RECENZE Total War: Warhammer
Dokonalé skloubení dvou slavných sérií?
Hry ze série Total War jsem měl odjakživa v obrovské oblibě a zatímco prvního Shoguna jsem jen tak oťukával, Medievalu jsem už následně zcela propadl. Závislost na tomto druhu strategií jsem si přes všechna ta dlouhá léta udržoval stále stejnou, ať už se jednalo o více či méně povedené kousky. Vždy jsem se těšil na nové historické období, se kterým vývojáři z Creative Assembly (CA) vyrukovali a nemohl se dočkat i nových vychytávek jako třeba byly námořní bitvy, které se prvně objevily v Empire: Total War.
Až vloni, po ohlášení, že další Total War bude o spojení této strategické série s Warhammerem, jsem docela znejistěl. Bylo mi jasné, že je to náramně chytrý tah, který musí vydělat pořádný balík peněz i kdyby vývojáři snad nechtěli. Tahle značka totiž prodává sama o sobě. Pro mě samotného to navíc byl obrovský odklon od tolik oblíbených dějepisných tažení k fantasy světu, ke kterému jsem nikdy nijak výrazně netíhnul. Výjimkou je snad jen Warhammer 40K a jeho Dawn of War série, ale to je opravdu z jiného soudku.
Rovnou tedy přiznávám, že bych byl mnohem raději za Medieval 3, který krásně mohl navázat na poslední datadisk Age of Charlemagne k Total War: Attila. Snažím se tím vysvětlit, že jsem k Total War: Warhammer nepřistupoval s nekritickým nadšením, ale naopak s určitým despektem člověka, který do teď oceňoval hlavně snahu o zobrazení jednotlivých dílů s věrným historickým pozadím.
Hned v úvodu ale musím vývojáře pochválit, že i člověku, který se o Warhammer moc nezajímal, zde nikdo žádné klacky pod nohy nehází, ale naopak herní rádci, nápovědy nebo ingame příručky se snaží vyloženě po lopatě vše vysvětlit a zasvětit do odlišností, které se zde vyskytují. A že se to náramně hodí, se pozná hned po pár tazích na strategické mapě Starého světa.
Nabídka hratelných národů jinak asi trochu překvapí. V základu jsou dostupné pouze čtyři a to Říše (lidé), Trpaslíci, Orkové a Upíři. Pátou hratelnou stranou je Chaos, ale nyní už jen ve formě placeného DLC (aktuálně 7,5 EUR - zdarma to bylo jen do 31. 5.) Vzhledem k tomu, kolik se zde nachází rozličných království a kmenů, se dá očekávat, že se dříve nebo později roztrhne pytel s dalšími placenými DLC, které zpřístupní mnoho dalších frakcí.
Nutno ovšem dodat, že z dostupných stran, každá nabízí odlišný herní styl, což je velký rozdíl od jakéhokoli předchozího dílu Total War. Nejedná se přitom o maličkosti, ale prvky ovlivňující styl jakým musíte za daný národ hrát. Například trpaslíci nepoužívají magii a s ní spojená bojová kouzla. Zato ale mají velmi pěkný technologický strom, ve kterém nechybí třeba dřevěné létající gyrokoptéry.
Upíři místo zlata střádají jednotky černé magie a jakmile vstoupí na území živých, jejich jednotky začnou trpět neustálými ztrátami. Ono to samozřejmě platí i obráceně, když armády živých vstoupí na území nemrtvých, ale obecně je pole působnosti pro Upíry užší, protože jim patří jen pár oblastí. Orkové si pro změnu moc neužijí obchodování, takže ekonomická stránka je pro ně v podstatě tabu. I proto jim nezbývá než se snažit co nejvíce příjmů vymlátit ze svých sousedů v okolí.
Nejméně extrémní frakcí jsou z mého pohledu lidé z Říše. Nicméně ani jim není magie cizí a dokážou jí využít během bitev. Právě lidskou rasu jsem si nakonec vybral pro svou první kampaň. Byla mi tak nějak nejsympatičtější a má pozvolnější rozjezd, protože se v ní bojuje ze začátku hlavně proti dalším lidským frakcím, které mají nějaké námitky proti existenci Říše jako takové.
