RECENZE Need for Speed Payback

Kdysi to byli nesmiřitelní rivalové arkádových závodů, ale nyní již delší dobu jak Need for Speed, tak i konkurenční Test Drive mírně řečeno stagnují. Závodní hry se kolem vyvíjejí skoro brutálním tempem, však silná podzimní trojka Gran Turismo Sport, Forza Motorsport 7 a Project CARS 2 je toho jasným důkazem. A byť Need for Speed tradičně cílí na méně náročné a hravější publikum, je asi každému jasné, že proti této těžké vozbě je jasným outsiderem.

Ono prostě není dobré kdysi tak slavné série ždímat a ždímat. Test Drive má na kontě již 22 křížků (posledním je rozpačité dílo Slightly Mad Studios Test Drive: Ferrari Racing Legends) a závodní rekordman v počtu vydaných titulů Need for Speed dokonce 26 her! Od slibného startu v roce 1994 je to průměrně jedna hra ročně bez jediné přestávky, což asi není zrovna koloběh, který by prospíval novým nápadům. Nicméně zbrusu nový Payback (odplata) by jeden v rukávu měl. A to prosím pěkně příběh.

Payback je další z krátké řady závodních příběhových her, jakými jsou např. Final Lap Twin z roku 1989, Racing Lagoon (1999), TOCA Race Driver (2002), o rok mladší R: Racing Evolution, a velkou podobnost vidím i s posledním velkým Driverem ze San Franciska z roku 2011. Jistou inspiraci Payback nezapře ani se sériemi Burnout, Midnight Club či The Crew. Ostatně různé dílky těchto her zapadly i do Paybacku, když si nová hra vypůjčuje „takedowny" z Burnoutu, noční závody z Midnight Clubu a otevřený svět z The Crew. Například, protože bychom stejně tak mohli uvést i celou řadu jiných titulů, včetně starších Need for Speed, s nimiž ale Payback kromě jména nic důležitého nespojuje.

Poměrně svázaný úvod, jakoby vystřižený z filmové řady Rychle a zběsile, případně právě ze zmíněného Drivera, zabírá rovnou několik hodin, kdy se do otevřeného a volného světa ještě nevypravíte. Hra nechává rozvést zápletku svého příběhu, ovšem právě v potenciálně největším lákadle kupodivu naprosto selhává. Tedy alespoň pro Evropana, protože v zámoří naprosto přiblblé, neladící a kýčovité story asi mají rádi. Máme tu partičku velmi nesympatických charakterů v čele s hlavním hrdinou Tylerem Morganem, který sice nepůsobí až tak strašně frajersky jako jeho kumpáni, ale kromě řízení snad nic jiného neumí, rty neotevře, obličej nerozjasní a je takový nanicovatý tvrďák až to bolí.

Jeho partička pomocníků se rekrutuje výhradně z frajírků a frajerky, kteří si na přivítanou obouchají pěsti a úplně všechno je velká sranda a pohoda, i když jde o kejhák. Tmavý Sean McAlister je zářným příkladem, stejně jako na honičky specializovaná Jessica Miller. Snad jen přistěhovalecký automechanik Rav Choudhry je jedinou normální postavou, i když celkem rozumný kasínový magnát Marcus Weir mi připadl z celého ansámblu nejsympatičtější. Hrdinové jsou buřt, někomu se klidně zalíbí, ale daleko horší je snad ten nejstrašnější a nejpřiblblejší příběh historie závodních her, jenž doslova přetéká trapností a americkou debilitou, že už to musím tak říci.

Ty se svou partou připraví „tajnou" krádež luxusního Koenigseggu, jenž patří Marcusovi. Má k tomu dojít při pouličním závodě, kdy v autě s Marcusovým svolením sedí Ty a navíc se ti dva dobře znají, protože Tyler od mala bydlí poblíž Marcusových podniků. Absolutně mi nedochází, jak by mohli krádež ututlat. Jenže se spojí s proradnou Linou Navarro, která při nakládce Rava těžce zraní a sama v klídku se supersportem odfrčí (auta tu nikdo nikdy nezamyká). Takže, kdyby vám to nedošlo, nastává těžká zrada Liny, kterou musí Ty a spol. pomstít! Lina totiž maká pro extrémně silný mafiánský syndikát zvaný House, jenž má pod palcem v kraji úplně všechno, včetně policie.

