RECENZE Cyberpunk 2077 PC CZ
Naše zkušenosti s už opatchovanou prodávanou verzí ve stavu týden po vydání.
Na vydání akčního sci-fi RPG Cyberpunk 2077 se čekalo dlouhé roky (hra byla poprvé oznámena už v roce 2012) a když k němu mělo konečně dojít, následovaly tři po sobě jdoucí odklady. Finální datum padlo na 10. prosince, ale vzhledem k tomu, co se následně semlelo, už dnes všichni ví jediné: Hra v tomto stavu zkrátka neměla vyjít a vývojáři se měli ještě pár měsíců snažit vše doladit. Jasně, hodně lidí by bylo zklamaných, ale výsledek by určitě stál za to. Jenže v řeči peněz odpískat předvánoční nákupní horečku, to už by asi akcionáři CDPR nedali. Takhle bohužel vyhrála vidina vyšších tržeb před možností dodat hráčům technicky vyladěný produkt. A to vám říkám jako člověk, který recenzoval běžně prodávanou, už opatchovanou PC verzi, jenž je jen slabým odvarem toho, čím si museli projít konzoláři na dosluhující generaci PlayStation 4 a Xbox One.
Technický rozbor si nicméně nechme až na závěr a nyní se pojďme věnovat těm stránkám, které přinášejí větší radost. Úvodní minuty v Cyberpunk 2077 nejsou příliš odlišné od jiných RPG her. Vše začíná výběrem postavy, u které se detailisté jako já dokáží zaseknout na docela dlouho. Neřešíte jen pohlaví nebo obličej, můžete si opravdu navolit i design nehtů na rukou nebo ladit styl pubického ochlupení. Po odehraných několika hodinách jsem ale skoro litoval, že jsem věnoval své postavě tolik času. Díky tomu, že se Cyberpunk 2077 hraje z pohledu vlastních očí a je zde strašně málo příležitostí vidět se i nějak zvenčí, je to skoro jedno, jak vlastně vypadáte. Význam to má hlavně v inventáři, kde je náhled na postavu jako celek - a pak ještě při jízdě na motorce nebo při pohledu do zrcadla.
Kromě rozdělení startovního balíčku bodů do jednotlivých oblastí typu inteligence, reflexy, síla atd. je sympatické, že si můžete vybrat hned ze tří rozdílných úvodů hry. Začít lze buď jako Nomád, Dítě ulice nebo Korporát. Všechny volby jsou unikátní, tzn. že každá část prologu je naprosto rozdílná, a to včetně dialogů, prostředí i prvních kroků, které musíte udělat. Nicméně všechny dějové linky směřují do bodu, kde se vzájemně protnou a poté už příběh pokračuje v jednotné verzi dál. Není to ale všechno. Já jsem třeba začal hrát za Nomáda, protože mě lákal start hry v pustině mimo Night City. A když jsem se pak prokousal do dalších kapitol, objevovaly se mi při rozhovorech unikátní možnosti odpovědí. Je tedy vidět, že volba začátku má svůj vliv po zbytek celé hry.
Když už jsem to nakousl, musím pochválit, že Cyberpunk 2077 je řádně ukecanou hrou, jak se na RPG sluší a patří. Na jednu stranu se sice může zdát, že široký výběr možných odpovědí pouze rozšiřuje množství informací, které nakonec z NPC získáte, ale pak je zde řada případů, kdy se prostě musíte nějak rozhodnout a přijmout následky. Třeba když se vás druhá postava snaží přemluvit k tomu, abyste společně obešli toho, kdo vás původně poslal a kšeft dokončili napřímo bez prostředníka. Jdete do toho nebo budete ctít původní dohodu? Rozhodnout se musíte sami, ale jak už to tak bývá, dobré úmysly se mohou otočit i proti vám a svých rozhodnutí můžete následně litovat. V drtivé většině případů máte dost času si vše rozmyslet. Výjimku tvoří občasné odpovědí, kde rychle ubíhá odpočet značící, že máte jen pár vteřin k tomu vymáčknout ze sebe jasnou reakci.
Nosným prvkem je zde samozřejmě příběh a jeho dějová linie. Potíž je v tom, že vyzrazovat cokoli z podstatných prvků je nesmysl a nechci nikomu kazit budoucí zážitek. Proto musím našlapovat velmi opatrně. Mohu například zmínit to, že mě docela překvapila skutečnost, že po prvním prologu vlastně následoval další rozšířený úvod. Ten se rozjíždí dost divokou in-game animací, která zpětně mapuje vaše působení v Night City až do bodu, kdy se opět ujmete ovládání své postavy. Do hry se tak vracíte už jako člověk, který má nějaké renomé, ale stále ještě nepatří do první ligy. I proto se učíte nové věci jako hackování, kontaktní způsob boje a stoupáte pomalu ale jistě k pomyslnému vrcholu. Jenže ten nepřijde, protože všechno se strašlivě podělá a najednou se objeví úplně jiné priority než jen rychle zbohatnout.
