RECENZE God of War Ragnarok CZ
Ve všech ohledech lepší, větší i krásnější.
VERDIKT: Pořádně nabité pokračování s větším herním světem a parádní hratelností. Na druhou stranu Ragnarök vychází z velmi podobných reálií jako čtyři roky starý předchůdce, takže tady jde hlavně o evoluci série než o zásadní inovace.
Putování Kratose a jeho syna Atrea po severských končinách z roku 2018 patří k naprostým klasikám a zároveň se řadí i k těm nejkrásnějším hrám pro Playstation 4. Smůla, že když přišel Playstation 5, k dokončení fungl nového dílu God of War bylo ještě daleko a do plnohodnotného PS5 upgradu nebo remasteru se vývojářům moc nechtělo. Hráči si tak museli vystačit pouze se zpětnou kompatibilitou a pozdějším patchem umožňující na PS5 rozjet God of War v dopočítávaném 4K rozlišení s 60FPS, což byla asi největší výhoda oproti fungování hry na PS4 nebo PS4 Pro.
Naše nedávné dojmy nastínily prvních pár hodin s God of War Ragnarök, ze kterých jsme vám o příběhu nesměli nic vyzradit. Nyní už restrikce pro recenzenty od Sony nejsou tak drsné, ale stejně platí, že povědět cokoli důležitého z děje je skoro jako říct, že vrahem je zahradník hned v úvodu rozkoukané detektivky. Stejně jako minulý díl je i Ragnarök v podstatě filmovým zážitkem, kterého se aktivně účastníte a kde prostě nechcete vidět ani slyšet o žádných spoilerech, jenž by následně kazily překvapení.
Zatímco minulý díl z roku 2018 (recenze PC verze, recenze PS4 verze) otevírala vcelku jednoduchá úvodní premisa a relativně pozvolný rozjezd, tentokrát se začíná pěkně zostra hned od prvního okamžiku. Kratos ani Atreus nemůžou počítat s žádnou úvodní pohodičkou a během Fimbulské zimy v Midgardu se na ně začnou sypat problémy ze všech stran. Domovský srub je v neustálém ohrožení, díky prolomenému ochrannému kouzlu a k tomu všemu na dveře klepe Ragnarök. Aby toho nebylo málo, dospělejší Atreus ještě řeší otázky kolem svého původu a sám se stane hlavní postavou slušné záhady, pro kterou nemá nikdo vysvětlení.
Oba hlavní hrdinové (nechybí ani upovídaná hlava jménem Mimir) se tak vlivem vyhrocených událostí vydávají bez meškání vstříc velkému putování přes všech devět světů Yggdrasilu, a navíc se musí postavit i největším severským bohům. Rozloha herního světa se v Ragnarök zvětšila o plnou třetinu a do původní šestice světů z minulého dílu byly navíc dodány další dosud neviděné lokace.
Příběh má výborný náboj a spád, přičemž dává vydechnout jen při zastávkách ve stromovém domu trpaslíka Sindriho, který i tentokrát asistuje hrdinům během jejich putování. Jak jsem již prozradil v dojmech, Kratos i Atreus v Ragnaröku opět začínají prakticky od nuly a na začátku hry mají jen základní vybavení a skoro nulové dovedností. Já vím, nedává to smysl, ale prostě takhle tyto hry fungují. Jinak bychom neměli důvod sbírat suroviny a stříbro, za které se dá skrze Sindriho a Broka vylepšovat výbava a zbraně. Podobně se dá nakládat i se získanými zkušenostmi, díky kterým se lze naučit spoustu nových bojových akcí a fines.
Díky velké variabilitě nepřátel, na které platí různé druhy zbraní, se vyplatí zdokonalovat schopnosti jak sekery Leviatan, tak čepelí Chaosu. S použitím těchto smrtících nástrojů se pojí i novinka u fungování tlačítka trojúhelníku. To, při jednoduchém stisknutí, stále vrací Kratosovi do ruky odhozenou válečnou sekyru, ale při jeho delším podržení dojde k jejímu zmrazení nebo k ohnivému vzplanutí u čepelí Chaosu. Záleží, kterou z těchto zbraní máte zrovna aktivní. Tento speciální úkon stojí vteřinu až dvě času navíc, ale odměnou je větší poškození cíle při následném zásahu.
