Recenze Take On Helicopters
Pozdrav zpoza kniplu vrtulníku v oblacích k dnešnímu vydání hry.
V nedávných dojmech jsem popisoval, jaké to je létat v novém vrtulníkovém simulátoru Take on Helicopters od domácích tvůrců Army z Bohemia Interactive. Nyní v plnohodnotné recenzi k datu vydání hry na domácím trhu tedy již můžeme bez průtahů přikročit k tomu hlavnímu - herní kampani. Nebývá zvykem, aby letecký simulátor měl nějak zvlášť propracovanou kariéru. Jak jsme viděli třeba v případě Il-2 Sturmovik: Cliffs of Dover, někdy dokonce dostanou hráči prostě jen pár vygenerovaných misí s pořadovými čísly a výsledek pak spíše připomíná parodii. Toho se ale v Take on Helicopters bát nemusíte, čeká vás zde skutečná kariéra, a to dokonce s příběhem!
Děj se odehrává v současném americkém městě Seattle a od začátku se točí kolem rodinné letecké společnosti bratrů Larkinových, kteří jí převzali po svém zesnulém otci Harrym ve velkých problémech. Šéfem je nyní nejstarší syn Joseph, kterému pomáhá jeho mladší bratr Tom a oba se snaží firmu postavit zase zpátky na nohy. Právě do role mladšího z bratrů se musíte posléze vžít a z domovského heliportu se vydávat vstříc obchodním úkolům, které firmě přinesou tolik potřebné finance.
Jelikož je Take on Helicopters z větší části civilním simulátorem, odpovídá tomu i náplň misí. Počítat tak musíte především s převozem pasažérů z místa na místo, ale není to nuda, jak se na první pohled zdá. Například k jednomu zákazníkovi přiletíte vlastní helikoptérou, ale jelikož se jedná o bohatého byznysmena, přesednete do jeho luxusního vrtulníku a ten pilotujete od jednoho golfového hřiště ke druhému napříč celým Seattlem. U cílových destinací není úkolem přistát, ale dopřát zákazníkovi ten správný rozhled nad hřišti. Pokud vše splníte a navíc dopravíte zákazníka zpět k jeho vile, odměna je vaše.
Jindy je zase potřeba pořídit z vrtulníku videozáběry na zakázku či vyhledat a zdokumentovat toulající se hejna velryb nebo identifikovat jméno lodě v nesnázích atd. Ve většině podobných případů je nezbytné k cíli nejen doletět, ale i "zaviset" a poskytnout kameře či oku pasažéra po určitou dobu ideální výhled. Toho docílíte jen z určité vzdálenosti a správným natočením stroje.
Ačkoli je průběh kampaně lineární, máte možnost určité volby toho, co zrovna budete dělat. Některé mise totiž nejsou povinné a je čistě na vás, jestli do nich půjdete, nebo je přeskočíte. Po domovské základně se také dá libovolně procházet pěšky a věnovat se například kontrole vrtulníku. Inspekční prohlídky vás donutí obejít celou helikoptéru kolem dokola a zkontrolovat případná poškození. Pokud naleznete něco v nepořádku, lze buď provést opravu (za peníze) nebo to nechat být, ale riskujete, že se stroj během některé z dalších misí porouchá.
Dále je možné helikoptéry vylepšovat například o zavěšené kamery, důmyslně umístěná zrcátka, lepší vybavení interiéru, případně si vybrat z různých variant barevných nástřiků. Na tyto úpravy rovněž potřebujete finance a pro některé mise se koupi dodatečného vybavení vlastně ani nevyhnete. Jelikož ve hře začínáte s nejobyčejnější helikoptérou, za nastřádané peníze si můžete kupovat také lepší stroje.
Pokud si chcete v průběhu kampaně odfrknout, lze si zažádat o tréninkovou lekci nebo si prostě říct o volný let a jen tak se proletět nad Seattlem. Aby toho nebylo málo, tak v určitých odstupech jsou civilní úkoly prokládány vojenskými misemi. Tyto vsuvky představují vzpomínky bratra Josepha na válku v jižní Asii, které se účastnil jako bojový pilot. V těchto scénářích tedy hrajete za Josepha a opravdu dojde i na střílení a používání bojového arzenálu, a to nejen ve vzduchu. Docela jsem se divil, když se třeba původně poklidná mise s rozhazováním letáků pěkně zvrtla.
