RECENZE Shadow of the Tomb Raider
Zakončuje trilogii tam, kde restart původně začal.
Tomb Raider 2 je jedna z prvních her, které si pamatuji, kdy jsem hrála něco, co mělo charakter. Lara Croft byla nezastavitelná, šklebila se nebezpečí do tváře a hrnula se do dalšího a dalšího dobrodružství. Byla krásná a atraktivní a ano, také inteligentní. Byla také milionářkou, která si mohla dovolit domácí tělocvičny a komorníky a obrovské mrazničky - nepotřebovala tedy ty zaprášené a staré relikty pro peníze ani kvůli pochybné slávě. Proto jsem ji milovala, ona to dělala a riskovala tak všechno jen kvůli vzrušení z honu za pokladem a navíc si to zatraceně užívala.
Tak tahle Lara zemřela a byla pohřbena se svými mrňavými brýlemi z 90. let spolu s rebootem série Tomb Raider z roku 2013, který představil novou Laru. Jako vystrašenou a otřesenou bezelstnou mladou ženu, vrženou za příšerných okolností na ostrov Yamatai, kde byla nucena udělat všechno pro to, aby přežila. Tenhle sled událostí měl údajně nastartovat její dráhu ikonické dobrodružky, ale od té doby čekám marně na to, až znovu nabude svou původní bravuru tváří v tvář nebezpečí, což je shodou okolností ten hlavní důvod pro to, proč se po hlavě vrhá do těchto život ohrožujících situací.
Bohužel poté, co jsem hrála tento třetí nový díl od Eidos Montreal, stále ještě čekám.
Shadow of the Tomb Raider začíná zajímavým nápadem - prozkoumáním negativních dopadů původního jednání - loupení a přivlastňování si starých artefaktů, které vám ale neříkají pane. Od zásadního odhalení týkajícího se rodiny Croftů, které vyšlo najevo na konci Rise of the Tomb Raider, je Lara stále více posedlá neurčitě zlou a všemocnou korporací Trinity. Ale tato zaujatost jedním tématem ji nakonec zradí. Když se ve spěchu pokouší nedovolit korporaci získat rituální Mayskou dýku, stane se sama její majitelkou a tím spustí celou řadu událostí, které uvedou do pohybu apokalypsu. Jejda.
Vývojáři slibovali zaměření na temnější stránku Lařiny osobnosti a jejích impulsů pro hon za poklady, ale slib nedodrželi a rychle se ocitneme ve stejném vyprávěcím stylu, jako v předchozích dvou hrách.
Tahle interpretace Lary nefungovala moc dobře ani předtím. Když vezmete postavu s kamenným obličejem a přifaříte ji vinu za způsobení smrti stovek lidí, nevyjde vám dynamická a zajímavá hrdinka, kterou si oblíbíte. Vytvoříte tak morousovitou Laru, což by bylo v pořádku, pokud byste měli nějaký efektivnější způsob, jak využít její smutek, než jsou dvě vražedné smrště a podivná trucovitost.
Takže Eidos Montreal zdvojnásobil divokost Lary a to přivedlo studio k nutnosti využít jiné způsoby, jak ji přiblížit a zlidštit. Tato snaha většinou dopadla na široká ramena jejího přítele Jonaha. Příběh závisí těžce na tom, že hráčům bude záležet na jeho osudu, ale to jde ztuha, když jedna část jeho osobnosti je to, že je to Lary nejlepší (a jediný) přítel, který je ochoten riskovat téměř jistou smrt jen pro její dobrou náladu. Je to ale také její zaměstnanec, pokud vás zajímají údaje o současném stavu sociálního okruhu kolem Lary Croft. Ostatní postavy ve hře jsou mnohem zajímavější, včetně Incké královny, jejíž směsice šlechtické vznešenosti a smyslu pro nesobeckou povinnost je mnohem přesvědčivější než samotná Lara a mladý a schopný princ, který se snaží osvědčit.
Většina hry Shadow of the Tomb Raider se odehrává v peruánské džungli, která zjevně ukradla celou show. Je to nádherná kulisa, svěží a plná života. Zdejší scény jsou neuvěřitelné výtvory, které těží nejvíce z atraktivity prostředí, ale také vás okouzlí horské výhledy a uchvátí podzemní labyrinty. Je evidentní, že byla věnována velká pozornost tomu, aby každá zastávka na Lařině cestě vypadala co nejméně jako chodba. Má působit spíše jako otevřený prostor, který si hráči mohou prozkoumat a chvíli zde zůstat, i když ve skutečnosti jde jen o rozptýlení a pak pokračování po jedné jediné stanovené cestě, která pro vás byla připravena.
Ale když se hra skutečně otevře, začíná skutečná zábava. Paititi je div tohoto světa, živým rozcestníkem, který se zdá být tím větší, čím více ho poznáváte. Najdete tady vrstvené vedlejší mise, které Laru umisťují do role poradce, zprostředkovatele a soukromé vyšetřovatelky vraždy. Také krypty a hroby, u kterých byste přísahali, že tam před chvílí ještě nebyly. Dále i obchodníky, se kterými si vyhandlujete nové hračky a novou výbavu. Pokud budete mluvit s místními obyvateli, odemknou se vám tajné schránky a oblasti lovu zvířat na mapě. Někteří místní obyvatelé budou s vámi mluvit pouze tehdy, pokud budete mít na sobě příslušný oděv a lepší znalost starých dialektů bude nutná ke čtení hádanek, které vás nasměrují směrem k pokladu. To všechno pak znamená, že když vás hra na chvíli nechá prozkoumávat místo střílet podél hlavní dějové linky, můžete se skutečně zastavit a konečně ocenit, jak krásné a složité herní prostředí to ve skutečnosti je.
