RECENZE Sniper Ghost Warrior 3
Hra na odstřel.
CI Games (City Interactive) jsou polští producenti a vývojáři známí spíše svojí nekonzistencí než kvalitou vydávaných a vyvíjených her. Jednou se jim něco povede, jindy vůbec. Nicméně přes tuto pověst, která provází i jejich vlajkovou sérii Sniper: Ghost Warrior, se těchto taktických stříleček prodalo již přes 5,5 milionu, takže se trojka dala očekávat. Po totálně svázané a koridorové dvojce ovšem nový díl jako největší novinku přináší otevřený a svobodný svět, jenž ale není zcela volný, jak je dnes zvykem.
Oproti těžkému kalibru Bolívie z posledního Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands (recenze) je zdejší mapa velikostí sice totální outsider, ale jedno se jí musí nechat. Pochmurné a tajemné prostředí severní části postsovětské Gruzie doslova přetéká atmosférou a napětím, možná podobně jako v sérii Metro či S.T.A.L.K.E.R. V Gruzii zuří zvláštní občanská válka, kterou místní rozvrácené vládní síly nedokážou zvládnout, protože separatisté jsou zřejmě tiše podporováni Ruskem. Však Rusko tuto hru na svém území pro jistotu rovnou zakázalo prodávat, pročež spojitosti se současným konfliktem na Ukrajině jsou ve hře velmi viditelné.
Protagonisty příběhu jsou dva američtí patrioti, bráchové, kteří jsou oba elitními vojáky, pracujícími pro velení speciálních operací JSOC. Jejich cesty se ale neplánovaně záhy rozejdou a tak do pracek dostanete toho staršího a protřelejšího z bratrské dvojice, Jonathana Northa. Záchranná rodinná práce a rozpletení gruzínské krize jsou dva hlavní proudy příběhu, který je ale jedno velké klišé. Musíte se obrnit před trapnými hláškami o vedoucí úloze USA v řešení světových konfliktů, kdy se jejich elitním silám nikdo nevyrovná. Ostatně North samotinký totálně rozvrátí celou zemi, takže se trapným dialogům ani nedivím.
Lepší je o nějakém ději moc nepřemýšlet a vydat se vstříc celkem zábavnému a svobodnému bojování ve velmi zajímavých lokacích, v nichž se pravidelně střídá denní doba a mění počasí od sluníčka přes liják až k chumelenici ve výše položené části mapy. Ta ovšem není nijak rozsáhlá, protože celkem 27 km² je rozděleno do třech částí po 9 km², mezi kterými se hra bohužel docela zdlouhavě načítá. Tady máte první z mnoha důkazů, že vyspělý design otevřené hry Poláci vůbec nezvládají. Na PC je jakékoli nahrávání ještě celkem rychlé v řádech desítek vteřin, ale na konzolích (PS4, X1) je to velké utrpení i po prvních opravách, kdy musíte na nahrání pozice či start hry čekat dlouhé minuty.
Tím druhým důkazem je naprosto nezvládnutá optimalizace a vyladění hry na jakoukoli platformu. Na PC je hra festovně nenažraná, podstatně náročnější než zmíněný Ghost Recon a zvláště se zapnutou synchronizací se i na silnějších sestavách doslova zastavuje. A ponížení grafiky nepomůže, protože hra nedosáhne na trvalých 60 FPS ani při nízkém nastavení, což je kardinální ostuda! I na konzolích dochází k velkým propadům snímkování, však v tomto je hra snad ještě horší než v betě, od níž se po výkonnostní stránce nezměnilo k lepšímu ale lautr nic.
Na konzolích má hra problém vůbec udržet mrzkých 25-30 snímků v režimu 1080p na PS4 (na Xboxu One jen 900p), což je třetí důkaz, že s použitým CryEnginem páté generace si tvůrci vzali sousto, které nedokážou pořádně rozkousat. Klepy mluví o tom, že Crytek dodal CI Games svůj engine pořádně ořezaný a prakticky bez všech moderních technologií, aby byli Poláci vůbec schopni svoji hru nějak rozchodit. Proto nový Sniper neumí DirectX 12 ani HDR a na PC si v grafice nastavíte naprosté minimum funkcí, včetně chybějící úpravy FOV a vyhlazování.
