RECENZE Ghost of Tsushima CZ
Samurajská výzva v poslední PS4 exkluzivitě.
Na téma exkluzivit mezi Xboxem a PlayStationem se toho napsalo už hodně a trend, kdy Microsoft nemá skoro nic a Sony chrlí jednu exkluzivní hitovku za druhou, stále nepolevuje. Dalším důkazem je akční záležitost Ghost of Tsushima, kterou si opět zahrajete pouze na konzolích od Sony a už od svého oznámení v roce 2017 vyvolává nebývalý zájem u všech fandů samurajů a japonského středověku. Zároveň se jedná o poctu legendárnímu japonskému filmaři Akiru Kurosawovi, který se proslavil především tématickými černobílými snímky. Věděli jste například, že i světoznámý western Sedm statečných nemá originální námět, ale jedná se o předělávku filmu Sedm samurajů z roku 1954, který režíroval právě Akira Kurosawa?
Mongolská invaze
Tsushima (česky Cušima) je skutečné souostroví mezi Japonskem a Jižní Koreou, které ve třináctém století trpělo pod nájezdy mistrů válečníků Mongolů a prošlo si opakovanou vojenskou okupací. Historické pozadí hry tedy nebylo vycucáno z prstu a to mě hodně oslovilo. Následný příběh je sice už fikcí, ale to vůbec nevadí!
Začátek vyprávění vás zavede přímo do okamžiku, kdy se Mongolové vyloďují na plážích a má dojít k rozhodujícímu střetu s obránci. Hlavní postavou je Jin Sakai, samuraj, který se aktivně účastní úvodní bitvy, ale na rozdíl od všech ostatních dokáže přežít, těžkým zraněním navzdory. Jako osamocený bojovník posléze zkouší zformovat odboj a osvobodit svého strýce vězněného vůdcem mongolské armády. A přesně tady nastává zlom. Jin jako kovaný samuraj umí bojovat pouze čestným způsobem, dle samurajského kodexu. To je ovšem zásadní problém, když jste sami a máte proti sobě stovky nepřátel a celou okupovanou Cušimu.
Ačkoliv Jin nechce, musí přijmout cestu bojovníka beze cti, která se skládá z kradmého přístupu, zabíjení nepřátel ze zákrytu a vůbec se chovat spíše jako zloděj a vrah. Je dobře vidět, jak tahle nová role hlavního hrdinu vnitřně rozervává. Na jednu stranu se i v zoufalé situaci snaží dál bojovat čestně, ale zároveň si uvědomuje, že pokud má mít alespoň nějakou šanci, musí prakticky všechno, co se kdy naučil, porušit a s přesilou nepřátel se vypořádat jinak, než mu velí jeho kodex. Stává se tedy Duchem Cušimy a vytváří legendu, před kterou se Mongolové postupně začínají třást strachy.
Bojový systém
Ač je hra Ghost of Tsushima často označována jako akční adventura, osobně ji vidím především jako bojovku, která se odehrává v otevřeném světě. Je zde naprostá volnost pohybu po mapě i v plnění misí. Vždy jsou vám vytyčeny jen hlavní body, které vedou k posunu v dějové lince, ale zároveň je zde spousta vedlejších questů. Pořadí, v jakém se je rozhodnete plnit, je zcela na vás. Klidně můžete několik hodin strávit jen prostým průzkumem mapy a odhalovat nové úkoly nebo osvobozovat vesnice, jejíž posádku s aktuálními schopnostmi dokážete přemoci. Řada úkolů má pak šikovné motivační prvky s odměnami v podobě lepších katan, nové zbroje nebo získání úplně nových schopností.
Každý úspěch proti okupantům pomáhá navyšovat pověst vaší postavy a získáváte tzv. technické body, kterými vylepšujete svou úroveň v rozsáhlém dovednostním stromu. Ze začátku si sice vystačíte se základními typy útoků a obrany, ale s rostoucím počtem nepřátel a jejich silou to dlouho bez vylepšení nevydržíte. Zatímco ve hrách typu Assassins Creed projdete celou hru s pár variantami útoků, tady je to jiné. Už jen výchozí bojový postoj má zde svou váhu a jeho správným výběrem máte proti konkrétnímu typu nepřátel buď znatelnou výhodu, nebo také hendikep, když to netrefíte správně.
