Recenze Tintinova dobrodružství

Plavovlasý reportér Tintin, který i v našich kinech sbírá peníze a nadšené ovace, si to ze stránek belgického komiksu přiřítil nejen na filmové plátno, ale i mezi videohry. A na rozdíl od mnoha více méně nucených herních komplementů k animovaným filmům se během vývoje profiloval coby perspektivní arkáda pro všechny generace.

Bodejť by ne, když na ni UbiSoft nechal pracovat mj. Michaela Ancela, tvůrce vynikajícího Beyond Good and Evil a celé to měli pod dohledem, stejně jako snímek, režiséři Steven Spielberg s Peterem Jacksonem. Jak se mi tedy pár dní po premiéře skvělého filmu líbila PC verze tohoto vcelku unikátního mixu žánrů, jenž byl pro mnohé novináře tajným hitem tohoto podzimu?

Tintinova dobrodružství (na konzolích v originálu The Adventures of Tintin: The Secret of the Unicorn) rozhodně nejsou nějakým novým patentem, co se týče konstrukce hratelnosti. Ono totiž to míchání herních žánrů ve skutečnosti není ničím revoluční. V hlavní kampani si ze všech variací nejčastěji střihnete plošinovku, old-schoolově zabíranou ze statické 2D kamery, která svými principy nejvíce připomíná klasiku Donkey Kong. Pokud se ani po tomto připodobnění nechytáte, vězte, že s Tintinem budete šplhat nahoru a dolů po jednotlivých patrech, schovávat se před nepřátelskými panáky a snažit se je svými skrýšemi zmást, obejít, a i s pomocí svých pěstí omráčit.

Nepřátelé nejsou žádní fištróni a spíše jen tak pochodují z jedné strany na druhou, byť mají u sebe i kulomet, pánev anebo se kryjí deštníky či hrnci. Vy na ně zase můžete seshora či odspodu házet banány, dynamity, demižony a užívat si jejich legrační pády. Osvědčená hratelnost, která se v poslední době už moc nevidí a k tomu ďábelské pasti plné humoru? Do jisté míry plní účel, jenomže veškeré tyto výzvy jsou pro zkušenější hráče natolik snadné a ničím nemotivující, že mě ani jednou nezabavily, nemluvě o vyloženě slabých soubojích s bossy. Kdyby Ubisoft z každého nepřítele udělal oříšek a ne jen legrační figurku, která ulehne po dvou úderech pěstičkou, srdce nejednoho hráče by jistě zaplesalo. Nicméně musí se vzít v potaz, že jako doprovod filmu je hra určená ponejvíce dětem, popřípadě méně zkušeným hráčům od 12 let výše.

1 of 15

Caption

Attribution

Bohužel ani ty pastičky, které na papíře znějí tak zábavně a humorně, mne coby fanouška adventur nedokázaly pozvat k zábavě. Tintin nemá žádný inventář, do kterého by se předměty ukládaly, nýbrž je musí použít okamžitě. Je sice prima hodit z druhého patra do prvního nafukovací balon, ale kdyby měl hráč možnost si jej uložit a použít o pár minut později, hned by se hra oprostila svazujících okovů lineárnosti. Netřeba mluvit pak ani o logických hádankách, které tuto "donkeykongovskou" hratelnost sem tam doplňují. Hra totiž (až zhruba na dvě výjimky) nabízí jejich řešení přímo pod chřípí a z jejich zdolání možná nebude mít pocit zadostiučinění ani ten nejmladší hráč.

Jak jsem ale zmínil, popisovaná hratelnost je sice ve hře dominantní, leč Ubisoft vykasal z rukávů řadu různých zpestření. Namísto kombinace různých žánrů se však jedná spíše o akční mezihry, které jsou vesměs velmi jednoduché a globálně bohužel nepovedené. Ať jde o krátkou ponorkovou pasáž (mnohem lepší se vyskytuje třeba v Alice: Madness Returns), strohý letadlový průlet bouří a kaňonem anebo útěk před různými pohromami, jehož akčnější variantu jsme si zahráli v Harry Potter: Deathly Hallows 2.

Ryze úsměvné jsou potom pasáže, kdy se ze hry zhruba na dvě minuty stane 3D third-person adventura, a během kterých se absolutně nic neděje. Útrpné je rovněž šermování na lodi a automobilové honičky, svojí jednoduchostí taktéž dobře zapadající do celkové koncepce hry pro příležitostné hráče, kteří se naverbovali v kině.

Grafika v rámci plošinovek neuráží, ale v detailnějších pasážích (např. na poušti či v paláci Bena Salaada) je na tom hůře s dechem. Videa v porovnání s tak technicky dokonalým filmem vyloženě zklamala. Filmově tak hra působí jen díky pouhým dvěma aspektům - kameře a hudbě. Sem tam si totiž autoři dovolili nějaký kameramanský šprým a například při útěku Tintina před nepřátelským vozem je prostřih do interiéru auta vtipnou vsuvkou. Hudba Johna Williamse, doprovázející i film, pak vysloveně potěší, i když v tomto případě je nemožné za ni chválit přímo autory hry.

Nemohu říct, jak moc se liší konzolové verze od té testované počítačové, ale doufám, že mají alespoň zlepšené ovládání, jelikož koktejl klávesnice a myši, který tvůrci namíchali, je skutečný mišmaš. Po dohrání kampaně proto dopřeji pravému tlačítku své myši dovolenou, jelikož v Tintinovi bylo používano pro snad jakoukoliv možnou interakci, včetně skákání.

Vzhledem k jednoduchosti recenzované hry jsem byl donucen si uvědomit, jakým směrem se asi budou dětské hry v příštích letech ubírat. To, že Tintin není hra plná logických pasáží, nemá s výsledným hodnocením nic společného. Ubisoft totiž nedokázal hru naplnit zábavou ani pro děti - ať už rozmanitějšími nepřáteli či možností používat libovolně všemožné pasti. Nutno zdůraznit, že vyjmenované prvky nejsou povrchním názorem dospělého hráče, nýbrž recenzenta, který se bavil u variabilního G-Force a ocenil Auta 2. Tintin je ukázkovým protikladem již zmíněné série LEGO. Ta dokáže perfektně zabavit děti i dospělé, je plná skrytých pokladů a hýří hádankami i svěžími akčními scénami. Zde se ale bohužel jede podle sterilního mustru a to si tak zábavná postavička s dobrodružným potenciálem, jakou reportér Tintin bezesporu je, rozhodně nezaslouží.