RECENZE Dead Rising 4

Začínat metaforou s jídlem není nikdy dobrý nápad, ale... pakliže prvnímu Dead Rising bylo nutné přijít na chuť, Dead Rising 4 je spíš takový popcorn. To znamená, že nemá nic moc příchuť ani výživný obsah, ale pokud do sebe budete bagrovat plné hrsti, dost možná se vám podaří udržet iluzi toho, že jste se pořádně najedli. Nejnovější díl nákupní horečky, ze které se vyklubala horečka vraždící, připomíná kvůli hloupému a nezajímavému přístupu spíš okamžiky, kdy odpočítáváte minuty, než k vám přijde popravčí, ale přeci jen se tu můžete do něčeho zakousnout a kupodivu občas může být až otravně těžké přestat.

Klíčovou přísadou série Dead Rising byla samozřejmě odjakživa surovost. Originál z roku 2006 obsadil hráče do role Franka Westa, bulvárního fotografa zkoumajícího zombíkami zamořený obchoďák v koloradském městečku Willamette - obchoďák, který se ukázal být prubířským kamenem pro vražedný potenciál obyčejných domácích potřeb. Hráči se totiž do boje nevrhali vyzbrojení jen pistolemi a meči, ale také deštníky, televizory, bowlingovými koulemi a ovocem.

Pochopitelně se i tehdy našlo pár zádrhelů: přísný šestihodinový limit na kampaň, podivné ovládání a hrstka vyšinutých domorodců na svých vlastních výpravách hrou, které čekal odporný konec mimo záběr, pokud jste je nedovedli do bezpečného úkrytu. Kampaň a obzvláště mechanismus smrti postav rozdělily obecenstvo přesně napůl - někteří tento přístup vychvalovali coby zdroj napětí, které podtrhuje dojem živoucího světa, kdežto jiní jej haněli jakožto svévolné zdržování, které vás nutilo hrát znovu a znovu, pokud jste se chtěli honit za každým vodítkem.

Přetočme čas 10 let dopředu. Frank je zpět - je na čerstvé stopě svého ztraceného učedníka Vicka během dalšího nevysvětleného přemnožení zombií. Vrací se i obchoďák, ačkoliv ten se proměnil takřka k nepoznání - mezi nové audiovizuální atrakce patří závodní dráha s mini autíčky, perníková Santova vesnička a karibsky laděná sekce, kde ve stínu pirátské galeony v životní velikosti čvachtají tisíce mrtvol. Pořád je tady obrovitánská hromada nevkusného harampádí, kterým můžete na nemrtvé dorážet (hra se odehrává po obzvláště krvavém výprodeji na Černý pátek), a samotné zombie nepředstavují ani tak hrozbu jako spíš armádu testovacích panáků, které žebrají o to, abyste je korunovali vánočním věnečkem, zapálili a skopli z pohyblivých schodů.

Přestože Dead Rising 4 je dílo značného rozsahu - Dawn of the Dead od George A. Romera ve stylu Grand Theft Auto -, hra ztratila velkou část z nekompromisnosti originálu. Časový limit, který byl už v předchozích hrách o poznání benevolentnější, je zcela pryč - po většinu kampaně tedy můžete prokrastinovat dle libosti, nedbat na volání o pomoc ozývající se z vysílačky a poflakovat se po patrech obchoďáku hledajíce novou bundu nebo boty, jež vám padnou ke zbroji, kterou jste zrovna čmajzli z obchodu se středověkými rekvizitami.

Je to změna k lepšímu, pokud chcete vyčistit celý otevřený svět během jednoho průchodu hrou, ale akce kvůli tomu ztrácí na významu. Už nemáte ani tu nejmenší potřebu plánovat, plnit ani přerušovat vedlejší příběhy nad rámec toho hlavního. Ba co víc, moc delších vedlejších příběhů zde stejně nenajdete.

Namísto té staré, rozsáhlé, ale náročné šablony známé z Dead Rising nabízí tento nový díl přehršel odemykatelného vedlejšího obsahu ve stylu Assassin's Creed, přičemž v každém úkrytu je region, ze kterého musíte odklidit zombíky, abyste si zpřístupnili okolní mise. Když těch vedlejších misí splníte dost, povýšíte nejbližší úkryt na vyšší úroveň, což v podstatě nakonec znamená akorát to, že prodejci budou mít větší nabídku. Přítomnost prodejců ve hře, která je ostentativně podřízená té otřesné radosti z kořistění, stejně jako v Dead Rising 3 naznačuje, že je tady něco prohnilého až do morku kostí.

Je to tichý, až otravný způsob, jak rozparcelovat svět, ačkoliv nad tím bychom mohli mávnout rukou, kdyby ty dotyčné mise byly aspoň zapamatovatelné. Jsou tu ubohé tři druhy vedlejších questů: pomoc ohroženým uprchlíkům odrazit hordu, záchrana lidi z Obscuris (z nevyhnutelně podlé skupině speciálních agentů, po které větší část příběhu půjdete) a vyhazování do vzduchu vybavení Obscuris. Tak či tak, v podstatě jde o to, abyste prostor o rozloze 20 metrů zbavili čehokoliv nemrtvého či nepřátelského. Mezi další sekundární atrakce patří maniaci: zředěné verze volitelných Psycho bossů z předchozích dílů, což jsou v podstatě jen o trochu drsnější lidé s hloupějšími kostýmy. Na scénu vstoupí bez jakýchkoliv fanfár a stejně tak neobřadně zase odejdou.

