RECENZE GRID 2
Adrenalinově smykující zážitek s velkými kompromisy.
Pokud jste na Facebooku jako doma, tak nový druhý díl silniční série od Codemasters budete vskutku milovat! Zajedete dobrý závod a hned vás "nalajkujou" tisíce fanoušků. Ovšem i když skončíte v hloubi pole, tak se stejně stále najdou aspoň stovky laskavých duší, které vám i tak zvednou počet vašich obdivovatelů. Jak už nakousl kolega Marek v jeho hutných dojmech z PC preview-verze a jak jsem si potvrdil v testované review-verzi pro PS3, tak zdejší měnu a zkušenostní body zároveň totiž tvoří výhradně vzrůstající počet fandů vašeho pilota.
A je přitom velmi sympatické, že po vás hra nutně nevyžaduje bednu v každém závodě. Ne ne, když se budete potácet vzadu, tak vám prostě cesta na vrchol bude trvat nějaký ten okruh a opakování déle. Promotérovi totiž bohatě stačí to okřídlené heslo "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se", takže vás pustí dál už za libého předpokladu, že si postupně trochu lépe zajedete všechny hlavní podniky v jedné závodní sezóně.
Z vesnické boudy do showroomu na bulváru
Na začátku kariéry tak obhospodařujete malou křováckou garáž někde v americkém zapadákově, abyste se skrze pět závodních let přesunuli do mnohem luxusnějšího showroomu, jenž zde tvoří takový vstupní hub do celého závodění. Miliardář Calahan z vás totiž chce vytvořit mediální hvězdu a tvář celé světové závodní série WSR, nahrazující minulou kariéru Grid World, k čemuž potřebujete právě nakonec mnoha milionové zástupy fandů. V dobrém mravu závodních her od Codies tak máte vždy na výběr nespočet závodů. Zde v rámci jedné sezóny typicky odjezdíte něco mezi 15 - 30 podniky, jež mají posléze rovnou několik kol.
Každý rok pak závodíte někde jinde. Začínáte doma ve státech, pak se přesunete k nám na Starý kontinent, abyste pokračovali vedle v Asii a pak už všude možně. Zní to logicky, ale díky tomu se v každé úrovni snad až moc zbytečně opakují tytéž trati. Proto jsem si myslel, že úzké a hranaté městské trasy brzy nahradí volnější předměstské trati či klasické permanentní okruhy, ale chyba lávky, přátelé! Tady se budete mrcasit mezi baráky skoro stále. I v pozdějších sezónách se stále jezdí v zástavbě, byť záhy na scénu přicházejí i mnohem náročnější dálniční a vesnické silnice. Bohužel, na mnou oblíbené licencované závodní okruhy se tady dostane vlastně až na přelomu třetí a čtvrté sezóny, což mi přišlo dost pozdě.
Ano, třeba to známé Chicago s hrkající nadzemkou nad vámi je ještě pohledné a zajímavé, ale ty další lokace, jako Hong Kong, Miami či Dubaj, ty jsou na můj vkus už dost nudné a sterilní. Však kroužení po dálnicích v Číně či proplétání se mezi rozestavěnými mrakodrapy v Arábii za vrchol závodění nepovažuji. To pobřežní Kalifornie je jiná káva, ale kupodivu nejlepší mi zde vychází formulová Yas Marina, která se zde jezdí za působivého umělého osvětlení. Ano, kromě sluníčka si užijete i měsíční svit či pěknou mlhu v japonských horách, ale na proměnlivou denní dobu či počasí tu místo už nezbylo. Snad kromě japonské Okutamy (nyní ale místo okruhu horské silnice) je nabídka tratí od jedničky zcela čerstvá a všech 14 unikátních lokací je zcela nových.
Každé kolo někam jinam
Spíše zbytečně na mne působila ta proklamovaná novinka v podobě živých tratí, které se v závodě dosti podstatně mění. Takový okruh poznáte podle označení "Liveroute", přičemž hra v tomto závodě zakáže jinak velmi praktickou minimapku a při dalším kole někde změní profil okruhu, takže se na novou trasu nemůžete připravit. Naštěstí si změny trati mnohdy ani nevšimnete, protože se přetvoří jen na jednu další variantu na okruh (žádné nekonečné obměny), přičemž takto "postižená" města jsou stejně hodně zatáčkovitá a nepřehledná, že to žádná velká změna není. To už mi přijde větší úchylkou projíždět permanentní reálné tratě s logicky daným směrem jízdy přesně nazpátek...