I proto považuji za pravý začátek hry až setkání s Johnnym Silverhandem, kterému propůjčil svůj vzhled a hlas samotný Keanu Reeves. Mimochodem tohle byl od CDPR doslova mistrovský tah a angažování hvězdného herce celý zážitek z Cyberpunku 2077 ještě více pozvedlo. A jestli jste do této chvíle měli pocit, že je to trochu překomplikované, tak vězte, že Johnny Silverhand tomu teprve dá pořádnou korunu. Tahle postava je totiž už padesát let mrtvá, ale i tak se pro vás stane nechtěným druhým já. Víc už skutečně prozradit nemůžu, nicméně musím přiznat, že příběh splnil prakticky vše, v co jsem ty roky doufal. Rozhodně je to jedna z nejlepších stránek hry. Dechberoucí od začátku až do konce.
Hlavní dějová linka sama o sobě vystačí na více jak třicet hodin času. Těžko se to počítá, protože jen blázen by hrál jen hlavní příběh. Od začátku je člověk zasypáván vedlejšími úkoly, které si sice můžete štosovat na později, ale ono nějak není proč. Mnohem lepší je probírat se jimi průběžně. Navíc brzo zjistíte, že řada z nich nejsou jen vycpávkou typu dones něco nebo zabij někoho. Naopak jsou velmi nápadité a místy i vtipné. Některé typy vedlejších misí dokonce snesou srovnání s hlavní dějovou linkou a je to vynikající zdroj poctivých odměn. Je ale plně na vás, které úkoly si vyberete a od koho je přijmete. Různé městské části mají odlišné kšeftaře, takže práce se najde po celé šířce mapy. Když to shrnu, ve výsledku není problém v Night City strávit přes osmdesát hodin čistého času, což je velmi slušné.
Cyberpunk 2077 je jednoznačně hrou s otevřeným světem. Chodíte si, kam se vám zlíbí a děláte to, na co máte zrovna náladu. Když ale chcete pohnout s příběhovou linkou, musíte se připravit i na to, že události občas pojedou po předem vyskládaných kolejích a sem tam trefíte nějakou tu výhybku. Jedná se o RPG, takže i ze zdánlivě bezvýchodné situace se někdy dá dostat vhodnou odpovědí bez jediného výstřelu. Když zvolíte jinak, tak to musíte dát silou, projít si koridorem a na konci se třeba utkat s bossem. To si pak chvíli připadáte spíše jak v akční bojovce, ale na druhou stranu jako zpestření to není špatné. Chce to jen nestát na místě, najít slabinu a postupně udolávat až do konce. Ostatně loot z takového soupeře také není k zahození a dobře se vybavíte na další účinkování ve hře.
Souboje s obyčejnými NPC postavami jsou trochu sofistikovanější než v klasických střílečkách. Jede se podle RPG pravidel, takže poškození se počítá na základě dovedností vaší postavy oproti schopnostem nepřítele. Občas to tedy vypadá tak, že do chlapa musíte vyprázdnit pomalu celý zásobník pistole, aby odpadnul. Proti korporátním těžkooděncům už to pak chce mnohem lepší arzenál. Kupodivu ale při boji na blízko se mi více osvědčila japonská katana, která uděluje větší poškození než brokovnice. A má tu výhodu, že ji nemusíte neustále přebíjet. Takže když to máte dobře v rukách, dokážete s katanou v ruce napáchat více škody než kulometná věž.
Pokud si chcete Cyberpunk 2077 užít co nejlépe, měla by hrubá síla být až tím posledním nástrojem, který použijete. Přesněji řečeno, když v rámci možností selže stealth přístup podporovaný hackováním. Někdy to prostě jinak než brutální silou nejde, ale v dalších případech správné plížení dost věcí ulehčuje a není problém skrze minihry hackovat všechno možné jako bezpečnostní kamery a další elektronické vybavení nebo roboty. Nabourat lze i bioniku NPC postav, případně je někam odlákat a pak si na ně počíhat a potichu zneškodnit. K dispozici je i varianta s nesmrtící likvidací a nechybí odklizení těl z dosahu očí ostatních, aby nedošlo k vyvolání poplachu. Volba přístupu k eliminaci nepřátel je ve vaší režii a s tím, jak si postupně vylepšujete svou postavu, se dostáváte ke stále lepším a důmyslnějším hackům a nástrojům.
