RECENZE třetí řady The Walking Dead
Pokračuje v překonávání své unavené premisy?
The Walking Dead v podání Telltale byla vždycky dobrá záležitost navzdory svým zombíkům, nikoliv díky nim. Na počátku první sezóny nás postaví před dosti výrazné podobenství o tom, jak tím skutečným monstrem je vlastně člověk, což je názor, který si zaslouží tak nanejvýš pokrčení rameny, protože se v celé této stále pokračující značce opakuje až do úmoru. Titulní oživlí mrtví přestali být zajímaví už dávno: jejich účel coby tvárného nástroje pro pohánění děje, který dokázal naše rádoby hrdiny vystavovat všelijakým nekompromisním situacím, ležel ladem. Jelikož soustrojí takové líné a klišovité hrozby bylo hned od počátků průhledné, slouží vývojářům Telltale ke cti, že se jim daří zachovat podmanivost dramatu mezi houževnatými a válkou sužovanými hlavními postavami.
Třetí sezóna s podtitulem A New Frontier zdůrazňuje ty nejlepší prvky i ty nejhorší sklony této série už v úvodní scéně. V rámci prologu k pohromě nemrtvých sledujeme nového hratelného protagonistu Javiera, jak se hašteří se svým bratrem velmi krátce po smrti jejich otce. Javier u jeho skonu nebyl a napětí pramenící z tohoto truchlivého rodinného dramatu je zajímavější než tisíc oživlých mrtvol ploužících se lesem.
Právě proto je tak skličující, když se ukáže (jaké překvapení!), že jejich taťka vlastně vůbec není mrtvý. Plus mínus. Najednou přichází konec světa spolu s vetchými klišé, které se po něm procházejí. Spíš než strhující hororová scéna je to sekvence, jež vás donutí obrátit oči v sloup, když je truchlící rodinka nuceně vržena do situace, kterou jsme viděli už nesčetněkrát předtím. Vůbec nepřeháním, když řeknu, že tím nejhorším na The Walking Dead jsou právě oni oživlí mrtví.
A přesto nás talent Telltale pro vytváření věrohodně složitých postav vtáhne do tohoto ohraného teritoria mnohem lépe, než jak by mu mělo náležet. Stejně jako v první a druhé sezóně představuje eso v rukávu stálice této série Clementine. Sledovali jsme ji, jak vyrůstá z nevinného dítěte v houževnatého předpuberťáka, a nyní se vrací jako silně narušená dívka ve středoškolském věku, která přijala život sběrače a paběrkování. Nebudu vám nic prozrazovat; stačí jen říct, že posledních pár let se Clementine nijak dobře neměla a že sledovat, jak se její duševní stav zhoršuje, bylo mnohem působivější než ty všemožné nájezdy zombií či vyvražďování jednorázových postav.
Je to ponurý svět, jak už se od tohoto žánru dá čekat, ovšem vřelost mu nechybí. Telltale se často vyžívá ve fetišizaci zoufalství v neustále nepřátelštějším prostředí, ale scenáristé příběh chytře prošpikovali odlehčenými a humornými okamžiky. Postavy vtipkují, užívají si občasných radovánek a snaží se mezi sebou postupně vytvářet pouta ve světě, kde vám citové vazby mohou být spíš na překážku. The Walking Dead není nikdy veselá záležitost, ale dokáže se do jisté míry smířit se svým nihilismem. Většina postav už má za sebou to nejhorší, ale pořád jsou ještě naživu. Tak co teď?
A právě tehdy The Walking Dead ukáže své přednosti. Nejde tady o to, abyste přežili útoky zombíků; jde o to, naučit se žít se ztrátami. O to, abyste bojovali a šli dál, i když jste přišli o všechno, co jste kdy měli rádi. Nejpůsobivější totiž nejsou ty nekonečné nájezdy nemrtvých hord, které požírají prchající přeživší, ale spíš ty poklidné okamžiky plné úvah, kdy se této sérii daří něco, co nikde jinde na trhu nenajdete (tedy kromě The Last of Us, což je ale úctyhodná konkurence).
Jelikož se z oživlých mrtvol stala spíš nepříjemná otrava než přesvědčivý konflikt, zajímavějším zdrojem napětí jsou i nadále různí lidští protivníci. Jeden z mých oblíbených okamžiků v A New Frontier se vyvinul ve vyjednávání zajatecké krize, kdy jsem se měl rozhodnout, jestli zahájím palbu, budu dál mluvit, anebo vyjdu ven ze svého ochranného úkrytu a promluvím si s útočníky zblízka. Stejně jako v nedávných hrách od Telltale vám i tato hra nabízí možnost zvolit ticho - pro ty, kteří jsou nervózní či je přemůže úzkost. Já sám, nerozhodný a vyděšený, jsem setrvával v naději, že jako první vystřelí někdo jiný, takže kdyby se to všechno podělalo, nebyla by to moje vina. Když vám hrozí násilí, nejde o nic nového, ale když vám hrozí ostuda, má to jaksi zákeřnější dopad.
Je to všechno napínavé, protože netušíte, které straně je kdo věrný. Někteří zdánliví záporáci jsou lidé s dobrým srdcem, které zatěžuje racionální podezření. Další jsou prostě jen zoufalí. A jiní, inu, jiní dovolili své zuřivosti, aby přerostla ve slepou krvežíznivost. Stejně jako v případě napínavého filmu od Greena Rooma pojednávajícího o skvostném střetu mezi grázly a nácky pramení ta nejděsivější hrůza z toho, co vám můžou provést lidi, se kterými není možné se rozumně domluvit.
První dvě sezóny The Walking Dead jsem si užil, avšak po více než dvou letech čekání a chabé volně navazující minisérii jsem se strachoval, jakým směrem se Telltale s touto sérií vydají - ale A New Frontier si našlo dobré místo díky nejnovější provizorní rodince vagabundů. Je to dobře dávkované, zahrané i napsané, a když se potkáme s Clementine, čeká nás spousta nečekaných zvratů. Tato premiéra třetí sezóny The Walking Dead nepředvádí nic výrazně nového, ale přesto ze své otřepané premisy dokáže i nadále vyždímat čerstvé drama. Kéž by si tak ještě mohla dovolit odsunout ty ploužící se zombíky někam dál na okraj. To by se skutečně ocitla na novém území.