RECENZE Kingdom Come Deliverance PC 1.2
Draci vážně nejsou potřeba.
Jasně se vymezující hláška „Dungeons and no dragons" odstartovala před čtyřmi lety úspěšnou kampaň na Kickstarteru (vybralo se skoro čtyřikrát více peněz, než byl původní cíl) a díky tomu mohl naplno pokračovat vývoj této nadějné hry. Sám jsem měl nutkání stát se podporovatelem, ale červíček hlodal. Původně slibované datum vydání na prosinec 2015 působí z dnešního pohledu docela úsměvně, ale mě přišlo stejně úsměvné už v roce 2014, a proto jsem raději srabácky počkal, až jak se to celé vyvine. Nicméně palečky jsem držel a doufal, že hru se podaří nakonec dokončit a stane se novým milníkem českých her, jako se to povedlo první Mafii.
Předně je velký rozdíl, jestli k tomuto RPG odehrávajícím se na území Čech na začátku patnáctého století přistupujete jako patriot nebo jako někdo, kdo si evropskou historií moc netyká. České prostředí zkrátka dělá své a už intro, které líčí nezapomenutelné kralování Karla IV. na nás prostě působí jinak než třeba na Američana, který bude mít problém vůbec najít původní české království na mapě. I když se v případě KCD jedná o fikci, tak je to fikce na základě skutečných středověkých reálií z naší domoviny, což našinec rozhodně pozná a ocení. Na základě historických pramenů se tak vývojáři snažili o co nejvěrohodnější středověké prostředí, kde na rozdíl od Skyrimu nebude žádné nadpřirozeno nebo kouzla.
Tuhle myšlenku obdivuji od samého začátku a sám si uvědomuji, jak těžké břemeno na sebe vývojáři vzali. Každý objekt nebo věc ve hře prostě není jen tak vycucaná z prstu (což by ve fantasy světě nebyl problém), ale vychází z nějaké reálie, kterou museli tvůrci načerpat z historické literatury nebo pramenu. Už jen před tímhle se musí smeknout pomyslný klobouček. Každý, kdo se jen trochu zajímá o historii, zvláště tu českou, musí být nadšen z toho, co zde vidí. Neřeším zde vymyšlený děj nebo příběh, ale historické události na pozadí a dobové zbraně, oblečení, architekturu atd.
Atmosféra českého středověku
Úžasná historická atmosféra tak na člověka dýchne hned od úvodních okamžiků, byť hraní začíná v malé havířské vesnici Skalice, která rozhodně není žádnou metropolí, ale prvotřídním vidlákovem. V úvodu vás navíc pevně svazuje příběhová linka, jistá volnost tu sice je, ale musíte se držet předepsaného scénáře, který vás posléze nasměruje ke stěžejním událostem, kterým se nelze vyhnout. Nejde se tedy ihned po startu rozprchnout a začít prozkoumávat otevřený svět. Naopak, vše chce svůj čas. Hezky pomaloučku poznat nejbližší okolí, začít objevovat své schopnosti a zjistit, že vlastně neumíte vůbec nic užitečného a že se všechno musíte postupně naučit. Hlavní postava jménem Jindřich je vlastně dokonalým prosťáčkem, který má jediný sen - poznat, co se skrývá za humny a omrknout okolní svět než se usadí a bude se věnovat kovářskému řemeslu.
Že se vše zvrtne, musí být jasné asi každému. Nechci vyzrazovat příběh, ale výpravný děj, který provází hlavní úkoly, je prostě parádní a má velkou zásluhu na herním zážitku. Jedním dechem je ale třeba napsat, že tento přístup výrazně omezuje znovuhratelnost. Napodruhé už tu bude vždycky chybět moment překvapení.
Vyprávění příběhu a zobrazování ostatních dějových událostí vstupuje do hraní nenásilně pomocí ingame animací v herním engine. Působí to přirozeně, ale zároveň to přebírá vlastní iniciativu. V prvních hodinách jsem si tedy chvílemi připadal, že hraju interaktivní historický film s možností sem tam do něj zasáhnout. Na vykreslování děje je zde kladen velký důraz, nejde přitom jen o předání informací nebo zobrazení událostí, jde hodně o emoce a větší procítění. Některé animace jsou tedy poměrně dlouhé, přesto mě ani jedinkrát nenapadlo je odmáčknout, abych se rychleji dostal někam dále. V tomhle všem je hodně znát rukopis Dana Vávry.
