RECENZE Project CARS
Skutečné automobilové závody nebyly nikdy tak blízko.
Ani se nechce věřit, že už je vše připraveno před šachovnicovým praporkem. Do velké míry unikátní projekt sice pozdrželo pár odkladů (jakoby tomu jinde nebylo jinak), ale ze dvou třetin komunitou financovaný (a připomínkovaný) automobilový simulátor je konečně hotov. Celý vývoj měl stát přes 3,7 milionu dolarů, přičemž prakticky celé náklady neslo londýnské studio SlightlyMad se svými fandy na svých bedrech. Je to vidět hned po spuštění hry, protože normálně nebývá zvykem, aby logo vývojáře mělo přednost přes spotem distributora. Líbí se mi i ten roztomilý dvojsmysl názvu hry, protože CARS jsou hlavně AUTA, kolem kterých se zde všechno točí, ale také zkratka pro „Community Assisted Racing Simulator", tedy komunitně vytvářenou závodní hru, což říká vše.
Velmi ambiciózní titul po solidní dvojici Shiftů z Need for Speed univerza se optimisticky rozkročuje mezi PC a poslední konzole, což jsou mnohdy dva rozdílné světy. PC hráči obvykle preferují realismus, konzoloví zase přístupnost a velký obsah. Můžu už na začátek prozradit, že oba tábory se zde vskutku velmi dobře najedí, tak dobře je hra vybalancována takřka úplně pro všechny sorty řidičů. Jakkoli řidičských pomůcek mnoho není, tedy vyjma podpory zatáčení a brzdění vlastně už jen tři asistence a závodní linka, vůbec to nevadí. Zajímavým pomocným prvkem převzatým z rally her jsou cedule se šipkami zatáček a šikan, ale v praxi je to spíše k ničemu. A pokud by někdo hledal dnes módní přetáčení času, tak na to si musí zajít chuť.
Oproti minulému Shiftu 2 zcela přepracovaný jízdní model (také simulace pneumatik, zavěšení a fyziky) patří k absolutnímu vrcholu současnosti, byť není ve všech případech zcela reálný. Charakteristický rukopis tvůrců, kdy se řídí různá vozidla tu výborně, tu hůře, velmi citelný z jejich minulé hry, je patrný i nyní. Na jedné straně jsou kupř. cestovní vozy (třída Touring Cars), jež se velmi realisticky chovají a řídí. A stejně třeba monoposty a doslova fantastické motokáry, kterým zde stejná třída v Gran Turismu 6 nesahá ani po kotníky. U silnějších formulí už je to horší, tam jakoby tvůrci schválně snížili přilnavost a takový Mercedes-Benz SLS AMG jezdí snad stále na ledě, přičemž kupodivu moc nepomůže ani těch několik asistentů.
Obecně není jízdní model tak puristický a přísný jako v trochu přehnaném Assetto Corsa, ale zase krapet náročnější, než v arkádovém GRIDu a konzolových forzách a turismech. Prostě takový povedený průsečík dobré porce realismu s jemnou arkádovou příchutí, pokud bych měl hledat ta správná slova. Některé vozy si z pozice jezdce oblíbíte více, jiné vám nesednou, ale užijete si je všechny. No všechny, ono jich zase tolik není. V základu hra parkuje pouhých 65 vozidel, značek, včetně několika smyšlených, je 25. To je na dnešní poměry o řád méně, než nabízí zejména konzolová konkurence, takže když rádi střídáte sedačku, tady se až moc brzo dostanete na limit. Bonusová DLC sice přidají až 8 dalších vozů, navíc každý měsíc dorazí minimálně jedna nová kára, ale i tak zde na současném trhu Project CARS jasně prohrává.