Tento díl má mnohem lepší rovnováhu mezi souboji a nájezdy na hrobky, a to nejen v hlavní kampani, kde jsou často náročné hádanky možná dokonce zajímavější, než zdlouhavé bojové sekvence, ale také ve volitelných doplňcích, jako jsou Challenge Tombs a Krypty. Odměny z nich jsou různě užitečné, ale největší odměna je zážitek, který poskytují.
Jinak má hra stejně lehký systém získávání zkušeností, jako byl využit už předtím, i když v lehce inovovaném hávu. Hráči mohou investovat body do velmi rozvětveného stromu dovedností, který je ale nadbytečný, protože všechny dovednosti, které opravdu potřebujete, budou odemčeny, i když budete hrát jen hlavní dějovou linku. Systém pro crafting byl dále zjednodušený, takže můžete za pochodu vyrábět spotřební věci, jako jsou šípy a léky zvyšující výkon, jen pomocí několika jednoduchých tlačítek. Lařin zbrojní arzenál je hodně podobný jako v předchozích dílech - máte útočné pušky, brokovnice a zbraně, které můžete upgradovat nebo zlepšovat přes crafting nebo navštěvovat obchodníky, ale jako obvykle se vrátíte zpátky k vašemu osvědčenému luku, aby vás dostal z většiny problémů.
Souboje byly pro Shadow of the Tomb Raider výrazně změněny. Hlavní roli hraje téma strachu, když Lara všechny zastrašuje jako predátor, tak v ní trocha Predátora opravdu je, jak se válí v blátě a prodírá se vegetací, aby zabránila prozrazení a brutálně mastí nepřátele jednoho po druhém. Schopnost přilepit se na korunu stromů jí umožňuje se zbavit nepřátel z nejvyšších větví pomocí nového otráveného šípu, způsobujícího strach, který za Laru udělá většinu špinavé práce. Tato pečlivá nová stylizace Lary jako nějaké smrtící kočky v džungli se ale rozpadá během sekvencí, kdy se na vás vrhají v nepříjemně stísněném prostoru nepřátelé a nutí vás, abyste se vrátili ke starému dobrému pálení z brokovnice přímo do jejich obličejů.
Pokud jde o mechaniku traverzování, není zde nic nového, zvláště pro ty, kteří už sérii znají jako své boty. Což je fér, protože Shadow of the Tomb Raider, jakožto poslední část trilogie, pochopitelně chce stavět na zavedeném vzorci, ne nacházet Ameriku.
Lara má nyní obuv, která jí dovoluje vystoupat i přes převisy. Také nyní může používat vzduchové kapsy na dýchání v dlouhých zapomenutých zaplavených průchodech a pro sestup do temnoty může Lara využít nové slaňovací zařízení.
Samostatně tyto lehké úpravy sotva stojí za zmínku, ale když jsou přidány k již působivému repertoáru dovedností Lary, dovolují vývojářům větší svobodu pro vytváření složitějších hádanek a komplikovaného prostředí, které tvoří dohromady téměř všechny nejlepší okamžiky, co Shadow of the Tomb Raider nabízí. To všechno je fajn, pokud hrajete kvůli hrobkám, ale pokud ne, o to větší bude zklamání těch, kteří doufali, že konečně dojde k závěrečné scéně, která trilogii završí a ukončí. Scénář je plný klišé, křiklavého dialogu a předvídatelných scén, které jsme viděli nejen několikrát předtím, ale už i několikrát předtím v této sérii. Více než jeden vrcholný okamžik hry je zcela mimo a ačkoliv se velmi snaží, tak aktuální díl prostě nemůže z téhle Lary Croft udělat líbivou hrdinku, se kterou se hráči budou umět ztotožnit.
Ani tento třetí díl novodobé trilogie nedokázal jednu věc, a to aby Lara projevovala nějakou skutečnou vášeň nebo radost pro to, co dělá - všechno vypadá jen jako povinnost, kterou je nucena splnit. Místo toho, aby se soustředila na vzrušení a úžas z objevování zapomenutých koutů světa, byla tato série zaměřena na vymyšlený příběh pomsty, který nikdo nežádal. Velký problém tohoto Tomb Raideru je, podobně jako v předchozích dvou hrách, že příliš mnoho temnoty není natolik vyváženo, abychom mohli skutečně poznat hlavní postavy a ztotožnit se s nimi. Jaké jídlo má Lara ráda? Jakou poslouchá hudbu? Lara je atletická, je chytrá a je neochvějně hrdinská, ale pokud by se chovala spíše jako skutečná lidská bytost a méně jako Terminátor s pluginem Rosetta Stone, série by byla mnohem lepší.
Shadow of the Tomb Raider ukončí tuto sérii na stejném místě, kde hra začala, což pro fanoušky nemusí být tak špatné. Jedná se o dobře vytvořený a naleštěný zážitek, a když hra ve skutečnosti dává plnou kontrolu a nechává vás osamoceně hledat svá skrytá tajemství, může vás ohromit a můžete i oněmět úžasem.
Ale i přes to, že tento díl Tomb Raider se snaží mít motivaci a účel a nějaký emoční oblouk, selhává jeho snaha na opakování starého známého a na celkovém nedostatku nových myšlenek. Tato Lara zapomněla na své pravé já a zapomněla na radost a vzrušení.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.