Krásně živý, ale ošklivý svět
Tvůrci se prve zaklínali vůči chybějícím interiérům omezeným výkonem konzolí, ale upřímně se mi nezdá, že by je to mělo pálit, protože mi u testované PS3 verze přišlo, že ždímá hardware konzole tak možná z poloviny. Opravdu jsem nevěřil svým očím, že takto může vypadat a jezdit nová hra z jednadvacátého století! To mi promiňte, ale aby grafika působila jako na startu PS3, tak to jsem dlouho neviděl. Jakkoli Marek vzhled PC verze minule chválil, já u PS3 musím zcela obrátit, protože zdejší obrázek a vůbec celý chod hry bych neváhal označit za jasně podprůměrný a místy až ošklivý. Byť na druhou stranu kvituji, že je alespoň zcela prost toho minulého zamlžení a blooru.
Dosti hrubé textury poukazují na mrzké rozlišení, jež snad není hodno ani přídomku "HD", ale hlavně je všechno hodně rozplizlé. Kupř. všechny reklamy a polepy vozů jsou těžce rozmazané a ani typové štítky na kapotách nelze pomalu vůbec přečíst! Interiér má snad méně polygonů, než typické závodní hry z PS2 a v tom černočerném igráčkovi za volantem bych pilota fakt nehledal. To všechno bych ještě omluvil, pokud by hra běžela krásně plynule, ale ani zde nemůže být o sladkých 60 FPS řeč, přičemž při hromadnějších strkanicích (a to ani nemusí dojít ke kolizím) hra už naprosto nestíhá a cuká se jak divá.
Vzhledem k typickému počtu pouhého tuctu vozů v jednom závodě mi tak přijde PS3 verze jako zhusta neoptimalizovaná (i přes povinnou 3GB instalaci) a oproti starší královské konkurenci v podobě Gran Turisma 5 totálně zastaralá. Žroutem snad mohou být jen ty velké davy diváků podél tratí a pěkně živé okolí, kde poletuje listí a drobné odpadky, na nebi létají eroplány a vrtulníky, stejně jako v Chicagu pendluje nadzemka. Malou náplastí na horší chod je právě to příjemně živé prostředí, byť rozestavění bariér a diváků je mnohdy zhola nereálné, ale hlavně tradiční trademark GRIDu, jakožto opravdu špičkové a spektakulární kolize.
Letecký den na vrakovišti
Tady znovu stačí málo a vaše auto se tříští doslova na padrť, není problémem píchnout či zcela urazit kolo, utrhnout všechny dveře a nárazníky, nebo jedním nárazem do sloupu kompletně srolovat auto, včetně oznámkování s dosaženým přetížením a rychlostí nárazu jako v jedničce. Samozřejmě, bouračky a kolize jsou zde schválně hodně přehnané, takže vozy se občas zkroutí do zcela smyšlených podob a velice ochotně létají namačkány v krychlostech a saltech vysoko nad povrchem. A co je pěkné, že i sami AI jezdci dělají kupu chyb a vesele výletují mimo vozovku, nicméně drobnými podvůdky se většinou při ťukancích s vámi extrémně rychle vzpamatují a v cuku letu zase valí vpřed.
Při vyšším nastavení poškození mají havárie stále spíše jen drobnější vliv na řiditelnost vozu (já běžně dojel po ráfku závod ještě na bedně!), ale stále máte k dispozici až pět flashbacků, kterými nyní přetočíte čas zpátky o dobrých pár kilometrů. Pokud jsem to ještě nezmínil, tak jsem z nového GRIDu i tímto doznal, že jasně cílí zcela mimo hardcore sortu jezdců a konzumentů Gran Turisma či Forzy Motorsport na méně náročný mainstream (a k tomu určitě na mladé zámořské publikum), protože z celé Anglie tu je tak akorát Brands Hatch a pár značek, přičemž amerických reálií tu je plno. Ano, i proto se jezdí hlavně ve stylu destrukčního derby mezi domky, kde na nějakou rychlou stopu můžete zapomenout. Přitom samostatný režim destrukce mezi vozy tentokrát absentuje, ale to vám ani nemusí vadit, když se auta i v obyčejném závodě pěkně masakrují.