Můžete zde alespoň očekávat nové varianty zombií - „freshies“, kteří jsou pořád dost hbití na to, aby mohli skákat, a „evos“, což jsou protivníci jak drsní, tak úskoční a schopní přivolat hordu. Veškerou dodatečnou radost, kterou byste mohli čerpat z boje s těmito nováčky, je třeba postavit proti boji s vojáky z Obscuris - lidskou umělou inteligencí, která úžasným způsobem kombinuje duchaprostou blbost a protivnou přesnost. A pak jsou tady hlavní bossové.

Dead Rising nikdy neobsahoval žádný pořádný souboj s bossem, ale ti, na které narazíte v téhle hře, jsou skutečně žalostná sebranka, která se spoléhá na neotesané vzorce chování jako třeba povolání poskoků, když jim uberete dost zdraví, nebo rozpačitý nezablokovatelný útok, kterému se ani nebudete chtít vyhnout, protože léčivých předmětů je ve hře spousta. Je skutečná škoda, že Frank sám je tentokrát mnohem zdatnější bojovník se samostatnými a lehce přepínatelnými inventáři pro léčivé předměty a střelecké a kontaktní zbraně namapované na směrový ovladač.

Což nás přivádí k výrobě zbraní (a vozidel), která byla od dob Dead Rising 3 ještě zeštíhlena. Frank nyní může smontovat novou hračku pomocí čehokoliv, co mu leží u nohou. Můžete odhalit pár zábavně idiotských kousků - obzvláště jsem kvitoval Back Cracker, což je batoh s mušketami, který střílí po zombiích za vámi, zatímco po těch před vámi šlehne víčkem od konzervy. Je to dobrý způsob, jak projít napěchovanou uličkou, ačkoliv v exoskeletu vám bude stejně líp.

Tyto obleky jakoby okopírované z Iron Mana jsou rozestrkané v bednách po světě a dostupné během určitých příběhových misí; jsou značně silné, mají vlastní kategorii zbraní - včetně páru rukavic, které generují vichřici - a lze je pomocí jistých předmětů vylepšovat za pochodu. Většina z nich ale vydrží jen chviličku, což ve vás vyvolá mírný tlak na to, abyste si tohle řádění trochu naplánovali.

Přestože seslat na vzpurné mrtvoly Robot Ice Magic je vítaná vzpruha, pro hráče DR2 a DR3 bude většina těch exotičtějších zbraní povědomá - vždy spolehlivá baseballka pokrytá hřebíky a pilovými kotouči či novátorská hlava maskota vybavená napalmem. A ne všechny zbraně jsou tak vynalézavé, jak vypadají. Na každou magickou hůlku, která promění cíl v perníkového mužíčka, či krabici výbušných mechanických kočiček ve hře najdete zbraň, která je v podstatě granátomet obalený nevkusnými třpytkami.

Hledat nákresy může být stejně zábavné jako je používat. Vlastně pár těch nejlepších okamžiků v Dead Rising 4 spočívalo v hledání receptu či jiné cetky v sousedství, přičemž bezmyšlenkovitě likvidujete hordu, zatímco se probíráte hernami a půdami, autosalony a bazary s japonským zbožím (Capcom hru - dle očekávání - obohatil spoustou vtípků). Mnohé kombinované nákresy najdete v zapečetěných bezpečnostních místnostech pomocí spektrometru na foťáku.

Je chytré, že v nákupním centru máte možnost navštívit dotyčný obchod se zabezpečovacími prvky pro domácnost ještě dřív, než vyrazíte do samotného města, takže už budete vědět, jaké stopy máte hledat. Zatímco se tedy budete pídit po těchto bezpečnostních místnostech, dostanete se do několika hezky vyvedených interiérů. Tohle samozřejmě není jedna z těch her, ve kterých na vás každá drobnost v domácnosti křičí jímavě srdcervoucí příběh, ale každý dům působí jako majetek odlišných jedinců, kteří buď utekli, nebo byli sežráni, nebo hnijí ve vaně.

Pod tím vším se někde nachází mrtvola původního Dead Rising. Jakkoliv jsem si stěžoval na generické prvky otevřeného světa, nevěrohodnou soupisku nepřátel a nedostatek momentů, které by vám otevřely čelist, jen pár her má takový šmrnc, když dojde na to, abyste se probojovali davem s kyjem plivajícím kyselinu. Pompézní satirické požitky a prostor pro krvavé šaškárny v Dead Rising 4 dávají dohromady vzácný druh veselé zábavy. Ale bohužel to netrvá dlouho, než se dostaví pocit vyčerpání kvůli tomu, že je všechno až příliš povědomé. Kýblem popcornu si můžete ukrátit večer, ale apokalypsu byste s ním rozhodně nepřežili.

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.