RECENZE Gran Turismo 7 PS5 CZ
Nostalgie, ale také zatvrzelé konzervativní pojetí.
Dlouhých osm let nás dělí od posledního plnohodnotného dílu s číslovkou šest, který vyšel ještě pro stařičkou PlayStation 3. Opravdu velmi dlouho nás nechali pánové z Polyphony Digital čekat. Alespoň že před pěti lety vydali odbočku v podobě Gran Turismo Sport (recenze). V době svého vydání to bylo trochu zklamání kvůli absenci singleplayer obsahu a cílení na esport komunitu s online závoděním. Herní režimy pro jednoho hráče sice byly později dodány, ale stejně to nebylo to pravé Gran Turismo, které jsme znali z dřívějška. Překvapivě pak nebylo Gran Turismo 7 dostupné ani jako startovní titul v době vydání PlayStation 5, takže výsledné čekání se ve finále skutečně protáhlo.
Při spuštění GT7 je k dispozici minihra, které se můžete věnovat pokaždé, než vstoupíte do hlavní části hry. Jedná se o tzv. Music Rallye, což je soubor závodů, kde nejde o prvenství, ale o to ujet co nejdelší vzdálenost, než dohraje doprovodná hudební skladba ze soundtracku. Nejdříve mi to přišlo jako pěkná blbina, ale po vyzkoušení jsem zjistil, že je to docela chytlavé. Je jedno kolik aut předjedete, musíte jen s běžícím limitem stihnout projet checkpointy a dojet co nejdál v rytmu chytlavých tónů hudby. Ideální na zahřátí před jízdami v kariéře nebo online závoděním.
Hlavním tahákem je ale samozřejmě kariéra pro jednoho hráče, která začíná na herní mapě světa. Její stylizace sice vypadá jako z nějaké free2play mobilní hry, ale co se dá dělat. Základem zdejší kariéry je jako vždy začít sbírat auta, tuningové díly a odemykat si nové tratě, licence a další herní volby na mapě. Startovní kredit vám vystačí na jedno ojeté auto z autobazaru a také je potřeba opatřit si v licenčním středisku alespoň základní licenci. Ta se skládá z řady měřených tutoriálů a závěrečné zkoušky. Čas od času se pak člověk musí do licenčního střediska vrátit a projít si vyšším levelem zkoušek, aby bylo možné získat vyšší licenci pro účast v obtížnějších šampionátech. Licenční systém samozřejmě není žádnou velkou novinkou, byl i ve starých dílech GT. Stále platí, že když se rozhodnete dokončit všechny testy na „zlatou" dá to v pozdějších úrovních pěkně zabrat.
Určitou inovací je zde systém, kterým odemykáte přístup k zamčeným tratím. Dříve stačilo začít závodit v nějaké nejnižší kategorii, a to bylo vše. V GT7 je ale nutné začít navštěvovat kavárnu. Ano čtete správně, nedělám si srandu. Kavárna se pro vás stane takovou základnou, kam si chodíte pro úkoly, které se nazývají „menu". Tato meníčka vám servíruje zdejší kavárník a posílá vás sbírat auta různých značek nebo objevovat nové šampionáty. Výsledkem těchto povinných misí jsou získaná dárková auta a odemčené tratě. Bonusem jsou také velmi pěkně zpracované filmečky s povídáním o jednotlivých autech, kde se dozvíte spoustu zajímavostí o jejich historii.
