Recenze Modern Warfare 3
Uprostřed apokalyptických scén, z nichž mrazí v zádech.
Letošní podzim je pravděpodobně nejnabitější herní sezónou historie. Výskyt tolika vynikajících her je opravdu ojedinělý. Mezi řadu "must have" titulů určitě patří již v pořadí osmý díl Call of Duty, a třetí díl podsérie, Modern Warfare 3, který se vrací po dvouleté odmlce. S nálepkou nejprodávanější herní značky nemá snadný úkol. Na rozdíl od let minulých tady vyrostla silná konkurence v podobě vynikajícího Battlefieldu 3. A pikantní příchuť na tom všem měl i ve vzduchu visící otazník, jak se tým vyrovnal s odchodem klíčových postav ze studia Infinity Ward, kteří stáli u zrodu celé série? Podařilo se novým tvůrcům udržet laťku nejlepší skriptem řízené střílečky z válečného prostředí?
Šestnáct misí tvořících kampaň pro jednoho hráče je malým krokem zpět oproti druhému dílu, který nám nabídnul o dvě mise navíc. Délkově jsou však obě hry prakticky rovnocenné a Modern Warfare 3 se pohybuje na dnes průměrných sedmi hodinách, které odpovídají nižší, nebo střední obtížnosti. Pokračovat sice lze v módu Special Ops, který nabízí boj proti nekonečným vlnám nepřátel, ale osobně tyto natahovací berličky moc nemusím (určitě dobře fungují v rámci kooperativního multiplayeru, ale v singlu je to nuda).
Děj navazuje na předchozí události a popisuje eskalaci konfliktu mezi Spojenými státy americkými a Ruskem, který vyvolala ultranacionalistická skupina řízená Vladimírem Makarovem. I přes snahu o mírové rozhovory se celá situace značně zkomplikuje a do války je vtažena celá Evropa, včetně naší nebohé České republiky. Díky tomu se však podíváte na různorodá místa, která tvoří nejčastěji významné metropole bojujících zemí - New York, Londýn, Paříž, Berlín a samozřejmě Praha. Podíváte se i do masakry zmítaného Sierra Leone nebo neméně brutálního Somálska, kde slovo lidskost ztratilo svůj původní význam.
Level design mnoha misí je až komicky naivní, ale nechci, aby to vyznělo striktně negativně. Asi na dvou místech jsem si sice pomyslel, že tohle už autoři poněkud přehnali, nicméně jejich cíl je zřetelný. V tomhle virtuálním světě funguje všechno jen pro vaše potěšení. Logika války tu sice občas dostane pořádný úder jako od Klička v jeho vrcholné formě, avšak zábava je to skvělá. Call of Duty nic nepředstírá. Nesnaží se jako Battlefield 3 namluvit hráčům, že takhle nějak probíhá válka. Call of Duty je esencí čiré zábavy, takovým českým broukem Pytlíkem, který všechno zná, všechno umí a všude byl.
Už v první misi si připadáte jako James Bond ve vojenské uniformě. Úder pěchoty doplňuje vámi řízená podpora bezpilotních letounů Predator a než se vzpamatujete, už nasedáte do vrtulníku Black Hawk a střílíte z palubního kulometu. Takto probíhá hra neustále. Veškeré dění se soustředí na vaši osobu, ale to určitě není žádné překvapení. Stejným způsobem se Call of Duty hraje od nepaměti. Potěšilo mě však, že na rozdíl od předcházejícího dílu už to není takový chaos a někdo nad vedením bojů alespoň trochu přemýšlel. Ještě lepší je zjištění, že hra je tentokrát napínavá od začátku až do konce a nevystřílí všechnu munici v první třetině hry. Do jisté míry k tomu přispívá opravdu dobře stavěný příběh, který vám připomene mnohé ze starších událostí, třeba právě hodně kontroverzní masakr na moskevském letišti.
Podívejte se na dvě celé mise z hraní: v londýnském metru nebo v zatopeném tunelu a na ponorce v New Yorku.