Celá smečka aut běžně nějaký vláček rychlé stopy stejně nejede, a byť si AI piloti mezi sebou zuby nehty drží odstupy, tak na vaše eskapády za volantem kolikrát vůbec nereagují. Běžně se mi stávalo, že jsem drobně přibrzdil do zatáčky, načež mě doslova nadzdvihlo klidně několik soupeřů za sebou a drsně mi vůz skutečně "vykopali" ven do přemetů. Díky tomu a mnohdy i extrémnímu umění v řezání zákrut u AI jezdců jsem měl co dělat, abych pravidelně vyhrával na třetí z pětice obtížností, naštěstí pro nováčky nejsou na nižších stupních okolní piloti už tak agresivní. Hra ale podruhé kupodivu zcela rezignovala na veškeré řidičské pomůcky, ostatně ABS je zde vždy zapnuté a prokluz taktéž. Vypnout a přizpůsobit tu nejde vůbec nic, a to včetně penalizací a pravidel, která vás naštěstí zpomalí pouze při zkracování zatáček. Jinak je dovoleno v závodě vše.
Nic vhodného pro volanty
To samé jsem bohužel našel u nastavení volantu, pro který hra - na rozdíl od jedničky - evidentně není vůbec přizpůsobena. Můj Logitech Driving Force sice fungoval bezchybně, ale kromě velmi solidního a silného force feedbacku jsem postrádal nastavení mrtvých zón a podobných voleb. Díky tomu mi přišel GRID 2 na volantu skoro až neřiditelný, protože ten měl stále moc velkou citlivost a malé pootočení okamžitě vedlo k přetáčivému smyku, který jsem jen těžko kontroloval. Drtivá většina zdejších vozů má totiž jasné tendence k driftování a nabízí snad až moc rozevlátý a smykující jízdní model, samozřejmě na jasné arkádové notě.
Když odhlédnu od garáže s jednapadesátkou vozidel, což je na dnešní poměry hodně slabé číslo (jednička má ale ještě méně), tak jen naprosté minimum závodních speciálů ve hře vyznává nějaké lepší držení stopy, jak to má na slikách správně být. Vše ostatní zběsile hází zádí do stran, pálí gumy jak svědomitý testovač kondomů a zatáčí na pětníku. Ať už jsem seděl v Mustangu či v trojkovém BMW, stejně jsem valný rozdíl moc nepoznal - většina zdejších strojů jezdí prakticky shodně, což znamená do driftu. Jasným návratem k jedničce jsou pak závodní cestovní vozy, které zase sedí jako přibité a brzdí z dvou set na dvaceti metrech. Nicméně alespoň podle výborných zvuků motorů lze vozy dobře odlišit.
Já si po chvíli na ten svérázný jízdní projev docela dobře zvyknul a zjistil, že když vystřihnu pěkný drift do táhlé zatáčky, tak mne hra dokonce ještě drobně postrčí a přiblíží protivníkům vpředu! Možná i díky tomu jsem se vůbec nebál mnou jinak velmi neoblíbených smykovacích soutěží na body, které zde samozřejmě nechybí a nelze se jim nijak vyhnout. Jelikož jsem měl praxi skoro z celé hry, vždy jsem naprosto v pohodě všechny jízdy vyhrál. Ale je pravdou, že jestli v něčem nový GRID opravdu exceluje, pak je to ta nejrozmanitější nabídka závodních podniků, jakou jsem za poslední dobu hrál!
