RECENZE Daymare: 1998
Nadějný horor bez hrůzy.
Nadějný horor bez hrůzy. I tak by se dal popsat nejnovější přírůstek do žánru survival akcí. Je to první hra italských nezávislých vývojářů Invader Studios, kteří si původně přáli udělat remake Resident Evil 2. Jak moc se jim to povedlo, to říct nedokážu, inspiraci jsem nikdy nehrála, ale mám za sebou všech pět Shocků a Dead Space, tak snad to nebude vadit.
I když jsem zvyklá na ledacos, Daymare: 1998 mi bohužel nesedla už od prvních okamžiků, protože nastavené ovládání, dělané očividně pro konzole, mi nevyhovovalo a je smutné, že v review-verzi nešlo přemapovat. Korunu tomu pak nasadilo, že klávesy 1-4, na které jsou ve hře namapovány zbraně, nefungují pod českou klávesnicí. Je nutné si nastavit anglickou. Než jsem to zjistila, stačila jsem už párkrát umřít.
Ale jak se to vlastně hraje? Začátek je celkem v klidu. Jste agentem korporátní speciální jednotky H.A.D.E.S., co jde vyzvednout vzorek biologické zbraně, která unikla v jedné tajné laboratoři projektu Aegis. Vysadí vás na helipadu, postupně procházíte základnu a učíte se hru. Posloucháte rozkazy, takže zabíjení přeživších, natož pak zmutovaných vám není proti mysli.
A když se potřebujete po misi pohádat ve vrtulníku s kámoši, proč při tom zároveň nehavarovat a nezamořit městečko u vaší hlavní základny? Nic se neděje, jen každodenní zombie apokalypsa... Aby toho nebylo málo, obyvatelé už delší dobu trpí stihomamem a halucinacemi. Přivítají vás tak doslova s otevřenou náručí. Později budete ovládat ještě další dvě postavy, se kterými projdete celkem 14 úrovní.
Herní prvky zahrnují kromě střílení všeho, co se hýbe (a na co máte náboje) i minihru v podobě hackingu náročného na postřeh. Plus trochu vyrábění v inventáři, kde si lze hrát se zásobníky a stříkačkami. Ovšem je zde opět znát zaměření na konzole, protože na myš v tomto případě můžete zapomenout, vše se děje pomocí klávesnice. Hra se ukládá automaticky pouze na vybraných místech (o nichž nevíte), ale časem najdete i výbavu (které je poskrovnu), co vám umožní hru uložit ručně.
Kde hra bohužel hodně pokulhává, je atmosféra. Jedná se o nízkorozpočtovou hru a tak rozhodně nečekejte grafické orgie, češtinu, nebo velký počet předmětů vykreslujících pozadí hry. Přesto si ale počtete a něco málo poslechnete. Hra je koridorová a obsahuje hádanky, které musíte vyřešit, abyste se dostali dál - tudíž místo možných záseků. Nápovědu tvoří právě předměty, které seberete cestou. I když tedy zadávat jména hrdinů řecké mytologie v latinském tvaru na řecké klávesnici je taky horor, ač jiného druhu. Nejvíc mi však chyběla hudba, která by nějakým způsobem brnkala na nervy. I když to hrobové ticho a zvuk vašich kroků taky mělo něco do sebe, nepůsobilo tak mocně. Se zážitky z prvních úrovní System Shocku 2 se tohle ale prostě nedá srovnat.
Věci jako nelogicky náhlé obživnutí půlky základny poté, co zapnete proud, neschopnost přelézt či přeskočit překážky, či nemožnost přeskočit cut-scény, i když je vidíte po x-té (AKTUALIZACE: dle tvůrců to nakonec možné je, ale chybělo to v notičkách pro recenzenty), nebo občasný pád hry, jsou už jen malé otravy ztrpčující život. Mé putování hrou tak skončilo slušnou dálku před koncem, protože jsem prostě ztratila chuť hrát a párat se s touhle hrou dál.
Třeba se mnou nebudete souhlasit a Daymare: 1998 vás i tak láká. Každý jsme jiný. Vyzkoušejte ji, udělejte si vlastní názor. Autoři vám to dokonce umožní zcela zdarma, protože na Steamu je k mání demo. Plná verze je k mání právě ode dneška za 27 eur.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.