Je to sice papírově velký hendikep, ale hra jej dokáže docela pěkně eliminovat robustně postaveným závoděním, které oproti zvyklostem nesází na neustálé střídání aut a tratí, ale na dlouhou a plně svobodnou kariéru klidně v jedné závodní disciplíně. Jsem tomu rád, že tou nejvymazlenější částí celé hry je právě offline kariéra pro jednoho hráče. Žádný jiný režim, minimálně prozatím, v Project CARS nenabídne tolik možností, tak masivní prezentaci, dlouhou hratelnost a svobodu jako, troufnu si říci převratný, režim kariéry. Tady je to úplně jiné, než kdekoli jinde. Malý šok na začátek: kariér můžete rozjet najednou celou desítku a libovolně pak mezi nimi přepínat jako mezi profily. Hra totiž obsahuje obří porci 16 závodních disciplín, rozdělených do osmičky úrovní.
Přirozeně úplně dole jsou motokáry, dále tu máme cestovní vozy, sportovní GT, monoposty a další, až k obdobě formule 1. Na úplném vrcholu najdete sportovní prototypy známé z Le Mans. Navíc se každá tato třída ještě dělí do několika kubatur, takže mopopostů je celkem 5 odlišných verzí, ve stylu progresu od Formule Junior, přes GP2/3 až k formuli 1. Co je ovšem parádní, že již od začátku můžete vstoupit do naprosto LIBOVOLNÉ třídy! Chcete začít od píky? Zvolte si nejslabší motokáry. Lákají vás monoposty? Ok, těsný kokpit je váš. A podobně se klidně nasoukáte do kabin nejsilnějších LMP prototypů, co po tom, že nemáte vůbec žádné zkušenosti!
A takto si rozjezdíte klidně více kariér, jako byste hráli za několik různých jezdců. Přitom platí, že všechny statistiky ze všech rozjetých kariér se vám hází do jediného jezdeckého profilu, o nějž nepřijdete ani po ukončení a smazání kariér. Celé mi to přijde jako naprosto revoluční myšlenka, která sice nemusí sednout všem, ale přináší do škatulky závodů čerstvý vítr. Velmi podobně jako v GRIDu si vybíráte z nabídek závodních stájí, ale v tomto bodě je hra dost povrchní. Už při výběru prvotní závodní disciplíny v nové kariéře vám hra o zvolené cestě neprozradí skoro nic. Chybí bližší představení série, obrázek vozu, s nímž máte startovat, zkrátka volíte tak trochu naslepo. Vše se dozvíte záhy, ale až po podepsání smlouvy, což už je trochu pozdě.
Project CARS jde proti proudu také v celém průběhu vašeho postupu v kariéře. Marně byste zde hledali zkušenostní bodíky a peníze. Za dobré výsledky ve hře vlastně nedostanete skoro nic. Žádné peníze, žádná nová a drahá auta, žádný nový level. Jelikož si závodní sedačku pronajímáte (samozřejmě zadarmo, velký talent přece nemá o smlouvy nouzi), tak všechna auta máte opět zdarma volně k dispozici. Neexistuje tady, že na váš vysněný vůz čekáte, až na něj budete mít, nebo budete dostatečně zkušení. Chcete kokpit krásného astonu z LMGT série? Hned je váš bez cavyků, tady to prosím podepište, klaníme se až k zemi a jdeme rovnou závodit. Manažer nového týmu vás v prvním emailu přivítá, technický inženýr se představí a tak rychle do měsíčního kalendáře, kde si kontrolujete a vybíráte závody úplně stejně jako např. ve Forze Motorsport 4.
Ten menší počet aut ve hře pocítíte záhy. Závodních sérií je tu hodně, ale jezdí je střídmý počet unikátních automobilů. Stále tak na silnicích potkáváte v rámci své kariérní cesty ta samá auta a mnohdy nemáte moc na výběr, s čím závodit. Z mého pohledu zde tak kariéra trochu drhne, ostatně vybírat si ze dvou týmů se stejnými auty (pokud to není značková série) celkem nemá cenu. Zmíněné emaily doplňuje jakási obdoba twitteru, kde vaši fandové glosují a komentují vaši krasojízdu. Celé to ale nepůsobí moc věrohodně, protože se stejné emaily někdy roboticky opakují přímo za sebou a často jsou chybně vybrané. Kolikrát jsem mrkal na drát, když mé drtivé vítězství manažer suše okomentoval, „že mi to dnes nějak nejelo, ale ten jeden bodík teda dobrej".