Jak jsem se osmělil, začal jsem prozkoumávat okolí a upevňovat svou strategickou pozici na mapě. Nemrtvé i Orky jsem měl relativně daleko, a jelikož se podařilo zklidnit trpaslíky a dojednat s nimi i nějaké obchodní smlouvy a obranná spojenectví, dál jsem mohl sjednocovat rozhádané lidské pokolení do jednotného celku. Idylka po relativně dlouhé době ovšem skončila a začalo peklo v podobě nástupu Chaosu. To se dá přirovnat nejblíže asi k mongolské Zlaté hordě z Medievalu. V jednu chvíli jsem měl pocit, že mě Chaos musí nutně úplně zválcovat, ale nakonec jsem nápor ustál a následovala obrovská úleva a pocit dobře odvedené práce.
Hodně zásadním elementem tohoto dílu Total War je strategická mapa. S tou si vývojáři opravdu vyhráli a nabízí hodně divoké členění n a provincie a dílčí oblasti. Jsou tu obrovité hory na východě, spousta průsmyků ale také vyprahlé oblasti obývané Orky a bažinatá území nemrtvých. Co je ale důležité vědět, že ať už se rozhodnete hrát za kohokoli, nikdy se Vám nepovede obsadit celou mapu jako v dřívějších Total Warech. Důvod je prostý, podle toho za jaký národ hrajete, můžete zabrat jen určité provincie. Říše tak může obsadit jen jiné lidské oblasti nebo ty, které patří nemrtvým a obráceně.
Za Trpaslíky si územní zisky připíšete jen na úkor Zelenokožců, ale u nikoho dalšího nepochodíte, respektive při útoku například na lidské sídlo ho můžete vyrabovat nebo srovnat se zemí, ale oblast neobsadíte. Vlastně je tak dopředu dáno, kudy se zhruba musíte po mapě vypravit, abyste rozšířili své panství, což je trochu svazující. Na jedné straně tento fakt snižuje znovuhratelnost za ten samý národ, ale výrazně posiluje motivaci hrát novou kampaň za jinou rasu, protože hraní bude mít zcela jiný náboj a průběh.
Abych nezapomněl, pokud vstoupíte do hry za Chaos, tak nevlastníte žádné území a žádnou oblast ani město získat nemůžete. Jste totiž kočovníkem, který putuje se svým táborem skrze krajinu, a jen všechno pustošíte. Místo zničení nebo vyrabování města, ale můžete použít volbu „probudit kmen", která sice nepřinese žádné zdroje, ale ve výsledku vznikne na mapě váš vojenský spojenec, který je vám v oblasti diplomacie velmi nakloněn.
Správa měst funguje po vzoru, jaký známe například z TW: Rome 2, přičemž technologický strom budov byl poněkud zjednodušen, ale pro svět Warhammeru asi ideální řešení. Při rozšiřování měst o nové budovy si vybíráte ze skupin budov náboru jednotek, vojenské podpory, obrany a infrastruktury. Pokud se vám podaří obsadit všechny oblasti tvořící jednu provincii, získáváte výhody v podobě možnosti vydávat výnosy, které například zvyšují úroveň pořádku, umožňují vyšší růst nebo efektivnější zdanění.
Rozšířeny byly RPG prvky vojevůdců a speciálních postav, kterým rozdělujete získané body do různých dovedností, které jim zvyšují velící bonusy nebo zvyšují hodnoty útoku či obrany. V závislosti, za kterou rasu hrajete, lze odemykat i nová kouzla, které vaši generálové a najmutí hrdinové umí a mohou pak efektivně používat v bitvě. Magie jako taková zatím byla v sérii Total War něčím neznámým a její použití ve Warhammeru nelze ignorovat, protože je to prvek, který v bitvách hodně pomáhá. Je to samozřejmě o ideálním načasování a vhodném výběru kouzla, ale účinky mohou být překvapivé.