Vozový park zde čítá přes čtyři stovky vozů a vy je můžete získávat do své garáže čtyřmi různými způsoby. Prvním z nich jsou dárkové vozy, které prostě dostanete jako odměny. Následuje nákup v autobazaru, který obsahuje ojetá vozidla starších ročníků, ale občas v nich najdete zajímavé a nedostatkové poklady. Ojetá vozidla se už vyskytovala i ve starších dílech GT a opět platí, že nabídka je omezená a mění se. Hráč je tedy nucen neustále kontrolovat, co se zde vyskytuje. Nejširší nabídka vozů je pak v dealerství, kde je trochu obtížné se orientovat. Na rozdíl od autobazaru zde totiž není kompletní galerie, ale rozcestníky. Nejprve si proto člověk musí vybrat buď Evropu, Ameriku či Asii a pak podle abecedního seznamu vybrat značku automobilky. Až poté se objeví nabídka vozů. Ze začátku jsem byl trochu překvapený, že ani zde jsem neobjevil některá ikonická vozidla. Až další postup ve hře odhalil další nabídku, kde můžete zakoupit legendární vozy. Tam jsou skutečné pecky, ale také stojí milionové částky v herní měně.
Další důležitou součástí kariéry je velmi propracovaný tuning aut, který tak citelně chyběl v Gran Turismo Sport. Do každého vozu můžete nakoupit hromadu vylepšení. Základem jsou nové řídící jednotky, sportovní výfuky nebo různé typy převodovek či odpružení. Nákladnějšími variantami jsou pak plně stavitelné díly, které mají výhodu, že si je nastavíte před libovolným závodem a není třeba dané díly měnit. Řeč je třeba o nastavení rozestupů převodovky nebo snížení světlé výšky vozu. Velkou váhu mají i různé typy a tvrdost pneumatik. Těch veličin, které ovlivňují výkon auta, je ve výsledku tolik, že se musí celkový výkon daného auta počítat speciálním ukazatelem. Prostý výkon v podání koňských sil je zde naprosto nepodstatný. Do GT7 se vrátila i vizuální úprava vozů a samozřejmě i možnost výměny oleje nebo umytí vozidla, aby se více lesklo.
Kromě závodění v rámci kariéry a pořizování nových licencí se postupně ve hře zpřístupňují další herní možnosti. Jednou z nich jsou výzvy, které se trochu podobají licenčním zkouškám, ale musíte v nich třeba předjet určitý počet aut, zajet krátký závod nebo správně projet zatáčku.
Další možností jsou online závody a očekávané online eventy, které se budou postupně generovat a neustále obměňovat. I bez síťové hry počítejte, že vám GT7 zabere v kariéře třicet až čtyřicet hodin čistého času. Následovat budou další desítky až stovky hodin ježdění na celkem třiceti čtyřech tratích, které jsou různě modifikovány až na devadesát různých variant. Mezi ně se řadí jak skutečné okruhy, tak i ty fiktivní. Řadu okruhů nicméně poznáte z dřívějších dílů. Na jednu stranu je to pěkná nostalgie projet se na dobře známých tratích, ale lze to chápat i jako určitou recyklaci.
Ačkoliv se GT7 prezentuje jako velmi realistický simulátor, je to hra pro všechny kategorie řidičů, včetně těch, co jezdí jen pro zábavu nebo teprve začínají. Herní kariéra je na tom přímo založená. Začíná se na pomalých autech a obtížnost vzrůstá velmi pozvolna. Souběžně s licenčními zkouškami se učíte různé fígle, jak správně zvládat apexy a další triky pro to, abyste v závodě byli co nejrychlejší.
U závodů mě mrzí jedna věc a tou je systém, kdy startujete pokaždé z posledního místa na startovním roštu. Zde si GT7 jede zažitou praxi, což je možná trochu škoda. V tomhle je až příliš konzervativní. Neexistuje zde žádná kvalifikace či možnost vyjet si do startu lepší pozici než tu úplně na konci. Ve chvíli, kdy máte před sebou jedenáct soupeřů a na vedoucím místě AI jezdce na vysoké úrovni, který nedělá skoro žádné chyby, je to už docela těžké. Ani vy pak nesmíte udělat žádnou chybu, jinak se s útokem na čelní pozici můžete rozloučit. Chápu, že vývojáři lpí na tom, abyste si v závodu vždy „užili" předjíždění celého závodního pole, ale to, že takhle fungují úplně všechny závody proti umělé inteligenci, mi prostě trochu vadí.
