RECENZE Total War Saga: Thrones of Britannia CZ
Británie 9. století má pár háčků.
Úspěch série Total War Warhammer nejde přehlížet, je prostě veleúspěšná a jelikož ještě neřekla poslední slovo, došlo k nevyhnutelnému upozadění klasických historických dílů, což mě začíná mrzet čím dál tím více. Svět Warhammera je sice moc fajn, ale moji srdcovku, kterou je historický středověk, prostě nenahradil. Marně tak vyhlížím Medieval 3 a skoro si začínám zoufat, jestli se ho vůbec kdy dočkám. Určitou náplastí se nyní jeví hozený drobek od Creative Assembly v podání Total War Saga: Thrones of Britannia, který přivádí hráče na začátek raného středověku, ale u vytržení z něho úplně nejsem.
Vysvětlení je jednoduché. Pokud jste hráli Total War: Attila a pořídili si i pěkné DLC Age of Charlemagne, víte, že herní kampaň Doby Karla Velikého startuje v roce 768 n.l. a zahrnuje v sobě i mapu britských ostrovů s hratelným Mercijským královstvím. Thrones of Britannia pak časově navazuje svou vlastní kampaní od roku 878 n.l. Zdejší rozlehlá a podrobná mapa Británie určitě nemá konkurenci, ale hratelné Mercijské království zde najdete také, jen už není ve vůdčí pozici, kterou po něm převzal Wessex s Alfédem Velikým.
Časový odstup mezi DLC scénářem a tímto novým dílem je tak naprosto minimální. I když je zde mnohem více hratelných národů Albionu, doba a zasazení není nic, co by dokázalo překvapit. Tím spíš mi hned od začátku přijde, že Thrones of Britannia by bylo naprosto boží DLC pro Attilu a nebylo úplně nutné z toho tvořit samostatnou hru, byť tvůrci jasně deklarují, že se jedná o odbočku v podobě Total War Saga. Můžeme to ale chápat i jako takovou předělávku datadisku Viking Invasion z prvního Medievalu, který se také odehrával v 9. století, byť o pár let dříve než aktuální hra. Skutečně originálním, co do zasazení, se tak zřejmě stane až podzimní díl Total War: Three Kingdoms, který má namířeno do Číny.
Zpátky ale k Thrones of Britannia. Hra obsahuje jednu velikou mapu britských ostrovů rozdělenou na desítky provincií, přičemž lze tažení vést buď za Anglická, Velšská nebo Galská království. Pokud dáváte přednost severským nájezdníkům, můžete se zhostit buď Velké vikingské armády, nebo některého z Vikingských námořních králů. Rozmístění startovních provincií a jejich počet udává, jak obtížný bude start, ale nenechte se mýlit. I hraní za Wessex, které je nejsnadnější, se může zvrtnout v pohromu. Stačí si nedat pozor, udělat pár špatných rozhodnutí a království se zhroutí pod náporem občanských rebelií. Do toho přijde invaze hordy seveřanů, kteří se oblibou vyloďují v jižní nebo jihovýchodní části Británie a už se vezete.
Jindy naopak šťastná náhoda zcela obrátí rozdané karty. Když jsem hrál za království Circenn (dnešní Skotsko) a sotva dal dohromady alespoň trochu bojeschopnou armádu, už si to ke mně po moři plula invaze z Northleode s králem Egbertem na palubě. Vyplul jsem, navzdory mořské nemoci mých vojáků, vstříc svému osudu a nepřátelské přesile. Štěstí stálo při mně a král Egbert šel ke dnu i se svojí flotilou a celou armádou. Mě se tak otevřela krásná možnost pomstít tento troufalý výpad a namířil si to k nejbližší provincii Northleode. Pobřežní provincie zůstaly nechráněné, takže zábor šel snadno a rychle a situace stihli hbitě využít i další sousední králové. Po pár kolech z dříve mocného království zbylo jen torzo.
Možná si teď říkáte, jak je to možné? Bylo to tak hloupé AI, že nedokázalo zavčasu zformovat obranu? Ne, je to jinak. Počítač jen doplatil na nový systém verbování jednotek. Pokud vás totiž napadne nepřítel a vy nejste připraveni, zapomeňte, že byste s naditou pokladnicí okamžitě postavili početné armády, které by hned v dalším kole mohli čelit nepřátelům. V Thrones of Britannia to funguje tak, že si sice jednotky naklikáte, ale oddíly se zformují třeba jen z 10 - 20% své cílové velikosti (záleží na různých faktorech + podíl náhody). Další procenta přibývají s dalšími koly, takže ve výsledku naverbovat velkou armádu je docela fuška, která zabere nezvykle hodně času.
Pokud tedy přijdete o velké vojsko, je to malér a to velký, protože nové si poskládáte až za x dalších kol. Hlavně ze začátku není snadné si udržovat početné oddíly jako rezervu, protože vojska spotřebovávají hodně peněz na údržbě a vysávají zásoby potravin, které jinak potřebujete na rozvoj provincií. Další významnou změnou je jiné rozvržení uživatelského rozhraní. Většina ovládacích prvků se totiž odstěhovala na horní část obrazovky a vpravo dole zůstalo jen tlačítko pro ukončení tahu. Tomuhle zatím nemůžu moc přivyknout a intuitivně mám furt snahu klikat například na tlačítko diplomacie tam, kde už žádné není. Je to jen o zvyku, ale jinak je u mě tohle typická změna pro změnu.
