RECENZE Monster Hunter World
Dračí dech z divočiny.
V divočinách Astery ve hře Monster Hunter World je možné narazit na silnější a statnější monstra. Příkladem je třeba Tobi-Kadachi, zmutovaný veverčí parchant, který vás omráčí jiskrou ve své oháňce, zatímco skáče z jednoho stromu na druhý, anebo oheň dštící Anjanath, který s radostí na jednu ránu sejme začínající lovce. Později jsou zde mohutní Elder Dragons, kteří s vámi budou cloumat sem a tam, zatímco jim budete pomalu usekávat štědré zásoby zdraví v rámci lovů, které mohou trvat skoro až hodinu - načež se zvednete ze země v lese, oprášíte se a jako dítě, které vystoupí z horské dráhy, řeknete: „Dáme si to ještě jednou!"
Ale nakonec jsem si stejně nejvíc oblíbil skromného Paolumu. Je to potvora střední úrovně, která číhá na Coral Highlands - dechberoucí a podivuhodný spletenec agresivních odstínů růžové a fialové, který jakoby vypadl z nějakého sci-fi klenotu z 60. let. Paolumu je mistrovské dílo nekonvenční fantazie vyprávěné prostřednictvím vytříbeného designu a animace. Roztomiloučká létající wyverna s krkem, který se dokáže nafouknout, až vypadá jako dětský kruh na plavání - Paolumu je hybrid mezi netopýrem a křečkem, se kterým je radost bojovat.
Strávil jsem půlden tím, že jsem kolem nich vesele tančil a opakovaně je pobíjel, jen abych mohl vydrancovat jejich ostatky a najít kompletní sadu vybavení: pobil jsem jich tolik, až jsem si připadal jako nějaká zuřivá kempující Barbarella. Ve hře jsou i bytelnější a užitečnější zbroje, ale o to v Monster Hunter vlastně ani nejde. Tady jde o to, dělat všechno tak trochu stylově.
A Paolumu přímo vystihuje ten pravý důvod, proč se mi Monster Hunter líbí; jeho bláznivost je nám předkládána s obrovským stylem, a to všechno je vybudováno kolem jedné z těch nejvíce strhujících smyček, na které ve hrách narazíte. Lovte a likvidujte příšery, abyste si z jejich mrtvol mohli vyrobit kalhoty, které vám pomůžou zabíjet další, větší šelmy, z jejichž mrtvol si vyrobíte ještě silnější kalhoty. A tak pořád dokola, dokud vám nedojde, že jste ve hře strávili dobrou stovku hodin a teď se díváte na rodinnou kočku a říkáte si, jak moc byste si zvýšili statistiky, kdybyste ji stáhli z kůže a udělali si z ní klobouk.
Monster Hunter World, který slouží jako základ pro pátou generaci této série od Capcomu, na tom nic nemění. V samotném jádru je to přesně ten samý Monster Hunter a v mnoha ohledech je to efektivnější záležitost, než na jakou jsme si za posledních pár let zvykli. Po až závratně rozmanité hře Monster Hunter Generations - což byla sama o sobě jakási kompilace, která znamenala konec čtvrté generace Monster Hunter - je to navíc celkem štíhlá nabídka. Hunter Arts jsou pryč a na soupisku čítající 14 zbraní nepřibyly žádné nové kousky. Samotné jádro série zůstává v Monster Hunter World z větší části beze změny.
Což je ve skutečnosti dobře vzhledem k tomu, jak úžasné to jádro je, a Monster Hunter World se ho alespoň snaží otevřít všem. Říct, že je všem přístupné, by mohlo být trochu přehnané - noví hráči se mohou rychleji dostat do víru akce, ačkoliv mohou o pár hodin později stejně tak rychle dostat i na zadek. A některé klíčové systémy navíc zůstávají povšechně nevysvětlené, takže možná by bylo nejlepší říct, že hra prošla slušnou modernizací a nyní za svými současníky zaostává jen mírně.
Je zde zcela nová výcviková oblast, kde se můžete naučit záludnostem loveckého rohu nebo tomu, jak si zvýšit efektivitu při používání kladiva. V poli vás pak ke kořisti dovedou průzkumnické mušky, jakmile zachytíte jejich stopu, takže už vás nečeká ten bezhlavý taneček, který předcházel většině lovů ve starších verzích hry. Postup je nyní schůdnější, jelikož kampaň sestává ze srozumitelnější kombinace hry pro jednoho a více hráčů. Rozdíl mezi Monster Hunter World a jeho předchůdci může vypadat jako značný, ačkoliv to vypovídá hlavně o tom, jak neproniknutelné tyto hry kdysi bývaly. Nyní si už totiž nemusíte zjišťovat online, které klíčové úkoly potřebujete dokončit, aby se věci rozpohybovaly, což je chvályhodné.
