RECENZE Total War: Attila
Zásadní herní novinky z něj dělají právoplatný díl.
Jak už jsem vylíčil v nedávných dojmech, nový díl série Total War: Attila svým námětem hodně připomíná datadisk Barbarian Invasion k původnímu Rome: Total War. Rozdíl je v tom, že v případě Attila se jedná o samostatně spustitelnou hru, navíc je zde patrná snaha přinést do série nové herní prvky a také se vrátilo pár populárních věcí, které původně z Rome 2 podivně vymizely.
Výběr kampaně staví hráče buď do role zuřivého obránce rozdělené římské říše (později znovu sjednotitele) nebo z vás naopak dělá plenitele a bořitele starých pořádků. Je tedy na vás, jestli se pokusíte přepsat dějiny a dokážete udržet Římskou říši při životě nebo se naopak přikloníte ke scénáři, který známe z učebnic dějepisu.
Hraní za barbary jsem popisoval už minule, takže se pojďme podívat z hlediska hratelnosti na ještě zajímavější národy, kterými jsou kočovné kmeny včetně Hunů. Kočovníci mají ve hře unikátní postavení, protože začínají jako hordy, které putují krajinou, a pokud zrovna neplení nějakou nebohou osadu či město, mohou se přepnout do režimu kočovnického tábora. V nich si budují jurty, které suplují různé funkční budovy z oblasti zemědělství, řemesel, obchodu či sociálních potřeb. Je to velmi důležitý prvek pro růst obyvatelstva, přijmu peněz a rozvoje vlastního národa.
Vtip je ale v tom, že když se kočovníci přesunou o pár provincií dál, svoje dříve vybudované jurty už mají s sebou a není potřeba je znovu pracně budovat. Kočovnická horda je tedy zároveň armáda i pohybující se osada s funkční ekonomikou. Je to i výborný taktický prvek! Jen si to představte, když si třeba vyšlápnete na Římany, tak je sice naštvete, ale pokud proti vám zahájí trestnou výpravu, tak prostě sbalíte svých pět švestek a zdrhnete někam dál od jejich hranic. Za normálních okolností by se šli pomstít na vaše území, ale jelikož žádné nemáte, nezbývá jim než se za vámi honit po mapě, což je obvykle moc dlouho nebaví.
Stěhovavé národy, jako třeba Vizigóti nebo Ostrogóti, mohou kromě budování táborů obsadit i klasické město, čímž sice ztratí schopnost migrovat a stavět kočovnické tábory, ale to zas není takový problém. Pokud totiž zjistíte, že to není to pravé ořechové, vydáte povel, město opustíte a přejdete zpátky do režimu stěhování národů a máte zpátky kočovnické vymoženosti se vším všudy. Nic ale není napořád, protože úkoly hlavní kampaně stejně ukládají, aby se migrující národy později natrvalo usadily a začaly osidlovat města jako ostatní. V pokročilejších částech tažení už pak není žádný rozdíl mezi tím, jestli jste začali hrát za barbary nebo kočovníky.
Pouze pro Huny toto pravidlo neplatí. S nimi sice také začínáte v roli kočovného kmene, ale ti mají zapovězeno města vlastnit, takže jediným cílem Hunů je ničit, plenit, budovat další hordy a tvořit vazaly, kteří budou platit pravidelné výpalné. Kampaň jinak začíná v roce 395 n. l., kdy ještě Attila jako takový není na světě. Jeho narození přichází jako jeden z milníků celého tažení a začlení se posléze do vašeho rodinného stromu. Správa rodinného klanu je tak v Total War: Attila zpátky, což je jen dobře. Opět lze udělovat tituly správců provincií svým příbuzným nebo rozdávat různé státnické posty, starat se o sňatky rodinných příslušníků a udržovat svou rodovou linii, případně adoptovat nové členy rodiny. Lze samozřejmě také intrikovat. Neoblíbené vrstevníky lze třeba nechat zavraždit apod.