Těch možností, za co utratit získané body je tolik, že jsem z toho měl hlavně v začátku docela guláš. Nabízelo se mi třeba vylepšování bojových postojů, které na vyšších levelech poskytují zajímavá komba umožňující například provést sérii výpadů najednou. Zároveň bylo nutné zvážit, jestli body nevrazit do vylepšených verzí odrážení a uhýbání nebo do speciální kapitoly bonusů v podobě zbraní a taktik pro tichý boj.
Stealth vs. klasická akce
Pokud není úkolem přepadnout opevněné ležení vojáků, kde by přímá konfrontace znamenala prakticky sebevraždu, je možnost si vybrat, jak přistoupit například k osvobozování vesnic, které nejsou tak dobře chráněné Mongoly. Stealth přístup může být znovu aplikován, ale zároveň se může člověk dobře pobavit i přímou akcí. To pak vyzvete na souboj jednoho z nepřátel, v lepším případě přímo i místního mongolského velitele, se kterým se osamoceně utkáte. Pokud zvládnete načasovat pár správných výpadů, může být soubojová výzva hodně šikovným pomocníkem do začátku. Následně se pak strhne mela, při které samurajským způsobem kosíte jednoho protivníka za druhým a v tomto případě zcela čestně a v souladu s kodexem.
Zdejší boj je skutečně zábavný a nutí hráče o nepřátelích přemýšlet. Prakticky v každé potyčce narazíte na mix šermířů, lučištníků, štítonošů, kopiníků nebo hromotluků s těžkými palicemi. Výzvou pro vás je, abyste v rychlosti podvědomě přepínali, jak proti nim máte zasáhnout. Typ výpadu na šermíře je třeba neefektivní proti vojákovi se štítem. Pokud po vás jde kopiník, rovnou zapomeňte na blokování vlastní zbraní a je nutné šikovně uhýbat a dostat se do lepší pozice na protiúder. Když to dostanete do ruky, můžete navíc kombinovat v zápalu boje i více zbraní. Například lukem a šípy odpravit pár nepřátel a na to navázat katanou nebo kolem sebe poházet pár samurajských šipek, případně zmást nepřátele hozením kouřové bomby.
S čím jsem trochu zápasil, byla skutečnost, že s každou odemčenou dovedností nebo vylepšením, jsem měl čím dál větší zmatek v kombinacích tlačítek. Ty se prostě musíte naučit, abyste je byli schopni efektivně používat. Bohužel jsem se nevyhnul tomu, že jsem třeba začal hrát druhý den a některé posloupnosti se mi vykouřily z hlavy a musel jsem v menu možností lovit co a jak. Zkrátka není to o tom jen zuřivě mačkat křížek nebo trojúhelník na ovladači, musíte vědět, co děláte a proč to děláte. Jedině tak to bude dobře fungovat. Určitým pomocníkem je ještě možnost si dočasně zpomalit čas, což se hodí při lukostřelbě i při klasickém boji, kdy potřebujete změnit postoj apod.
Příběhové události
Herní mise jsou tematicky rozděleny do skupin. Nejdůležitější jsou ty, které se řadí do „Jinovy cesty", ty totiž sledují hlavní dějovou linku. V začátcích jde o získání podpory naverbováním spojenců pro společný postup proti Mongolům. Jenomže nic není jednoduché, jak se na první pohled zdá. I z prostého setkání dvou kladných charakterů se obvykle stává zašmodrchaný scénář připomínající pohádku o kohoutkovi a slepičce. Aby tedy někdo pomohl vám, musíte zase pomoci vy jemu, a tak pořád dokola. Když už se to pak na několikátý pokus povede, jdete na další úkol a opět komplikace a zase následuje několik etap snažení.