Ten otevřený svět mi tady přijde zhola zbytečný. Kdyby tvůrci prostě seřadili všech 26 hlavních misí na solidních zhruba 20 hodin hraní pěkně za sebe a tu omáčku kolem úplně vypustili, myslím, že by to hře velmi prospělo, protože tady se prostě Ghost Recon: Wildlands nedá konkurovat ani za malíček. Úkoly, které musí osamělý záškodník Jon North řešit skoro partyzánsky, jsou totiž dost zajímavé a napínavé, čemuž prospívá i poměrně rozmanité prostředí Gruzie. Jednou úřadujete u jezer či v hlubokých lesích, abyste později dorazili do polorozpadlých panelákových sídlišť, které jako by Pripjati z vymláceného okna vypadly a zasněžené zimní hory jsou zase mrazivě podmanivé.
Mise nabízejí od každého trochu: tu někoho odprásknout (třeba jednoho ze 16 důležitých pohlavárů nepřátelských separatistů), tu něco zjistit, někam se proplížit, něco vyhodit do povětří nebo vyprostit zavřené civilisty. Prostě klasický denní chlebíček nepřemožitelných příslušníků amerických speciálních sil. Je prostě okaté, na jaký trh hra hlavně míří... Postup a způsob provedení každé mise je ale čistě jen na vás, což je oproti dvěma minulým dílům velká revoluce. Tam, kde vás dvojka držela za ručičku a ukazovala, sem jdi a toho zastřel, trojka překypuje volností a vždy nabízí několik možných cest a způsobů, jak se s protivníky vypořádat.
V zásadě máte na výběr ze tří možností: dálkové likvidace jako odstřelovači, tichého zabíjení na blízko a hurá Rambo stylu po vzoru akčních stříleček typu Call of Duty a spol. Každý tento styl má vlastní dovednostní strom s 9 políčky a tak si v nich můžete postupně vylepšovat jak své schopnosti, tak i lepší parametry zbraní či odemykat nové užitečné nástroje, kterých je celkem 15. Takovým praktickým udělátkem je již od počátku dostupný průzkumný dron, kterého lze také v devíti krocích vylepšovat. Dron je, jak vidno, po otevřeném světě další nutná proprietka každé moderní střílečky. Na rozdíl od některých konkurentů jsou ale vylepšení dost citelná a např. automatické šacování mrtvol či odolnější tlumiče (zde se opotřebovávají a musí se opravovat) citelně usnadní další postup hrou.
Zbytečnost otevřené mapy dokazuje i síť 33 bodů pro rychlé cestování, které vás zpravidla hodí pár metrů od začátku každé hlavní mise, takže kolem a kolem v Gruzii musíte cestovat hlavně pro jejich zpřístupnění. Zdejší postsovětská republika je sice celkem pohledná, ovšem na poměry použitého enginu je obraz stále zbytečně rozostřený a s přehnaným bloorem, který nelze vypnout.
Podobně jako Ghost Recon: Wildlands (ten ale vypadá o generace lépe), i třetí Sniper těžce bojuje se smysluplnou náplní volného prostředí a vyplnění času mezi příběhovými úrovněmi. Opět se tak jen stereotypně recykluje jedno a to samé. Musíte vysvobodit 82 zajatých chudáků civilistů, najít 31 kusů sběratelského materiálu a vykosit milion tábořišť separatistů, kteří si opékají buřtíky za každým bukem. Brzo vám polezou na nervy, protože když jeden ohýnek uhasíte, za minutu již vesele hoří dál a místo mrtvol u něj „Bednu od Whisky″ zpívají zase jiní trempové. Což znamená dalších asi 15 hodin spíše útrpného plnění vedlejších misí.