Tady bych se ještě na chvíli zastavil. Ačkoli skoro všichni okolo tvrdí, že se s absencí českého dabingu srovnali a že to vlastně nevadí, já jsem opačného názoru. Jsem naprosto srozuměn s tím, že Česko nemá kupní sílu na to, aby se drahý český dabing zaplatil, přesto říkám, že to, že zde není, je prostě chybou. Dokážete si třeba představit, že by polští fandové měli svého Zaklínače bez polského dabingu? Takže pokud tu máme českou hru od českých tvůrců odehrávající se v Čechách, mělo být povinností domácí dabing do hry dostat bez ohledu na jeho návratnost. Být vývojář, považoval bych to skoro za věc cti bez ohledu na náklady. Já vím, že kdybychom trvali na hyperkorektnosti, tak češtině z patnáctého století bychom ani za mák určitě nerozuměli, ale i lokalizace v dnešní češtině by seděla pro našince mnohem více než prosazovaná neutrální angličtina. Hry jako Metro nebo Stalker jsou rovněž mnohem legendárnější, pokud si je dáte s ruským dabingem a příslušnými titulky.
Není nutno pospíchat
Jestli jste někde zaslechli, že je Kingdom Come Deliverance krásnou hrou, leč nudnou, musíte pochopit, že něco takového může říct jen člověk, kterého minula cílová skupina tohoto RPG. Tady se nehraje „wow" momenty na každém rohu nebo epické události (záchrana celého známého světa apod.). Síla KCD je v tom, že se snaží ukazovat co nejreálnější středověk s typickými obyvateli, jejich postoji, problémy a jak krutě jim dokázaly zpřeházet životy mocenské hry tehdejších panovníků a šlechty. Hlavním motivem je zde touha po pomstě, ale i tak se dění postupně rozvine do významné šíře i výše.
Spád hry je, pravda, pozvolný, ale přesně tohle mě osobně například sedí více než cokoli jiného. Ta místy až pedantská snaha o co nejpodrobnější detaily a reálie přeci jen nejde jen tak prolítnout. Já jsem vděčný za to, že se vždycky najde čas na kochání a objevování. S tím vším si museli vývojáři vyhrát. Dohrání hlavní dějové linky standardním způsobem zabere 30 - 40 hodin. V mém případě to odhaduju na mnohem déle, protože já se prostě nedokážu ubránit všechno zdlouhavě prozkoumávat, a pokud přičtu veškeré vedlejší questy, bude to minimálně dvojnásobek.
Opravdu mě zde fascinuje ztvárnění hradů a jejich vypodobnění do posledních detailů. Musí se nechat, že tohle muselo zabrat důkladné studium. Moc hradů z patnáctého století totiž v reálném světě nenajdete, aniž by z nich dnes byly zříceniny nebo nebyly přestavěny postupem let na zámky či jinak modernizovány. To samé se týká dobového oblečení, jeho vrstvení na sebe a všemožných historických zbraní, které se pochopitelně také opírají všechny o historické prameny. Historickými objekty a věcmi to ale nekončí. Další pastvou pro oči je pak i veškerá vegetace, tekoucí potoky a vůbec všechny lesy.
Je libo kachní stehýnko?
Dalším prvkem, který dělá KCD unikátní hrou, je obtížnost. Abych se vyjádřil přesněji, nebavíme se o například tuhých protivnících, ale o celkově reálněji pojatém herním světě a jeho zákonitostech. Hlavní hrdina tu nemá nadpřirozené schopnosti, takže aby fungoval, musí pravidelně jist a spát. Hlavně neustálý přísun jídla dokáže být chvílemi otravný, ale ve skutečném životě to máte podobně.
