RECENZE Call of Duty: Black Ops 3
Nejrozsáhlejší díl, který ale sérii moc neposouvá.
Pokud spočítáme jen hlavní díly série Call of Duty, která je tu s námi od roku 2003, dojdeme k zjištění, že za dvanáct let Activision vydal dvanáct her! Co rok, to nová hra. To je neuvěřitelná bilance. Pro jistotu ještě jednou zopakuji, že počítáme jen ty hlavní díly série. Jsou tu totiž ještě další, méně známé tituly, které vyšly jen pro staré konzole PS2 a Xbox. Kdybychom počítali skutečně všechny hry, bylo by jich snad patnáct, ne-li více. Nejúspěšnější akční série herní historie je zkrátka mašina na prachy a tak bylo chrlení dalších a dalších dílů pochopitelným krokem, kterému akcionáři tleskali, ale hráči byli stále více a více nespokojeni. Nešlo ani tak o to, že by klesala úroveň kvality, ale vývojáři jakoby ztratili kontakt s realitou. Zkrátka to, co hráčům stačilo v roce 2003, už nemohlo překvapit o deset let později. Je proto s podivem, že i v roce 2015 dostáváme na obrazovky další hru ze série, která asi nikdy nedokáže překročit svůj vlastní stín.
Přestože kampaň není již dlouho základním stavebním kamenem, kvůli kterému si Call of Duty kupujeme, stále se najde dostatek hráčů, pro které je i singleplayer naprosto stěžejní. Píše se rok 2065 a vy se ocitnete v neradostné budoucnosti. Svět je v rozvalinách, všude vládne chaos a jen roztříštěné vojenské jednotky se snaží nastolit pořádek tam, kde už dávno není koho zachraňovat. Vaším partnerem je trochu impulzivní Jacob Hendricks, se kterým projdete takřka všechny mise hry. Těch je celkem jedenáct a na obtížnost Hardened můžete počítat zhruba s 35 až 45 minutami na každou misi. To dává standardních sedm nebo osm hodin herní zábavy. Hardened je třetí z celkových pěti obtížností a až na jeden úsek mi přišla poměrně snadná. Pokud máte trochu nahráno, startujte určitě alespoň o úroveň výš, jinak byste taky mohli proběhnout celým příběhem za méně než pět hodin.
V první misi se podíváte do Etiopie s cílem zachránit určený cíl, jenže závěr akce se naprosto zvrtne. Nebudu prozrazovat, co se stane, ale hlavní hrdina musí následně podstoupit složitou operaci, po níž se z něj stane modifikovaný super voják. To naštěstí celkem výrazně promění do té doby klasickou Call of Duty akci, kdy jsem se po první hodině hraní dostal do stavu, že jsem měl chuť zavolat do redakce, abych odmítnul napsání recenze. První hodina hraní byla naprosto příšerná „old school" akce a já si jako první poznámku napsal, že to bude strašný průšvih. Tupý koridorový skript s imbecilní umělou inteligencí a nemožností jakkoliv přemýšlet mě skutečně šokoval. Říkal jsem si, že jestli se tohle bude znovu prodávat, tak jsem už příliš starý, nebo se svět kolem mě definitivně zbláznil.
Chirurgická přeměna nebohého hlavního hrdiny však jakoby přeoperovala i herní styl následujících misí. Vaší součástí se totiž stane tzv. „DNI Tactical Mode", což je něco jako rozšířený elektronický systém, který lze dále vylepšovat. Právě různorodé možnosti tohoto systému výrazně zlepšily i můj dojem ze hry a nebýt nudného a natahovaného závěru, snad bych sáhl i po medaili. Namísto klasické akční střílečky se hra proměnila do mnohem taktičtější a chytřejší akce, která vyžadovala různorodější přístup a kombinaci několika mechanik. Nepřátele můžete na dálku napadnout hejnem nanobotů, rozdrtit je devastujícím úderem, ovládnout jejich elektronická zařízení apod. Je to skvělá zábava a jediná výraznější inovace hry, která posunula tuto sérii někam dál. Navíc za dohrání mise a splnění dílčích úkolů dostáváte body, které můžete dále použít na upgrady zbraní a právě zmíněného taktického rozhraní. Ve třech kategoriích máte celkem jednadvacet různorodých schopností, ačkoliv jen pár z nich jsem používal opakovaně.
V této fázi kampaně jsem se bavil skutečně parádně a to i přes staré bolesti Call of Duty, kterými jsou do očí bijící skript nebo nulová destrukce prostředí. Některé překážky sice prostřelíte, ale to je vše, co zastaralý engine dokáže nabídnout. Ačkoliv je grafika bez diskuzí profesionální, za srdce mě nechytla. Stejně tak mě nenadchla ani umělá inteligence, byť na tomto poli vývojářům přiznávám jeden velký plusový bod. Váš parťák Hendricks není jen statista na scéně, ale skutečně výkonný pomocník. Pokud se dostanete do úzkých a někde se schováte, často se stane, že vás vyseká z problémů ani nebudete vědět jak. Jednoduše postřílí všechny nepřátele sám. Samozřejmě, že to nefunguje všude, ale hodně často mi pomohl větší měrou, než jsem se odvážil doufat. Obecně je však obtížné o umělé inteligenci mluvit. Skript řídí vše více, než je zdrávo a mnohdy tak uvidíte situace, kdy stojí dva vojáci u rohu asi metr od sebe a nemohou se vzájemně trefit. Nebo stojíte pod schodištěm, vyčkáváte kvůli husté nepřátelské palbě a najednou vás běžící spojenecké AI doslova vytlačí do vyššího patra, protože vás jednoduše nevidí. Je škoda, že na tyto problémy Activision stále nechce slyšet. Hlavně nulová destrukce je v dnešní době opravdu neomluvitelná.
