RECENZE Sudden Strike 4
Srovnáváme novou válečnou RTS s Blitzkrieg 3.
Je to skoro jako naschvál. Roky čekáte na pořádné následovníky věhlasných RTS sérií Sudden Strike a Blitzkrieg a pak se po takové době potkají nové díly skoro v jednu chvíli. Je sice fakt, že Blitzkrieg 3 je dostupný v Early Access už dlouho, ale za finální hru byl na Steamu prohlášen vlastně až nedávno a vydání krabicovky je v ČR teprve na spadnutí. To Sudden Strike 4 vyšel nyní digitálně i krabicově pro PC a na cestě je verze pro PS4, takže i konzolisti mají šanci si druhou světovou vyzkoušet.
Možná teď přemýšlíte, jestli má smysl investovat do obou her nebo si naopak vybrat jen jednu z nich. Jelikož v případě Blitzkriegu mohu čerpat své dojmy jen na základě nedávno vydaného a notně osekaného dema, nemohu se pustit do vyčerpávajícího srovnání. Z mého pohledu to ale vypadá následovně: Blitzkrieg 3 se snaží posunout významně kupředu hlavně v oblasti AI a jede systémem skládání vlastních balíčků jednotek před každou misí a to i v rámci kampaně. Během hraní si pak v závislosti na bodovém zisku můžete podle svého povolávat posily jednotek. Vzezření grafiky mi přijde více trojrozměrné než u Sudden Strike 4, včetně více členitého terénu a možnosti libovolně otáčet kamerou.
Sudden Strike 4 působí na první pohled graficky podobně jako Blitzkrieg 3, ale když to pak vidíte v detailu a v pohybu, je vám jasné, že zde se autoři snaží držet více klasické izometrie, byť i zde se jedná o 3D engine. Plastičnost terénu je menší, otáčení kamery silně omezené (kamera se sama vrací do výchozí pozice). Na rozdíl od Sudden Strike 3, který byl graficky prostě jiný, působí čtvrtý díl dojmem jako by to byl notně modernizovaný remaster dvojky Blitzkriegu. To ale nemyslím jako žádnou urážku. Ačkoli uznávám, že se mi grafika nelíbí tolik, jako u konkurence, musím jedním dechem přiznat, že je o poznání přehlednější a orientace na bojišti je také lepší.
Herní nabídka Sudden Strike 4 je v zásadě klasická. V oblasti hry pro jednoho hráče jsou k dispozici tři kampaně na mapě Evropy a jsou dostupné za Němce, Spojence a Sovětský svaz. V každém tažení je sedm scénářů, které vás provedou důležitými milníky druhé světové války s ohledem na národ, za který hrajete. Například Němci začínají bitvou u Sedanu, která předznamenala pád Francie, střed tažení vyplňuje východní ruská fronta a finále tvoří bitva o Ardenský výběžek. Sověti startují obležením Lenigradu a končí v Berlíně. Spojenci pak na scénu vstupují až vyloděním v Normandii a pokračují přes operaci Market Garden a Ardenský les až do Německa.
Ačkoli se některá bojiště jako je například Stalingrad, Kursk nebo Falaiská kapsa v rámci kampaní opakují, rozhodně nejsou jednotlivá tažení jen kopírkou z pohledu druhé bojující strany. Je tu tedy pár společných bojišť, ale jinak unikátní bitevní mapy pro každou stranu převažují.
Tažení jsou striktně lineární a o typech jednotek do misí nemůžete rozhodovat. Lze si ale na začátku vybrat svého generála s jednou ze tří doktrín, která přiřadí vaším jednotkám určitou skupinu dovedností (většina z nich je zamčená). Ty lze odemknout za získané body a poté použít při hře. Dál už ale nic neuděláte a musíte pracovat s tím, co dostanete.