Například když nemrtvým vykosíte zástupy jednotek, část nepřátel kouzlem znovu povstane a jdou po vás na novo, což docela naštve. Ovšem takové metání fireballů vstříc sevřeným řadám nepřátel také není k zahození. Je na vás, jaká kouzla své postavy naučíte a jak je poté zužitkujete. Ještě lepší než magie je ale použití různých bestií a obrů jako ultimátních jednotek. V bitvách je sice není úplně lehké zlikvidovat nebo alespoň zahnat na útěk, ale je na ně zatraceně pěkná podívaná.
Herní rozmanitosti napomáhají i různá prostředí bojišť. K vidění jsou bitevní pole od rozkvetlých zelených luk, přes vyprahlé pustiny nebo rozmáčené bažiny až po podzemní jeskyně nebo průsmyky, kde vás ze stran obklopují lávové vodopády. Variabilitě napomáhá i ona již zmiňovaná větší rozdílnost ras a jejich technologických stromů a na to je třeba myslet. Je rozdíl, když stojíte proti těžce pancéřovaným trpaslíkům nebo proti nemrtvým kostlivcům s Upíry, kteří na vás sesílají jedno kouzlo za druhým a k tomu na vás pošlou ještě nějakou přerostlou potvoru.
Každá rasa má tak zkrátka co nabídnout a ani konvenční zbraně nejsou úplně fádní. Od klasických mečů a kopí přes trpasličí krumpáče až po palné zbraně, děla či raketové baterie. CA zkrátka vytěžili z rozmanitého světa Warhammeru docela dost, ale když opadne prvotní nadšení, zároveň si uvědomíte, že tu i pár důležitých věcí chybí.
Kromě ras, které se ve hře zatím nevyskytují ani jako nehratelné frakce (například Elfové, Skaveni) mě zklamala i nepřítomnost námořních bitev. Svět Warhammeru přitom bitevní lodě zná a všichni víme, že CA tyto bitvy udělat umí. Tato plavidla mi nešlo stavět vůbec a transportní lodě (vytvoří se automaticky vstupem armády na vodu), i když se na vodní ploše potkají s nepřátelským transportem, nemohou nijak zahájit útok, jako to bylo možné třeba v Rome 2.
Zatímco u chybějících ras je asi každému jasné, že absence je záměrná, protože se chystá nespočet placených DLC, u námořních bitev se trochu obávám, aby na ně CA nerezignovali úplně. Doufám tedy, že i je časem přinese nějaký přídavek. Obligátní DLC „Blood and Gore" jinak očekávám co nevidět, v základu samozřejmě není. Štve to, ale překvapivé to není. Nesmíme zapomenout, že za zobrazení krve si v této herní sérii musíme připlácet už od Shoguna 2.
Po grafické stránce se myslím Total War: Warhammer povedl skvěle. Nejdříve jsem se bál, že detailní strategická mapa, která je zdaleka nejvíce plastická ze všech TW her vůbec, bude ukrutně nepřehledná, ale k mému překvapení vše funguje a vypadá opravdu parádně. Ke svižnosti hry také nemám výhrad (s GTX 970 jedu v rozlišení 2560x1440 s detaily na ultra), ale zarazilo mě, že se od prvního dne až doposud potýkám s nefunkční vertikální synchronizací ve spojení s NVIDIA kartou. I přes instalaci nejnovějších ovladačů mi stále při zapnutém Vsyncu problikávají grafické artefakty přes tabulky uživatelského rozhraní, což je velmi rušivé. Vypnutí synchronizace problém sice vyřeší, ale pohyb kamery přes strategickou mapu pak není tak plynulý jak by mohl být. Ani jedna varianta tak pro mě není ideální.
Konečná bilance je ale výrazně pozitivní a musím uznat, že i když nejsem žádný extra velký fanoušek Warhammeru, tenhle Total War se prostě povedl. Pochvalu si zaslouží i Cenega/Comgad za lokalizovanou verzi s českými titulky.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.