Samozřejmě, že jezdit dokolečka jen jednu disciplínu záhy přestane bavit, pročež i na to Project CARS pamatuje. Mezi závody vaší hlavní série se objevují čerstvé pozvánky na úplně jinou stranu závodění, jakési hostování za jiné týmy. Když kupř. jezdíte malé národní formulky, často si odskočíte zase úplně jinam a do jiné série, třeba k cestovním autům, abyste potom zase pokračovali v tom svém mistráku. Když jsem výše mluvil o chybějící odměně za váš progres v závodech, není to tak úplně pravda. Jak jezdíte více a lépe, přistávají na stůl zase nové kontrakty a nabídky na hostování a navíc si po skončení jedné kalendářní sezóny opět vybíráte z lákavých nabídek.
Je to jednoduché a vtipné. Úspěšně dokončíte první motokárky a další sezónu máte na výběr zůstat, nebo jít o kubaturu výše. Jakmile dokončíte mistrák silnějších motokár, už máte na zvážení i kontrakt do vyšší úrovně na malé monoposty či značkové poháry cestovních vozů. Stručně řečeno, pokud si zvolíte začátek kariéry úplně od spodu, tak do finálových prototypů absolvujete celý životní cyklus mnohých slavných závodníků. Velká míra svobody se táhne vlastně celou hrou i mimo kariéru. Před každým podnikem si totiž podle svého nastavíte nejen délku jízdy či závodu (běžně od 2 kol do několika desítek), ale také schopnosti AI jezdců od 1 do 100 ve stylu rFactoru.
Různé disciplíny pak mají mírně odlišnou skladbu podniků. Každopádně nechybí časově plně volitelné a přeskakovatelné tréninky a kvalifikace, jezdí se formát jednoho i dvou závodů za víkend (kratší sprint a delší hlavní jízda), přičemž ve vytrvalostních Endurance závodech si můžete kroužit klidně až 3 hodiny. Nejenže je plně na vaší volbě a chuti délka úplně KAŽDÉ jízdy v podniku (trénink vypustím, kvaldu hodím na 10 minut a závod třeba na 5 kol), ale vše lze navíc přeskakovat (bez kvalifikace startujete poslední, druhý závod se startuje podle výsledků prvního). K naprosté dokonalosti sice chybí zaváděcí a oslavná kolečka, ale i tak si myslím, že svobodnějšího závodění už být nemůže.
Skládačce jízdních režimů sice vládne mód kariéry, ale střípky do celku vkládají takové tradiční ingredience, jako je volná jízda, rychlý závodní víkend a časovky, opět plně konfigurovatelné. Všechna vozidla i tratě jsou okamžitě k dispozici, přičemž u Time Trialu potěší možnost porovnání až se třemi časy z online žebříčku. Ani jsem nevěřil, když asi třicátý nejlepší čas na jednom okruhu zajel jakýsi expert jenom s klávesnicí. Možná dobrý příklad výborného řízení, které je skvělé i na joypadu, na dobrém volantu ani nemluvě. Trochu zklamání mi ale přinesla velmi slabá zpětná odezva na mém volantu Logitech Momo, kdy kolize, kačírky, písek i obrubníky prakticky nejsou cítit. Přitom na Xbox 360 ovladači jsou vibrace velmi solidní a v jiných hrách volant se stolem skáče po pokoji.
Online část pak obsahuje jen už dávno zažitý, plně upravitelný závodní víkend, jenž můžete dát všanc veřejnosti, nebo jej uzamknout jen pro zvané. Závodů na internetu bylo ještě pomálu, vždy jsem našel jen dva-tři závody, kde jelo pár novinářů, takže vše fungovalo v pořádku a bez lagů. Do budoucna bych uvítal podstatně rozsáhlejší možnosti, třeba směrem k vlastním online turnajům a šampionátům. Prozatím chybí také pravidelně střídané podniky, jak to skvěle funguje v posledním Gran Turismu 6, protože podobná kolonka Komunitních událostí byla uzamčená. Každopádně z těchto vedlejších režimů je vidět, že prvořadá je Kariéra jako totálně nejobsáhlejší a nejvymakanější část celé hry na desítky hodin hraní.