Vyrobit jednotky v rámci kampaně nemůžete, posily jsou automatické a záleží opět na scénáři, kdy a kde vám je zpřístupní. Výjimku tvoří podpora jako je například letecký průzkum či bombardování, které si můžete sami zavolat, až to uznáte za vhodné. Při srovnání s předchozími hrami ze série Sudden Strike přetrvala v nové verzi spotřeba munice a také paliva u motorizovaných jednotek. Obojí je tedy třeba doplňovat, jinak se po vypotřebování spotřebního materiálu stanou jednotky nepoužitelnými. Tank se například během přesunu zastaví a zůstane stát pro nedostatek benzínu nebo přestane střílet, protože nebude mít čím nabíjet.
Obtížnost bitev je ve srovnání s tím, co jsem zažil v Sudden Strike 1 a 2, minimálně o ligu níže. Na dnešní poměry je to asi v pořádku, ale hardcore hráči původních dílů budou zklamáni. Ne že by člověk nemusel šetřit jednotky a piplat se s opravami, ale rozhodně to nejsou takové nervy, jako tomu bývalo. Bezhlavě hrát ale rozhodně nejde ani zde (úvodní mise jsou více méně na rozjezd a posléze přeci jen trochu přituhuje), přesto je patrné arkádovější pojetí a znát jsou i mnohem menší mapy. No, pokud čtvrtý díl mají hrát i konzolisti, vlastně se ani nedivím.
Hraní kampaňových scénářů je jinak hodnoceno hvězdičkovým systémem. Pokud dokážete velet za tři hvězdy (maximální počet), odemkne se i možnost zahrát si danou misi ještě jednou v režimu výzvy. V tomto módu nejde ukládat pozice a je zde vždy nějaká ta přitěžující okolnost, která při hraní v normálním režimu nebyla. Například méně zásob munice nebo nutnost vyhrát bez ztráty vlastních jednotek apod.
Z předchozího odstavce plyne snaha autorů, abyste kampaňové scénáře měli důvod hrát opakovaně. Teoreticky musíte zahrát vícekrát jen pro nabrání dostatečného počtu hvězd a posléze hrát ještě jednou to samé pro dokončení výzev. Důvodem je možná skutečnost, že nabídka multiplayeru respektive skirmish módu (totožné co MP jen s tím rozdílem, že hráč hraje proti počítači) je aktuálně opravdu hodně tristní. Na diskuzích Steamu je ostatně už teď vidět, že z této části hry jsou lidé nejvíce rozčarováni. V základu totiž dostáváte pro hru více hráčů pouze čtyři herní mapy (ve skirmishi pět, pokud vlastníte před objednávkové DLC - Kursk) s jedním jediným herním módem, ve kterém obsazujete nepřátelská velitelství.
Díky neexistenci hodnocení hráče zde neexistuje žádný matchmaking, startovní složení jednotek si člověk nemůže sám nijak definovat a ve skirmishi i MP musíte odstartovat s tím, co hra přidělí. Pak je sice možné si další jednotky za utržené body dokupovat prostřednictvím vlakových nádraží, ale i zde je problém. Portfolio jednotek je totiž mnohem užší než je tomu v kampani singleplayeru. To už je trochu postavené na hlavu. Multiplayer by přeci neměl být omezenější než hra jednoho hráče. Zatím tomu ale tak je a považuji to za docela slušný průšvih.
Jak jsem už vysvětlil výše, s konzervativně pojatou grafikou ve výsledku nemám žádný větší problém, ale zábava s touhle hrou v zásadě končí dohráním singleplayerové kampaně. Ani skirmish ani multiplayer vám v současném stavu nedává nic, u čeho by šlo dlouhodobě vydržet. Company of Heroes 2 ukázalo, že tohle je naopak zásadní část hry, která musí být propracována, udržována a hlavně neustále rozvíjena. Blitzkrieg 3 si v tomto směru nenechal ujet vlak a má tuto oblast zmáknutou mnohem lépe.
Srovnání bohužel nesnese ani cena či domácí lokalizace. Sudden Strike 4 totiž český překlad nemá a stojí 1099,- Kč (PS4 verze dokonce 1299,- Kč). Oproti tomu Blitzkrieg 3 s českými titulky se dá pořídit už i za poloviční cenu (standardní elektronická edice) a i Deluxe krabicovka s extra misemi navíc bude pořád o několik set korun levnější než nový Sudden Strike.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.