RECENZE Civilization 6
Revoluce či mírný pokrok v mezích zákona?
Revoluce či mírný pokrok v mezích zákona? I touto otázkou by se dal vystihnout nový díl oblíbené herní ságy, která od minulého pátku navazuje již šestým přímým pokračováním po šestileté pauze. Opět se ponoříme na úsvit věků a jako jeden z národů postavíme civilizaci, jež přetrvá ve zkoušce časů. Stejně tak se vrací bezesné noci a marně opakovaný slib: „ještě jeden tah a jdu spát."
A co že si pro nás ve Firaxis tentokrát nachystali? Změn se tentokrát objevilo mnoho - novým grafickým kabátkem počínaje a herními mechanismy konče. Vezměme to tedy od začátku. Hra dostala zbrusu nový kabátek, který vám na první pohled svými převážně měkkými pastelovými barvami připomene omalovánky. Vzhled tak přešel od zaměření na skutečnost k více komiksovému stylu, který se ovšem ne každému musí líbit.
Grafický engine také doznal změn a podporuje nyní i novou verzi DirectX 12. Je škoda a docela s podivem, že se Firaxis nedrželi podpory rozhraní Vulkan (resp. Mantle), kterou uvedli s Civilization: Beyond Earth, protože u této série je tradicí vydávat ji i na MacOS, který DX12 stejně jako Windows 7 nepodporuje. Je dobré mít stažené i aktuální ovladače - výkonnostní nárůst s novějšími ovladači může poskočit i o 30%. Otestovat si to můžete i sami doma, vývojáři zahrnuli do hry i vlastní benchmark přístupný z hlavního menu.
Na trochu lepší doporučené sestavě se v případě měření průměrný počet snímků za sekundu pohybuje od 20 po 35 fps, přičemž zajímavostí je, že pokud třeba přepnete z přednastavení High na Ultra, výkon vám vyskočí z průměrných 32 na 37fps. Proto doporučuji si s benchmarkem i nastavením trochu pohrát. Ale abych nepěla jen chválu - některým uživatelům hra občas padá, což se mi potvrdilo jen jednou paradoxně při vypnutí hry na plochu.
Rozhraní hry doznalo podstatných změn. Tou nejviditelnější je asi zmizení samostatné obrazovky města, vše je nyní skryto pod tím či oním tlačítkem otvírajícím panel po jedné či druhé straně obrazovky. Pokud jste hráli předchozí díl, tak se v základním rozhraní sice zorientujete rychle, ale některé drobnosti přesto někdy budete hledat až zbytečně dlouho. Podobné je to s ovládáním jednotek, vše je rychlé a přehledné, dokud nezačnete hledat jednu funkci, kterou v tomto šestém díle nenajdete - sentry aneb „usni a vzbuď se, až když se něco děje".
Na méně viditelnou, ale o to zákeřnější změnu narazíte v mapovaní kláves. Pokud jste byli zvyklí vyvolávat si tabulky klávesovou zkratkou, nastudujte si je znovu, neboť co fungovalo v díle pátém, je v šestém někde jinde. A zde se dotýkáme jedné z největších slabin hry - na to, kolik přibylo nových věcí a mechanik, jsou okna s nápovědou i Civilopedie až bolestivě stručná. Zmizelo (či bylo šikovně schováno) několik přehledů.
Herní mechanismy doznaly podstatných změn. Již od prvního dílu bylo základním článkem této hry město, které jste si s postupem času a budováním své civilizace vylepšovali. Jednotlivé díly série pak zde pak spíše přidávaly herní mechanismy - ke zlaťákům a vědě z prvního dílu se časem přidala kultura, náboženství a spokojenost. A nebyli by to Firaxis, aby to s novým dílem celé nepřekopali a trochu zamlžili. Odklon od realismu k arkádě je zde totiž asi nejviditelnější. Zmizela z pětky známá a tolik přehledná globální spokojenost a byla nahrazena touhou měst po vymoženostech (amenities), takže nyní musíte na každé město dávat pozor zvlášť.
Ještě podstatnější (a nejviditelnější) změnou je rozdělení města na okrsky a s tím spojená stavba budov. V minulých dílech jste si postavili to, co jste měli vyzkoumáno, jen málo budov (či divů) mělo nějaké zvláštní podmínky pro stavbu. To se s touto hrou mění. Nyní s tím, jak vašemu městu přibývají obyvatelé, se vám postupně odemykaná možnost postavit si více okrsků. Teprve po výstavbě těchto čtvrtí si můžete postavit vlastní budovy, přičemž platí, že tyto budovy na sebe řetězově navazují. Např. bez výstavby čtvrti kampus nepostavíte knihovnu a bez knihovny univerzitu.
Další výraznou změnou je systém vylepšování města. Pořád platí, že město obhospodařuje (resp. jeho obyvatelé) okolí 3 hexů kolem sebe. Tady se to ovšem s novým systémem čtvrtí komplikuje, protože každá čtvrt (je jich celkem 13) nyní jedno z těchto 36 polí zabere. Když si vezmete, že máte kolem sebe ještě i terén, který vás může poskytnout jako v případě hor bonusy k vědě či víře a musí obyvatele vašeho města uživit, a do toho všeho se vám budou ještě plést divy a suroviny, které umístění každé čtvrti zcela odstraní, tak se při přemýšlení, jak to poskládat, pořádně zapotíte. Situace je o to horší, že jakmile jednou čtvrt umístíte na mapu, už ji do konce hry nijak neodstraníte.
