RECENZE Emergency 5
Hraní si na záchranáře je občas utrpením.
Co si pamatuji, tak série Emergency se vždycky profilovala komplexněji než třeba čistě hasičské strategie a snažila se hráčům nabídnout opravdu široké spektrum činností z portfolia záchranářů. Vlastně se jedná o management všech známých složek integrovaného záchranného systému, počínaje hasiči, zdravotníky a konče policisty včetně jejich speciálních oddílů. Tak tomu bylo už před 10 lety, kdy jsem recenzoval Emergency 3 a jak jsem krátce po spuštění pátého dílu poznal, vývojáři v tomhle ohledu žádnou revoluci nespáchali.
Ihned po spuštění hlavní kampaně se mi vynořily vzpomínky a já se cítil více než povědomě. Je teda úplně jedno kolik dílů Emergency máte za sebou, princip je v základu stále stejný a úplným nováčkům zase pomůže relativně pozvolný systém seznamování se s jednotlivými složkami záchranného systému a postupné zvyšování obtížnosti herních misí.
Smyslem celé hry je každopádně posílat podle nahlášených událostí ty správné jednotky záchranného sboru a na místě nehod s nimi pak dále pracovat. Jednotlivé kroky musí být aplikovány ve správném pořadí, takže například při dopravní nehodě je nutné nejdříve povolat hasiče s hydraulickými nůžkami, pak nastupuje pohotovostní lékař pro resuscitaci, sanitka pro převoz do nemocnice a na závěr musí dorazit ještě odtahovka, která havarované auto naloží a odveze pryč. Přivolané jednotky navíc nestačí jen dopravit k místu nehody. Například hasiče musíte nechat vystoupit z auta, přikázat jim vyndat správné vybavení pro hašení, rozřezání auta a takhle to funguje vlastně s každým povoláním v rámci Emergency. Nikdo neví, co má dělat a všichni čekají až na to, co jim řeknete vy.
Skladba herní kampaně působí nenuceně a navozuje dojem, že se odehrávané události dějí náhodně. Není to tedy nesouvislý sled ohraničených misí, ale naopak souvislý děj v rámci aktuálního města (Mnichov, Hamburk a Berlín). Na rozehřátí obvykle nejprve přichází pár jednoduchých zásahů. Typicky pár menších ohníčků, nevolností nebo zabásnutí nějakého poberty. Jsou to drobné úkoly, které slouží jednak jako vycpávky mezi opravdu velkými misemi a také slouží pro vydělávání kreditů, za které si nakupujete novou potřebnou techniku. Zároveň si tímto procvičujete jednotlivé úkony, abyste v tom získali rutinu, která je zapotřebí, až se všechno zvrtne v nějaké velké neštěstí. Pak musí člověk klikat bleskurychle a bez velkého přemýšlení, jinak se věci začnou vymykat z rukou.
Jakmile odehrajete odměřenou dávku generovaných úkolů, spustí se automaticky skriptovaná dějová mise, která má svojí vlastní zápletku a renderovanou animaci. Obvykle se jedná o sérii příhod, které ve výsledku způsobí pohromu v podobně masivního obecného ohrožení. To musíte ustát a zachránit všechny oběti. Ze začátku hry mě havárie tramvaje a cisterny ještě moc nepřekvapila, ale následně rogalista, který to napálil do lešení a pak způsobil explozi stánku s párky včetně požáru blízkého okolí, už byl jasným znamením, že přituhuje :) To potvrdila další velká mise s explozí letecké pumy z 2. světové nebo utržená lavina v horském středisku, které sekundoval rozsáhlý požár nedalekého parku. Nápaditost katastrof nepolevovala ani v dalších městech takže potopa v Hamburku, letecká nehoda nebo zemětřesení jen pokračovaly v rozjetém trendu.
Tyto velké mise se nevyznačují jen prvotní velkou zápletkou, protože jejich děj se dál větví a nabaluje na sebe další katastrofy, takže chvílemi má člověk opravdu pocit, že se ukliká. Zároveň se může snadno stát, že, kvůli usilovné práci na řešení následků jednoho neštěstí, člověku unikne další přidružená nehoda, která vznikne poblíž té předchozí. Pokud jde jen o to, že místo jednoho hořícího činžáku jich najednou hoří třeba pět, dá se to ještě zvládnout. Když jsem ale následně nestihl včas resuscitovat jednoho zraněného, znamenalo to prohranou misi a její nekompromisní restart.