Standardní, léty prověřená Call of Duty hratelnost se nezměnila a nezaregistroval jsem ani nějakou zásadní novinku. Důležitější je, že Modern Warfare 3 se hraje příjemně tak, jak jste zvyklí. Protože jsem měl v paměti doslova před pár dny testovaný Battlefield 3, okamžitě jsem postřehnul, že míření i střelba mi v Call of Duty přišla daleko intuitivnější a přirozenější. Zatímco v Battefieldu jsem si nemohl zvyknout na podivné skákání některých zbraní, v Call of Duty jsem s ničím podobným neměl problém a přesto byly rozdíly mezi jednotlivými zbraněmi jasně patrné. Dobrý dojem z míření pak přičítám perfektnímu, téměř neviditelnému asistentu, který pomáhá při hře s gamepadem. Zamrzelo mě ovšem, že ve hře si moc nezajezdíte s žádnou ovladatelnou technikou. Dostanete sice příležitost ovládat letecké údery nebo střílet z minometu, ale větší část akce se odehrává čistě z pohledu pěchoty.
Základní poznávacím znakem celé hry je určité velikášství, monumentálnost mnoha situací, které jsou až absurdní, pokud se nad nimi zamyslíte do všech důsledků. Nedávno recenzovaný Battlefield 3 nás v traileru ohromil, a poté ve hře trochu zklamal, pádem budovy po zemětřesení. Představte si, že nové Call of Duty má nejenom podobný pád budovy, čímž své konkurenci trochu vypálili rybník, ale současně nabízí i spoustu jiných, naprosto ohromujících momentů. Jenom jediná, ale naprosto fantastická mise v Paříži vám nabídne několik takových šokujících představení, a to nezmiňuji zážitky z Londýna, New Yorku nebo trochu komorněji laděné Prahy. Autoři do toho prostě buší jako bubeník od Napalm Death a nezastaví se, dokud nezíráte na závěrečné titulky. Člověk si až říká, kam na ty nápady pořád chodí?
Pražská mise určitě potěší každého tuzemského hráče, zvláště když zkonstatuji, že se povedla. Její pomalejší nástup vzápětí vygraduje do velkého útoku proti okupačním silám a to za přispění desítek českých vojáků a partyzánů. České prostředí je dobře patrné z několika známých reálií, za všechny budu jmenovat Karlův most či Staroměstské náměstí. Všude jsou dobře čitelné i české nápisy, kupodivu bez gramatických chyb, ačkoliv kapitolou samotnou jsou jména jednotlivých postav. Není příliš složité uhodnout, jaký zdroj vývojářům sloužil pro sepsání jednotlivých jmen do databáze. Slavného českého skokana na lyžích bych ještě přešel jako shodu náhod, nejznámější kolaborant s nacisty již trochu překvapí, ale u titulku Leoš Mareš jsem se musel začít smát. S Kalašnikovem v ruce a na hrotu útoku si tohoto známého moderátora z českého showbyznysu prostě nedokážu představit. Některá jména jsou pak srandovní, neúplná nebo rozhodně ne česká, ale nezlobme se proto na vývojáře. Ti pravděpodobně ani netuší, kde naše malá zemička vůbec leží.
Vzhledem k hektickému průběhu hry nelze mít zásadní výhrady ani proti umělé inteligenci. Přemísťuje se, střílí, hází granáty, bojuje podle očekávaných pravidel. V rámci obvykle lineárního tunelu ji zase není tak složité uřídit. Pravděpodobně si pomyslíte, že je standardně tupá, protože jede jen podle naskriptovaných pokynů a cokoliv mimo jejich rámec spolehlivě zbortí celý scénář. Tentokrát byste však byli s tímto závěrem hodně nespravedliví...
Už jste viděli včerejší živou reklamu o tom, že v každém z nás je kus vojáka?
Jistě, AI stále dělá klasické chyby. Stále odhalíte místa, která jsou potenciálně problémová, pokud budete narušovat naplánovaný děj mise. Nepřátelé někde naprosto nelogicky nebo úmyslně neslyší vaše výstřely, spojenci vám občas nabíhají do střelby či dělají věci, za které byste jim dali pár facek. Velkým překvapením je ale zjištění, vaše snažení zbortit scénář je pod daleko větší kontrolou, než kdykoliv předtím. Předně narazíte na lokace, kde ignorování pokynů velitele družstva povede k velkým komplikacím, které mohou skončit vaším zabitím. Dostanete se například pod drtivou nepřátelskou palbu, bombardování minometů nebo vás přejede tank. Tohle ještě není nic převratného. Mnohem lepší jsou ale situace, kdy AI vyhodnotí vaši novou pozici a přizpůsobí se jí.