Jednotky, jednotky a zase ty jednotky. I ty doznaly změn. Jak jsem již dříve zmínila, zmizela funkce sentry, ovšem to je to nejmenší. Hlavní změnou je ovšem způsob obchodování a stavění cest. Aby se nám to nepletlo z dělníka (jenž stavěl cesty a budoval vylepšení v pátém dílu) je nyní stavitel (builder), který pouze buduje (nebo opravuje) vylepšení. Budování cest pak přešlo na obchodníky, kteří tak činí automaticky, jak cestují do cíle své karavany. Nepříjemnou novinkou, která vás bude trápit celou hru, je omezené množství použití stavitelů. Na jednu stranu vám nebudou zůstávat na mapě nevyužití dělníci, jak se to dělo v dílech předchozích, na druhou stranu to hodně zpomalí rozvoj vašich měst.
S tím je spjatý i typ vaší vlády. Ano, tato mechanika známá z prvních čtyř dílů a vynechaná ve původní verzi pátého dílu, je zpět. Typ vlády nejenže určuje, jak se na vás budou kabonit AI, ale můžete si zde navolit, jaké bonusy obdržíte. Zde můžete hodně získat i ztratit a u vyšších obtížností na tom může záviset vaše přežití.
Vládu můžete změnit pokaždé, když vyzkoumáte novou sociální politiku. Ty namísto několika postupně se odemykajících kategorií byly změněny v druhý lineární strom, stejně jako tomu bylo a je u vědy. Mizí tak možnost některé sociální politiky zcela vynechat a vybrat si tak jen ty, které se vám zrovna hodí. To je alespoň částečně vyrovnáno chvílemi, kdy vám výroba, stavba, osobnost či objev poskytne náskok v podobě snížení času výzkumu na polovinu nazvanými u vědy prozaicky „Heuréka!".
Umělá inteligence je ve srovnání s dobou vydání pětky chytřejší, ale v diplomacii i správě území a jednotek jsem našla několik nepříjemných chyb. Jednou zmíněnou za všechny je, co může AI - navzdory hráčově promluvě s vládcem (discuss), při kterém vám něco slibí, následně se tím bez sankcí neřídí. Bohužel navzdory tomu, že hra zavedla systém „casus beli" alias „důvody k válce" známý z jiných tahových strategií, z těchto důvodů válku AI prostě nevyhlásíte.
A tím se dostáváme k boji. Zde se toho příliš nezměnilo. Stále platí, že nemůžete mít na jednom poli dvě různé jednotky, ale novinkou je alespoň možnost sloučit dvě nebo tři stejné jednotky do jednotky silnější. Z hlediska ekonomiky výroby je ovšem výhodnější takto činit už při výrobě jednotky. Z hlediska válčení je to ovšem z nouze cnost. Takto sloučené jednotky jsou totiž pouze o něco málo silnější než jednotka původní a moc se vám tedy slučování nevyplatí.
Hudba ve hře je opět kvalitně nahrána, nicméně má jen málo originálních skladeb, které doplňuje většinou národními a lidovými písněmi v instrumentální podobě. U některých národů pak slyšíte povědomé sklaby. U Rusů tak zazní Kalinka, jindy si zase poslechnete Greensleeves nebo Scarborrow fair. Výtku bych tak měla snad akorát k tomu, že postavení zázraku je opět doprovázeno animací (které měly třetí a čtvrtý díl), tato animace je němá, byť vás i tak jistě potěší.
Sid Meier's Civilization VI je bezesporu zajímavou hrou, která si stále uchovává své kouzlo, nicméně ne všechny změny budou hráči přijmuty s nadšením. Změny v chování měst a dělníků mají za následek poměrně výrazné zpomalení hry, kdy i na standardní mapě se standardním počtem tahů vytuhnete nad hrou i 20 hodin a stejně budete chtít udělat ještě onen jeden tah. Zbytečný mikromanagement jednotek a délka výstavby čtvrtí jsou části hry, které spíš unavují než baví.
Potěší však třeba i drobnosti, jako je zabudovaný ukazatel času, takže nezjistíte v pět ráno, že o půl sedmé máte jít do práce. Hra je také do určité míry zjednodušena a oproti předchozímu dílu mají hráči omezen styl hry, kdy vás hra vede spíš k rozlehlejší civilizaci s více městy, než abyste s jediným městem vyhráli celou hru.
Co se vítězství a jejich typů týče, většina věcí zůstala při starém. Novinkou je náboženské vítězství, kdy konvertujete za hromů a blesků všechna města a ostatní apoštoly tak dlouho, až vyhrajete. Vědecké vítězství pak už bohužel není obligátní cestou k nejbližší hvězdě Alfě Centauri, ale skromnější cestou na Mars.
Firaxis jsou však tým, který už u předchozích her dokázal, že slyší zpětnou vazbu a problémy se hrou snad v brzké době opraví, přinejhorším s dalším datadiskem (?). České hráče též zamrzí vytrvalá ignorace k alespoň textovému překladu do češtiny ze strany vydavatele 2K (Take Two). Na této vadě na kráse ale už nyní pracuje Jetro se svými pomocníky, které sponzoruje jeden z herních obchodů. Datum vydání češtiny je zatím nejisté.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.