RECENZE přídavku Freedom Cry pro Assassins Creed 4
Mačetou a brokovnicí proti otrokářství.
Loňský Assassin´s Creed 4 (recenze, videorecenze, rozdílovka) se opravdu povedl - sám jsem ho již dohrál dvakrát, včetně potopení legendárních lodí. A předloňské fantaskní DLC zajímavě experimentovalo s alternativní historií i nadpřirozenými silami, takže jsem se na "velké příběhové DLC" (podle všeho bohužel první a poslední) pro Black Flag opravdu těšil. Nový hrdina, nová zápletka, nová mapa, nová loď, nové zbraně a nové typy aktivit - tohle všechno znělo skvěle. Výsledek je ale bohužel o něco průměrnější a méně nápaditý, než jsem čekal. Navzdory recyklaci již stokrát zažitých herních mechanik a principů se ale Freedom Cry daří zaujmout snahou o drsnější příběh s několika pamětihodnými momenty. A námořní průzkum i bitvy jsou stále stejně návykové.
Hraní na city
Ústředním tématem příběhu i herních mechanik je otrokářství - a boj proti němu. Zapomeňte tedy na relativně odlehčenou pirátskou atmosféru původní hry a počítejte spíše s melancholickou notou blízkou aktuálnímu oskarovému favoritovi, "12 let v řetězech". Vaší postavou bude dobře známý první důstojník z původní hry, Adéwalé.
Jelikož se DLC odehrává řadu let po konci AC4, fanoušci vědí, že uprchlý otrok s černou pletí se již neplaví s Edwardem. Namísto toho má vlastní loď (i když o Kavce kolují řeči a možná ji lze někde v DLC najít) a stal se plnohodnotným členem řádu asasínů. Události ale brzy obrátí jeho pozornost k odlišným problémům. Krátce po začátku DLC se Adéwalé rozhodne rozjet aktivní kampaň proti otrokářům: spojí své síly s hnutím odboje a pokusí se osvobodit co nejvíce svých bližních.
Výprava byla vždy silnou stránkou téhle série, takže nepřekvapí, že příběh je podán působivými filmovými sekvencemi a disponuje pestrými, zajímavými postavami - v čele s tajemnou lady Bastienne. Pořádný kus práce udělá také hudba, jelikož ji místy tvoří "etnické popěvky" v nářečí černošské komunity. Přesto se ale nemohu ubránit dojmu, že řada zdánlivě silných momentů je příliš vyumělkovaných a nepůsobí tak syrově či srdceryvně, jak by měla. Na mysli mám především výraznou scénu s potápějící se lodí u konce DLC.
Nejsilnější momenty tu překvapivě vznikají relativně náhodně, mimo velké předskriptované wow sekvence. Husí kůži jsem dostal například při setkání s bělochem, snažícím se brutálně znásilnit černošku nebo když jsem selhal při plíživém "osvobozování" otroků z plantáže a stráže je po spuštění poplachu zmasakrovaly.
Zmenšená hra
Freedom Cry je taková zmenšená verze původní hry. Dostanete (menší) mapu, kterou můžete objevovat. Najdete na ní jedno nové město (Port-au-Prince), řadu generických ostrůvků se schovanými truhlami, nějaké ty pendlující lodě k potopení a samozřejmě sérii aktivit, které můžete plnit a navyšovat tak procento dokončení obsahu. Aktivity se všechny točí okolo ústředního tématu otrokářství, takže budete například osvobozovat otroky z klecí na tržišti, likvidovat stráže na plantážích nebo nahánět násilníky a zachraňovat spřízněné duše z jichž propuknuvších šarvátek.
Rafinovaný nápad je, že většina vylepšení vaší postavy i lodi se odemyká s počtem celkově osvobozených a zachráněných otroků, takže máte jasný motiv všechny aktivity plnit a chovat se tak přesně v duchu příběhu. Zároveň odpadá zbytečná nutnost chodit vylepšení "nakupovat" do obchodů.
Port-au-Prince je atmosférické místo. Špinavé chatrče obcházejí hlídači, kteří neustále hledají uprchlé otroky. Pokud vás spatří, spustí poplach a přivolají všechny vojáky z okolí. Plantáže a náměstí plná obchodujících otrokářů doplňují místní kolorit. Nechybí ale ani podzemní labyrint, skrývající základnu černošského odboje, včetně vlastní zátoky s přístupem na otevřené moře. Čím více otroků osvobodíte, tím více se základna odboje bude zaplňovat a ožívat.
Vás spravedlivý hněv je náležitě podpořen dvojicí nových, na první pohled náležitě brutálních zbraní (s řadou vylepšení a variací). Těžká a široká mačeta napáchá pořádnou škodu, ale opravdovou hvězdou je brokovnice (respektive její babička, přezdívaná "Blunderbuss"). Tahle potvora dokáže skolit třebas pětičlennou skupinku nepřátel jediným hřmícím výstřelem - samozřejmě ale musíte být náležitě blízko, kvůli rozptylu.
DLC Freedom Cry pro Assassins Creed 4 vyšlo 17. prosince pro všechny platformy.
prodává se digitální distribucí za ekvivalent 10 dolarů nebo je dostupné pro majitele Season Passu.
Přehnaná recyklace
Největším problémem DLC je ovšem neochota zkoušet radikální nové nápady. Zatímco DLC pro AC3 postavilo řadu tradičních herních mechanik téhle unavené stereotypní série na hlavu pomocí radikálních nadpřirozených schopností hráče (nemluvě o výrazné změně historie), tady nic takového nenajdete. Co hůř, všechny mise dodržují onu okoukanou nudnou šablonu "stopujte, odposlouchávejte, zapíchněte". Podobně jako v původní hře tak nejlepší momenty nevznikají na souši (kde se bohužel většina misí odehrává), ale na moři. Speciálně osvobozování otrokářských lodí se mimořádně povedlo, jelikož během boje s ostatními loďmi v jejich konvoji musíte nyní dávat pozor, abyste nepostříleli příliš mnoho otroků na palubě cílové lodi.
VERDIKT: Freedom Cry má nápad a atmosféru, nicméně některé momenty jsou snad až zbytečně melodramatické a samotná herní náplň příliš často recykluje již stokrát zažité stereotypy z minulých dílů série. Hra ale pořád vypadá úžasně, většina mechanik funguje jak má a námořní pasáže jsou stále stejně návykové. Ve výsledku je tohle DLC jakousi zmenšenou, lehce slabší verzí původní hry, ve které se fanoušci snadno ztratí na pět až deset hodin.