RECENZE: South Park: The Stick of Truth

U první hodiny hraní South Park: The Stick of Truth jsem se zasmál více, než u kterékoli jiné hry. A to jsou se smával už na začátku 90. let u adventur LucasArts, takže jsem pár legračních her přeci jen zažil. V té době jsem ještě nevěděl, že mě čeká dalších dvanáct až čtrnáct hodin téměř nepřetržitého smíchu. Jasně, s několika málo frustracemi, nějakými opakovačkami a jedním nebo dvěma hluchými místy, přesto bych se ani trošku nebál označit South Park: The Stick of Truth za nejlegračnější hru, kterou jsem kdy hrál. Alespoň pokud máte rádi poněkud výstřední South Park humor, samozřejmě.

Už dříve vzniklo několik her podle South Parku, ale vždy to byly spíše trapné pokusy vytěžit slavnou značku. Tentokrát se dvojice tvůrců Trey Parker a Matt Stone rozhodli, že udělají opravdovou South Parku hru - tedy sami napsali scénář, podíleli se na tvorbě a propůjčili své hlasy hlavním postavám. Výsledkem je vlastně mnohahodinová epizoda, která má všechno, co má mít správný South Park. Ale ještě navíc jde o zcela nečekaně komplexní a zábavné RPG.

Na začátku si vybíráte, jakou bude mít vaše postava třídu, jenom máte kromě klasických válečníků, kouzelníků a zlodějů na výběr také žida (ano, samozřejmě moje volba, už jen proto, že v Diablu si za žida nezahrajete!), čímž dostanete speciální schopnosti (Jew-Jitsu!), které si vylepšujete, stejně jako vybavení. V průběhu další hry pak už zase tolik nezáleží na tom, koho jste si vybrali na začátku, protože vybavení můžete používat jakékoli a ta jarmulka na hlavě vám zase tak dlouho nevydrží, protože brzy narazíte na pánské slipy s úžasnými schopnostmi, které si můžete narazit na hlavu. Ano, tím se snažím říct, že všechno je tu rozkošně ujeté, ale funguje to na základních a propracovaných RPG principech. Ostatně, vývojáři jsou RPG matadoři z Obsidianu.

Příběh je o tom, že jste nový kluk ve městě, kde je zrovna tak trošku mánie v role playingu a Cartman se svou partou na jedné straně a skupina dětí jako elfové na straně druhé bojují o nadvládu nad Klackem pravdy, protože jeho držitel ovládá celý vesmír. Takže si přes den hrajete a večer musíte domů do postele, nebo vám rodiče vynadají. Všechno se samozřejmě postupem času trochu zvrtne, přibudou nacistické zombie, protože nacistické zombie musejí být v každé dobré hře a během svého dobrodružství potkáte všechny známé postavy ze South Park série. Nemusíte ji znát, abyste si hru užili, ale pokud víte, kdo je pan Hovínko, teplý Al nebo Šéf, užijete si jejich camea o maličko víc.

Ve hře ale není humor postavený jenom na prdění a hláškách, jak by se mohlo na první pohled znát. Další úroveň humoru je postavena i na tom, že hrajete hru. Za chlapce, který nemluví. V jednu chvíli například procházíte mimozemskou rolí a nacházíte audiology podobně jako ve spoustě jiných her. A v těch audiolozích člověk říká, že naprosto nechápe, proč je nahrává a poslouchá, když by měl spíše zachraňovat svůj život. Nebo když dlouho prozkoumáváte a lootujete zahradu při první návštěvě u Cartmana, který už na vás čeká, prohlásí: "Hmmm, hardcore gamer!" Hra si prostě dělá legraci ze všechno, stejně tak i z klasických herních klišé, ale zároveň je velmi chytře využívá.