Zbraně a vybavení si můžete nakoupit u obchodníků nebo dokonce i vyrobit z nasbíraných součástek. Nejsnadněji ale přijdete k lepšímu vybavení skrze kořist, kterou získáte plněním úkolů, nebo když si po ulici proskenujete hlouček podezřelých individuí v temném zákoutí. Pokud sken ukáže, že jsou hledáni policií a je na ně vypsaná odměna, hurá na ně. Za jejich likvidaci vám policie poděkuje, zvýší se vám kladná reputace, a ještě si odneste hromadu vybavení, které buď zužitkujete pro sebe, nebo prodáte u obchodníka.
U těchto týpků se navíc vždy najde i nějaké přibližovadlo, které si lze i bez speciálních dovedností přivlastnit (obvykle motorka). Ačkoli vám celé Night City může připomínat takové GTA z budoucnosti, v tomhle ohledu se hodně liší. Když se zmocníte vozidla a je jedno, jestli jako kořist nebo se do něj vloupáte, můžete s ním sice jezdit, ale natrvalo vám nezůstane. Dříve nebo později prostě vysublimuje. Abyste měli svůj dopravní prostředek stále k dispozici (funguje to na principu vzdáleného přivolání kamkoli na mapě, kde se nacházíte), musíte ho zkrátka vlastnit. Můžete ho buď dostat, nebo si ho koupit. Aut také můžete mít více a při přivolání si vybrat ze seznamu to, které vám v danou chvíli nejvíce vyhovuje.
Když vývojáři představovali ve videoukázkách Night City, vyzdvihovali především nádherné živoucí město, které nemělo mít obdoby. Svým způsobem to tak skutečně je. Když se procházíte zaplněnými ulicemi, je to místy, jako když se prodíráte davy na Václaváku. Asi nejvíce to na člověka zapůsobí, když tyhle situace člověk vidí poprvé a snaží se ve hře pořádně rozkoukat. Bohužel pak už si začnete všímat věcí, které tu dokonalost nabourávají. Pohyb postav a vozidel nemá skutečný cíl, vše se generuje a mizí jen do určité vzdálenosti v dohledu vaší vlastní postavy. Někdy se stačí jen otočit a podívat zpátky a postavy, které se tam v určitých pozicích nacházely, tam sice stále jsou, ale najednou mají jinou barvu pleti a jiné oblečení. Podobně to funguje i s auty na silnicích. Při jízdě městem mě ještě zaujalo, že v 99% případech vám na semaforech vždy naskočí zelená, jakmile se přiblížíte. Vlastně se mi nestalo, že bych musel čekat na zelenou, jako třeba v GTA, kdybych chtěl jezdit podle předpisů.
Při pohledu na obrazovku mapy, která mi přímo ve hře přišla dost nepoužitelná, člověku dojde, že její celková velikost není nic extra. Kompenzuje to ale fakt, že Night City funguje i do výšky, tzn. na jednom bodě je více horizontálních rovin, takže celková herní plocha je ve skutečnosti přeci jen větší, než se zdá. Přesto mi orientace, hlavně ze začátku, dělala solidní problém a bez GPS navigace bych skoro nikam nedojel. Škoda, že mapa ve hře nevypadá spíše jako na tomto odkazu, který zobrazuje interaktivní půdorys Night City mnohem praktičtějším a přehlednějším způsobem.
Hardwarové nároky nejsou v zásadě moc krvavé, problém je aktuálně spíše v optimalizaci, která není ideální. Mou starší sestavu s Core i7 4770k s 16GB RAM alespoň trochu zachraňuje RTX grafika 2070. I se zapnutými RTX efekty na střed a s DLSS nastaveným na výkon jsem z toho vyždímal 40-45 FPS v rozlišení 3440x1440. Kdybych hrál pouze na Full HD, byla by situace určitě lepší, nicméně musel jsem s tím utáhnout svůj 21:9 monitor. Zajímavé bylo, že Nvidia Experience mi doporučovala nastavení s vypnutými veškerými RTX efekty a zbytek chtěla optimalizovat pouze středními nebo nízkými detaily. Oproti tomu hra samotná se toho nebála a naprosto nesoudně mi doporučovala nastavit vše na max s ultra detaily včetně RTX. Raději jsem tedy volil manuální nastavení, použil vyšší až vysoké detaily a rozumné nastavení RTX s DLSS, abych si alespoň něco z té nádhery vychutnal. Je opravdu velký rozdíl koukat na hru se zapnutými nebo vypnutými RTX efekty.
Pokud by vývojáři poladili HW optimalizaci, troufám si tvrdit, že by výkon mohl jít ještě nahoru. Takhle jsem sice dosáhl na 40+ FPS, ale občas docházelo k výrazným propadům, které ale neměly vizuální odůvodnění. Prostě jsem projížděl městem a na pár vteřin se snížil počet FPS o 10-15 a za pár vteřin se to zase vrátilo na původní hodnotu.
