RECENZE F1 2017
Michal Jonáš hodnotí letošní formule.
Codemasters oficiální hry s formulemi vydávají již od roku 2009, ale celá tato série jezdí jak na horské dráze. Jeden ročník něco hodnotného přidá, aby zase něco jiného ten další rok vykutala, a tak stále dál nahoru a dolů. Při každoročním vydávání prostě nápady a fantazie rychle dojdou, tomu se zkrátka asi nedá vyhnout ani u takových zkušených bardů, jakými jsou závodní vývojáři z Albionu. Asi si pamatujete na minulý ročník, jenž se spolu s rokem 2011 zařadil na pomyslný vrchol své řady.
U aktuální noviny se sice zase jede trochu z kopečka, ale není to naštěstí tak šílený padák jako předminulý rok, nicméně F1 2017 je zase jen spíše kosmeticky upravená hra z minulého léta. Když si na úvod odbudu ty nutné informace o zobrazení současné sezóny 2017 se všemi jezdci, monoposty, týmy a okruhy, zůstane nám takřka identická hra jako ta, která vyjela z boxů minulou sezónu. Když jsem si oba tituly pouštěl na Xboxu One S hned za sebou, tak jsem na stejné trati skoro nic nového nepostřehl. F1 2017 je totiž znovu postavena na identickém EGO enginu, tedy na prakticky celé hře F1 2016 (recenze), kterou Codies jen mírně upravili.
Graficky je to lautr to samé, snad jen tvůrci přidali na barevné paletě, ubrali něco z obrazových efektů a snížili rozostření, rozmazání a podobné blbosti, které obrázek stejně jen kazí. Např. od totálně rozmazaného a přeefektovaného předchůdce F1 2015 jsou nové formule pohledné, ostré a s velmi rychlou grafikou, jíž trápí pouze častý tearing. Taktéž rád pochválím solidní a vcelku věrné ozvučení, protože tvůrci se vydali na závodní okruhy s mikrofonem za sportem a tak mají všechny monoposty reálné zvuky motorů, které ale ani ve skutečnosti nejsou nijak kulervoucí.
Jízdní model je postaven na minulém ročníku F1 2016, přičemž pro letošní rok zrcadlí celkem zásadní úpravy technických pravidel reálného šampionátu. Vozy dostaly o 55 mm širší přední gumy, vzadu dokonce o 75 mm, takže oproti minulé hře mají formule citelně vyšší přilnavost a sedí jak přibyté. Dá se říci, že nyní můžete vykroužit úzké zatáčky vyšší rychlostí a formule vám neuteče tak snadno do smyku jako dříve. Chce to ale dobrý volant a vypnuté všechny asistence kromě brzd, protože s nimi a s ovladačem se formule řídí prakticky samy a úplně stejně co minulé roky.
Podobně i větší rozměry monokoku (nyní o 200 mm větší šířka i délka) a přítlačných křídel (+ 15 mm) s větším zadním difuzorem mají za následek opravdu citelně vyšší přilnavost a perfektní vedení stopy oproti posledním ročníkům, až jsem si zpočátku myslel, že jezdím nějakou přípravku s aktivními asistencemi na max. S dobrým volantem a velkými zkušenostmi můžete dojít k názoru, že projev formulí je letos snad až moc arkádový, ale pravda je taková, že i ve skutečnosti letos monopost jezdci skoro ani neutrhnou.
Zaznívají tak názory, že letošní specifikaci vozů v reálu by uřídila i cvičená opice, nevím, možná na tom něco pravdy bude. Zkrátka a dobře se letos formule řídí i za mokra opravdu pohodově a pohodlně, a to i na ovladačích, kde si budete moci dovolit i ten komfort snížení či vypnutí některých dříve naprosto nutných asistencí. Řízení je tedy méně náročné, dokonce ještě pohodlnější než v totál arkádovém F1 2014, ale stále platí, že když si všechno povypínáte a natáhnete obtížnost umělých pilotů, stále budete mít plné ruce práce, abyste se jich vůbec udrželi.
Asi z praktických důvodů již ale hra nepřistoupila na složitější kočírování vozů v úplavu, tedy těsně za protivníkem nebo při předjíždění. Čachry s aerodynamikou totiž jízdu v závěsu ve skutečnosti dělají velmi turbulentní a díky asi o 20-30 % vyšší přilnavosti mohou jezdci později brzdit. Nic takového jsem tady ovšem nepozoroval. S předjížděním ani s visením nebudete mít asi žádné potíže, v tom je hra stejná jako minulá F1 2016. Naopak se ještě více zapracovalo na poškozování, jež je stále postaveno na osvědčeném starším jádru z GRID: Autosport. Nyní stačí klidně již jen letmý dotek a roztříštíte si kus křídla, načež vás okamžitě zavolají do boxů. Nicméně pokud si neurazíte křídla komplet, celkem v pohodě se dá stále jet a destrukci si samozřejmě můžete volitelně zakázat.