Pro ilustraci jsem v tomto finálním buildu (mimochodem jen za pár posledních dnů tvůrci vydali dva menší updaty) najel skoro půl druhé stovky ostrých závodů (tam mnohé jiné kariéry ani nedojdou) a jen za volantem strávil skoro deset hodin čistého času. Velká část z této porce je v rámci jedné kariéry od nejslabších motokár od počáteční 8. úrovně, přičemž jsem se dostal do 6. k juniorským formulím. Vidíte, jak je kariéra obsáhlá, však na finální 1. Tier s LMP prototypy je ještě obrovský kus cesty. Ale stále si můžete založit kariéru další a vyzkoušet cokoli jiného.
Prakticky při všech závodech jsou k dispozici i pitstopy (někde povinné) ve stále otevřených boxech, kde vám vymění obutí, dotankují a opraví veškerá poškození, přičemž si stejně jako nastavení a tuning vozů můžete náplň zastávek předem připravovat, ukládat si je a posléze využívat. V PitLane ovšem trůní pouze maník s cedulí, jinak jsou boxy zcela bez mechaniků a animací. Přitom krásně animované pitstopy uměly už staré F1 hry na PS2. Pohled se znovu jen nuceně přepne do kabiny (kdy konečně tento nešvar zmizí?), aby mrtvé okolí boxové zídky tolik netrkalo do očí. Funkční pitstop rozhodně chválím, ale jeho provedení je prachmizerné, přitom v dřívějších buildech mechanici, byť ještě hodně chyboví, nechyběli. Možná budou časem v nějakém dalším updatu. Podobně jsem čekal podstatně více animované okruhy, které míchají statické diváky s hýbajícími se postavami, přičemž diváctvo skoro neuslyšíte.
Maršálkové sice nechybí, ale jsou zase statičtí a nějaké odmávnutí vlajkou také nečekat. Celkově jsou tratě ovšem graficky naprosto špičkové, určitě detailnějšího provedení než v Assetto Corsa, zvláště efekty světla a sluníčka jsou dechberoucí. Konkurenci Project CARS naprosto deklasuje v možnostech nastavení denní doby a počasí. Jejich proměnlivost a dynamika by měla být standard, ale zde si nejen nastavíte jakýkoli čas, ale mezi jasným sluníčkem a bouří je ještě mnoho typů počasí, které se při jízdě může dokonce podle vašich předvoleb! Pár kliků myší a záhy vyjíždíte za oslepujícího sluníčka, v dalších kolech najednou silná oblačnost s mlhou, tu posléze protrhá ukrutná bouře, aby konec závodu sluníčko zase povrch pěkně osušilo. Nic lepšího jsem v závodních hrách doposud neviděl, to vám řeknu!
Tratě a okruhy jsou pak již jednak skoro všechny licencované (Moravia už je Brno), pokud mají svůj reálný předobraz, ale nechybí ani smyšlené lokace. Kraťounké motokárové plácky dáte za pár desítek sekund na kolo, velké tratě pak mají více variant či jsou jako obvykle rozkouskované na více úseků, takže celkový počet dá solidních 84 tratí (počítáno z nabídky tratí pro trénink), z toho 33 unikátních. Oproti chabému autoparku docela příjemné číslo. Absolutním rekordem je ale maximální počet až 45 startujících aut na jednom okruhu, a to prosím na všech platformách! Samozřejmě to nejde napasovat jako v rFactoru na všechny tratě, ale spolu s 32 online jezdci (na konzolích max. 16) jsou tato čísla vskutku impresivní.
