RECENZE Middle-earth: Shadow of War
Pokus o Mordor.
V hudebním průmyslu se lidé často odvolávají na „syndrom druhého alba" - to je fenomén, kdy se oblíbený umělec rozhodne udělat druhou desku, jenže tentokrát je v sázce mnohem víc, protože toho od něj fanoušci i mnohem víc očekávají. Proto se umělci občas snaží jít na to úplně jinak anebo se na to vrhnou s ještě větší vervou, aby vyhověli poptávce. Middle-earth: Shadow of War je právě něco jako obtížné druhé album - akorát s tím, že tentokrát si kapela najala 90členný orchestr a o napsání textů požádala Matta Bellamyho z Muse. A ten do toho vrazil 20 nových efektů pedálů.
Pozor, tím neříkáme, že Shadow of War je špatná hra - není. Spíš jde o to, že všechno na téhle hře se snaží něco si dokázat - zatímco Shadow of Mordor (recenze) byl nečekaný hit, kluci z Monolith Studios se vrhli na pokračování s jistotou toho, že mají v ruce něco velkého. Museli splnit značná očekávání, takže všechno kolem Shadow of War je větší, což je v některých ohledech dobře, ale v jiných rozhodně špatně.
Dobrá zpráva je, že se systém Nemesis v pokračování vrací v dobré kondici. Jádro zážitku spočívající v tom, že sledujete pojmenovaného orka a zjistíte si každý detail o jeho silných a slabých stránkách, než ho zneškodníte - nebo se jím necháte zneškodnit -, zůstalo v podstatě beze změny, ale nyní se může pochlubit značnou hloubkou a lepším účelem. Typy a vlastnosti nepřátel jsou podstatně různorodější. Takže tu máme řadu nepřátel, kteří jsou hezky rozmanití. Konkrétní slabiny či odolnosti všech těchto kapitánů, náčelníků či overlordů mají hmatatelný dopad na to, jak daný souboj probíhá, což v návaznosti na Shadow of Mordor představuje bojový systém, ve kterém hraje příprava stejně velkou roli jako máchání mečem.
Využívání různých mechanismů systému Nemesis - včetně řady nových typů těchto misí - nyní působí skutečně produktivně, zatímco posledně to byla spíš malichernost. Zásluhu na tom má zejména přidání pevností, které představují obrovské vylepšení systému Nemesis oproti Shadow of Mordor. Herní svět je rozdělen do pěti samostatných regionů, z nichž čtyři musíte zabrat tím, že dobudete pevnost. To se vám podaří tak, že se v hierarchii systému Nemesis dostanete v daném regionu až na vrchol - začnete u kapitánů, pak se přesunete na náčelníky a nakonec se postavíte veledůležitému overlordovi. Zatímco se budete propracovávat těmito vrstvami, můžete se rozhodnout, jestli své cíle budete vraždit, nebo je začleníte do svých řad - celá pointa Shadow of War samozřejmě spočívá v tom, že vybudujete dostatečně velkou armádu, abyste dokázali porazit samotného Saurona.
Vymýšlet plán proti overlordovi je naprosto úžasné. Obrátit proti němu všechny náčelníkovy strážce, načež na něj nastražíte smrtící léčku, je nesmírně uspokojující, ale to samé vlastně platí i tehdy, když se rozhodnete, že vaše vojsko je nejspíš dostatečně silné, aby se vrhlo na pevnost, aniž byste se předtím obtěžovali s tím, že jí dopředu zrušíte veškerou obranu. Jinými slovy se z vás stane dvůr plný konspirátorů, kteří fungují jednak jako zabijáci a jednak jako geniální taktici a postupně v každém regionu likvidují jeden strom Nemesis za druhým.