Cyberpunk 2077 je jinak po vizuální stránce epický. Má skvělou atmosféru a detaily postav jsou hlavně při rozhovorech naprosto parádní. Zvláště výtvory s vlasy na některých NPC vypadají špičkově, až jsem kolikrát zapomněl číst titulky, jak mě to ohromilo. Při jízdě městem i mimo něj se člověk vyloženě kochá okolím a hlavně nasvícením. Night City je skutečně město dvou tváří a zvláště v noci díky nespočtu neonů dostává velmi zajímavý styl. Až sem vyznívá Cyberpunk 2077 jako splněný sen a já věřím, že za pár měsíců to tak i bude. Nicméně v tuto chvíli je PC verze, která je na tom neporovnatelně lépe než konzolové verze, poměrně dost rozbitá. Někdo sice trochu nekriticky bagatelizuje celou plejádu nedostatků, ale já jsem jiného názoru. Po tolika letech vývoje měl být Cyberpunk 2077 po všech stránkách naprostý skvost. Když ale plni očekávání vstoupíte do hry a NPC postavy levitují uprostřed silnice, v průběhu mise se ztrácí příběhové NPC postavy, v zrcadle vidíte jen část svého oblečení, které máte mít na sobě nebo překvapeně zíráte na vyzmizíkované pohlaví, tak je to docela síla.
Jenže to není zdaleka konec, naprosto nečekaně dochází k problémům třeba i při rozhovorech, které jsou vlastně skriptované. Když jsem měl sraz s Jackiem u stánku s čínou, kterou konzumoval, začaly se mu tam duplikovat jídelní hůlky a já na to musel celý rozhovor koukat. Na křižovatce klidně skrz sebe projedou dvě auta atd. Na druhou stranu některé bugy jsou vyloženě vtipné. Například při přestřelce v hotelu jedna mrtvola padla tak nešťastně, že bránila v zavření výtahu, kterým jsme odjížděli. Dveře tělo rozpůlilo, přičemž nohy toho nešťastníka nám pak jezdily sem tam po stropě, až dokud jsme nezastavili v recepci. Jiným příkladem jsou mužské penisy vyčuhující skrze oblečení. Ty jsou už teď legendární a jejich videa kolují po netu.
Seznam bugů v současné hře i na PC je tedy nepříjemně dlouhý a bohužel se týká i české lokalizace. Už jen fakt, že ani v této chvíli stále ještě nefunguje nastavení češtiny na GOG verzi korektně, je pro mě nepochopitelné. Možná to vývojáři záměrně neřeší a věnují se mnohem závažnějším problémům. Přesto mě rozčiluje, že s každým spuštěním hry musím vždy jít do nastavení a předělat rozhraní a titulky do češtiny. Díky tomuhle bugu nemá šanci člověk vidět v češtině ani úvodní intro s českými titulky, protože k nastavení změny jazyka se dostanete až po jeho přehrání. U Steam klienta by tento problém měl být už s patchem 1.04 vyřešen, ovšem na primární platformě CDPR, kterou je GOG, si musíme ještě počkat.
Šéf české lokalizace Filip Ženíšek veřejnost dopředu varoval, že čeština v Cyberpunk 2077 díky ztíženým podmínkám kolem Covid19 není dostatečně otestovaná. Sám musím potvrdit, že měl pravdu. Nejviditelnějším problém je skloňování nebo záměna ženského a mužského rodu. V praxi to znamená, že na vás občas promluví ženská a mluví o sobě jako on nebo že máte v akčních pasážích opakovaně uprostřed obrazovky velký nápis „NEPŘÁTELSKÝ OBLAST". České lokalizace si nesmírně vážím, takhle hra ji totiž strašně potřebuje a je obrovskou přidanou hodnotou. Fakt musím smeknout před řadou slangových výrazů, které se zde vyskytují. Přesto je škoda, že se nenašel dostatek času zmiňované chyby zavčasu najít a opravit.
Když to celé shrneme. Cyberpunk 2077 nejenže mohl být, ale rozhodně měl být hrou roku. Pokud ale ještě týden po vydání řešíme i na PC verzi dlouhou plejádu různých bugů, jejichž eliminace asi nebude úplně snadná, tak to musíme chtě nechtě brát jako selhání a nejde nad tím při hodnocení zavírat oči ani z nostalgie k tvůrcům Zaklínače. Prostě to tak je, a nechť je to poučení i pro ostatní, že tudy cesta zkrátka nevede. Cyberpunk 2077 tak nezachránil žádný „DAY 1" patch, jak měl. Těch záplat bude potřeba nakonec mnohem více. Na rozdíl od PS4 a Xbox One máme alespoň s PC verzí šanci, že se vše podaří vyřešit a bude z toho nakonec vymazlená a skvěle fungující hra.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2020.