Některé typy nepřátel mají vůči mrazu či ohni vyloženě slabost, takže je fajn pohlídat si správné používání tohoto vylepšení. U sekyry vytuněné mrazivým bonusem záhy zjistíte, že je i nezbytným pomocníkem při řešení environmentálních puzzle hádanek. Nebudu více napovídat, abych nekazil překvapení, ale občas je prostě potřeba proměnit vodu v led, aby nějaký mechanismus fungoval podle potřeby ;)
Novinkou je i používání různých druhů štítů, k čemuž vás hra nepřímo donutí. V úvodu sice máte k dispozici štít z původní hry, ke kterému má Kratos citový vztah, ale pak ho musíte dát do „servisu“ v trpaslické dílně. Následně dostanete možnost vybrat si ze dvou rozdílných náhrad a každá se v boji používá jiným způsobem. Jeden štít je malý a hodí se k rychlým výpadům a útokům, u kterých se spoléháte spíše na to, že se úderům nepřátel vyhnete mrštnými úhyby. Druhý model přestavuje zajímavé řešení pro obranný styl boje. Tímto velkým štítem může Kratos mlátit o zem až nepřátelé odlétávají do stran a také dokáže vykrýt spoustu silných úderů. Osobně jsem si více oblíbil ten druhý jmenovaný, protože vyznávám více taktický styl boje, ale esteticky to teda není žádný zázrak. V tomhle ohledu asi nic nepřekoná kulatý štít z původní hry.
V boji proti hordám příšer, různým typům nepřátel nebo bossům je prakticky vždy po ruce Kratosovi i jeho syn Atreus. Ten je v dospělejší podobě více platnějším parťákem, který dokáže chrlit jeden šíp za druhým a dostal i možnost střílet magické šípy ničící magickou ochranu. Když si člověk zažije ovládání a naplno využije získaných schopností pro jednotlivé zbraně, jsou souboje impozantním zážitkem. Součástí taktiky samozřejmě musí být neustálý pohyb postavy, krytí štítem či úhyby a mít zvládnutá comba pro útoky na blízko i na dálku. Střelbu Atrea lze opět usměrňovat na potřebné cíle, což je výborná pomoc, ale občas je to hodně hektické a není snadné všechny ovládací prvky zkoordinovat.
Alespoň už to není o tom Atrea neustále ochraňovat (v původní hře měl roli malého chlapce), ale je to naopak Atreus, kdo může Kratose zachránit před smrtí, když mu dochází síly a zdraví. Pokud investujete získané stříbro do speciálního kamene vzkříšení, může vás Atreus přivést zpátky k životu ve chvíli, kdy v souboji zemřete. Jinak by bylo nutné vracet se k dříve uložené pozici nebo poslednímu bodu záchytu. Kratos může v jednu chvíli vlastnit pouze jeden kámen vzkříšení, ale kdykoli se objeví trpaslík Sindri, můžete si nechat vyrobit nový do zásoby.
Hratelnost byla vždy alfou omegou série God of War a minulý díl nastavil laťku zatraceně vysoko. Ragnarök v tomto ohledu rozhodně nezůstal za očekáváním a posunuje tuto hranici ještě o kus dál. Rozmanitost prostředí je navíc vynikající, a i když se stále jedná o průchod koridorem, jsou zde i lokace, které umožňují svobodnější pohyb. Některé z nich dokonce dají hráči vybrat, jestli se chce posunout v příběhu dále nebo si udělat odbočku do další části mapy, kde čekají vedlejší úkoly. Lze si zvolit i v jakém pořadí tyto cíle vyřešíte. Boční mise představují nejen významné prodloužení hratelnosti, ale i příjemné bonusy. Díky jedné takové odbočce jsem získal kompletní výbavu trpasličí zbroje, kterou jsem následně ocenil při dalším plnění příběhových úkolů.