Můj vrtulník v ní utrpěl zásah do palivové nádrže a musel jsem okamžitě provést nouzové přistání s využitím autorotace (klesání při výpadku motoru). Tím ale problémy jen začaly. Ihned poté bylo nutné vypadnout z poškozeného stroje, vzít do ruky pušku a pěkně ve stylu FPS odrazit pár vln dotírajících "ručníkářů" a postupně se probojovat až k místu, kde si mě vyzvedla záchranná helikoptéra. Mnohem vzrušující průběh vojenských misí je ale vykoupen velmi fádním a jednotvárným prostředím druhé mapy jižní Asie. Všude vidíte jen jednolitou pustinu. To civilní Seattle, to je prostě jiná podívaná!
Herní kampaň je na poměry leteckých simulátorů opravdu zdařilá. Navíc prakticky neustále komunikujete s NPC postavami (pasivně, tzn. nevybíráte si odpovědi jako u RPG her), a to jak na základně, tak v kokpitu vrtulníku. Jedná se tedy o hodně ukecanou hru a i proto domácím hráčům doporučuji sáhnout po "krabicovce" s českými titulky. Mnou recenzovaná Steam verze češtinu neměla a předpokládám, že to tak i zůstane.
I když si kariéra zaslouží velkou pochvalu, neznamená to, že je bez chybičky. Myslím, že je stále co vylepšovat. Ekonomický model by určitě šel rozšířit, aby dal hře v tomto směru větší rozměr. Když už člověk vydělává podobnou prací peníze, proč je vrážet jen do oprav a upgradů? Rád bych rozšiřoval vlastní firmu, najímal další piloty, řešil nákupy paliva apod. Volnost hráče by nakonec mohla být ještě větší, potenciál tu bez debat je, jen ho správně využít.
Mimo kampaně je na vás připravená ještě další porce výzev podobným těm, jež jsem popisoval v dojmech. Zajímavé je to, že pokaždé, když si některý z těchto samostatných scénářů spustíte, probíhá trochu odlišně. Vše tedy není naskriptováno stejným způsobem, což zlepšuje znovuhratelnost samostatných misí. K dispozici jsou pak ještě časovky, tedy úkoly s časovým limitem, které řádně prověří vaše dovednosti. Dle dosaženého času lze dosáhnout bronzové, stříbrné nebo zlaté úrovně. Komu by bylo i tohle málo, může využít zabudovaného editoru a navrhnout si vlastní scénáře.
Letový model a ovládání hry koresponduje s původními dojmy. Take On Helicopters je především simulátor, žádná arkáda. Nejedná se sice o hardcore záležitost, ale berte to tak, že i na nejjednodušší obtížnost to není žádná brnkačka a co teprve na úrovni experta. Kokpit každého vrtulníku je do určité míry interaktivní. Pokud chcete, dá se každý start provádět poctivě mačkáním čudlů na přístrojovce a ostatních panelech. Slabší povahy toto mohou obejít volbou pro rychlý start, která tuto proceduru zautomatizuje.
V dojmech chyběly postřehy s létáním na nejtěžších typech vrtulníků. Předpokládal jsem, že čím větší stroj, tím náročnější pilotáž bude. Překvapivě mi ale lépe sedí těžká třída, než ta střední. Možná to bude tím, že střední vrtulníky jsou živější a dovolí vám snáze udělat chybu, která už je posléze jen těžko řešitelná. Pro začátečníky platí jít rozhodně do váhově nejlehčí kategorie. Tyto vrtulníčky jsou sice drobné, ale báječně ovladatelné a snesou i hrubé zacházení, čemuž se člověk, který se řízení teprve učí, prostě nevyhne. Jestli máte například z Army 2 pocit, že pilotování vrtulníku je poměrně triviální záležitost, Take On Helicopters vás z tohoto omylu velmi rychle vyvede!
Minule popisované odfláknuté havárie a kolize se bohužel vyskytují i ve finální verzi. Model postupného poškození zřejmě ani neexistuje, jakákoli havárie tak znamená ve vteřině výbuch stroje či proměnu v černý škvarek. To samé se stane třeba i v případě, že se při nepovedeném startu či přistání lehce skulíte bokem k zemi. Za normálních okolností byste rozsekali listy rotoru a pomačkali konstrukci, ale nic jiného by se s největší pravděpodobností nestalo. Tady nemáte sebemenší šanci a okamžitě umíráte a váš stroj s vámi.
Take On Helicopters na našem trhu vyšla právě dnes 7. prosince pro PC s českými titulky a manuálem.
koupit z Xzone
VERDIKT: Tvůrci Take On Helicopters dokázali, že i letecký simulátor se dá dělat inovativně a nemusí se držet zaběhnutých klišé. Podobný koncept na trhu rozhodně chyběl a nejedno srdíčko virtuálního pilota zaplesá už jen pro ten parádní pocit z létání napříč Seattlem v rámci herní kampaně. I když se zdaleka nejedná o bezchybný produkt, díky nápadům a pojetí si své dobré hodnocení plně zaslouží.