Jeden příklad za všechny. Narazíte třeba na místo, kde jednoho z vojáků přepadne ze zálohy protivník. Malá naskriptovaná scéna, jakých jsou ve hře stovky a která předpokládá, že se nacházíte za vojákem, abyste si celé drama patřičně vychutnali. Při opakování mise jsem vojáka schválně předběhl a očekával jsem standardní problém, jako tomu bylo v minulosti. Opravdu jsem netušil, že se tato animace nepřehraje, a že oba vojáci se zachovají úplně jinak.
Moc dobře vím, jak to zní. Asi si řeknete "no a co?". Vždyť tohle je snad úplně normální. Ale není! Vzpomeňte si na všechny předchozí díly, jak málo stačilo k tomu, aby se hra zastavila a skript čekal, dokud neuděláte to, co od vás designéři očekávají. Tohle je zkrátka bolestí všech skriptem řízených her. Příjemně mě proto překvapilo, že se s tím vývojáři pokusili něco udělat. Pochopitelně, že nedokázali ošetřit všechna problémová místa, ale minimálně třikrát jsem ověřil, že pokud při opakovaném průchodu udělám něco jinak, hra na to správně zareaguje.
Nové Call of Duty se mi líbilo i po grafické stránce. Připomeňme si, že jsem nedávno recenzoval třetí díl Battlefieldu, rovněž pro Xbox 360, takže mohu obě hry velmi dobře srovnávat. Čistě na body určitě vítězí Battlefield 3, ale rozhodně to není rozdílem jedné třídy, to ani náhodou. Modern Warfare 3 má naprosto stabilní framerate, vypadá parádně a v některých směrech svého konkurenta od Electronic Arts dokonce předčí.
Celkový dojem z grafiky MW3 je vynikající, byť kvalita textur ani animací nedosahuje na úroveň, kterou Battlefield 3 skutečně posunul o příčku výše. Pokud jde však o míru destrukcí nebo particle efekty, tam je situace přesně opačná. Nádherné exploze, hořící ohně a kouře byly v Call of Duty vždycky vynikající a nejinak je tomu i v tomto dílu. Líbila se mi také dobře patrná průstřelnost mnoha materiálů a při té příležitosti jsem si uvědomil, že si ani nevybavím, zda Battlefield 3 disponoval něčím podobným. Pokud ano, pak mi to v paměti rozhodně neutkvělo, na rozdíl od možností v této hře.
Modern Warfare 3 pro PC, PS3 a X360 u nás vyjde už zítra ráno, v úterý 8. listopadu
koupit z Xzone
Battlefield 3 znovu vítězí nad svou konkurencí kvalitou svého nazvučení, Call of Duty zase v podstatě nulovým výskytem bugů, a tak bychom mohli chvíli pokračovat. Stěžejní proto bude informace, že pokud jde o vizuální a zvukovou stránku hry, jsou si obě hry v podstatě rovnocenné. Jedna vítězí díky použité technologii, druhá celkovým dojmem, jaký ve vás vyvolává. Battlefield sází na kvalitu vykreslovaných objektů a textur, a na úžasné animace. Call of Duty pracuje s množstvím a celkovou grandiózností. Čemu dáváte přednost, to je na vás.
VERDIKT NAD SINGLEPLAYEREM: I když se to zdá neuvěřitelné, Modern Warfare 3 opět trochu posunulo možnosti skriptem svázaných stříleček. Rychlá akce plná překvapení vás nenechá vydechnout a staví vás do situací, ze kterých mrazí v zádech. Úžasné divadlo hraje velkolepé představení pouze pro vaše oči a je příjemným překvapením, že tentokrát počítá i s nečekanými vstupy diváka. Variabilní herní náplň, atraktivní lokace, rychlá akce, to jsou hlavní jmenovatele této vynikající hry.
Eurogamer připravuje také videorecenzi PC verze nebo dodatečné zhodnocení multiplayeru po delším hraní.