RECENZE Knack 2
Je tím, čím měl být první díl.
Dostat ránu pěstí a místo monoklu jen na chvilku přijít o pár buněk? To bych si nechal líbit. Naštěstí si ten pocit mohu vyzkoušet v druhém dílu PS4 exkluzivity Knack. Hlavní hrdina stejného jména není z masa a kostí, ale objektů různých tvarů, které formují jeho tělo. Zpočátku je malý jako předškolák, ale svoje tělo dokáže vyztužit stovkami kostiček, válců i koulí, aby se pak mohl poměřit s mrakodrapy v centru města.
Nejen z naší recenze jedničky vyplynulo, že Knack nebyl vůbec povedenou hrou. Přesto jsme se dočkali pokračování, a jak je zřejmé z úvodní věty, autoři naslouchali fanouškům. A pozitivní v tomto směru je, že téměř na všechny výtky se snažili reagovat. Příběh se odehrává po událostech z prvního dílu, setkáte se se starými známými přáteli i nepřáteli a to je tak akorát, kolik si zápletka zaslouží věnovat času.
Pryč je nesnesitelná obtížnost kmitající z extrémně těžké po nudně jednoduchou. Po úderu nepřátel Knack ztratí pár kostek, ale ty se k jeho tělu za pár sekund zase přilepí. Jde sice o klasické automatické uzdravování, ale provedené efektní formou. Postava hlavního hrdiny je tak zároveň jeho ukazatelem zdraví. Nabalování materiálu na Knackovo tělo je parádně provedené a celou dobu mě bavila přeměna malého holobrádka do desetipodlažní obludy. Zvlášť, když jsem v mega formě drtil jednou pěstí pro Knacka dříve velmi těžké protivníky. Je škoda, že v každé úrovni začínáte svaly nabírat od začátku. Příběhově je to vysvětleno tak, že se Knack při přesunu do nové oblasti musí vejít do malého letadla.
Souboje jsou variabilnější než v prvním dílu a po vylepšení Knackových vlastností máte na výběr přes dvacet chvatů. I nepřátelé jsou různorodější. Od malých škodičů, kteří za cenu vlastního zdraví jen odvádějí pozornost od větších orků, robotů nebo robotických orků. Ty na vás útočí pěstmi, krátkými i dlouhými meči, kuší, kulometem a kdoví čím ještě. Když se skupinka nepřátel vhodně namíchá, máte o zábavu postaráno. Nové údery se učíte v průběhu celého Knackova dobrodružství, takže boj nepostrádá různorodost. Přesto si v boji vystačíte často s jedním až dvěma tlačítky a nic složitějšího, když nechcete, nemusíte vymýšlet.
Šarvátky se pořád odehrávají v uzavřeném prostoru. V úrovni se posunete dál jen tehdy, když se zbavíte všech nepřátel. To ale není nic neobvyklého snad v žádné bojovce. V úrovni se můžete vydat i zpět, ale jakmile se vzdálíte z „přirozeného" prostoru, nepřátelé se stáhnou a vyčkávají na váš návrat. Rozhodně nepočítejte s tím, že skupinku roztrhnete a budete ji likvidovat po jednom.
Na rozdíl od jedničky už ale není Knack živ jen bitkami, ale dosyta si užijete i zábavné plošinkové skákání a řešení prostorových hádanek. V tomto smyslu je důležitá Knackova schopnost shodit ze sebe přebytečný materiál a díky tomu se vejít i do malého tunelu klimatizace nebo prolézt škvírou ve zdi. A právě v Knackově minimalistické podobě se odehrávají ty nejzábavnější skákací sekvence. Musím uznat, že ovládání Knacka, odezva na příkazy a jakási samozřejmá elegance působí naprosto přirozeně. Skákání v Knack 2 je podobně zábavné jako v těch nejlepších hrách žánru.
Logické hádanky nejsou nijak složité, spíše jde o takové pětiminutovky na lehké zahřátí mozkových závitů. Většinou musíte posunout bednu ke správné plošině, zatížit dlaždici na podlaze nebo stlačit páky ve správném pořadí a pospíšit si s přeskákáním objevivších se plošinek. Navíc po krátké chvíli bloumání se vám ve výchozím nastavení ukáže nápověda.
Hádanky mají další rozměr v tom, jaký typ materiálu na sebe Knack nabalí. Pokud je to sklo, dokáže procházet laserovými paprsky, kov jej dělá silnějším a zároveň po přechodu do minimalistické podoby kov vytvoří sochu, která souží i jak závaží. Z popisu se zdá, že různých variant hádanek může být ohromné množství. Opak je pravdou a puzzle jsou opravdu jednoduché, takže záhadu rozlousknete maximálně za pár sekund.
Úrovně jsou jako v jedničce stále lineární. Vždy můžete jít jen jednou cestou a do toho hledat skryté odbočky plné energie na vylepšování vlastností nebo součástek pro vyrábění několika málo gadgetů. Jeden z nich vás po smrti teleportuje na téměř stejné místo, kde jste zemřeli, jiný vám energii do štítů po jejich naplnění přeměňuje na zkušenosti.
Asi největším problémem je pro mě fixní kamera. Nicméně jde o vědomé designerské rozhodnutí směrem k méně zkušeným hráčům a tak proti tomu lze jen stěží protestovat. Po většinu času není s kamerou problém a nikdy se mi nestalo, že bych kvůli špatně zvolenému úhlu zemřel. Spíše jde o to, že jsem často podvědomě chtěl natočit kameru a místo toho uskočil do strany.
Prostředí je různorodé a pár předmětů v něm je i rozbitelných. Podíváte se do lidských i orčích měst, džungle nebo továren a podzemí. Fyzikální model je zajímavý jen co se Knacka týče. Jednotlivé dílky z něj krásně odpadávají a zase se k němu vracejí. Pokud je ze sebe shodí, musí se pak jejich hromadou prodírat, což ho zpomaluje. Grafika není nic extra a je cítit, že výkon je věnován animování hlavního hrdiny, nikoliv na vykreslování nádherných scén. Hudba hraje, zvuky zvučí.
Zapracováno bylo i na multiplayeru. Kámoš nebo sourozenec se může lokálně připojit (i odpojit) kdykoliv. Ve dvou je hraní pochopitelně zábavnější, ale hratelnost to nijak neovlivňuje. Občas si trochu pomůžete, ale hádanky řešíte stále stejným způsobem.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.