Ale jak se dostat klanu na kobylku? Přece vyhráváním nelegálních závodů po celém státě, kdy jsou všechny podniky předem cinknuté a předem dané pořadí. House tak vydělává majlant na sázkách a klidně si pro svého šéfa krade závodní auta jak je libo, protože šéfík je velký sběratel. Tyler tak vyhranými závody napřed znemožní ostatní jezdce, aby jej pak vyzvali hlavní organizátoři festivalů, které také znemožní, oni s ostudou zavřou krám a tím se pomalu dostane na kobylku celé mafii a zrádné Lině především. A teď mi neříkejte, že toto není dokonalá a napínavá zápletka jak z pera mistra Forsytha!

Měl to být hlavní tahák, adrenalinová pouť ve stylu Rychle a Zběsile, ale celý tento flák na mě působí jako ten nejbéčkovější hollywoodský snímek, jenž nemá hlavu ani patu. A navíc je prostě neuvěřitelný, protože častá střihová videa jsou zasazena do míst, která ve hře vypadají jinak a každou chvíli narazíte na situace, jež jsou tak trapné, že mi z toho lezl mráz po zádech. Už jen to, že drtíte plný knedlík v extrémním supersportu a policejní hlídky v devadesátkových limuzínách si vás podávají jak je libo a klidně vás v pětimetrové americké kraksně předjedou více než třístovkovou rychlostí, je jen malý příklad trapnosti. A mimochodem, ty patroly se hned za vámi naprosto bez studu neustále respawnují...

Ale pojďme dále k veselejším věcem, protože plytký děj po několika hodinách hrůzy ustoupí do pozadí. To když se konečně celý širý svět hry plně rozevře a dá vám jistou a omezenou svobodu další jízdy a závodění. Zdejší obří mapa kraje Fortune Valley byla navržena podle amerického státu Nevada a tak největší město Silver Rock evokuje skutečné Las Vegas. Mapa je asi 2x větší než Ventura Bay s alter egem Los Angeles z minulého Need for Speed přede dvěma lety a projet ji kolem dokola zabere asi 13 minut plné jízdy. Zdejší pouštní svět je opravdu povedený a krásný. Kvituji např. velmi detailní výlohy s HD texturami a vůbec detaily měst, vesniček a osad jsou poctivé. Však ani graficky hra nijak nestrádá a v pohledném obrázku na GeForce GTX 1080 8GB šlape bez chyb jako hodinky při 60 FPS.

Na silnicích potkáte občasný okolní provoz a pozor - s reálnými a řádně licencovanými automobily jako v Driveru: San Francisco či ve Forze Horizon! Na křižovatkách fungují semafory (pro ty, kteří rádi čekají na zelenou, informuji o krátkých časech červené) a sporadicky lze narazit i na chodce. Pomalu se mění i denní doba, však jízdy zrána či s podvečerními červánky jsou ve hře naprosto úchvatné! K dispozici je i možnost rychlého teleportu na zpřístupněná místa a kromě hlavní linky je svět posetý 6 typy vedlejších eskapád. Záhy se vám mapa rozzáří ikonkami jízd, míst a úkolíčků, takže mezi závody se můžete po Fortune Valley svobodně projíždět a vyzobávat, co je libo.

Rampy nabízí dlouhé skokánky, jsou tu profláklé rychlostní radary na maximálku i průměrku, drtíte cedule, sbíráte čipy a součástky bonusových aut (zdravíme stodolní nálezy z Forzy Horizon!). Ostré závody, kterými pomalu posunujete osinu v zadku kartelu House a svoji kariérní úroveň, jsou rozděleny do 10 typů. Opět myslím velmi solidní rozmanitost: závodíte na kola i z bodu A do B, krátce sprintujete, překonáváte jednoho soupeře v Drag jízdách či jeden na jednoho, nechybí drifty, terénní závody, časovky, kurýrní jízdy a honičky s policisty. Pouze za tu správnou stranu zákona přirozeně tentokrát hrát nemůžete. Multiplayer je ale střídmý, protože umí pouze jednorázové závody pro slabých 8 jezdců. Rozdělená obrazovka chybí.

Jakmile se zpřístupní celá mapa a máte na výběr vícero možností, najednou hru polije čerstvá voda a začnete si závodění velmi užívat. Potěší svobodná volba vždy z několika podniků a už jen projíždění a plnění malých misí je v příjemném Fortune Valley dostatečně zábavné. Nikde se tu, díky velké mapě s navigací a stále přítomné minimapce, neztratíte a potěší také docela maniakálně zničitelné drobné objekty v prostředí, jež jsou dokonce navázány na volitelné sázky. Před ostrým závodem si můžete sami na sebe vsadit pevný obnos, třeba jestli vyhrajete a ještě zlikvidujete počet objektů kolem trati.