Stačí nesnídat i vynechat oběd a odpoledne už jste totálně k ničemu. Tady je to podobné. A jak jsem zjistil, člověk může lehce vyrobit i zcela opačný problém. Nasoukal jsem do sebe více porcí guláše a ejhle, zobrazil se status přejedení a s ním spojené pomalejší reakce, dokud tělo nevytráví. Říkáte si, že dobrý, ale ve Warhorse šli ještě dál. Takže jdu takhle lesem, a najednou kritický hlad a otravná hláška co dvě minuty. Kouknu do inventáře a hele - kachní stehno. Už ani nevím, kdy jsem si ho tam přidal, ale teď se náramně hodilo. Šup s ním do břicha jde se dále. Zasycení zafungovalo na 100%, ale zobrazil se podivný medailon s lebkou. A co hůře, začal jsem ztrácet sílu a nepomohlo ani odhazování věcí. Co se sakra stalo? To blbý stehno z inventáře jsem tam prostě nechal moc dlouho, zkazilo se a já se otrávil. Místy vás tedy vyloženě překvapí, co vývojáře všechno napadlo do hry zakomponovat :)
Mít v inventáři zásobu obvazů se jindy ukázalo jako naprosto klíčové. Šel jsem v noci lesem a už ani nevím, proč jsem nezapálil pochodeň, ale do něčeho jsem prostě šlápnul a začal jsem krvácet z obou nohou. Chůze se velmi zpomalila a ukazatel krvácení jasně napovídal, že nemám šanci dojít do nejbližší vesnice a bez nějakého zásahu to bude pro mě konečná. Naštěstí použití několika obvazů dokázalo krvácení zastavit a já se mohl dobelhat k obydlím. Opět se ukázalo, že musíte čekat nečekané a nikdy nevíte, co dalšího se vám ještě může přihodit.
Vzhůru do boje
Hodně důležitou a hlavně krásnou součástí hry je unikátní bojový systém. O něm bylo vyřčeno už hodně a asi každý ví o jeho slabině ve skupinových bojích. Nicméně musím se ho zastat, protože hromadných bitev je zde jen pár, kdežto drobných šarvátek nepočítaně (záleží také, jak se jako hráč chováte) a právě v soubojích jeden na jednoho či jeden na dva nejvíce vynikne, co Warhorse dokázali vymyslet. Nebudu zastírat, že zvládnout ho je docela obtížné. Ono totiž nestačí pouze pochopit jeho podstatu, ale počítat musíte i s tím, že hlavní postava má ze začátku obě ruce levé, takže i když to třeba děláte správně, Jindřich to tak neudělá a dostane nakládačku.
Nejdříve mě tedy vytočila pěstní bitka se sousedem, kterou jsem prohrál a nepomohl mi moc ani prvotní trénink s dřevěnými meči. Když jsem pak poprvé propíchnul skutečným mečem lapku, který obíral mrtvoly u cesty a neváhal na mě tasit svou rezavou kudlu, dostavil se vítězný pocit, že tomu začínám přicházet na kloub. Zpátky na zem mě však postavil zase druhý trénink se skutečným vojákem, z jehož navazování a cyklení výpadů jsem jen valil oči. Hlavně ta rychlost mě skutečně děsila. Všechno chce ale svůj čas. Jak jsem psal výše, děj plyne pozvolně a člověk k tomu nesmí přistupovat, že bude za pár minut umět šermovat jako rozený rytíř. To samé se týká i systému páčení zámků, který není odnikud převzatý, ale opět unikátní a vcelku i obtížný na zručnost. A přiznám se, že mi nesedí. Respektive nejdu pro sprosté slovo daleko, když se mi opětovně povede zlomit paklíč a že jsem jich už zničil.
Vzácná Sejvovice
Kontroverzi vyvolává i systém ukládání, který sice schvaluji, ale výhradu bych také měl. Ono není těžké domyslet, o co se vývojáři snažili, když zamezili tomu, aby hráč mohl ukládat, kdykoli se mu zlíbí. Cílem bylo jednoznačně zvýšení napětí a atmosféry. Člověk se chová jinak, když jde například lesem a přepadnou ho po delším putování bandité. Uložit si to nemůžete a najednou máte strach, že přijdete třeba o třičtvrtě hodiny hraní od posledního uložení. To je najednou jinačí adrenalin a bojujete s tím, že fakt máte co ztratit.
V KCD probíhá ukládání hry automaticky po předem nastavených událostech (herní předěly, splněné questy) nebo po spánku v posteli (například, když si pronajmete nocleh v hospodě). Ruční uložení pozice jde pak v případě, že jste vybaveni pálenkou „Sejvovice". Tu s každou novou pozicí spotřebováváte. Jinými slovy, za ručně uložené pozice platíte a ještě musíte řešit kde a jak získat další Sejvovici do zásoby. To vás tedy nutí k tomu, že ruční uložení provedete, až když fakt nemáte nazbyt. Navíc je zde postih za požití alkoholu!
