RECENZE Devil's Third

Hned od spuštění první příběhové animace je jasné, že Devil's Third je hrou původem z Japonska. Z oblohy po srážce dvou satelitů začne díky kaskádovému efektu padat jedna družice za druhou a na světě propuká chaos. Děje se tak i v přísně střežené věznici na Guatanamo Bay, v jejímž nejnižším podlaží je uvězněn Ivan, obávaný ruský terorista. Ten si ovšem nic nedělá ze vzpoury běsnící nad ním a vybubnovává si sólo na bicí, až mu po těle začnou zářit prapodivné japonské znaky.

Pak už to jde rychle. Do věznice za ním přijde "generál" a pověří ho extrémně důležitým úkolem (logika je dávno pryč). Proti němu stojí jeho bývalí parťáci z ruského komanda smrti, zombie a kdoví co ještě. Zápletka nedává valného smyslu, tedy kromě toho, že díky ní navštívíte místa rozházená po celé zeměkouli.

Ivan je vtipný chlápek. I když kolem něj všichni pobíhají ověšeni kevlarem, on se po bojišti producíruje do půl těla s výrazem drsnějším, než jaký kdy dokázal vykouzlit Duke Nukem. Ivan se v pohledu z vlastních očí umí parádně ohánět svou katanou nebo jakýmkoli jiným nářadím - hasičskou sekerou či obřím kladivem. Když s pomocí ručních zbraní zabije dostatek nepřátel v řadě, umí vypustit mega kombo, s nímž poláme kosti ještě více nepřátelům než běžně.

Jenže proč se zdržovat s bojem na blízko, když unesete i dvě střelné zbraně. Většinou jsem držel dvě automatické pušky. Nechybí pochopitelně AK-47 a další standardní arzenál, ale občas jsem nepohrdl ani raketometem, odstřelovačkou nebo granáty. K výměně zbraní vás nutí vcelku málo nábojů do konkrétních typů, nicméně najdete dostatek jiných variant válejících se u těl mrtvých nepřátel.

Devil's Third jako by propadl bránou času z éry Playstation 2. Naprosto nevyvážený poměr soubojů na blízko, které nakonec musíte protrpět jen u finálních bossů, a hratelnost i grafika připomínají tituly z doby před deseti lety. Dnes už se koridorové střílečky, kde by na vás vždy na stejném místě čekalo maximálně pět, většinou tři protivníci, kteří jen dokáží stát na místě, nedělají. Do mysli se mi po celou dobu hraní vkrádala vzpomínka na Psi-Ops z 2004. Nejde o vyloženou kopii téhle dávno zapomenuté průměrnosti, ale při hraní jsem prostě zažíval podobné pocity.

Hlavní hrdina má nadpřirozené schopnosti, ale až na pár naskriptovaných míst není nucen je používat, protože kromě nich disponuje velkou palebnou silou. Úrovně jsou naprosto lineární, vždy jen s pár nepřáteli a často prolézáte úrovní velmi nelogickými cestami. Nacházíte zápisky a tajné dokumenty, ale nic z toho vás nezajímá, protože vpřed vás žene pouze nepochopitelná touha tuhle prokletou hru konečně dojet do konce. U jiných her s podobnými problémy bych už dávno mazal z disku, ale Devil's Third mě prostě nutil pokračovat dál, což je klad.

Ostatně, singl vypadá jen jako příprava na multiplayerovou řežbu. Sice jsem ji před vydáním mohl vyzkoušet, nicméně v době psaní měl Devil's Third ostrý start teprve před sebou a online bitev se účastnilo pouze pár novinářů. Ačkoliv multiplayer na první pohled připomíná Call of Duty, hned na ten druhý pochopíte, že je mnohem více odlehčený. Na výběr je spousta módů až pro šestnáct hráčů. Nejhranějšími byly Battle Royale a Team Deathmatch, dalších možností je poměrně dost.

Devil's Third pro Wii U v angličtině vyšlo koncem srpna za 1449 Kč, později bude i pro PC.

koupit na Alza.cz.

Nedílnou součástí multiplayeru jsou mikrotransakce. Ačkoliv nebyly v době recenzování plně aktivní, zřejmě si budete moci za reálné peníze nakoupit zlatá vejce a za ně potom lepší zbraně, rychlejší postup a tak dále. Na začátku pár drobných dostanete jen tak a další se dají vydělat hraním. Jak moc bude, zejména na PC, Free-2-Play element brzdit zábavu?

Grafika běží na Unreal Engine 3 a podle toho vypadá. Navíc optimalizace na Wii U nedopadla zejména v singlu příliš dobře. Poměrně často poblikávají stíny a mizí objekty ve větší vzdálenosti. Mnohem horší je nekonzistentní framerate v kampani, naštěstí v multiplayeru je sekání o poznání méně. Občas se na vizuální stránku dá koukat, jindy se vracíte o dvě generace zpět. Hudba hraje zcela bez povšimnutí.