Přesně v téhle chvíli se ale znovu připomíná asi největší slabina Emergency. Jelikož velké mise nemají dynamický průběh, ale jsou přísně naskriptované, při opáčku už přesně víte, co a jak proběhne. Je proto velká škoda, že tyhle scénáře mají pokaždé na chlup stejný průběh. Přitom prvek náhody, by tenhle problém v podstatě eliminoval a vylepšil herní zážitek. Navíc jsem se nemohl zbavit dojmu, že laťka obtížnosti ve starších dílech byla o poznání vyšší, než je tomu v současnosti. Pokud jsem nyní něco napoprvé zvrtal, napodruhé jsem misi dokončil v nepoměrně kratším čase a často na zlatou medaili. Když už víte co se kdy, kde a jak stane, není problém ty největší rizika eliminovat vlastně dřív, než pořádně začnou. Chvílemi jsem si tak připadal, jako kdybych podváděl, ale vyhnout se tomu prostě nejde, podvědomí nepotlačíte.
Dalším tradičním negativem, který se nepodařilo ani za dlouhá léta vymýtit, je naprostá demence ovládaných jednotek. Předně je to příšerný pathfinding, tedy když označíte povolávanému záchranáři cílové místo a on pak od výchozí centrály kličkuje po těch nejnemožnějších uličkách nebo se klidně zasekne někde pod mostem.
Znovu připomínám, že v tom největším fofru koordinujete příjezdy mnoha vozidel a v cíli z každého vystoupí několik panďuláků, které dál musíte doslova vodit za ručičku. Není prostě čas pozorovat, jestli vozidla jedou správnou cestou nebo hledat, kde se zasekla. Je mi zároveň jasné, že panďuláci nemohou být plně automatizovaní, protože pak by hráč byl odsouzen do role statisty, ale chtělo by to nějaký kompromis. Působí komicky, že hasič sám neví co s hadicí, nebo lékař kouká na umírajícího pacienta a sám mu nepomůže, dokud nedostane rozkaz od vás, aby ho oživil.
Ještě víc na hlavu je to postavené při práci s policisty. Těm když označíte utíkajícího zloděje, aby ho zadrželi, tak je to doslova o nervy. Řadový měšťák totiž nemá ani pistoli, takže policajty musíte neustálým usměrňováním dostat do co nejtěsnější blízkosti delikventa, aby mohli použít alespoň slzák a zkusit nasadit pouta. Asi nejabsurdnější bylo, když jsem zatýkal teroristu s bombou na Oktoberfestu, který neváhal tasit bouchačku a dělat z policajtů cedníky a já mohl jen opětovat palbu slzákem ve spreji ;) Ještě, že speciální jednotky v pozdějších částech hry už mají i pušky.
Jelikož jsem posledních několik dílů Emergency vynechal, byla pro mě vylepšená vizuální stránka hry milým překvapením, detailnost prostředí a animace požárů se mi vyloženě líbila. Chápu, že majitelé Emergency 2014 z toho tolik odvázaní asi nebudou, ale radost jim snad udělá upravené uživatelské rozhraní, které už nepůsobí tolik rušivě. Ještě v prosinci se dost řešilo, že hra není dobře optimalizována a trpí nestabilitou a náhlým poklesem fps, ale mnou testovaná verze 1.2.2 už v tomto ohledu byla docela vychytaná a mě se tím pádem technické problémy vyhnuly. V menu hry jsem ještě objevil volbu pro kooperativní a kompetitivní multiplayer pro 2 - 4 hráče, ale během testování se mi nepodařilo se do MP připojit, protože nikdo žádnou MP hru nehostoval. Možná smůla, možná tohle v mulťáku prakticky nikdo nehraje, kdo ví?
Emergency 5 pro PC vyšlo na přelomu roku a stojí 559 Kč či 700 Kč v Deluxe edici (Steam).
koupit na Muve.cz.
Emergency 5 dokáže podle mého zaujmout buď pouze nováčky, kteří žádný předchozí díl zatím nehráli nebo navrátilce jako jsem já, kteří si pár let dali pauzu a vidí znatelnější rozdíly (hlavně v grafice). Ostatní fandové by měli pečlivě zvážit, jestli se zrovna jim nákup "pětky" vůbec vyplatí - skoro bych řekl, že ani ne. Zůstávají zde přetrvávající problémy s umělou (ne)inteligencí a skriptovanými misemi, které při opakovaném průchodu svádí spíše k podvádění. Herní systém a úplná demence panďuláků je pak nejspíše chtěná vlastnost, kterou vývojáři ani po 10 letech za chybu nepovažují, ale já si stále myslím, že by to mělo jít vymyslet lépe. Všechno tak svědčí pro to, že změny jsou spíše kosmetické a jádrem hry se nikdo moc zabývat nechce.