Já osobně proti tomuto originálnímu pojetí v zásadě nic nemám, ale opravdu bych uvítal alespoň „EXIT SAVE". Když mám třeba po práci jen hodinu volna na hraní, musím dopředu počítat s tím, že se nemůžu bezcílně potulovat a kochat, ale že to musím nějak zakončit, aby se mi průběh hry uložil. Pokud by se ale vše uložilo při ukončení hry a já druhý den mohl pokračovat například uprostřed lesa, byl bych spokojený (aktualizace - prosby řady hráčů asi budou vyslyšeny, protože se objevila zpráva, že Warhorse pracují na úpravě páčení zámků a systému ukládání pozic při opuštění hry. S dalším updatem v1.3 bychom se tedy mohli dočkat určitých vylepšení).
Masařky se taky našly
Až doteď ode mě moc kritiky nezaznělo. Upřímně mám s tím trochu problém, protože Kingdom Come Deliverance se mi náramně líbí, zkrátka středověká hra bez draků a magie mi sedí jako prdel na hrnec. V rámci objektivity ale musím přiznat, že technické problémy tu prostě jsou a ignorovat je nelze. Co jsem koukal na herní videa, konzolové verze jsou na tom možná o něco hůře, ale i v opatchované PC verzi (1.2), kterou jsem až po oficiálním vydání hrál já, je vidět, jak některé textury objektů, ale i postav, doskakují později, než by měly. Nemluvím teď o nějakých věcech na dalekém pozadí.
Například přijdu k postavě a vidím, že má rozmázlý obličej s horší texturou a až po dvou vteřinách doskočí textura s vysokým rozlišením. Na náměstí jsem jindy zase zahlédl, jak NPC postava regulérně prošla klečícím žebrákem (já to zkusil také, ale mě to nepustilo :) Tohle všechno a další spousta podobných záležitostí bude určitě dříve nebo později vychytána, ale po čtyřech letech vývoje zamrzí, že se tím vůbec musíme zaobírat. Škoda, že nebylo lépe ošetřené už při samotném startu.
Některé nedostatky jdou ale vyloženě na vrub té detailnosti, kterou jinak naprosto oceňuji. Jistě jste už slyšeli o tom, že hráčova postava v KCD si může ušpinit oblečení a podle toho také může být různě vnímána okolními NPC postavami. Mnou ovládaný Jindřich se hned při prvním úkolu ve Skalici porval takovým způsobem, že si velmi viditelně zakrvácel kapuci a zelenou košili. Takto poznamenán jsem pak prochodil celý úvod. Jenomže právě v této části hry střídá jedna in-game animace druhou a tyto animace nepočítají s tím, že moje postava prošla takovým kosmetickým vylepšením. Hlavně u delšího rozhovoru v kovárně pak vzniklo celé pásmo záběrů, kdy se střídal zakrvácený Jindra v herním enginu a Jindra v zářivé zelené košili z in-game animací. Chápu, že technicky toto asi není možné ošetřit, ale výsledný dojem byl v tomto momentě rozpačitý.
Hardwarová náročnost je sice vysoká, ale pokud máte alespoň středně silný stroj, neměl by být větší problém. Sám jedu s i7 4770 a GTX 970 v rozlišení 2560x1140 na vyšší detaily vcelku bez problémů. Zaznamenal jsem ale kolísání FPS, kdy mi to třeba z 55 snímků padlo na 30 a ani jsem nevěděl proč. Noční scény s deštěm mě na pár vteřin dostaly ještě níže, ale pak se to zase opětovně srovnalo. Chtělo by to zkrátka lepší optimalizaci a zamezit propadům, pak by vše fungovalo k ještě větší spokojenosti.
Ještě mě vlastně napadá, že zrychlit by potřebovaly i nahrávací obrazovky. Jako když člověk přijde někam do nové oblasti, tak se to ještě dá pochopit, ale abych na cestě potkal člověka a spustil konverzaci a následně koukal dlouhé vteřiny na černou obrazovku, než se rozhovor „připraví", tak to už je trošku moc. To vám docela vezme chuť si příště s někým jen tak nezávazně pokecat.
Draci nejsou potřeba
Celkově vzato je Kingdom Come Deliverance korunován úspěchem, navzdory předlouhému vývoji a zmiňovaným technickým nedostatkům. Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že Warhorse jsou menším studiem a tipuji, že v rámci svých možností udělali maximum. Dan Vávra navíc dokázal, že RPG ve stylu „Dungeons and no dragons" opravdu funguje. V mém případě je důraz na všemožné detaily a na historické prostředí českého středověku ještě větším plusem.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.