RECENZE The Settlers: New Allies CZ

VERDIKT: Graficky pěkné přepracování Settlerů, které ale selhává nudnou kampaní, zjednodušenou ekonomikou a příliš okatým důrazem na válčení. Hře se bohužel nevyhnuly ani technické problémy a pro Ubisoft typické mikrotransakce – bez medaile.

Když jsem před více jak rokem testoval uzavřenou betu The Settlers (ještě bez přídomku New Allies) nekriticky jsem vyhodnotil, že má dobře našlápnuto navázat na zašlou slávu starých dílů. Respektive doufal jsem, že to finální verze nakonec dokáže. Nyní ale musím uznat, že i přes odložené vydání, jsou The Settlers: New Allies vším možným, jen ne důstojným nástupcem kdysi kultovní série.

Zpočátku se přitom zdá, že je většina věcí správně. Velmi pěkná grafika, která rozhodně nedělá ostudu, dává hře tu správnou dávku roztomilosti a je přitom moderní a zároveň i izometricky přehledná. To samé platí i o základních budovatelských prvcích jako je třeba těžba a zpracování dřeva, zemědělství produkující potraviny, doly apod. Jestli jsem si někdy představoval remake původních Settlerů, rozhodně se mu vizuál The Settlers: New Allies podobá.

Po prvotním nadšení ale přichází fáze poznání, respektive odhalování zákeřných zjednodušení, které ovšem úplně boří ten dokonale fungující systém starých Settlerů. Původní hry totiž zdobila nutnost udržet v chodu vcelku složitou ekonomiku jejíž vrcholem byla produkce zbraní. Stačilo, aby nebyla třeba mouka na chleba, a celé soukolí se nezadržitelně zadrhlo. V The Settlers: New Allies samozřejmě produkce potravin nechybí. Pěstuje se obilí, dají se sbírat bobule nebo chytat ryby. Sám jsem všechny tyhle prvky v podstatě intuitivně naklikal a spokojeně si pochvaloval, jak se veškerá produkce krásně rozjela.

Po chvíli mi ale přišlo zvláštní, že ač se mi sklady plnily potravinami, nikdo se nenamáhal rozvážet je k dělníkům a ekonomický koloběh přesto fungoval bez problémů dál. Není to přitom chyba ale záměr vývojářů, jak z důmyslné budovatelské hry udělat pouze rozcvičkovou záležitost, kterou odehrajete s prstem v nose, a ještě u toho stihnete sledovat seriál na Netflixu. Ve výsledku fungují vyrobené a uskladněné potraviny jen jako stimul, který dočasně zrychlí výrobu v budově, ze které manuálně přivoláte nosiče s preferovaným jídlem. Když to ale nevyužijete, vůbec nic se nestane.

Ani boj o suroviny už není, co býval. Stačí najít lokace s nevyčerpatelným kamenem nebo automaticky dorůstajícím lesem a máte vystaráno. Když to tedy shrnu, tak potraviny v podstatě nepotřebujete a nerostné suroviny, jak vidíte, také nejsou moc velkým problémem. Ve výsledku musíte být velcí umělci, abyste v této hře dokázali správu své vesnice přivést do stavu ekonomického kolapsu.

Jedině logistika může způsobit určitý zádrhel, a to v momentě kdy jsou cestičky přecpané nebo je nedostatek nosičů. Oba problémy se dají ale vyřešit na pár kliknutí, takže žádný velký stres. K rozšiřování ovládaných hranic dochází primárně skrze stavitelské jednotky, které jsou po vzoru starých Settlers schopné posunovat hraniční kameny. Sranda ale je, že se to děje tak rychle, že parta těchto chlapíků zvětší hráčovo území klidně dvojnásobně během pár minut. V dalším pokračování jim obvykle zabrání jen skalní ohraničení, propasti nebo střet se sousedními kmeny či nepřáteli.

Z poklidné budovatelské strategie se tak v novém díle stala záležitost, kde je ekonomika jen nutná povinnost, ale bez potřebné výzvy a vše směřuje k co nejrychlejší produkci zbraní a výcviku vojska. Nepřátelé se zde chovají spíše jako ve válečných RTS, takže na vás často posílají vlny jednotek, proti kterým musíte budovat obranné věže a co nejdříve zahájit produkci svých bojovníků. Na druhou stranu je zde ale i řada vyložených prostojů, kdy člověk jen čeká, než se něco někam přenese nebo někde dokončí. Zrychlit čas manuálně přitom vůbec nejde.

Výčet negativ ovšem nekončí. Kampaň pro jednoho hráče je zábavná jen ze začátku, než zjistíte, že náplně misí se neustále opakují. Vhledem k ošizené ekonomice pro mě velmi rychle ztratila své kouzlo a musel jsem se k dalšímu hraní spíše přemlouvat. Variabilitu bohužel nezařídily ani tři zde přítomné národy, za které se dá hrát. Až na odlišnou grafickou stylizaci jsou totiž všechny rasy prakticky stejné včetně budov, jednotek a herního stylu. Nezachraňuje to ani příběh a velké množství ingame filmečků, které po chvíli spíše otravují svou délkou.

Náladu mi zkazil i technický stav. Hlavně v prvních dnech po vydání hra neustále padala bez zjevné příčiny. Tohle jsem už dlouho nezažil a několik scénářů jsem musel začít od znova, protože jsem přišel o rozehraný postup. Problémy se objevily i při snaze zahrát si multiplayer. Nefungující matchmaking nebo neustálé odpojování byly v době recenzování naprosto běžným jevem a tohle prostě nechcete. Třešničkou na dortu pak bylo objevení mikrotransakcí v menu hry, a to si prosím Ubisoft účtuje za standardní edici celých 60 EUR a za Deluxe verzi dokonce 80 EUR. Prodejní cena mi vzhledem k nabízenému obsahu přijde dost přepálená a snaha o další monetizaci skrze mikrotransakce až nehorázná.

Abych Ubisoft ale jen nekritizoval, česká lokalizace The Settlers: New Allies formou titulků rozhodně potěšila a během příběhové kampaně je vyloženě plusem. Celkový dojem z nových Settlerů ale rozhodně nemůže zachránit.

Chvíli jsem byl na vážkách, jestli toto není ideální kandidát na udělení známky „ruce pryč“. Na druhou stranu si říkám, že pro novou generaci hráčů, která není zatížená herním stylem původních Settlerů, nemusí být nové zpracování až tak velkým problémem. Ubisoft ale samozřejmě musí nejprve vyřešit všechny technické problémy, aby to přestala být taková katastrofa. I pak mi z toho ale vychází pouze podprůměrné hodnocení. Žádnou medaili si tato hra prostě nezaslouží.

Fandům původních Settlers, ke kterým se řadím i já, vřele doporučuji vrátit se buď ke třináct let starému sedmému dílu, který ještě stále vypadá k světu a má solidní hratelnost nebo využít předělávky třetího nebo čtvrtého dílu (tzv. History edition) a s The Settlers: New Allies se vůbec netrápit.