O skvělé optimalizaci už se všeobecně ví, což na testované PC verzi jen potvrzuji. Pro ilustraci, na sestavě i5 3.5 GHz, 16 GB RAM, GF N660 2 GB RAM s Windows 8.1 jsem pro plynulých 60 FPS mohl nastavit grafické volby na druhé nejvyšší „High" nastavení. S „Ultra" grafikou jsem dostal stále 35-40 FPS, ale místy se i tak hra už dost cukala. V jádru je optimalizace vynikající a tak po GTAV tu máme další náročnou a krásnou hru, která šlape i na starším železe jak po másle. Přitom modely všech vozů vně i uvnitř jsou nádherné a u nezakrytých aut žádná jiná hra nemá takové detaily. Zvolte si klasický Lotus Jima Clarka a garantuji vám, že vám při pohledu na extrémně jemný motor s třesoucími se zapalovacími kabely, tetelícím se horkým vzduchem nad sáním a dokonale pracujícím zavěšením spadne čelist. A ty neskutečně detailní hnací hřídele!
Snad i díky krásné grafice se muselo ubrat na modelu poškození, který kvalit takové GRID série vůbec nedosahuje. Ano, kola padají, karoserie se deformuje, plechy odlétají a auto táhne na stranu, ale i po čelíčku ve třech stech do betonu není výsledek moc přesvědčivý. Navíc zvuky nárazů jsou generické (motory ale zní skvěle), občas jsem pro mé auto slyšel zvuk úplně jiného, kolize podivně haprují zejména u motokár, kdy jsem kolikrát jezdci přede mnou namasíroval kolečky záda i hlavu a do toho AI jezdci nepokrytě podvádějí. Jejich úprk z kačírku, z něhož se jen tak rychle nedostanete, je doslova bleskový. Na AI by se dalo také ještě dost zapracovat (však u konkurence to není lepší). Umělí jezdci jsou místy snad až moc agresivní, a to i na nízkou obtížnost, občas brzdí do kolize velmi liknavě a klidně vás naberou i v boxové uličce. Autentičtějšímu pocitu by přispělo také více řidičských chyb při závodech.
Když si pak budete pořádně všímat, tak narazíte na plejádu drobných nedodělků, které by pod dohledem komunity neměly projít. Cedule s titulky pokynů inženýra při závodě zmizí snad po dvou vteřinách, zatímco technik stále mluví, což může dělat neangličtinářům problémy. Po vzoru Project CARS si lze přesouvat ukazatele po obrazovce, ale HUD je titěrný. Zvláště tabulka vašich časů na kolo je prťavá a při jízdě obtížně čitelná. V menu se zase často stává, že kromě tabulky třeba s výsledky, odroluje mimo obrazovku i tlačítko pro pokračování a stejné nabídky často velmi rušivě poblikávají, o zaseklé myši nemluvě. Některým autům propadávají kola do povrchu a odpudivé odměňující video s pohárem pro vítěze šampionátu by určitě daleko lépe nahradila třeba momentka na stupních vítězů. Je ovšem důležité, že kromě těch kol jsem při jízdě na žádné jiné výrazné chybky nenarazil. Nevím, jak to bude nakonec u retailovek, ale novinářská verze vůbec nejde spustit bez online přihlášení.
Project CARS pro PC, PS4 a X1 vychází tento tento pátek 8. května za cenu od 999 Kč.
koupit na Alza.cz nebo Muve.cz.
Project CARS měl ambice na korunu krále závodních her minimálně na PC, což se mu myslím povedlo. Staré konzole mají zdatné konkurenty, ale na těch nových si Project CARS také jede svoji vlastní ligu. Žádný Driveclub, GRID 3 ani Forza 5 z posledních titulů se mu nemůžou vůbec rovnat a minimálně z hlediska offline režimů ani Assetto. Chyb a nedodělků je sice ještě opravdu dost, ale žádná jiná hra vám nenabídne tolik svobody, obsahu a maximálního přiblížení v celkovém pojetí závodů doslova na dohled závodění skutečnému.