Recenze české verze Sniper: Ghost Warrior 2

Pamatuji se, že jednička pěkně vypadala, nabídla některé solidní momenty, ale nakonec ztroskotala jako obyčejná akční střílečka s mizernou AI protivníků. Těchto neduhů se nový druhý Sniper: Ghost Warrior víceméně už dokázal zbavit, ovšem daní za to je podstatně omezená svoboda, svázaná nejen do obvyklých mantinelů lineárního koridoru, ale i volného rozhodování.

V drtivé většině z celkových desíti misí jen na 6-8 hodin hraní budete totiž jen slepě následovat vašeho návodčího, který také vybírá cíle na odstřel. Hra na snajpra by měla nabídnout hlavně přesnou střelbu na dlouhé vzdálenosti, takže je skvělé, že dvojka už není zaplevelena těmi přestřelkami na krátko, na něž dojel předchůdce. Naopak, jedna půlka hry zde znamená tichý postup v krytu, přičemž ta druhá zase velmi povedené okamžiky, kdy z ukryté pozorovatelny odstřelovačkou podporujete postup úderného týmu pod vámi.

Vůbec tyto části patří k nejzábavnějším, když v zaměřovači sledujete postup svého komanda a odpravujete před ním jednoho vojáka za druhým. Jenže jen sporadicky u toho musíte trochu více přemýšlet, třeba jakého zlosyna sundat nejdříve, aby ho ostatní neviděli. Jinak totiž jen střílíte vybrané cíle, jež po jednom hlásí kolega, který vás jen málokdy opustí. Možná je to prostě úlitba dnešnímu mainstreamu, že se musí vodit za ručičku, ale zde je to mnohdy až moc okaté.

1 of 16

Caption

Attribution

Přitom by stačilo, kdyby mě kolega přivedl k pozorovatelně a celou práci s výběrem cílů už nechal na mně. Toho se tady ale dočkáte pomálu. Samozřejmě, pro méně zkušené jsou zdejší pomůcky skvělé, ale jestli někdo hledá výzvu, tak ať si vezme lupu. Na nejnižší ze tří obtížností se anuluje vliv skoro všech veličin, se kterými jinak hra dovede velmi dobře pracovat. Tedy vzdálenost cíle, směr a rychlost větru, tep a postoj, což má vliv na přesnou mušku. A počítá se i s penetrací dřeva a skla.

Ostatně na mapě vždy vidíte protivníky v okolí, ve výhledu se také označí piktogramem a pokud ne, stačí vzít do ruky dalekohled a nepřátelé se otagují jako v Crysis 3. To je pro nováčky nebo hráče s horším zrakem luxusní a hru si tak parádně užijí, aniž by byli nějak frustrováni. Ti zkušenější si všechny tyto pomůcky vypnou, pročež musí počítat s těmi fyzikálními a biologickými vlivy, ovšem stejně je bude návodčí stále držet za ručičku.

Více informací se o hře dozvíte z nedělního fotoseriálu.

Na druhou stranu jsem zase rád, že zde konečně přišla ta pravá odstřelovačská nirvána skrze tiché střelby z hnízda na dlouhou vzdálenost, ostatně všechny zdejší zbraně mají vždy tlumič. Přitom po stránce příběhu a atmosféry by mohl i třetí Crysis závidět, protože nastíněná válka s teroristy, kteří ukradli biologické zbraně a neváhají je použít, nepůsobí vůbec špatně! Samozřejmě se musí počítat s tím, že Sniper 2 znovu není žádný akurátní simulátor, ale nenáročná dálková střílečka pro všechny.

První část v tropických džunglích Filipín je ještě spíše nudná selanka, byť zdejší pěkné lokace jakoby z oka Far Cry vypadly. Vrchol hry ovšem nenastává ke konci, ale přesně uprostřed, kdy se jako odstřelovač dostanete do válkou zmítaného Sarajeva. Vůbec zápletka, zmiňující válku na Balkáně a její etnické čistky, dodala spolu se smutnými exteriéry rozstříleného olympijského města pořádnou porci atmosféry, kdy si hra plnými doušky vychutnává opravdový stealth postup, a vy s ní. Však třeba napínavé plížení v parku před srbskými odstřelovači je dobrým příkladem.

1 of 11

Caption

Attribution

Poslední třetí část úplně obrací a představuje asi nejvíce generické mise, nicméně zase v nejkrásnějších tibetských klášterech, co by kamenem dohodil od himálajských velikánů. Jakkoli je Sniper 2 postaven, stejně jako Crysis 3, na třetím CryEnginu, tak na něj v grafice sice ztrácí světelné roky, ale i tak zejména v tom Tibetu vykouzlí nádherné scenérie a svoji ztrátu dohání i po stránce hratelnosti. Tu tady vidím zejména ve druhém aktu z Balkánu krapet zábavnější a napínavější, byť i zde je to snad ještě užší koridor.

Je ale škoda, že skoro vždy něco dobrého vyvažuje zase něco zlého. Má hra spád a dynamiku? Ano, ale i proto, že kolikrát nepřátelé na odstřel mají schválně narýsované cestičky tak, že nevidí další stráže, nebo nepochopitelně čučí do zdi. Je hra graficky povedená a dobře optimalizovaná? Ano, ale také díky statickému nebi, mrtvému světu bez zvířat, jednomu úzkému koridoru, či hrozným efektům vody. Ostatně zdvižený prst si zaslouží i stále se opakující obličeje vojáků, zastaralá videa v nízkém rozlišení či klasické mizení některých mrtvol a dokonce i děr po kulkách.

Však zde kromě sporadických sudů, kanystrů (zase kvituji, že se s nimi okatě neplýtvá, jako jinde), flašek, lamp a plotů nelze nic poškodit a hra je nakoncipována tak, že ani mrtvoly odtahovat nepotřebujete. Nepřátelé je prostě málokdy vidí, nebo spíše velmi rychle zahynou. Spolehnout se ale můžete na kompletní pohybovou výbavičku, od skoku po leh a od našlapování po sprint, což se vždy hodí. Pouze výklony chybí, ale ty nejsou potřeba.

Sniper: Ghost Warrior 2 pro PC v češtině a pro PS3/X360 vyšlo v pátek 15. března za 899 Kč.

koupit na Xzone a dostat tričko a další dárky.

Pouhým doplňkem kampaně je jednak střelnice, sloužící jen pro nudné procvičování střelby na terče, a také omezený multiplayer, jenž jasně čeká na rozšíření v podobě placených DLC. Ten pro tucet hráčů zatím nabízí jen jediný režim deathmatche na dvou mapách z kampaně, takže o nic světoborného se nejedná a herní dobu si s ním asi moc nezvýšíte.

Nakonec ale musím velmi pochválit výborné dialogy s peprnými hláškami hlavních hrdinů (vaše postava Cola Andersena hrála i v jedničce), které jsou v českých titulcích od Comgadu dobře přeloženy. Občas jsem narazil na menší chybky, jako např. změť znaků místo názvu zbraně ve statistikách či špatné skloňování typu "nepřítel odešla", jinak je ale překlad solidní. A doslova skvostná je orchestrální hudba od polského skladatele, která perfektně podkresluje atmosféru.