Ragnarök samozřejmě není jen o boji. Je zde opět obrovský nášup filmových sekvencí, které sledujete jako divák. Rozhovory mezi Kratosem a Atreem jsou nyní mnohem vážnější a vše doplňují sekvence, kde se prostě kocháte nádhernou krajinou všech navštívených světů. Hodně působivé jsou například projížďky lodí nebo průchody jeskyněmi trpasličích dolů. Nedílnou složkou hry je i řešení různých puzzle hádanek pro odemykání průchodů skrz zablokované koridory. Chvílemi jsem měl pocit, jestli to s množstvím puzzle vývojáři nepřehnali, ale zase se mi líbilo, že některé byly opravdu promakané a bylo potřeba vyzkoušet různé varianty, než se cesta dál odemkla.
Pokud se nebudete nutně hnát za co nejrychlejším dokončením, a budete využívat také vedlejších linek příběhu, není problém dostat se při hraní na padesát i více hodin čistého času. V závislosti na zvolené obtížnosti, to může být klidně více, protože bude nutné některé části opakovat, ale to už je na zvážení každého hráče.
God of War Ragnarök představuje na vyšších obtížnostech skutečnou výzvu, ale zároveň se tato hra dokáže plně přizpůsobit i nenáročným hráčům, kteří si chtějí vychutnat hlavně příběh. Lze toho dosáhnout jednak výběrem nižších obtížností a pak ještě doladěním dalšího nastavení, které hází nápovědy při zásecích, pomáhá při zaměřování a zachycování nepřátel atd. Jak už se stalo u posledních her pro PS5 standardem, přizpůsobení jsou natolik široká, že si na své musí přijít prakticky každý od úplného nováčka až po ostřílené hráče čekající na ty největší výzvy.
Haptika PS5 ovladače DualSense představuje další vylepšení oproti původní hře a nabízí všechny standardní efekty od měnící se tuhosti spouští až po různé hmatové odezvy, které procházejí celým ovladačem. Na druhou stranu musím říct, že bych snesl větší množství těchto efektů i jejich výraznější odezvu. V současném stavu bych haptiku hodnotil jen jako decentní.
Zato grafika celé hry je nádherná a hlavně rozmanitá díky rozdílnosti jednotlivých světů. Ono se nedá říct, že by původní God of War nebyl krásný, ale tohle je přeci jen jiná káva (na PS5). Úroveň detailů a textur v nativním 4K rozlišení je zkrátka znát a jak jsem již popisoval v dojmech, měl jsem velké dilema, jestli preferovat věrnostní mód grafiky nebo se honit za co nejvyšším počtem FPS. Nakonec jsem díky kompatibilní TV vybral hybridní režim s nativním 4K rozlišením s 40 FPS, který mi přišel vyhovující.
Zato když jsem testoval 4K rozlišení bez FPS boostu, nebylo 30 FPS zrovna uspokojivých, zvláště rychlé scény nebyly plynulé, jak bych si představoval. Na druhou stranu, pokud kvalitu obrazu příliš neřešíte a chcete za každou cenu co nejvíce FPS, můžete s odpovídající TV dosáhnout i na 120 FPS díky dalšímu speciálnímu nastavení. Každopádně je fajn, že už to v nových PS5 hrách není jen o dvou grafických volbách a možnosti se nám rozrostly do většího počtu variant.
V rámci recenzování ještě nebyl ve hře přístupný foto režim, ale máme informaci, že tento mód bude do hry dodán buď ve chvíli vydání nebo s některým z následujících patchů. V každém případě dříve nebo později bude foto mód ve hře přítomen.
Pro domácí hráče je také hodně podstatné, že i tentokrát je nový díl God of War opatřený českou lokalizací formou titulků. Ty mají v pochopení příběhu, a hlavně při stovkách rozhovorů, velký význam. Řekl bych, že bez dobrého překladu by řada vtípků, které mluvící hlava Mimir často trousí, jaksi zanikla. Během recenzování jsem nezaznamenal žádný problém s kvalitou češtiny, maximálně jsem měl pocit, že některé titulky proběhly moc rychle, ale bylo to dáno spíše dynamikou zobrazované scény ve hře.
Celkově je Ragnarök ve všech ohledech lepší, větší i krásnější než díl z roku 2018. Nebýt tady čtyři roky starý předchůdce s podobnými reáliemi, uvažoval bych i o maximálním hodnocení. Takhle je to hlavně evoluce posledního God of War cílená na využití potenciálu PlayStation 5.