RECENZE The Old World v Early Access verzi
Jak se zatím líbí klon Civilizace a v čem se od legendy liší?
Nebroušený drahokam. I tak by se dal nazvat nejnovější přírůstek do rodiny tahových strategií, ve kterých se staráte o růst vaší civilizace. Ten přírůstek se jmenuje The Old World (Starý svět) a má avizovat místo i čas, do nějž je hra zasazena. Na svědomí ji má tým Mohawk Games, ve kterém nejvíce vyčnívá jméno Soren Johnson. Někteří ho budou znát z 3. a 4. dílu Civilizace, na kterých se velkou měrou podílel. To vše by nám už mělo naznačit, kterým směrem se bude naše povídání ubírat. Ano, hra se dá oprávněně nazvat klonem slavné Civilizace od Sida Meiera, nejpodobnější je pak dílu pátému. Jedná se tedy tahovou strategii, v níž je vaším úkolem vybudovat říši, jejíž sláva hvězd se bude dotýkat.
Jaká že říše to bude? To bude záležet na vás a vašich herních následovnících, neboť prvním a zdaleka nejvýraznějším rozdílem proti Civilizaci je, že zde není jen jediný nesmrtelný panovník, ale široká rodina, kterou založíte. Ta bude rozvíjet váš odkaz v průběhu věků. Nebo taky ne. Může se klidně stát, že váš následník umře a bude vládnout někdo úplně jiný. Musíte se tak snažit, aby schopní byli nejen vaši přímí dědicové, ale celá rodina. Své děti můžete vzdělávat v taktice, řečnictví, obchodu či filozofii. Jsou zde zavlečeny určité RPG prvky, kdy každý člen rodiny může získat vzděláním u dvora či životními zkušenostmi (vaše rozhodnutí) bonusy ke své osobnosti. Ty se udělují za odvahu, šarm, intelekt a další věci, jež vám udělí většinou příjemné bonusy k rozvoji vašeho království.
A aby to nebyla jen rodinná idyla či nuda, nýbrž život, musíte reagovat na nejrůznější události. Narodí se vám potomek, odcizí manžel/ka, utone či jinak zemře dítě, budete mít aférku, nebo vám žárlivý sourozenec zatne tipec to vše se může stát. Politika v této hře rovněž hraje významnou roli a je možná zvládnutá i lépe než u konkurence. Pomůžete soupeři výměnou za službičku, která vám ovšem časem může přerůst přes hlavu, nebo si raději vysloužíte zlovůli svým odmítnutím? Jak vyřešíte spor mezi vašimi sousedy? Vyhlásíte válku soupeři s kterým jste zadobře když vás k tomu někdo vyzve? Necháte zabít svého chotě, který začal praktikovat nepřijatelné náboženství? Vdáte svou dceru za náčelníka barbarského kmene? To vše a víc jsou výzvy, jež před vás hra postaví a které ji dělají více zajímavou.
Samozřejmě, i když se hra točí hlavně kolem vašeho panovnického rodu, základem je vybudování říše a ekonomiky. Města zakládáte pouze na předem určených místech, která v některých případech musíte vydobýt od barbarských kmenů a hlídat jednotkou před soupeři, než se tam dobelhá osadník. Podobně jako v Civilizaci i zde musíte sledovat několik ukazatelů. Zásobu surovin (jídlo, ruda, kámen, dřevo, zlato a luxus), míru výroby, výzkumu a armádního výcviku a pak také, kolik vám ještě zbývá rozkazů a jak jste na tom s oprávněností (legitimitou) své vlády. Protože se založením svého hlavního města si vybíráte také ze čtyř rodů, každý s jinými bonusy k vládě, výrobě, tréninku či výzkumu. Krom vaší rodiny tak budete mít ve své říši dva další konkurenční rody (máte tedy v říši 3 ze 4), u kterých se může stát, že převezmou vaší dynastii, nebo naopak výrazně pomohou rozvoji říše. Z přebytků výroby můžete rovněž vydávat zákony, měnit je, trénovat specialisty v městech a přijímat nová náboženství.
Rozkazy jsou další významnou položkou ovlivňující vaše hraní. Bez nich se nemůže žádná jednotka hnout nebo vykonat nějakou činnost, ať už se jedná o dělníka stavícího vylepšení, nebo zvěda, který má sklidit luxusní surovinu daleko za hranicemi nejbližšího města (nápad, který mi v klasické civce od Firaxis chybí). Jejich počet ovlivňuje to, jak úspěšnými vladaři jste a co váš rod již vykonal. Je to mechanika, která se mi u téhle hry opravdu líbí. Obtížnost hry je odstupňovaná dle zdrojů do začátku, agresivity barbarů a stupně rozvinutosti vašich soupeřů. AI je na vcelku přijatelné úrovni, nemůžu si stěžovat.
Jak už bylo řečeno, The Old World je po vzhledové stránce nejpodobnější pátému dílu Civilizace - realistický vzhled světa v pastelových přirozených barvách rozvržený do hexové sítě, v níž se pohybujete. Jednotlivé modely vylepšení terénu jsou pěkně detailní - nic, za co by se tvůrci museli stydět. Vzhledem tedy hra neurazí, i když tu postrádám určitý prvek úžasu - nenašla jsem zde místečko, které by se mi opravdu moc líbilo.
