RECENZE Sniper Elite 4
Žhavé výstřely.
Ať už si to vývojáři z oxfordského Rebellionu - jednoho z nejdéle fungujících britských nezávislých studií, na což jsou pochopitelně pyšní - zaslouží, anebo ne, jejich reputace je tak trochu nevyvážená. Možná za to můžou ty nedotažené tituly, na které se nechají najímat, jako třeba úžasně vymyšlená, ale špatně udělaná hra NeverDead nebo špatně vymyšlený a zrovna tak špatně udělaný Rogue Warrior (což je hra, která se stále dožaduje toho, aby ji všichni uznávali už jen za finální sekvenci se seznamem autorů).
Když tvůrci mohou pracovat po svém, bývají výsledky často a mnohem lepší, jak je třeba vidět na příkladu série Sniper Elite, kterou si vydávají sami. Jedná se o drsné akční stealth akce z druhé světové války, které se rychle přerodily z titulů pro úzký okruh nadšenců v obstojnou zábavu pro širší publikum. Tato série, která chrlila jeden díl za druhým a od roku 2012 vydala již pět kousků, nyní vrcholí s vydáním titulu Sniper Elite 4. A ten je úžasný.
Čtyřka se od receptu předchozích dílů nijak neodchyluje ani ho nijak výrazně nerozšiřuje, ale to je nakonec jen dobře. Hra se soustředí na základy a také na to, aby byl nejnovější titul poplatný stávající generaci konzolí - na rozdíl od Sniper Elite 3, takže kompromisy tu nejsou tak časté. Studio Rebellion tedy mohlo vyždímat veškerý potenciál, který tak dlouho jen bublal pod povrchem. A pokud jste dosud žádný díl Sniper Elite nehráli, teď máte rozhodně tu nejlepší možnost se s touto značkou seznámit.
Hra i nadále pokračuje ve zvětšování otevřených levelů a v tomto okamžiku vývoje máme před sebou titul z žánru stealth s mlhavým rámcem otevřeného světa. Je to Metal Gear Solid 5 se stíhačkami Reggiane, které si to sviští přes azurově modrou italskou oblohu, zatímco vy se krčíte v olivovém křoví s opakovací puškou přehozenou přes rameno. Kdo by si něco takového nechtěl zahrát?
Ačkoliv Sniper Elite 4 postrádá pozlátko a vyváženost Metal Gear Solid 5 a občas působí jako jeho chudší příbuzný, nedá se mu upřít statečný duch a braková atmosféra, která obstojí sama o sobě. Vlajkovou lodí této série je funkce, díky které můžete sledovat střelu ve zpomaleném pohybu napříč celou mapou, než trefí nepřátelského vojáka, kterému rozerve bulvu, rozdrtí páteř nebo roztrhne varle. Tato vychytávka je zpět a je znepokojivě uspokojivější než kdy dřív. Je to takový ten záběr, který můžete sledovat donekonečna a který by nechyběl v žádném béčkovém filmu s aspoň trochou sebeúcty. Tahle hra nabízí surovou, holou a nestoudnou zábavu a právě díky tomu je o to lepší.
Seznam misí, ze kterých se skládá kampaň (každá mapa zabere okolo 90 minut), je široký a rozmanitý. Jsou to dobře udělaná "hřiště", která dávají smysl. Italské zasazení hry Sniper Elite 4 dává prostor nádherné scenerii od předsunutých základen v lesích po města rozkládající se na pobřeží zálivu. Každá mapa nabízí hned několik cest a příležitostí. Je zde i pár nočních misí, například v základně v přístavu, kde najdete spoustu špatně osvětlených skladišť a cestiček a kde budete likvidovat kulometné věže a pátrací světla takovým způsobem, jakým budete chtít. Míra svobody v každé oblasti dokáže být až omamná.
Tohle je stealth na zcela jiné úrovni, než jak ho známe z dřívějších dílů série, čemuž rozhodně pomáhá mírné rozšíření vašeho repertoáru. Můžete vyskakovat z oken či se zachycovat na římsách, díky čemuž můžete uniknout z vyhrocené situace anebo se k nepřátelům nepozorovaně přiblížit. Schopnost přizpůsobit se je tady klíčová a vy nyní máte všechny potřebné nástroje pro to, abyste mohli střídat taktiku mezi odstřelováním a akcí nablízko a zase zpátky.
Hra je skutečně hezky přizpůsobivá, neboť vám nabízí řadu možností, co se zde za ty roky nashromáždily. Na jedné straně to může být zlomyslně přesný simulátor, kdy musíte při každém výstřelu brát v potaz odchylku střely, rychlost větru a autentičtější balistiku. Ale když si nastavení o trochu zmírníte, máte před sebou přitažlivou a pružnou akční zábavu. Kampaň navíc podporuje režim kooperace, což je vítaný přídavek, i když to trochu působí dojmem, že Rebellion udělali kvůli týmové hře pár ústupků.
Jinými slovy neexistuje žádný „správný" způsob, jak hrát Sniper Elite 4. V rámci tradice všech dobrých stealth her je stejně zábavné se úrovněmi prostřílet jako se jimi proplížit jako duch, který trpělivě čeká na zvuk kolem letícího letadla, aby zamaskoval každý svůj výstřel. Umělá inteligence se od dob proslulých tupých nepřátel ve Sniper Elite 3 dočkala vylepšení, ale přestože je nyní chytřejší (zdá se, že vojáci jsou spolu synchronizovanější, čehož lze krásně využít tím, že zastřelíte důstojníka a rozšíříte paniku), stále se dopouští chyb. Je zde spousta skulin, které můžete využít - například je dost snadné vehnat celou armádu do malého rohu mapy a všechny je tam povraždit.
Zdá se, že tyto nedodělky jsou klasickou součástí série. A přestože je to plynulejší jízda než předchozí díly, do prvotřídního titulu má ještě dost daleko. Scénář je jednolitě příšerný, zatímco na těžkopádnosti modelů postav je vidět, jak engine Asura od Rebellion zestárl. Když už je celý příběh naprosto tuctový, je dobře, že lze každou filmovou sekvenci okamžitě přeskočit.
Tyto kazy ovšem nezastíní kvalitu, která jimi prosvítá. Rebellion kráčí ve stopách velikánů z žánru stealth jako třeba Splinter Cell a Metal Gear a zároveň si zachovává osobitou atmosféru charakteristickou pro Sniper Elite. Poprvé tedy není nutné hru nějak omlouvat. Zkrátka a dobře: Sniper Elite 4 je povedená hra.
Kompetitivní hraní jinak působí spíš jako vítaný doplněk než nedílná součást produktu. Hra pro více hráčů je dokonale provozuschopná a mezi týmy tu probíhají obstojné přestřelky. Vývojáři z Rebellion byli natolik chytří, že slíbili, že veškeré budoucí režimy a mapy plánované po vydání vyjdou zadarmo pro všechny hráče - zatímco Season Pass zpřístupňuje spíš prémiové skiny a tak podobně. Je sice frustrující, když při hře vidíte, kolik zbraní a skinů máte zamčených, ale nic z toho nejspíš není podstatné.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.