Jako velkou mrzutost ale vidím úlitbu danou na oltář přitroublého příběhu o závodníkovi, který nikdy neprohraje, protože se počítá pouze a výhradně první místa. Takže se klidně může stát, že vám např. driftování nepůjde a bez splnění bodového limitu se prostě nedostanete žádným způsobem dále. Hra disponuje 3 obtížnostmi, mimo závodů kdykoli změnitelnými a automaticky se ukládá. Občas se ale po vypnutí později nestačíte divit, protože ukládací body nejsou rovnoměrně a logicky rozmístěny, takže dojedete dlouhý závod, opustíte hru a následně při zapnutí si ten samý závod musíte střihnout zbytečně podruhé.

Jak prostředí, tak i vozy jsou velmi pohledné a potěší i několik zbrusu nových modelů, jako např. BMW M5 řady F90. Garáž skrývá 80 automobilů, což je sice v žánru nicotné číslo, ale pro účely takové hry, myslím, bohatě postačuje. Zvuky motorů také nejsou špatné, nicméně auta se všechna řídí prakticky stejně. Totálně arkádový jízdní model nedokáže více odlišit různé vozy a tak jestli sedíte ve zmíněném bavoru či jiném autě podle zpětné vazby prakticky nepoznáte. Ale chtít od pouťové arkády reálné jízdní vlastnosti je zbytečné, bohatě stačí, že celkově se vozidla ovládají velmi přesně a pohodlně. Nechybí obligátní nitro u všech vozů (bez něj se závody ani nedají vyhrát), ale bohužel se musíte rozloučit s kokpity. Zase ale můžete vozy mafie a policie sestřelovat jako v Burnoutu...

Další velmi rozporuplnou část hry vidím v silně omezeném vizuálním tuningu, který si musíte nejdříve odemykat plněním různých a nudných úkolů ve Fortune Valley, ale také vylepšování výkonů vozů výhradně skrze podivnou loterii náhodně losovaných „Rychlostních kartiček". Alespoň, že měnit lak a polepovat vůz nám tvůrci umožnili ihned, bez překážek a zadarmo. Jistě nemůžou chybět mikrotransakce, nyní v podobě dodávek bedniček, jež mohou obsahovat nejen nové díly, ale takové kraviny jako nové klaksony či barevný kouř. Některé stojí skoro jako celá hra, ale jedná se naštěstí jen o obchod, hra vás tím nijak neobtěžuje a vše si lze, byť zdlouhavěji, vyjezdit.

Je ale obrovská škoda, že při všech závodech je hra již zcela lineární a otevřený svět je fuč. Vždy vás velmi svazují jak nevzhledné svítící portály průjezních bodů (proč to nemohou být např. mnohem lépe pasující světlice?), tak hlavně světelné šipky zatáček, takže při ostrém soutěžení se od nalinkované dráhy nemůžete ani o píď odchýlit. Tím si krásný a otevřený svět vlastně užijete jen při projížďkách a při vedlejších úkolech. Jestli něco hra ale totálně prokaučovala, je to právě nicotné využití rozlehlého světa.

Nový Payback je na jednu stranu snad nejrozporuplnější Need for Speed historie, který celou stagnující sérii vlastně nikam neposouvá. Příběh je opravdu trapný, hra je z části nesmyslně svázána při závodech a v garáži při tuningu, a mnoho dalších a dnes tak obvyklých funkcí zcela chybí (např. interiéry). Jenže v otevřeném světě je krásně, hra je plná velkých i malých závodů a jízd, a jakmile si jen tak brouzdáte a závodíte v krásné virtuální Nevadě, tak se vlastně i přese všechno dobře bavíte.

Payback je tak v ostrých jízdách nanicovatý, ale mimo ně naprosto božský. Celkově ale není nijak tragický. Payback jistě není ani nejhorším, ani nejlepším dílem série, prostě lehce nadprůměrná arkáda cílená na tupé zámoří, kterou si ale s přimhouřením obou očí docela užijete i tady u nás na Starém kontinentu. Musíte se ale občas obrnit hroší kůží a velkou dávkou odstupu.

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.