Chování umělé inteligence na trati je rovněž trochu rozporuplné. Na jednu stranu občas AI dokáže při soupeření o pozici ze své vyjeté stopy uhnout, ale opakovaně se mi stalo, že jsem byl zezadu nabrán a poté tlačen do smyku, který ukončil až náraz do svodidel. AI se tak mnohdy chová přesně proti pravidlům, které GT7 vyžaduje dodržovat od hráčů v online hraní.
Pocit z jízdy je tradičně výborný a došlo i ke zlepšení oproti jízdnímu modelu z GT Sport. Například projíždění zatáček s předokolkou nebo zadokolkou je velký rozdíl. Silná auta typu Ford Mustang nebo Chevrolet Camaro, je docela peklo v zatáčkách vůbec udržet, zato na rovinkách jsou to doslova bestie. Zážitek ještě více podtrhuje, když hrajete na volantu s force feedbackem, bez kterého si hraní jakéhokoli GT vlastně neumím ani představit. Musím ale uznat, že i s DualSense ovladačem je to nyní velmi zajímavé hraní. Adaptivní spouště zde odvádějí skvělou práci. Dochází ke změně tuhosti při brždění apod.
Na druhou stranu bych ale jízdnímu modelu přeci jen i něco vytknul. Chyběl mi lepší pocit z rychlosti a dynamičnosti. Například v sérii Project Cars nebo Assetto Corsa je pocit, že jedete přes 250 km/h mnohem autentičtější, kdežto v GT7 to vnímám hlavně díky ukazateli rychlosti, ale ne jak ubíhá trať kolem auta.
Chybí mi i větší snaha o roztřesení kamery nebo simulaci odstředivé síly v zatáčkách, která je v konkurenčních sériích také lépe zpracována. Lehce odfláknuté mi přišlo i zpracování deště. Zvlášť při kameře zpoza volantu bych očekával, jak ve vysoké rychlosti bude po čelním skle voda lépe tlačena nahoru. Dovolím si dokonce kacířskou myšlenku. Déšť na předním skle měl hezčí podobu v Gran Turismo Sport než tady, proto mi to přijde jako malý downgrade. Ani vodní mlha za auty nebudí kdovíjaký dojem.
Ostatní grafiku musím ale vyzvednout, zvlášť modely aut. Hodně se mi líbily i všemožné světelné efekty a odlesky od kapot aut, a to kupodivu není zásluhou raytracingu. Ten totiž při samotném hraní nemůžete vidět, protože je úmyslně autory deaktivován i v grafickém režimu. Raytracing je nakonec k vidění pouze při přehrávání zpětných záznamů.
Poslední výtku musím směřovat k ozvučení. Hudební doprovod je sice naprosto vynikající, ale zvuky motorů, ač prošly slyšitelným zlepšením, stále nedosahují úrovně, které můžeme slyšet u konkurenčních titulů - recenze Forza Horizon 5.
Česká lokalizace není u série Gran Turismo žádnou novinkou a jsem hrozně rád že i v případě sedmého dílu se SONY podařilo zajistit kompletní překlad textů. Ono se to nezdá, ale ve hře je obrovská spousta čtení a dokumentů ohledně historie aut a mnohem lépe se tyto části hry konzumují v českém jazyce.
Závěrem malé zamyšlení. Gran Turismo 7 je bezesporu úžasnou hrou a v současnosti na PS5 nejlepší dostupnou volbou. Při hraní na vás dýchne jednak nostalgie, ale také zatvrzelé konzervativní pojetí, které nemusí úplně sedět. V některých oblastech jsou až maniakální detaily, ale pak jsou tu i věci, které stále zaostávají za konkurencí. Přitom trvalo takových let, než bylo toto nové pokračování dokončené. Vždy platilo, že na PlayStation bylo Gran Turismo naprostým králem a já si teď nejsem jistý, jestli si GT7 tenhle trůn za rok či dva dokáže ještě obhájit.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.