu vynikající vnímavost a sociální manipulaci, takže máte spoustu příležitostí pečlivě zkoumat své okolí a přistupovat ke sporům jako k hádankám, které můžete vyřešit. Vaše odpovědi a reakce na svět kolem vás mají navíc významný pocit permanentnosti, takže v sázce je opravdu hodně.

K určitým konverzacím přibyla dodatečná vrstva v podobě systému Backtalk, což je jedinečná schopnost, díky které může Chloe obrátit oponentova slova proti němu jako v jakési slovní přetahované. Povinně ji používat vůbec nemusíte, ale můžete si v dialozích otevřít nové cestičky a následky. Jejich obtížnost se liší: občas se vám tím otevře prostor pro chybičky, a někdy dokonce můžete okamžitě selhat, pokud odpovíte byť i jedinkrát špatně. Odpovědi musíte volit ve velmi krátkém časovém úseku, což jen podtrhuje už tak napínavé konfrontace. Backtalk je pro Chloe velmi osobitý způsob, jak se vypořádat s okolním světem, a přestože ne vždy plyne zcela přirozeně, je škoda, že se v druhé půli hry používá čím dál méně.

Chloe je však pouze jednou polovinou vztahu v jádru Before the Storm. Tohle je poprvé, kdy se setkáváme s Rachel Amber, tajemnou postavou, kolem které se točí případ pohřešované osoby z první sezóny. Fanoušci měli strach, že setkání s Rachel poté, co o ní v původní sérii pouze slyšeli, zničí její kouzlo, ale pravda je taková, že trávit tolik času se skutečnou osobou, která stojí za všemi těmi drby a zvěstmi, je přesně tak podmanivé, jak byste doufali - Rachel je jedinec s nádhernými nuancemi a je stejnou měrou silná a zranitelná, má své nedostatky a nakonec ji stejně pořádně nepoznáte. Chemie mezi těmito dvěma mladými ženami je okamžitá a elektrizující. Když je vidíte spolu a užíváte si je stejně jako já po odehrání Before the Storm, zážitek z původního Life is Strange to obohacuje způsobem, který mi ani nepřipadal možný. Nezmění se tím jen to, jak je vnímáte, ale i to, jak interpretujete různé události z původní hry, a tím pádem dokonce i to, jak vnímáte Max.

Mnozí hráči si říkali, jaký smysl má vyprávět příběh o dvou lidech, jejichž osudy už známe, ale nejsilnější stránka Before the Storm spočívá v tom, že vás přiměje zapomenout na všechno, co bylo předtím, a opět se ztratit v Arcadia Bay - zapomenete na budoucí útrapy a budete si užívat omamný shon napínavého nového vztahu. Hra také riskuje tím, že představuje nové postavy a nové situace. Sekce D&D v první epizodě Before the Storm byla hodně velkým odklonem od vyznění původní série; byla zcela volitelná a fanoušky si naprosto získala.

Hráči se mohou vrátit k fantastickým dobrodružstvím Elamona a Callamastie v epizodě 3, ale pouze za předpokladu, že provedli velmi konkrétní sadu akcí - jinak se jim příležitost ke hře ani nenaskytne. Chytrý koncept je také to, že akce, které Chloe podniká během příběhu, mohou mít dopad na její štěstí ve hře. Hráči, kteří si najdou ten čas na průzkum a interakci s věcmi až do této minihry, budou například odměněni lepšími výsledky.

Before the Storm navíc představuje nové postavy, které jsou natolik sympatické, že když jsem se po rozehrání Before the Strom vrátil k původní sérii, ve skutečnosti se mi po nich mezi všemi těmi odpudivými pozéry z Blackwell stýskalo. Na druhou stranu se zdá, že některé vedlejší příběhy se známými postavami ve třetí epizodě jaksi vyšumí, až si říkáte, jestli by nebylo lepší je ze zápletky úplně vynechat. Jenže fanoušky by určitě zklamalo, kdyby se zde vůbec nevyskytly, a sledovat, jak některé z těchto postav jednají s jízlivou Chloe oproti plaché Max, je zábavné samo o sobě.

Stejně jako v případě velkých rozhodnutí z Life is Strange, které mohou změnit celý příběh, nemají vaše volby v Before the Storm žádné správné či špatné odpovědi, ale ani to nejsou volby, které ovlivňují tkanivo času, vesmíru a reality. Rozhodnutí, která dělá Chloe v Before the Storm, patří mezi ten milion rozhodnutí, která my všichni děláme každý den, když se snažíme jít za vlastními zájmy, pomáhat svým milovaným, chlácholit i ubližovat.