Vcelku trefně se tedy v Ghost of Tsushima říká misím příběhy, protože to zpravidla jsou "story" na pokračování. Podobně rozvětvené jsou přitom i vedlejší úkoly z dalších škatulek příběhů, ale není to už takové pravidlo. Například v jedné osvobozené vesnici jsem zaslechl, že je na nedalekém mostě nějaký problém. Vznikl úkol, který představoval vyčistit oblast od skupiny šikovně rozestavěných lučištníků, a po dokončení se tato mise uzavřela bez dalších návazností.
Herní doba jinak představuje hutnou nálož. Mapa souostroví je pořádně veliká a je rozdělená na tři teritoria (Izuhara, Toyotama a Kamiagata), která postupně osvobozujete. Vzhledem k velké volnosti a otevřenému světu s doslova stovkami prvků k prozkoumání, trvá dokončení hry mezi čtyřiceti až padesáti hodinami.
Orientace na mapě a zvláštní režimy
Ještě si dovolím malou poznámku věnované navigaci při plnění úkolů. Minimapu byste zde hledali marně a nějaké navigační šipky jakbysmet. Pokud se ale chcete nechat navést správným směrem k cíli mise, stačí sledovat nebo tlačítkem vyvolat vzdušné proudění. Vítr pak funguje jako vizuální pomůcka a velice nevtíravým způsobem vám naznačuje, jakým směrem máte vyrazit. Cestování po mapě je řešeno i za pomocí rychlého cestování (pokud někam razíte opakovaně), nicméně do nových oblastí musíte buď pěšky, nebo na hřbetu svého koně. Kdykoli se od svého čtyřnohého souputníka vzdálíte, stačí na něj zapískat a on vždy přiběhne. Nelze ho tedy fakticky ztratit a vždy ho máte po ruce.
Zajímavostí ještě je, že tuto hru můžete hrát ve třech různých módech. Výchozí je klasické zobrazení s anglickým dabingem. Druhá varianta nabízí použití japonského dabingu s titulky a třetí je pro opravdové fajnšmekry. Jedná se o tzv. Kurosawa režim, který je také v japonštině, ale obraz je černobílý doplněný o filmové zrno. Zkrátka takový mód jako kdybyste koukali na letitý japonský samurajský film v originále. Sám jsem šel střední cestou, takže jsem zvolil normální zobrazení, ale v japonštině s českými titulky, a byl jsem maximálně spokojený. Angličtina mi v tomto prostředí ani moc nesedí a japonština je zde skutečně procítěná.
Grafika
Asi málokde jinde natrefíte na takhle barevný vizuál jako v Ghost of Tsushima. Je to doslova přehlídka světla a stínů v kombinaci s výraznými barvičkami a neustálou záplavou padajících květů nebo listí. Na jednu stranu je grafika naprosto úchvatná a dech beroucí, ale pak jsou zde i místa v dálce, kde jsou vidět pouze jednoduché textury. V jednom místě jsem se třeba nemohl vynadívat na pěkně zpracované bahno a lesknoucí se kaluže na cestě a o kus dál jsem spatřil zabořený opuštěný povoz. Přitom rýhy v bahně vedoucí ke kolům povozu měly doslova jen pár polygonů. Mám proto pocit, že detailnost terénu není plošná a jsou místa, kde je to naprosto fascinující a jinde pouze v základním provedení.
Jak už jsem se zmínil, ani tentokrát nechybí česká lokalizace formou titulků. Díky Sony si tak můžeme vychutnat Japonský dabing doplněný českými texty a prožít si tenhle příběh pěkně stylově. Z toho, co jsem viděl, nemám s úrovní překladu žádný problém a všemu jsem dobře rozuměl.
Ghost of Tsushima je pravděpodobně poslední velkou exkluzivitou, která vznikla pro končící PlayStation 4 a jestli tohle má být finále, tak můžeme být skutečně spokojeni. Tematicky sice nemusí sednout každému, ale pokud máte rádi samurajské filmy, tohle budete doslova milovat. Samozřejmě je nutné si připustit, že zvládnutí všech dovedností ve hře není úplně snadné, ale berte to jako výzvu a uvidíte, že si to náramně užijete.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.