Jízdy na 100 a 1 způsob
Kromě klasických závodů (žel bez kvalifikace, tréninků a vždy s přednastaveným zadním místem na roštu) na kola a těch driftů tu zakusíte další jízdy mezi dvěma body, soutěže do vrchu, dvojboje s jedním protivníkem, honbu za checkpointy s ubývajícím časem, delší vytrvalostní podniky, i eliminační vyřazovačky. Vše samo dostupné i pro samostatný závod mimo kariéru. A dokonce si Calahan vymyslel i takovou úchylnost, jako je předjížděná, kdy máte ve dvojici s protivníkem před sebou kolonu pomalých offroadů a vítězí ten, který čistě předjede největší počet motajících se vozů na trati! Já si oblíbil zejména obyčejné časovky, zde na několik zajímavých způsobů, za jejichž pokoření dostáváte jako odměnu nová auta do své garáže. Velká to škoda, že zase zcela chybí stínové vozy...
Tady se totiž vůbec za nic nemusí platit, takže kromě time trialů nová vozidla prostě do dalšího závodu dostanete darem. Za barevné úpravy, polepy i nové disky se také neplatí a skoro nakonec je volný i hodně zjednodušený tuning - vše velmi stručné a jednoduché, jakoby to bylo do hry nalepeno na poslední chvíli. Jak si jinak vysvětlit, že místo skutečných a unikátních laků můžete auto obléknout pouze do erárních barev společných pro všechny automobily? Právě kvůli tomu jsem na nějaké větší designování svých vozů zcela rezignoval a věnoval se jen rozmístění samolepek sponzorů, kteří vám, podobně jako v jedničce, za splněné úkoly dodají - ehm, zase jen ty nové fanoušky...
Ty ostatně můžete získat i v našem reálném životě, třeba skrze sdílení opakovaček na Youtube, ale replaye jsou jinak oproti jedničce nezáživné, špatně stříhané a zcela bez tv kamery. Nepochopitelnou chybou je i vypuštění zpětného pohledu a zrcátek u dvou kamer z přední kapoty a nárazníku, a chybějící informace o tom, jak si vede váš protivník v závodních duelech. Jeho výkon se dozvíte až v cíli, což je špatně. Postrádám také reálná a mnohdy slavná jména konkurenčních jezdců, což byla příjemná drobnost v prvním dílu. Stejně jsem se však nemohl zbavit divného pocitu, když zde nejsou žádné poháry a medaile, jen to neustálé sčítání fanoušků.
GRID 2 vyjde v angličtině na PC, PS3 a X360 tento pátek 31. května za ceny 699,- a 1099,-.
koupit na Xzone
S čím můžete určitě počítat, je velmi solidní délka závodní kampaně. Každá závodní sezóna je díky tomu mixu různých závodů a postupně čím dál silnějších aut slušně rozmanitá, a pokud nebudete nic vynechávat, tak vám jeden rok zabere minimálně 4-5 hodin. Poslední dvě dekády se supersporty a závodními speciály jsou pak už hodně dlouhé, protože kromě samostatných klubových podniků se vedlejší seriál WSR rozroste do mnoha několikakolových turnajů a jezdí se klidně i kolem deseti minut na závod. Já něco málo přeskočil, něco opakoval a v pohodě jsem se dostal na plakáty jako závodní celebrita za více než 20 hodin, což považuji za velmi solidní nálož.
VERDIKT: Jak se vám v GRIDu 2 bude jezdit, do značné míry závisí na stylu závodění, který preferujete. Pokud dáváte přednost čistému zápolení o rychlou stopu na slavných světových okruzích, tak tu budete mít asi velké problémy. Naopak, jestli máte rádi adrenalinové honičky ve zběsilé smečce splašených vozů na hodně rozevlátou arkádovou notu, tak zde si budete pěkně notovat. Pro obě skupiny ale platí, že se musíte spokojit na dnešní dobu s nevídanými kompromisy ve funkcích i zpracování, kdy GRID 2 postrádá a vypouští mnoho prvků, které jsou u konkurence dávno samozřejmé. Pocitově bych nedal více než šestku, ale nakonec jsem jedno oko přimhouřil a hlavně za nižší cenu, přítomný splitscreen a rozmanitou i dlouhou kariéru, u které jsem se přese všechno rozhodně nenudil, ještě bodík přidal.