Samotné útoky na pevnosti jsou také velmi uspokojující a představují ty nejvelkolepější bitvy, které jsme v sérii Shadow dosud viděli. Po mechanické stránce spočívají jen v sérii záběrných bodů, které vedou až k souboji s bossem, ale ten pocit z toho, že zatlačujete nepřátelskou armádu zpět do své tvrze, je vzrušující a realistický. Jediným skutečným nedostatkem je to, že finální střety se samotnými overlordy mají poněkud menší dopad, a to proto, že se s těmito speciálními orky před zahájením útoku na pevnost vůbec nepotkáte. Zatímco ostatní postavy ze systému Nemesis se mohou volně toulat po světě a křížit s vámi meče, velcí bossové jsou v porovnání s nimi cizí, takže finální souboje nepůsobí stejně důležitě.
Systém Nemesis ale není to jediné, co se zde dočkalo přepracování - protagonistická dvojčata Talion a Celebrimbor v Shadow of War také doznali značných změn. Strom schopností byl rozšířen a obsahuje celou řadu nových dovedností včetně dvojskoku, povolání spojenců a přízračné kůsy pro silné útoky. Každou z těchto dovedností je rovněž možné upravit, takže si strom schopností můžete přizpůsobit vlastnímu hernímu stylu - můžete si třeba zvýšit šanci na přežití a přihodit k tomu pár mrazivých útoků. Díky řadě nových dovedností je Talion extrémně schopný - což je vlastně skoro až chyba.
Zatímco v Shadow of Mordor vám trvalo téměř celou hru, než jste získali kompletní sadu schopností, Shadow of War vás zasypává dovednostními body a XP prakticky neustále, takže se strom schopností a jeho četné možnosti přizpůsobení odemykají velmi rychle. Díky tomu vaše postava působí silně, ale jedním z vedlejších účinků je to, že většinu kapitánů a náčelníků, které potkáte, prostě převálcuje. Přestože pokročilé třídy a dodatečné vlastnosti v systému Nemesis jsou skvělým přídavkem, nedaří se jim mít stejný význam, jaký by asi měly mít, protože máte k dispozici spoustu různých způsobů, jak svým protivníkům působit poškození. Když je například nepřítel imunní vůči střeleckým útokům a popravám, už nepůsobí jako taková překážka jako v předchozím díle.
Kvůli tomu jsem vůbec neměl pocit, že jsem si vyvinul skutečného úhlavního nepřítele, jako když jsem hrál Shadow of Mordor. Kromě příběhových postav se mi do cesty nepostavil žádný ork, který by mi dal zabrat natolik, abych si ho pamatoval, což je docela škoda. To je asi zčásti způsobeno tím velkým počtem orků, které v Shadow of War potkáte. Když se tu musíte potýkat se čtyřmi různými stromy Nemesis, potkáte spoustu potenciálních úhlavních nepřátel a je ve vašem nejlepším zájmu asimilovat je co možná nejrychleji. Je obtížné vyvinout si v Shadow of War skutečného rivala zčásti proto, že jste tak silní, ale zčásti i proto, že Mordorem procházíte až příliš rychle na to, abyste si s nějakým orkem vybudovali vztah. S rozsahem systému Nemesis se sice nic moc dělat nedá, takže je dobře, že Shadow of War nabízí nastavení obtížnosti a hráči si tedy mohou zvýšit výzvu, pokud mají pocit, že se do Mordoru vydali na výlet.
Když už mluvíme o úrovních obtížnosti, bylo by nemožné napsat recenzi na Shadow of War a nezmínit přitom přídavek beden s kořistí a mikrotransakcí, který se před pár měsíci postaral o pěkný rozruch. V podstatě jde o to, že si z herního obchodu můžete kupovat bedny s kořistí za Mirian, což je herní měna, jež se ve světě nachází hojně a zdarma, anebo za zlato - které se vyskytuje v mnohem menším množství a, což je důležitější, lze koupit za skutečné peníze. Tyto truhly vám dají vybavení, bonusy k XP, nové stoupence či tréninkové rozkazy (v podstatě vylepšení stoupenců), díky kterým si můžete usnadňovat cestu herním světem. Vzhledem k tomu, jak bezplatně vám hra dává dovednostní body, vybavení a orky, které můžete měnit na své věrné vojáky, jsou ale tyto bedny naprosto zbytečné. Pokud je ale potřebujete k tomu, abyste se v Shadow of War skutečně dostali dál, tak je celkem jisté, že jste si vybrali špatnou úroveň obtížnosti.