Dost ale už o všem tom humoru okolo, pojďme si říct, jak se South Park vlastně hraje. K dispozici máte nepřeberné množství různých vylepšení a věcí, na které se můžete zaměřit. Hra vás poměrně snadno se všemi možnostmi seznámí, takže nebudete ztracení a metodou pokus a omyl si najdete, co vám vyhovuje nejvíce. Je zde i možnost magie v podobě prdění (jak jinak), které využijete hodně v různých pasážích hry, kdy musíte vymyslet svůj další postup jako puzzle. Někdy vás hra nepustí dál, než puzzle vyřešíte, jindy se můžete zbavit nepřátel bez boje, když využijete prostředí. Obsidian si dal opravdu pozor na to, aby vás se všemi vašimi různými schopnostmi řádně seznámil a naučil je vás využívat je, takže většinu času přesně víte, co dělat. Což je dobře a nedochází k žádným velkým frustracím.

Tedy až ne jednu věc - na boje. Soubojů je v South Parku hodně, jsou na tahy (protože jak Cartman na začátku říká, takhle to přeci bylo ve středověku) a postupem času začnou být vlastně dost nudné. Jsou zdlouhavé, neustále při nich musíte sledovat stejné animace a mnohdy jsem už raději ani nepoužíval různé speciální útoky, protože jsem věděl, že bude následovat dlouhá animace, která mě bude zdržovat a nejde přeskočit. Nehledě na to, že zhruba od poloviny jsem se zcela vyhýbal náhodným soubojovým setkáním ve městě - nic moc vám pak už nepřinesou (lootu máte habaděj, na maximální patnáctý level jsem se dostal v dobrých třech čtvrtinách hry) a jenom zdržují. Zpočátku jsou souboje také poměrně těžké, protože úspěch nebo neúspěch vaše útoku závisí na tom, zda stihnete nebo nestihnete stisknout různé tlačítka v různý moment (v podstatě jde o nenáviděné QTE), ale jak vám už přijdou do ruky, nebudete mít moc problémů. Naštěstí.

Hra sama o sobě není moc těžká, leda byste nelootovali všechno, co vám přijde pod ruku a zcela ignorovali inventář a vylepšování vybavení a postavy. Ale hrajete RPG, takže předpokládám, že tohle nehrozí. K dispozici nemáte při soubojích navíc jenom své vybavení a schopnosti, ale i řadu kouzelných lektvarů, z nichž některé vám umožní zaútočit v jednom kole dvakrát (velmi doporučuji), přidají vám sílu a obranu, jiné vám zvýší manu nebo PP na speciální schopnosti. Jak říkám, je to opravdové RPG od Obsidianu. Jenom s prděním a sexuálním humorem.

Mimochodem, na recenzi jsme měli verzi pro Xbox 360, tedy v Evropě cenzurovanou konzolovou verzi. Určitě jste už všichni viděli necenzurované části, které na konzoli nejsou a stejně nepochopím, proč zrovna tohle Ubisoftu vadilo, když ve hře je spousta mnohem horších věcí. Ostatně, není moc her, ve kterých se musíte v průběhu souboje vyhýbat chlupatým varlatům nebo kde strávíte část hry uvnitř lidských střev...

South Park: The Stick of Truth na PC, PS3 a X360 vydává Playman za cenu od 1099 Kč.

koupit na Xzone.

South Park: The Stick of Truth není RPG, které po dohrání budete chtít zapnout znovu a zkusit si postup s jinou postavou. Není k tomu moc důvod, protože hra zase tak, až na pár odlišných speciálních schopností, jiná nebude. V jeden moment si sice můžete vybrat, k jaké znesvářené skupině se přidáte, ale i tak se celkový vývoj příběhu nijak nezmění (možná tak půl hodinka hraní bude maličko odlišná). Ani vedlejší úkoly nejsou žádné velké terno - jde většinou o úkoly typu jdi sem a přines tohle, případně najdi tamto. Ale tak jako tak, těch 12 až 14 hodin se budete bavit, jako nikdy. Tedy, pokud máte rádi sofistikovaný humor. Kde se náhodou také prdí...