Sice tu je nelicencovaná Lada Niva a typičtí zástupci střílečkové bojové techniky z garáže a hangárů arzenálu sovětské armády (zdravíme Hindy!), ale posadíte se jen do přísně vybrané a střídmé skupiny vozidel, navíc vždy pouze s pohledem v kabině. Drtivá většina vozítek je kupodivu zamčená, i když z nich právě vyhopsnul voják a fakt přísahám, zamknout nestihl. Navíc jeho mrtvola nikdy klíčky od vozu nevydá, byť jinak se nechá prošacovat a dokonce i odtáhnout a schovat. Za nasbíraný a nakradený matroš si totiž Jon, jako správný zálesák, vyrábí novou munici a další praktické věcičky. Místní odboj mu zřejmě nijak nepomáhá. A to všechno ve svých bezpečných doupatech, kde Jon spí, vybírá mise a opravuje a vylepšuje své zbraně (těch je celkem 38 kousků), nástroje a schopnosti.
Jakkoli si můžete vybrat ze zmíněných tří stylů bojování, hra samozřejmě skrytě podporuje hlavně tichý způsob likvidace, protože pro frontální útok na více nepřátel není North zas tak odolný a snadno pojde i na nejlehčí normální obtížnost. Těchto stupínků má hra v rukávu trojici, přičemž ten nejvyšší již dokáže omezeně simulovat směr a rychlost větru i balistiku bez jakýchkoli pomůcek, včetně vaší smrti na jediný zásah.
S tímto nastavením a současným technickým stavem je hra opravdovou hardcore výzvou, která tu dlouho nebyla a asi zase dlouho nebude. Nevím, jestli ze třetího dílu chtěli tvůrci udělat tu nejtěžší střílečku světa, ale asi ano, protože jinak si neumím vysvětlit, že se hra kolikrát vůbec neuloží, i když přejdu ukládací bod, případně se tento bod ani neobjeví. A to i po prvním PC patchi 3,9 GB velikém. Není skvělé po třech hodinách ve hře zase začít pěkně od začátku? Vpravdě hustá výzva!
A pro totální maniaky tu máme speciální režim, který se schválně náhodně objevuje zhruba co třetí/čtvrté hraní, kdy všichni nepřátelé zneviditelní a tím jediným, co je z nich vidět, je jejich kalach na rameni. Hra ovšem naštěstí hraje fér i na druhou stranu, takže aby vás to neznevýhodňovalo, tak kolikrát zmizí i váš dron, byť po hluku jeho vrtulí ho protivníci stejně sundají, i když ho nemůžou vůbec vidět.
V Gruzii přijdete do kontaktu s opravdu podivuhodnými technologiemi, to vám řeknu, proti nimž je nějaký "neviditelný" F-22 Raptor hračkou pro malé děti. To už můžu jen brečet a nadávat, že i přes to brutální zpoždění nedokázali naši severští sousedé oproti betě vůbec nic opravit, navíc hru ještě více rozbili. I ten multiplayer prý dorazí později. V betě Sniper 3 fungoval rozhodně lépe, než stávající plná verze, to mi věřte. Vadila vám ta ukrutně pomalá myš i na největší citlivost? Pokud nemáte myš s nastavitelným rozlišením, tak se na stole ujezdíte k smrti. V menu PC verze kolikrát nereagují tlačítka, navíc hra předkládá takové podivné kombinace kláves pro ovládání, že v tom musí být snad nějaký šestý smysl.
Jakkoli je třetí Sniper po obsahové stránce jasně nejlepší a nejnapínavější hrou své série, tak po té technické je to zmetek par excelence a béčkový titul, který by v této podobě vůbec neměl vyjít mezi lidi. První záplata alespoň snížila brutální nahrávací časy, ale i v tomto stavu je nový Ghost Warrior, minimálně prozatím, sice napínavá taktická střílečka s velkým potenciálem, ale jinak technické nedomrle a totálně nedodělaný titul. Mimochodem, je v češtině, i když na Steamu uvedena není.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.