RECENZE Iron Harvest: Operation Eagle
Američané se svými zájmy v dodatečné kampani.
Iron Harvest byla očekávaná, a nakonec i hodně vydařená RTS ve stylu legendárních Company of Heroes, navíc s českou lokalizací! Hlavním rozdílem bylo zasazení děje do alternativní historie odehrávající se po roce 1920 (cílená inspirace deskovkou Scythe) a velmi osobité ztvárnění bojových jednotek. Například tanky byste zde hledali úplně marně, ale zase tu byla k vidění spousta Mechů a dalších roztodivných válečných strojů. Zkrátka Dieselpunk jak vyšitý.
Původní hra zahrnovala tři samostatné kampaně za národy Polanie, Saxonie a Rusvět, které excelovaly ve vyprávění příběhu pomocí ingame animací a design misí dopadl také na jedničku. Po jednom menším DLC, které se věnovalo ruské revoluci, přišlo nedávno na svět i plnohodnotné rozšíření v podobě Operation Eagle. To přináší do Iron Harvest úplně nový národ, Usonii. Jak lze odtušit, jedná se o Američany, kteří nastupují na scénu se svými zájmy, a hlavně výrazně odlišnou skladbou své armády.
Hned úvodní intro vás o tom přesvědčí, protože spatříte flotilu vzdušných jednotek. Armáda Usonie se totiž pohybuje především letecky. Zapomeňte ale na letadla, to by ostatně nebyl ten správný svět Iron Harvest. Američané zde mají speciální motorové vzducholodě a vrtulová transportní plavidla nadnášená balóny.
Jejich kampaň je vcelku nápaditá a začíná na Aljašce, kde hájí své zájmy proti Rusvětu. Už zde se odehrají zajímavé bitvy a hráč si opět vyzkouší jak mise, kde je třeba hlavně projít s jednotkami na určená místa, tak i mise kde je potřeba klasicky vystavět základnu a za pomoci získávání surovin vybudovat armádu a utkat se s výrazně početnějším nepřítelem.
Už v základní hře musel být člověk ve střehu, protože počítač umisťoval své jednotky velmi nepříjemným způsobem, a zde se to opakuje. Když jsem například dobyl nepřátelskou základnu a očekával vítězství v misi, konec to ještě zdaleka nebyl. Namísto toho na mapu vtrhly hordy nepřátelských jednotek a cíl byl ubránit nově získanou pozici a zároveň ubránit i svou základnu. Nepřátelé se ovšem respawnovali na více místech a kolikrát přímo u mé základny, což by se dalo považovat za určitou podpásovku. Vítězství jsem se dočkal, až když jsem ustál několik nepřátelských vln. Na druhou stranu mě to nutilo více reagovat na vzniklé situace a ve výsledku to byla příjemná výzva.
Díky aeromobilní armádě má Usonie příběhovou kampaň přirozeně více členitou a odehrává se na velmi odlišných mapách. Například po zasněžené Aljašce přechází dění do pouštní Arábie, kde Američané svádí tuhé boje s jednotkami Saxonie. Nový příběh tedy rozhodně potěšil, a hlavně z něj člověk nemá pocit, že to je jen kopírka původních kampaní. Dá se vyloženě říci, že Usonie herní svět Iron Harvest velmi obohatila.
Nové jednotky naznačují, že by v multiplayeru a šarvátkách mohlo dojít k nevybalancovanému poměru soupeřících stran, ale nemusíte se příliš obávat. Letecké jednotky nyní mají všechny národy, takže možnosti zůstávají stále vyrovnané. Logicky tím ale došlo ke změně herního systému mimo singleplayer. V mapách pro více hráčů jsou tak možné vzdušné výsadky pěších jednotek, silní Mechové se musí obávat útoků ze vzduchu a jsou tím pádem více zranitelní. Samozřejmě se ozývají hlasy konzervativců, že tahle změna ruinuje původní hru, ale já osobně jsem opačného názoru. Bojiště je nyní více komplexní.
Celkově se mi nové rozšíření Operation Eagle hodně líbilo a přineslo toho hodně nového. Je tu ale problém s nastavenou cenou, která je podle mého příliš vysoká. Když vezmu v potaz, že v probíhajícím letním výprodeji na Steamu jste mohli koupit celou původní hru za 12 eur, pak mi 20 eur za jednu novou kampaň a letecké jednotky připadá trochu moc. Toto DLC tedy rozhodně doporučuji, ale počkal bych na nějakou slevu.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.