Říct, že tím vším Capcom pouze otevírá Monster Hunter širšímu publiku, by ale byla medvědí služba. Jinde dochází k přepracování dlouhodobé série, které je svým způsobem stejně radikální jako Breath of the Wild od Nintenda - a stejně tak efektivní. Uprostřed toho všeho je ten samý napínavý souboj, který je nám předkládán tak věrohodně, že na velké obrazovce působí jako doma - ačkoliv ten nejlepší trik hry Monster Hunter World spočívá v budování rozsahu. Napovídá tomu už i název - jde o svět - a Monster Hunter se vás veškerou silou snaží vtáhnout do svého prostředí.
To prostředí sice možná není tak bohaté jako dřív, ale je rozhodně detailnější. Lokace jako třeba Wildspire Wastes a Ancient Forest představují nemožně husté arény a nabízejí zdánlivě nekonečná zákoutí, kde se můžete ztratit. Každá mapa je nyní jednolitým celkem, přičemž načítací obrazovky, které dříve oddělovaly jednotlivé oblasti, jsou nyní zcela pryč. Každá oblast je plná tajných míst a malých triků, díky kterým můžete získat navrch během kteréhokoliv lovu. Můžete spouštět pasti, povolávat si na pomoc šelmy, jež jsou na vyšších příčkách potravního řetězce, a k neustálé dispozici máte i všemožné nástroje. Monster Hunter World je tak plný nápadů, které zpřístupňuje nevídaně liberálně, takže vás dokáže překvapit i po desítkách hodin hraní.
V Monster Hunter World je průzkum odměnou sám pro sebe, jelikož se můžete účastnit výprav: čekají vás nová dobrodružství s otevřeným koncem, ve kterých si můžete odškrtávat úlovky ze seznamu dle libosti, anebo si prostě užívat scenérii - stejně dychtivě, jako když se vydáváte na nový lov. Není to tak docela Monster Hunter v otevřeném světě, ale jeho prostředí mu dodávají nový smysl. Tato série nikdy netrpěla nedostatkem fantaskních zvířat a podivuhodných hraček, se kterými je zabíjíte; nyní jsou zde hřiště, která jsou navíc stejně tak působivá.
Stejně jako Breath of the Wild je Monster Hunter World hrou, která svou inspiraci čerpá na západě, ale zároveň je hrou, od které by se západní hry mohly rovněž pár věcí přiučit. V dobách, kdy se studia jako Bungie a EA horko těžko snaží odměňovat hráče za jejich investici do úporných online světů, našel Capcom něco, co se blíží dokonalému vzorci. Sice se chytá něčeho, co je přes deset let staré, ale nic lepšího tu od té doby rozhodně nebylo.
7 Things That Scare You About Monster Hunter World But Shouldn't - New Monster Hunter World Gameplay
To neznamená, že je hra prostá výstřelků či chyb. Chybí zde pár věcí, jejichž vynechání vzbudí mezi znalci série kontroverzi. Novější hráči zde najdou pár frustrujících věcí, jako třeba zdánlivě binární škálování multiplayeru, kvůli kterému může být zabití určitých příšer pro menší skupinky těžší než pro osamoceného lovce. Jsou tu nemotorné nabídky a spousta systémů, které se za ty dlouhé roky Monster Hunter na hru nabalily a které si spolu tak úplně nesednou; jsou zde doplňky a odnože a slepé uličky, kvůli kterým může Monster Hunter World, navzdory těm nejlepším záměrům Capcomu, působit stále nesnesitelně nejasně.
Ale když do hry trochu zainvestujete, bohatě se vám to vyplatí. Pravdou - a dost možná i tou největší předností - hry Monster Hunter je to, že ji nikdy vlastně dokonale neovládnete a že každý hráč, ať už nováček, či veterán, se vždy může naučit něco nového. V Monster Hunter World se snoubí třeskutých 13 let evoluce, která pomocí nových vlivů vytváří velmi zajímavou odrůdu. Tato série vždy oplývala superlativy a díl World jen dává najevo, že se o tom nedá ani v nejmenším pochybovat.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.