Součástí inovovaného rozhraní jsou i nové ukazatele. Musíte sledovat třeba legitimitu své vlády vůči poddaným, úroveň zásob potravin nebo válečný zápal. V neposlední řadě je tu i hodnota slávy království. Právě sláva vám může zajistit vítězství v kampani, stačí nasbírat dostatečnou hodnotu ke splnění takového vítězství. Kladné body získává hráč za různé činnosti včetně budování a zvelebování vlastní říše, vyhrané bitvy nebo okupováním nepřátelských provincií a získávání vazalů. Dalším typem vítězství je klasické dobývání, které určuje kolik sídel a provincií musíte ovládnout silou nebo vazalstvím. Vyhrát se dá i čistě skrze vazaly, což je tzv. vítězství královstvím. V tomto případě musíte ovládat výchozí provincii daného království a získat 5 respektive 10 vazalů, kterým budete vládnout.
Jednotlivým provinciím je třeba v Thrones of Britannia přidělovat guvernéry, a pokud nemáte šťastnou ruku při jejich výběru, má to vliv na fungování celé oblasti. Kromě toho ještě máte možnost přidělovat statky (stávající či nově dobyté) svým šlechticům, což je fajn a má to i oporu ve skutečné historii.
Provincie jinak fungují stylem hlavní město + menší sídla a vzájemně jsou na sobě závislá. Přísun potravin, vytěžených surovin nebo církevního vlivu si tak zajistíte jen v okolních vesničkách, ale strategické přístavy a primární sídelní budovy s hradbami lze zbudovat jen v hlavních městech. Překvapilo mě i to, že se na kampaňové mapě nenacházejí žádní špehové, kteří byli v předešlých dílech šikovní na průzkum v okolních provinciích a pro různé sabotáže.
Výzkum je nyní také hodně odlišný. Už si nenaklikáváte požadované vylepšení, které se dříve odemklo za příslušný počet odehraných kol. Nyní musí být pro odemčení technologie splněná herní podmínka. Například když najmete 10 šermířských jednotek, zpřístupní se určité vojenské vylepšení. V civilní oblasti to funguje podobně. Postavíte či vylepšíte konkrétní budovy a za odměnu se vám ve výzkumu zpřístupní další upgrade.
Kampaň je jinak tradičně protkána misemi a notnými historickými událostmi. Mise mi nejdříve přišly, že se trochu tahají jakoby z klobouku. Hned v pátém tahu mi třeba přisvištěl úkol dobýt sídlo na druhém konci mapy. Absolutně nebylo v mých silách ani zájmu se tomu věnovat, když mi šlo hlavně o to ustát a zajistit své dvě provincie v obležení nepřátel. Nebyl zde ale žádný časový limit, takže nebyl problém tento úkol odložit a později jsem pochopil, že i tato zdánlivě nesmyslná mise měla své opodstatnění.
Po herní stránce jsou Thrones of Britannia stále výbornou Total War hrou, ale má to pár háčků. Jelikož je zde jediná herní mapa a to mapa britských ostrovů, musíte se smířit s tím, že nikam jinam se zde nepodíváte a dokonce zde nenajdete ani žádné historické bitvy jako v jiných dílech Total War série.
Znovuhratelnost je ale vcelku vysoká a hraní za různá království nebo Vikingy vám pokaždé nabídne odlišný zážitek. Provincií je opravdu hodně a geografické členění různorodé. Sever je hodně hornatý a obtížně se zdolává, zatímco nížinný jih nabízí volné prostranství a trpí na invaze z moře.
3D bitvy jsou klasické a ničím mě nepřekvapily ani nezarmoutily. Kvituji fungování požárů při obléhání, což je věc, která už dobře fungovala v Total War: Attila. Snad jen, že systém komplikovaného náboru jednotek člověka více nutí neplýtvat životy svých vojáků špatnou taktikou. Zcela vymlácené oddíly se špatně nahrazují a o to větší jich je škoda, pokud už mají nasbírané nějaké své zkušenosti a mají patřičně vylevelovaného generála.
Total War Saga: Thrones of Britannia herně neuráží, a pokud vám téma Británie 9. století sedí, nemáte moc co řešit, nic lepšího v tomhle ohledu není k dispozici. I když je změn a novinek v herním systému vcelku hodně, ne všechny přivítáte s povděkem. Nábor jednotek je možná reálnější, ale věřte mi, budete ho proklínat. Agenti někomu chybět budou někomu zas ne. Přešoupané prvky ovládání také zrovna nepotěšily a jsem toho názoru, že vývojáře by taky nezabilo, kdyby do herního výběru přihodili alespoň pár historických bitev. Alespoň, že česká lokalizace nechybí.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.