Hra je vcelku standardně ozvučena, při posunu na pobřeží můžete slyšet řev racků, šumění větru, či volání divočiny. To celé je doplněno instrumentální, převážně smyčcovou hudbou, která byla dle komentáře tvůrců licencována pro hru, avšak nikoli vysílání hry na internetu, což je z hlediska možných videorecenzí trochu podivné. Ačkoli se hudba poslouchá vcelku dobře, nejedná se o nic výjimečného a stop je zatím málo. Co však ve hře zcela chybí, jsou jakékoli namluvené věty.
A tím se konečně dostáváme k problémům téhle hry. Na rovinu mohu říct, že i když se jedná o Early Access, většina mechanismů ve hře funguje dobře a zahrajete si bez větších problémů. Potíž je, že pokud nejste velmi zvídaví, bude to jen jednou. Prvním problémem, který zjistíte hned na začátku, je, že i když hra obsahuje alespoň základní tutoriál, není příliš výrazný ani podrobný. Chybí mi zde provedení nezkušeného hráče nejen základním, ale celým uživatelským rozhraním. Návody vám vysvětlí jen základní mechaniky. Zbytek musíte zjistit buď průzkumem kurzorem nebo pomocí encyklopedie, která ovšem také není úplná.
Ve hře také v tuto chvíli chybí koření, jež ji dělá zajímavou. Můžete sice postavit divy světa, vč. těch sedmi klasických, ale chybí k tomu jakákoli pěkná animace symbolizující jejich významnost a dokončení, na kterou jste zvyklí z her konkurence. Chybí nějaký namluvený úvod do hry, nebo k herním událostem. Bohužel i vítězství je zde nemastné - neslané. Počítá se zde totiž na body a ty lze získat v podstatě jen trojím způsobem - vlastnictvím měst, postavením divů a dosažením legendární kultury v některém městě. Takže nejrychlejším způsobem, jak zvítězit, je vlastně vyvraždit všechny kolem. Ať už vítězství dosáhnete jakkoli, to jediné, co vás čeká je strohá tabulka s třemi možnostmi - pokračovat, skončit a podívat se na záznam událostí...
The Old World zatím také sužují technické problémy - nejzávažnějším je asi málo optimalizací výkonu a četnost viditelných chybových hlášení. Nemám zrovna nejslabší železo (AMD 3700X, 5700XT 50th Anniv., X570, 16GB DDR4-3600 SSD, W10 x64, Dell 32"), přesto však při nejvyšších detailech už na střední velikosti mapy docházelo v pozdní fázi hry k trhání až zamrzání rozostřeného obrazu při přesunu po ní. Jednou pak dokonce k zamrznutí během tahu AI. Situaci bohužel nepomáhá ani styl ukládání pozic, který je ve srovnání s Civilizací doslova zmatečný, protože neposkytuje informace (krom vlastního názvu), o kterou civilizaci se jedná, nebo z jakého herního roku uložená pozice je. Autosave je v tomto směru ještě otřesnější. Navíc totiž ukládá hru až na konci, nikoli začátku herního kola, když už máte 0 rozkazů a nemůžete tak reagovat.
Dalším, avšak jen mírným zklamáním je zatím menší pestrost obsahu. Zabudovaná encyklopedie je velmi strohá a omezuje se pouze na herní mechaniky, je tu tak vyplýtván herní potenciál coby výukové historické hry. Očekávala jsem více civilizací, jednotek a staveb. I když máte možnost volby mezi 7 starověkými civilizacemi, převážně ze Středomoří a Středního východu, tak každá má jen dvě unikátní jednotky a čtyři náboženské stavby. Jinak jsou si vzhledově velmi podobné. To je trochu málo na to, že u jedné hry strávíte zhruba 10-20 hodin. Opět nemohu než srovnat s Civilizací, kde se v průběhu věků mění vzhled měst, budov i jednotek. Hra je však zatím Early Access, takže je možné, že i toto se ještě změní.
Zatím veřejně nedostupnými herními mody jsou multiplayer a scénáře, které tvůrci plánují postupně doplnit. Stejně tak jediným zatím podporovaným jazykem je angličtina. Ve hře je však již funkční editor map, takže tvořivosti se zde meze nekladou.
Jaké jsou tedy mé celkové pocity z testování a stojí hra za těch 33 eur na exkluzivním Epic Games Store? Musím říci, že ano. Hra má skutečně slušný potenciál, je zde přítomno ono vábivé kouzlo „Ještě jeden tah a půjdu spát" a taky působivé prostředí starověkých dynastií. Ale jsou zde i ta negativa: předčasný přístup a problémy s ním spojené, relativně málo obsahu a ZATÍM nízká motivace hrát hru znovu. Je jako nebroušený, neleštěný drahokam, plný vnitřní krásy skryté za ošuntělým povrchem.
Pro fanoušky tahových strategií je to doporučená investice, která se vzhledem k pozdější téměř určitě vyšší ceně vyplatí a s hrou si dobře vyhrají už teď. Těm ostatním zatím doporučuji vyčkat na plné vydání, v němž už bude určitě řada zmíněných nedostatků odstraněna.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.