RECENZE Seven: The Days Long Gone CZ
Na vězeňském ostrově po záplatách.
Tenhle zajímavý mix RPG a stealth akce je pro mě osobně docela překvapením. I když podobný typ herního žánru cíleně nevyhledávám, zaujal mě oldschoolový izometrický pohled a zasazení do cyberupunkového světa. Ovšem, když se někde mluví o cyberpunku, hned si každý představí nějakou přetechnizovanou metropoli a k tomu arzenál energetických zbraní.
V Seven: The Days Long Gone je to ale jiné a to hlavně díky prostředí vězeňského ostrova jménem Peh, kam se po příběhové lince chtě nechtě dostanete. V jednu chvíli se tak koukáte na sci-fi prvky a světelné neony, zatímco o pár obrazovek dál se ocitáte v prostředí jak vystřiženého z klasické série Thief. Když se k tomu ještě přičte velký důraz na chladné zbraně, jako jsou nože, meče, sekyry nebo kuše, pocit se ještě více umocní.
Hlavním úkolem je zhostit se postavy mistra zloděje jménem Teriel. S dějovým pozadím si netřeba lámat hlavu, protože vše důležité se začne odehrávat až v průběhu hraní. Prolog vás provádí ještě mimo hlavní mapu a jeho cílem je, aby se člověku dostala do krve herní mechanika. Sám jsem byl trochu v rozpacích z ovládání. Na PC jsem očekával pohyb postavy pomocí myšky (ala ovládání v legendárních Commandos), nicméně základní pohyby určujete na klávesnici přes WSAD + další klávesy například pro úhyby do stran, výskoku nebo pro aktivaci stealth režimu (postava přejde do pokleku). Myškou pak ovládáte kameru a spouštíte útoky. Velmi dobře se ale dá hrát i s Xbox One ovladačem, jeho podpora a uzpůsobení je vynikající.
Různé cesty k cíli
Hned v prvním ostrém úkolu zjistíte, že zadaného cíle lze dosáhnout různými způsoby, což je pro hru tohoto typu zcela zásadní. Sám jsem nezačal příliš šťastně, protože jsem strážného pouze šetrně omráčil a šel si dál za svým posláním. Jaké bylo ale mé překvapení, když se hlídač po chvilce probral a začal zuřivě prohledávat nejbližší okolí. Nepomohlo, že jsem se mezitím schoval do křoví, suše mě tam vyhmátl a muselo se jít na férovku, ke které se ale seběhli i další strážní a byl konec :)
Vyplynulo z toho ponaučení, že takhle "po dobrém" se vážně nikam nepohnete. Když už se potřebujete v Seven někoho zbavit, tak samozřejmě nejlépe potichu, ale hlavně trvale a bez soucitu. Další postup už byl v duchu Thiefa, tedy kradmý pohyb skrze úkryty jako jsou křoví a různé překážky. Ovšem pozor - není nutné zůstávat v horizontální rovině! Jakmile se naskytne příležitost, lze se vydrápat po stěnách budov na římsy a nepozorovaně se pohybovat dál po nich, občas prolézt třeba oknem apod. Cestičky nejsou nijak nalinkované, vše záleží na vaší vynalézavosti. Stejně tak jako možnost odlákání pozornosti strážných hozením kamene do boční uličky, nebo pokládáním nástrah v podobě různých pastí.
Celé se to dá ale pojmout úplně jinak. Vyzkoušel jsem si, že pokud odrovnaného strážného oberu o uniformu, kterou na sebe navleču, nemusím se před ostatními hlídači vůbec schovávat. Můžu kolem nich totiž normálně projít nebo proběhnout. Vtip je v tom, že se člověk nesmí přec strážnými zastavit, aby si ho lépe prohlédli. Pokud tuto chybu uděláte, je obvykle zle a spustí se honička. Když ale kolem každého jen prosvištíte, sice na chvíli zbystří, ale jakmile se zase vzdálíte, podezření se rozplyne. Pokud je tedy možnost se za někoho převléknout, docílíte tím i rychlejšího průchodu úrovní. Záleží ovšem jen na vás, jaký způsob si zvolíte.
Zatímco prolog byl hodně lineární, okolnosti, které vás vrhnou na vězeňský ostrov, vám zároveň rozšíří herní možnosti a taky notně překvapí rozlehlost hlavní mapy. Vlézt se dá v podstatě kamkoli, stejně tak můžete na kohokoli promluvit nebo mu vybrat kapsy. Průchod ostrovem je zcela nelineární a kromě příběhové linky je zde hromada dalších nepovinných questů. Ze začátku je to ale hlavně o tom se na ostrově zorientovat, zvládnout přežít a pak se věnovat, čemu chcete. Jakmile získáte lepší schopnosti a zbraně, lze v případě potřeby od stealth akce plynule přecházet i k akčněji pojatým soubojům, což znamená bez okolků využití hrubé síly.