Hrát za Huny ale není zas taková brnkačka, jak se na první pohled může zdát. Je sice pravda, že z nich má skoro každý jiný národ strach, ale hlavně v počátečních letech nedisponují takovou silou a počtem hord, aby z nich byl hned zcela dominantní hráč. K tomu se musí teprve dopracovat. Navíc jejich vazalem se nemůže stát každý poražený národ, zvlášť pokud je nepřítel kulturně na zcela opačné pozici než Hunové, raději zanikne, než aby Hunům sloužil. Zaujala mě ještě jedna drobnost. Při pokusu s Huny překonat Středozemní moře na lodích jsem hned v dalším kole dostal penalizaci "Mořská nemoc" pro všechny vojáky. Zkrátka Hunové jsou dobří na koních, ale jakmile vlezou na vodu, jsou docela v háji.
Kampaň je díky častému vypalování, pustošení nebo vybydlování celých provincií ponořena do mnohem temnější atmosféry, než jsme byli zvyklí v Rome 2. Ze strany autorů to byl jednoznačný záměr, který se myslím vydařil. Tahle doba byla temná více než dost, takže depresivní nádech to jen pěkně podtrhuje. Znovu musím hodně pochválit, že se dramaticky zvýšila možnost odzoomovat pohled kamery a to jak u strategické mapy, tak při 3D bitvách.
Ono vypalování provincií je jinak dvousečné, rozhodně to není jen doménou barbarů a kočovných hord. Pokud hrajete za Římany, máte možnost zvážit taktiku spálené země před postupujícím nepřítelem nebo naopak při výpadech na sever. Tomu, kdo provincii vypálí, to vždy hodí nějaký ten zlaťák navíc a také nově příchozímu zabere hezkých pár tahů, než se mu podaří oblast znovu zkulturnit. Znovuosídlení je také pěkně nákladná záležitost, nemluvě o snížené úrodnosti země, která se srovná opět až po nějakém čase.
Pokud by měl nějaký prvek Total War: Attila charakterizovat, byl by to určitě oheň. Ten je skoro všudypřítomný a to na obou herních mapách. Nejvíc ale na 3D bojišti, kde dostal nově zpracovaný dynamický oheň mnohem více prostoru a bitvy jsou díky němu přímo úchvatné. Zatímco v Rome 2 měly zápalné střely z luků nebo katapultů spíše psychologický účinek na nepřátelské armády, v Total War: Attila si s ním užijete neporovnatelně více srandy. Jakmile totiž zápalná střela zasáhne hořlavý materiál, ten doopravdy vzplane a požár se logicky začne šířit dál. Útok několika jednotek katapultů a lučištníků dokáže během chvilky proměnit bránící se město v hořící a kouřící peklo, jaké jsem v Total War ještě nikdy předtím neviděl. Skutečně fascinující podívaná!
Total War: Attila pro PC vychází 17. února s českými titulky od Comgadu za 999 Kč.
koupit na Xzone.
Na druhou stranu si ale nemyslete, že stačí nyní zapálit jeden baráček na okraji města a ono komplet vyhoří. Budovy, které jsou nalepené k hořícímu objektu sice vzplanou, ale oheň se pak většinou nedostane přes širší ulici a ustane. Během bitev jsem si také všiml, že se v ulicích a v okolí bitvy pohybují civilisté, které jsem v Rome 2 předtím nikdy neviděl. Dynamický oheň, spousta kouře a pobíhající civilisté tak bitvy velmi výrazně oživily a působí nyní mnohem skutečněji.
Hardwarová náročnost, potažmo optimalizace byla častým tématem stížnosti u Rome 2. Sám jsem se tomu divil, protože jsem žádné problémy neměl, ale tehdy to mohlo být odlišným chováním základní novinářské a prodávané verze s patchem. Ani u Attila nemám k optimalizaci a výkonu na mém PC žádných výhrad.
Sice stále trochu vnitřně bojuji s tím, jestli nám vývojáři nenaservírovali jen hodně nabušený datadisk k Total War: Rome 2, ale herní možnosti kočovných národů a vypalování provincií jsou velmi zajímavé novinky, které rozhodně zasluhují pozornost všech fandů série Total War. Nejvíc mě ovšem nadchly atraktivnější 3D bitvy při obléhání měst díky dynamicky fungujícímu ohni, který spolu s pobíhajícími civilisty razantně vylepšuje atmosféru. Něco takového v původním Rome 2 prostě nenajdete (více se dočtete v nedávných dojmech).