RECENZE Professor Layton vs. Phoenix Wright: Ace Attorney
Složení sérií v adventuře o soudním líčení a hádankách.
Hershel Layton je anglický gentleman milující hádanky. Phoenix Wright zase nekompromisní americký advokát neustále hledající pravdu. A oba dva jsou hvězdou svých vlastních sérií her na přenosných konzolích od Nintenda. Ani jednu jsem zatím nehrál a těšil se, že s dnes recenzovanou "versus variantou" ve hře pro handheld Nintendo 3DS zabiji dvě mouchy jednou ranou.
V příběhovém prologu se seznámíte s oběma charaktery, kterým zkříží cestu mladá vyděšená dívka jménem Espella. Profesor Layton ji díky svým logickým schopnostem při řešení puzzlů nejprve zachrání před podivnými příšerami, aby ji Phoenix Wright následně obhajoval v krátkém soudním procesu za ublížení na zdraví a krádež. Po pár hodinách v Londýně se oba protagonisté přenesou do tajemného středověkého města jménem Labyrinthia. Osud jeho obyvatel drží pevně v rukou tajemný Vypravěč (Storyteller), který každému píše jeho příběh ve velké knize. Layton i Wright spojí síly, aby znovu ochránili Espellu. Tentokrát ji hrozí upálení za čarodějnictví, které je v Labyrinthii poměrně obvyklé.
Celá hra je jedním velkým kresleným interaktivním filmem. Většinu času prozkoumáváte Labyrinthii, hovoříte s lidmi na ulicích a prozkoumáváte temné budovy. V kůži profesora Laytona řešíte desítky originálních a často velmi tuhých puzzlů. Navíc jakoby mimochodem sbíráte informace, které se vám později hodí při soudních líčeních v roli Phoenixe Wrighta. V nich obhajujete dívky obviněné z čarodějnictví (muži přeci nemohou používat magii!). Předkládáte a zkoumáte důkazy, vyslýcháte svědky a hledáte v jejich výpovědích nesrovnalosti.
Společné dobrodružství dvou rozličných charakterů na první pohled působí jako špatně slepený talíř, ale po pár hodinách jsem byl rád, že jsem si mohl u řešení hádanek odpočinout od na pozornost velmi náročných soudních jednání. Nicméně stále jsem měl pocit, že hlavní hvězdou je tady Phoenix Wright a Hershel Layton je jen do počtu. Jeho hádanky většinou vůbec nesouvisí s příběhem a i přes jejich zábavnost působí do hry uměle naroubované.
Při bitvách v soudní síni musíte dávat pozor na všechny detaily, pečlivě poslouchat svědky a porovnávat jejich výpovědi s předloženými důkazy. Většinou jde o naprosté detaily, jako postavení obviněného a oběti na místě činu, směr kterým se dívali a zároveň časovou posloupnost akcí, které se udály.
Občas mě nekonečné hrátky se slovy nudily, například když jsem už druhou hodinu řešil, jestli obviněná v ruce držela lucernu, bandasku s mlékem nebo magické žezlo. V Labirinthii totiž neznají takové vymoženosti jako je logika nebo jim nedělá problém věřit svědkovi, který neustále mění výpověď. První čarodějnický tribunál je hodně vysilující, ale díky němu si zvyknete na jiné zákony neznámého světa a další soudní pře už probíhají přeci jen hladšeji.
Professor Layton vs. Phoenix Wright: Ace Attorney pro Nintendo 3DS u nás vydal ConQuest koncem března.
více o hře na webu distributora.
Tím hlavním, co mě nakonec drželo u hry byl příběh, který má sice díky zbytečně ukecaným postavám pomalejší tempo, ale je dostatečně zajímavý. Parádní je technické zpracování, které je stylizované do ručně kreslených animovaných filmů. Díky nekonečným dialogům chápu, proč není celá hra dabovaná, ale namluveny jsou jen nejdůležitější momenty. Herci odvedli skvělý výkon a hlasy sedí k postavám jako minisukně k jaru. Pomalejší hratelnost se příliš nehodí na přenosné zařízení, která musíte neustále odkládat, možná by více slušela plnohodnotné konzoli.
VERDIKT: Profesor Layton a Phoenix Wright jsou úžasné postavy, jejich samostatné hry jsou asi lepší, než slepenec obou. Soudní líčení i hádanky jsou samy o sobě úžasné, ale je až příliš vidět, jak těžko se obě série skládaly dohromady. Možná mohli scénáristé ubrat na ukecanosti a z rozvláčných dvaceti dvou hodin vytvořit patnáctihodinový koncentrát.