RECENZE singleplayeru Battlefield 1
Návrat k válečným hrám minulosti.
Válečné videohry tak trochu uzavřely kruh, když se po několika letech experimentování s všelijakými variacemi na moderní a futuristická témata vracejí zpátky do historie (příští Call of Duty se údajně má věnovat válce ve Vietnamu). Není to ale tak docela návrat do původních kolejí, jelikož místo druhé světové války jsme tentokrát dostali blátivé příkopy té první.
Není náhoda, že někteří z protagonistů příběhové kampaně používají k útoku na blízko rýč místo nože. Nebo že má celá řada zbraní možnost nasadit bajonet. Přestože se ale většina zbraní mnohem pomaleji přebíjí i střílí, nečekejte od toho nějaký zásadní posun v hratelnosti. Tohle je stará dobrá šablona, která po mechanické stránce nijak nepřekvapí. Její hlavní devizou je zvolené zasazení, podpořené skvělou výpravou.
Frostbite engine v Battlefield 1 zase jednou předvádí, jak blízko se moderní videohry dokážou přiblížit realitě. Podobně jako v předchozí Star Wars Battlefront, i zde to nejlépe funguje ve skalnatém prostředí bez vegetace. Zde je skoro nemožné rozeznat, že krajina kolem vás (a obloha nad ní) nejsou skutečné nebo alespoň vyfocené.
O to účinnější emoce pak vyvolávají sekvence zasazené do zablácených příkopů, protkaných kilometry ostnatého drátu a zaplněných nekonečnými hromadami mrtvých lidských těl. A samozřejmě v kampani nechybí epické scény masivní destrukce, která doslova mění prostředí kolem vás. O to více je potěšující, že všechna ta výpravná nádhera běží bez jakéhokoliv zadýchání i na Xbox One, kde jsem měl možnost si projít příběhovou kampaň pro jednoho hráče.
Kampaň je nazvaná "Válečné příběhy", což dokonale vystihuje její formát: jde o pětici na sobě nezávislých krátkých příběhů, každý v rozsahu tří až čtyř misí. Přestože jsou číslované, můžete si sami vybrat, v jakém pořadí je chcete hrát. Podle jejich úvodních obrázků je poměrně snadné rozeznat, který se věnuje jakému typu misí. Najdete zde příběh o posádce tanku, kde si samozřejmě užijete řízení a boje obrněného vozidla.
Další příběh vypráví o bojových letcích a jeho jádro tvoří divoké přestřelky nad oblaky. Jedním z těch originálnějších je příběh speciální italské jednotky, navlečené do těžkého pancíře - v téhle roli se po bojišti projdete tak trochu jako terminátor. Jiný příběh vás uvede do hektické role australského zvěda/běžce, který nosil informace a rozkazy mezi bitevními liniemi. A pasáž zasazená do Arábie vám nabídne dostatečně otevřené rozlehlé bojiště, abyste měli motivaci pořádně využít vašeho koně.
Kampaň uvádí zajímavě pojaté hratelné intro, které stylově podtrhuje nahodilost a krutost války. Schválně o něm nebudu prozrazovat více, aby ten použitý trik měl šanci na vás udělat co největší dojem. Pohromadě s filmovým outrem a celkovým vyzněním jednotlivých příběhů v kampani je patrné, že se autoři snažili o hlubší poselství na téma nesmyslnosti válek a hodnoty lidské soudržnosti či hrdinství. Bohužel jsou ale jednotlivé příběhy navzdory přítomnosti mnoha filmových sekvencí příliš krátké a jednoduché, aby měly šanci hlouběji zasáhnout.
Strohá historická fakta v úvodu každé mise mají často větší emotivní dopad než rádoby klíčové myšlenky a výroky na jejím konci. Je to škoda, jelikož právě tahle nota mohla vyzvednout kampaň z funkčního průměru, kdyby byla lépe realizována (za všechny jmenujme třeba Spec Ops: The Line, která podobný koncept realizovala mnohem úspěšněji). Nicméně výsledkem je alespoň dostatečně uvědomělé a atmosférické vylíčení jedné z nejkrutějších fází nedávné historie.
Kampaň má samozřejmě svou porci nezapomenutelných okamžiků, přičemž jednoznačným vrcholem jsou letecké mise. Vévodí jim velkolepé finále s výsadkem na palubu obřího hořícího Zepelinu. Ale i onen běh blátivými příkopy, dobývání horské pevnosti nebo jízda po poušti mají něco do sebe. Všechny tyhle skvělé momenty jsou generované zajímavým zasazením a parádní výpravou.
Jen stěží vám ale v hlavě zůstane něco na téma hratelnosti, jelikož ta se drží přesně stejné šablony, jakou z těchto her známe už řadu let. Dobývací mise, bránící mise, stealth mise s označováním nepřátel na dálku dalekohledem, tradiční kratochvíle s vozidly... vše se drží zažitých tradic. Alespoň některé zbraně jsou poměrně neotřelé, i když většinou spíš na pohled než funkčně. A také je potřeba kvitovat možnost hrát řadu misí po svém (můžete se plížit nebo rovnou spustit palbu) a přítomnost oblíbené destrukce prostředí, včetně budov.
Nerad to přiznávám, ale kampaň v Battlefield 1 je přesně tím, čím jsem čekal: relativně krátkou přípravou na tu hlavní část hry: multiplayer. Sedmnáct misí dohrajete za nějakých pět až deset hodin. Záleží dle nastavené obtížnosti a podle toho, zda si hraní vychutnáváte (včetně sbírání skrytých předmětů, testování všemožných zbraní apod.) nebo prostě projedete bez zastavování a okounění rovnou na konec, jako na horské dráze se střelnicí. Cíl je vždy jasně označený a nepřátelská inteligence vás nijak nezaskočí - jsou schopní se sem tam krýt, ale žádné složité manévry ani taktiky od nich nečekejte.
Válečné příběhy Battlefield 1 jsou tedy působivou podívanou, vděčící za většinu své přitažlivosti vizuálu a neotřelému zasazení. Po jejich odehrání budete nepochybně naladění na pořádné online bitvy v tomhle prostředí. Ale pokud bychom měli kampaň hodnotit samu o sobě, nešlo by o moc víc než pěknou a atmosférickou jednohubku.
Recenzi multiplayeru v plné verzi přineseme samostatně později, až po vydání po delším otestování v reálných podmínkách (review-kód byl k dispozici až od pátku), zatím čtěte naše dojmy z MP bety.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.