V nejlepších okamžicích vás Before the Storm vyzve, abyste se podívali do svého nitra a zeptali se sami sebe: Jsou lži, které říkáme sami sobě, lepší, anebo horší než lži, které říkáme ostatním lidem? Opět nám to připomíná, že nic a nikdo není jen černobílé. Surovec může mít na srdci ty nejlepší zájmy těch, kteří si nemohou pomoci sami. Rodič může udělat nevýslovné věci, aby ochránil nevinnost svého dítěte byť jen o chvilku déle. Můžete kritizovat někoho za to, že ukrývá bolestivou pravdu, ale pak se otočit a udělat přesně to samé jen proto, abyste udrželi úsměv na tváři někoho, koho máte rádi.

Jak se Before the Storm blíží k závěru, vyvrcholí v rozhodnutí, které vlastně spočívá jen na pečlivé volbě slov. Ale slova dokážou zničit světy stejně tak jako tornáda a nikdo to nepocítí naléhavěji než hráči, kteří se nechají vtáhnout do světa Chloe a Rachel. Poslední volba nebude znamenat nic, pokud vám na těchto postavách nebude záležet, a žádá po vás introspekci tak promyšleným způsobem, který se hrám podaří jen zřídka.

Jednou z věcí, která se mi na Life is Strange opravdu líbila, i když dialogy byly mírně odpudivé a lip-sync byl dost chabý, bylo to, že hra byla vždy procítěná a upřímná. Nyní se až příliš často zdá, že nás svět pobízí k tomu, abychom se vysmívali všemu a všem, kteří se odváží obnažit svou duši, a to jak na obrazovce, tak mimo ni - být upřímný k sobě samému i k ostatním znamená být zranitelný a přiznat si, že možná neznáte odpovědi na všechny otázky.

Before the Storm jde s kůží na trh stejně jako původní série; tohle není cynické cvičení za účelem rozjetí úspěšné série kvůli rychlému zisku, nýbrž láskyplná práce a péče ze strany vývojářů z Deck Nine. V těch nejlepších momentech Before the Storm vykresluje krásu a údiv stejně jako nebezpečí a náročnost milování ostatních, a to skutečným, syrovým a inteligentním způsobem, který nastavuje vysokou laťku pro další podobné hry.

Je škoda, že události poslední epizody nutí Rachel a Chloe strávit velkou část doby odděleně. Když už nic, Before the Storm by sneslo ještě jednu epizodu, která by pořádně vystavěla odhalení uskutečněná v posledních několika aktech hry a vyhnula se spoustě zmatkům a dokonce i pár scenáristických děr a nekonzistentností, zatímco střemhlav míří k uspěchanému rozuzlení. Přestože je úžasné, čeho se Before the Storm podařilo dosáhnout za pouhé tři epizody, bylo by fascinující prozkoumat pár těch dějových nitek, které se cestou jaksi vytratily - například vztah mezi Chloe a bývalým „milencem" Eliotem.

A přestože je zde spousta odkazů a easter eggů pro pozorné fanoušky Life is Strange, Before the Storm vůbec nepůsobí jako jen nadbytečná výplň ani nebudete mít pocit, že pouze šlapete vodu, dokud se nerozeběhnou hlavní události. Navíc hezky vypadá i zní a navazuje na tu poněkud snovou, sluncem zalitou vizuální kvalitu Life is Strange a zároveň zvýrazňuje okamžiky klidu tklivým a decentním indie rockem, jenž dodává texturu a charakteristické tempo světu, který už teď tančí na svůj vlastní rytmus.

Navzdory obavám, že hra zakalí naše vzpomínky na první výlet do Arcadia Bay, mění Before the Storm to, jak vnímáme nejen Chloe a Rachel, ale i zbytek světa, který Dontnod vytvořili. Příběh hry je všednější než ten původní - a tím myslím povědomější, významnější, bolestivější a krásnější. Before the Storm není příběh o magické záhadě, je to všední příběh o dvou lidech, kteří si k sobě hledají cestu přesně v ten správný okamžik v životě.

Je o vystihnutí těchto okamžiků, velkých i malých, které mění to, kým jsme jako lidé. Každý hráč si do každé situace, konverzace i konfrontace v Before the Storm přinese vlastní zkušenosti a předsudky a vaše odpovědi toho prozradí stejně tolik o vás samotných jako o Rachel a Chloe. Before the Storm dělá to, co by měl dělat každý správný prequel - vypráví svůj vlastní příběh a spojuje ho s tím, co přišlo předtím, a to způsobem, který mění oba zážitky k lepšímu.

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.