RECENZE singleplayeru Battlefield: Hardline

Protože multiplayerová část dnes vycházející hry půjde zhodnotit až po delším testování na plně zalidněných finálních serverech, podívali jsme se nejprve na zoubek singleplayerové kampani, kterou jsme už dokončili. Pro někoho asi bude její styl překvapením, jelikož nenaplňuje zažitou představu veřejnosti o nekompromisní americké policii, která se svou tvrdostí podobá armádním jednotkám. V prvních kapitolách kampaně je vše vyobrazeno úplně odlišně.

Ocitáte se v kůži Nicka Mendozy, amerického detektiva s kubánskými kořeny, kterého právě přesunuli do protidrogové jednotky v Miami, takže zažijete i narážku na Miami Vice. Zpočátku vás hra zasvěcuje do běžné policejní práce, kdy provádíte s kolegou rutinní zatýkání lidí spojených s drogami. Později vás zavede do temných částí města, které by klidně mohly tvořit pozadí pro epizodu The Wire.

Jednou z hlavních věcí, kterou si hned uvědomíte, je odlišnost Hardline od dřívějších dílů Battlefieldu. Není to totiž primárně o střílení, nýbrž o kradmém stealth postupu. Můžete sice zločince bez varování trefit do hlavy, ale více zkušenostních bodů, za které si pak odemknete patnáct tříd zbraní a bonusů, obdržíte za jejich zatčení jako ve skutečnosti.

Tento asi nejlepší nápad na singlu Hardline funguje takto: když jste dostatečně blízko zločinci, můžete vytasit váš policejní odznak a nařídit mu, ať se nehýbe. Poté se k němu více přiblížíte, donutíte ho lehnout si na zem a nasadíte mu pouta. Situace se komplikuje, když je toto potřeba provést u více zločinců naráz. Sice až třem z nich lze nařídit, ať dají ruce nad ramena a odloží zbraně, ale musíte mít pomocníka, který je bude namířenou pistolí hlídat v době, než jim nandáte želízka. V těchto chvílích hra připomína opravdový policejní simulátor.

Problémem je, že tenhle herní mechanismus vás začne brzy unavovat. Podíl na tom má polovičatý design levelů, velmi tupá umělá inteligence a celkový nedostatek života na scéně. Časem se z toho stane otravná rutina, se kterou ve hře zatknete většinu nepřátel. Někteří sice nebudou chtít spolupracovat a neodloží okamžitě zbraň, ale v těch momentech rádi uvítáte návrat ke starým dobrým přestřelkám. Podivné jinak je, že když už mají zločinci pouta, hned jakoby usnou a nad nimi se dokonce objeví text "Zzzz".

Hra totiž neobsahuje zpestřující prvky, které by např. dovolily zločincům, aby se navzájem osvobodili a pokusili se utéct. Ani vás svým chováním nenutí k tomu, abyste se snažili hrát chytřeji, takže nějaká pořádná výzva chybí. Zločinci prostě jen postávají v pozici, která vám až moc okatě naznačuje, že je máte jít zadržet.

Výjimku tvoří možnost odlákat někoho pryč od skupiny, ale to beztak obvykle nepotřebujete kvůli její nepřipravenosti reagovat a absenci rozhledu okolo sebe. Když se třeba s někým perete pouhých pár metrů od jeho parťáka, jemu je to jedno a nevšimne si toho. Nedostatky vyplavou na povrch ještě více v pasážích s počítačem řízeným kolegou, který je pro nepřátele zřejmě neviditelný. Nepřátelé při navigování prostorem, když se pokoušejí někam schovat, totiž zřejmě neumí zohlednit, že vaše skrýš je už obsazená.

Jiným zklamáním je mrtvost levelů, což je vzhledem k výkonu Frostbite enginu docela zarážející. Většina levelů je neuvěřitelně lineárních, automaticky se za vámi zavírají dveře a neumožňují jít jinam než vpřed. Trkne do očí i přehnané používání starého neduhu, kterým jsou neviditelné zdi. Když se chcete jít podívat někam, kam vás tvůrci nechtějí pustit, máte jen deset vteřin na návrat do vymezené zóny. Připadáte si tak s tímto designem více jako ovce než jako policista na misi.

Když už občas začnou létat kulky - ať vaším pokaženým zatčením nebo z donucení skriptem - přestřelky působí uvolněnějším a chaotičtějším dojmem než ve vojenských Battlefieldech, protože zasazení většinou upřednostňuje zběsílé konfrontace nad strategickým přístupem. Během kampaně získáte přístup k až nečekanému arzenálu, kdy si říkáte, jestli by běžný policista vážně mohl používat laserové miny. Každopádně tyhle částí hry s puškou či brokovnící jsou zábavné a duševně očišťující, ale nedávají vám moc prostoru k improvizaci. Pozitivem je aspoň rozdíl od většiny ostatních FPS, že vaše pistole se zde stává nejužitečnější zbraní.

Čeho si oproti předešlým dílům určitě všimnete, je celková změna tónu hry. Příběh Hardline evokuje spíš námět televizních seriálů a krimi filmů než cokoli jiného. O dabing se postarali mj. Kelly Hu (X-Men 2), Benito Martinez (The Shield) a Alexandra Daddario (True Detective). Samozřejmě dojde i na pár příběhových zvratů, které asi každý očekává. Dění se odehrává například v opuštěných školách, v bažinách na Floridě nebo v honosných rezidencích v Hollywoodu. V úvodu kampaně dostanete i dvě zajímavé hračky - vystřelovací hák a možnost jízdy na laně - ale nemáte moc příležitostí je využít.

Kampaň se dá hrát pouze osamoceně (co-op bohužel chybí) a jediným, co vás nutí si ji zopakovat, je hledání dalších důkazů proti zločincům do spisu. Od hry zkrátka dostanete skener, který nejen zapípá, když něco sebratelného najde, ale dokonce vás i za ručičku dovede do místa, kde to najít. Jakmile najdete všechno pro daný případ, aniž byste něco museli sami vyšetřovat, případ se považuje za uzavřený a nic dalšího se po vás nechce.

Battlefield: Hardline pro PC/X360 v češtině a pro PS4/PS3/X1 v angličtině vychází tento týden za 1199-1699 Kč.

koupit na Xzone.

Zajímavějším motivem pro návrat k singlu jsou zatykače - v každém levelu se totiž nacházejí další nepřátelé, po kterých se pátrá kvůli jiným zločinům. Takže je musíte naskenovat, potvrdit jejich totožnost a zatknout (namísto zabití), za což dostanete 1000 Expert Points. Nutí vás to být extra opatrným, aby se to nezvrhlo do přestřelky, ale jelikož je zatýkání tak primitivní, není to něčím, co by jádro hratelnosti měnilo. Na Expert Level 15 jsme se tak dostali už ve třech čtvrtinách příběhu.

Ačkoli singleplayer nebývá důvodem, proč si lidé Hardline koupí, stejně jako u minulých Battlefieldů, není to omluva pro jeho povrchní zpracování. Kampaň je tak vlastně dobrá spíš jen na odemčení vybraných Battlepack bonusů do multiplayeru, který se na základě testování předběžného přístupu zdá být mnohem slibnějším (více viz dojmy z MP bety nebo LETS PLAY od Lelka a LETS PLAY od Artixe).

Eurogamer připravuje také zhodnocení multiplayeru a český LETS PLAY z dalších epizod singleplayeru (zde je video s 38 minutami z prologu a úvodní epizody).