Je libo dovednostní čip?
Hlavní dějová linka má svoje tajemno a propracovaný příběh, včetně faktu, že vaše postava je posedlá duchem jménem Artanak, který s vámi komunikuje a vlastně je i vaším rádcem. Samotné promlouvání s duchem mi sice úplně nesedělo, ale jak jsem zjišťoval, jsem asi výjimka, většině hráčů se toto pojetí líbí. RPG elementy jsou spíše na průměrné úrovni, co do výběru. Pomocí čipů si můžete rozvíjet strom schopností, které Teriel dostane. Ovšem ne v každém RPG můžete už jednou přidělené dovednosti vzít zase zpátky a změnit vývoj postavy. Zde se dá čip nainstalovat, ale také vyjmout, takže tu určitá odlišnost přeci jen je. Co naopak chybí, je klasické levelování postavy.
Kromě libovolné obměny vybavení (obleky, brnění, zbraně atd.) lze využít i vlastnoruční výrobu či vylepšování předmětů. Já se ale craftingem třeba vůbec nezabýval (je to poměrně namáhavá a hlavně zdlouhavá činnost) a následně zjistil, že se dá přežít i bez něj. Pro někoho, kdo tomu svůj čas chce věnovat a pak se těšit z unikátních předmětů, které nelze sehnat jinak, tu ale tato možnost je a může jí využít.
Když si to tedy shrneme, tak Seven: The Days Long Gone je dost dobré stealth cyberpunk RPG s izometrickým pohledem na mapu a obrovskou volností, co do pohybu a rozhodování hráče. Nechybí rozlehlá a zajímavě vyvedená herní mapa a poutavý příběh + tuna rozličných povinných i nepovinných úkolů. A teď, kde je ten háček?
Pihy na kráse a skvělá lokalizace
Hrozně rád bych řekl, že žádné záseky prostě nejsou, ale nebyla by to pravda. Zvlášť krátce po vydání před Vánocemi nebylo o technické problémy rozhodně nouze. Svědčí o tom logy jednotlivých updatů, kde naleznete teď už stovky různých oprav, které musely být aplikovány na technické nedodělky a různé chyby. Možná trochu ukvapené vydání (ve snaze stihnout předvánoční termín?), pár týdnů testování navíc a bylo by to všechno OK. Takhle to ale vrhlo stín na jinak povedenou hru.
Naše hodnocení tedy už míří na pozdější hodně záplatovanou verzi hry. Přesto si ale stále nejde nevšimnout mnohdy až nekonečně zdlouhavých loadingů, pokud se vracím do hry a načítám uloženou pozici. Update 1.0.6 jinak určitě nebyl posledním. Je ovšem sympatické, že vývojáři nesložili ruce do klína a dál pilují své dílo, aby fungovalo tak, jak má.
Inventář postavy by rozhodně snesl být přehlednější. Určité problémy jsem měl i s vertikálními úrovněmi ve vícepatrových komplexech. Ono je super, že máte na minimapě vyznačeno setkání s postavou, ale pokud dorazíte na místo a nikde nikdo, znamená to, že jste sice správně v horizontální úrovni, ale netrefili jste správné patro. Jelikož jsou stavby na ostrově Peh poměrně spletité (mnohdy připomínají labyrint) není posun o pár pater zrovna brnkačkou, respektive o patro výš se nějak dostanete, ale zase se posunete horizontálně někam úplně jinam. Orientace mi tak dala občas docela zabrat.
Miskou na vahách se ale pro mě samotného stala profi lokalizace od Comgadu. Lokalizační manažer Filip Ženíšek se nechal slyšet, že si překlad této hry velmi užil a já si myslím, že je to znát. Komunikace postav, zvolené slovní obraty, vše působí přirozeným a velmi uvěřitelným dojmem. Nechybí sprostá slova a drsná mluva. Co také čekat na trestaneckém ostrově, že?
Cena hry je rovněž příjemná a to 699,- Kč za krabicovku, která se svým obsahem rovná digitální sběratelce ze Steamu za 40 EUR (digitální průvodce, artbook, mapa a soundtrack). Nakonec tedy převažují výrazná pozitiva a stříbrná medaile je podle mého názoru zasloužená.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.