A ono je to mnohdy praktičtější, protože tradičně stagnuje umělá inteligence. To je kolonka, kterou snad žádní dnešní výrobci závodních her nedokážou nějak více vylepšit. Chválím za vcelku reálný vláček rychlé stopy, ale i na vyšší obtížnosti umělí řidiči často zbytečně přibržďují, a pokud to zašlápnete, naprosto nevybíravě vás naberou. Velkou a praktickou novinkou je ale nastavení obtížnosti protivníků skrze posuvného jezdce od 0 do 120 stupínků, což je mnohem lepší řešení než sedm předvolených z minulého roku.
Od ročníku F1 2014 se na scénu, kromě standardní jedné sezóny mistráku, vrací i speciální druhy šampionátů. Je libo sprint bez tréninků na pár koleček? Nebo turnaj výhradně na městských tratích, jako jezdí elektrická Formule E, případně závodní víkend s dvojicí závodů ve stylu cestovních automobilů? Nejsou to žádné světoborné nápady, spíše jen různé varianty toho samého, ale lepší než nic.
Mezi další velký návrat, tentokrát z F1 2013, můžeme započítat tucet starších (záměrně nepíšu historických, jak se tvůrci rádi chlubí) formulí z období let 1988 až 2008, s nimiž si zajezdíte nejen ve všech jízdních režimech, ale i v kariéře vás tým kolikrát odmění právě podnikem s jedním z těchto starších vozů. Já bych osobně raději viděl sedmdesátkové, či ještě lépe šedesátkové rakve na kolech, ale kvituji alespoň to, že oproti F1 2013 nemusíte za tyto stroje doplácet.
Již od minula máme v F1 hrách k dispozici opravdu špičkovou kariéru, jež se každému aspektu závodění věnuje velmi podrobně. Letos je déletrvající kampaň opět postavena na základech z F1 2017, tu přibylo něco nových videí a prostřihů s prkennými tvářemi a podivnými animacemi, tamhle se změnil systém menu a před závodem se nyní dozvíte více informací, třeba z přehledné mapky okruhu. Již od začátku se opět posadíte do jakéhokoli týmu, máte k sobě závodního inženýra a snad ještě šerednější manažerku, přičemž vše si obhospodařujete přes svůj notebook. Nic nového. Genderová vyváženost ale dorazila i do F1 her. Na začátku si jako svého jezdce totiž můžete zvolit i ženskou. Jakkoli beru, že se v historii F1 mihlo několik žen, tak dnes je to samozřejmě naprostý nesmysl. Ale další možnost na výběr, tak proč ne.
V rámci kariéry se podstatně rozšířila oblast výzkumu a vývoje. Skvělou funkcí F1 2016 byly tréninky s různými dovednostními jízdami, skrze které se účastníte vylepšování vozu. To samé je v bleděmodrém i nyní, ovšem upgradů k vylepšení je dokonce 115. Pohonná jednotka je letos rozdělená do pěti samostatných bloků (spalovací motor, generátor MGU-K, turbína MGU-H, akumulátory ES a přeplňování), z nichž se při závodě může kterýkoli pokazit - opět je zde vidět příklon k většímu poškozování a závadám monopostu při hraní, který je častější hlavně u týmů, které nemají moc spolehlivou techniku v letošním reálném šampionátu. Říkal někdo něco o Hondě?
Mulťák je opět prakticky shodný s minulým rokem, nyní ovšem obslouží již jen 20 živých jezdců, ale za to obsahuje také divácký režim. S připojením k internetu dále dostáváte ještě pravidelně obměňovaný podnik na základě skutečných situací ze současné i minulé sezóny F1, ale od ročníku 2014 stále chybí režim rozdělené obrazovky, o totálním ignorování oslavného kolečka po projetí cílem, jak to umí staré dobré Grand Prix, ani nemluvě. Kvůli kratším sprintovým šampionátům mají 4 tratě dokonce i svoji volitelnou krátkou verzi a někoho bude možná zajímat jízda v nové variantě nočního Monte Carla.
Letošní ročník F1 2017, již devátý v sérii, je vlastně takřka stejná a stejně dobrá hra jako vynikající F1 2016. Novinka má pár nových funkcí hlavně pod kapotou, jež ale stejně vyplývají z nových technických předpisů, protože nic zásadně objevného nepřináší, aby ospravedlnila nákup pro majitele minulého ročníku. Pokud ještě žádné formule nemáte, tak prosím, to si tu budete lebedit, ale pro staré harcovníky F1 2017 nenabízí ale lautr nic, bez čeho by se nedokázali obejít.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.