Tyto truhly zde vůbec nemusí být, ale to nijak neupozaďuje to, že si uvědomujete, že jsou skutečnou součástí hry, zejména když se vám existence obchodu připomene jako oznámení pokaždé, když pozastavíte hru. Jelikož samotný obchod není tak nablýskaný jako zbytek hry - obchodník je mimochodem ork bez dabingu, který si doslova mne ruce radostí, když si něco koupíte -, působí to, jako by ho do hry přidali na poslední chvíli na popud vydavatele. Bylo by snazší obchod ignorovat, kdyby nebyl odpor k tomu oznámení tak velký? Možná, ale stejně se kvůli tomu cítíte tak nějak kysele.
Základní herní zážitek Shadow of War tedy působí zábavně a oproti prvnímu dílu doznal velkých vylepšení, ale stejně má své mouchy. Špatnou zprávou ale je, že je to systém, kterému se navzdory veškerému rozšíření a vyladění nedaří zazářit stejně jako minule, a to hlavně kvůli rozsahu a přehnanosti příběhu. Mám-li to říct bez obalu, příběh Shadow of War je bombastický nesmysl. Pomalý první akt obtěžkaný expozicí připravuje scénu pro docela zábavnou zápletku o tom, jak je těžké vybudovat armádu a zachránit co možná nejvíc Gondořanů, načež to tak rozvášněně přežene, že je z toho blábol větší než Hora osudu. Zveličování děje se vyrovná jen vážnost, se kterou je vám předkládán, takže ve výsledku působí jednak odpudivě a - upřímně řečeno - zároveň i trochu trapně.
Nafouklý příběh samozřejmě není na poli trojáčkových her žádnou novinkou, jenže v druhé půli Shadow of War je těžké ukázat na jedinou stránku zápletky a prohlásit, že její přítomnost má ve hře jiný důvod než ten, aby bylo v pokračování všechno větší. Je mi jasné, že začínám až nebezpečně vypadat jako tamten druh recenzenta, ale aniž bych tím prozradil příliš, během Shadow of War odhalíte totožnost dvou z devíti Sauronových prstenových přízraků. Jeden se podle oficiálního příběhu narodil až 400 let poté, co se prstenové přízraky ve Středozemi vůbec objevily - a ten druhý skoro až o 1000 let později. Jejich začlenění mělo nejspíš vyvolat vyšší pocit velkoleposti nebo dodat těmto postavám na významu, ale já z toho měl akorát tak pocit, že někdo vzal oficiální příběh a vyhodil ho z okna jen kvůli pár brakovým a zbytečným odhalením.
Tohle samozřejmě není žádná novinka - fanoušky, kteří sledovali příběhové trailery, jistojistě zarazilo, jak bezstarostně byl ukován nový prsten moci nebo jak se obludný pavouk Shelob proměnil v ženu ve vlajících šatech -, ale mezi navázáním na oblíbenou beletrii a jejím zneuctěním je zkrátka tenká hranice. Obávám se, že Shadow of War se spíš než k tomu prvnímu přiklání k tomu druhému.
A proto Shadow of War nakonec působí doslova jako definice obtížného druhého alba. Spousta věcí do hry přibyla, aby bylo pokračování pořádně nafouklé, a velká část z toho byla do hry implementována stylově a sebejistě. Přestože je jádro hry zábavné, často ho zastíní těžkopádný a nestřídmý příběh. To, co mělo být zlatým hřebem hry, tady bohužel nezaslouženě hraje podřadnou roli jako přepychově zdobený podstavec, jenž sténá pod tíhou nevkusné bronzové busty elfského přízraku, který se tváří opravdu, ale opravdu vážně.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.