S trochou nadsázky bych přirovnal třetí díl Black Ops k takové kombinaci Crysis a Mirror's Edge. Tvůrci totiž neinovovali jen vaše bojové schopnosti, ale i ty pohybové. Na maximum je sice využijete jen ve vedlejším herním módu jménem Freerun, ale i v kampani najdete místa, kde budete šplhat na vysoké překážky nebo běhat po stěnách. Občas je to docela zábava, kterou narušuje ne vždy čitelné vypnutí akrobatického pohybu v určitých fázích hry. Nepříjemným překvapením je také varovná hláška „Return to combat zone", kterou uvidíte pokaždé, když se jen lehce zkusíte odklonit od naskritpované trasy. Na některých místech byla tato vývojářská berlička naprosto zbytečná a nesmyslná, dost často opravdu obtěžovala. Bohužel, největším zklamáním byl pro mě závěr hry. Splácané mysteriózní kecy byly jen zbytečným natahováním příběhu a já se přiznám, že jsem si na konci snížil obtížnost ne proto, že by hra byla těžká, ale abych ji co nejrychleji dohrál. Poslední dvě hodiny jsou koncentrovaná nuda a dokončil jsem je jen z povinnosti. Stejně tak jsem nepochopil některé z podvodních misí, kde probíhají přestřelky jako někde u Stalingradu. Tvůrcům asi fyzika a balistika neříká vůbec nic. Škoda. Pozitivní dojmy z kampaně mi zničil zfušovaný a nelogický závěr hry.
Nenadchlo mě také to, že mimo jedné letecké vložky, a povedené minihry s drony, hra nenabízí žádné tanky nebo řízení leteckých úderů. Takovéto minihry v minulosti pěkně ozvláštnily jinak stále stejné tempo hry - někam doběhnout, všechny postřílet, stisknout tlačítko a jít zase dál. Za zmínku tak už jen stojí možnost zahrát si kampaň ve čtyřech lidech a snad ještě základny, kde se pohybujete mezi jednotlivými misemi. Na základnách si právě nakupujete různá vylepšení, upravujete vzhled nebo testujete zbraně.
Ve čtyřech a více lidech si pochopitelně můžete zahrát i další herní režimy. Opět zde máme celkem zábavné Zombies, což je taková variace na mód Horde z Gears of War nebo Left4Dead. Začínáte na poměrně malé mapě a vaším úkolem je ubránit se stále silnějším vlnám nepřátel. Opravujte zábrany, odemykáte brány, které rozšiřují zóny, kam se můžete dostat, nakupujete nové zbraně nebo se dokonce proměníte v zabijácké monstrum v rámci krátké zábavné minihry. Tento mód si můžete zahrát i osamoceně, ale garantuji vám, že vás bude bavit tak možná pět minut. S dalšími hráči je to mnohem větší legrace podpořená dokonce i menším příběhovým pozadím.
Pak tu máme mód Nightmares, což je pro případného osamělého hráče zajímavější rozšíření, protože si můžete kampaň zopakovat po zombie apokalypse. Hrajete stejné mise, ve stejném prostředí, ale zamořeném desítkami zombies. Vzhledem k šablonovitosti misí a po zkaženém závěru bych určitě neměl náladu si hru zopakovat hned po základní kampani, ale s odstupem pár týdnů bych si možná řekl proč ne.
Pojďme ale na tu nejhodnotnější část nových Call of Duty a tím je dozajista multiplayer. Pokud bych vám měl doporučit koupi této hry, tak jedině kvůli multiplayeru. Nedávno jsem si zahrál několik kol v Halo 5, ale protože už není na hraní tolik času, jako v minulosti, nemám zkrátka proti natrénovaným profíkům šanci. Snad jen s vozidly s nimi držím obstojně krok, ale jinak jim sloužím až bolestně často jako příliš snadný terč. Osobně preferuji taktičtější akce, a přestože je i multiplayer Call of Duty pořád pekelně rychlá akce, tady jsem takové problémy neměl. Několikrát jsem celkem v pohodě obsadil první příčky hodnocení (i když to možná bude hlavně díky tomu, že hru v době testování nehrálo ještě tolik lidí). Navíc, podle sesbíraných trofejí na PS4 jsem si všimnul, jako málo lidí dohrálo kampaň na vyšší obtížnost. Kampaň na vyšší obtížnost je jednoznačně dobrá příprava na multiplayer, minimálně poslouží jako seznámení se s možnostmi, které na vás čekají. Na multiplayeru pozitivně hodnotím výborný design map a široké možnosti specializací devíti různých postav. Mimo vizuálních úprav a personalizací můžete pracovat s perky a upravovat si spoustu drobných detailů. Za celou dobu hraní jsem neměl pocit, že je někdo jakkoliv zvýhodněný. Ať už preferujete jako já taktičtější styl, nebo akčnější a přímočařejší postup, vždy máte možnost využít své výhody a minimalizovat slabiny.
Herní módy začínají u těch klasických typu Domination, Free for All, Capture the Flag a Team Deathmatch přes Seek and Destroy, Uplink nebo Kill Confirmed. Během hraní sbíráte XP body podobně jako v singleplayeru režimu, za které nakupujete nová rozšíření. Pokud chcete rychle postupovat nahoru a vydělávat maximum bodů, hrajte hlavně Capture the Flag, kde jsou zisky asi největší a získaný progres pak zužitkujete i v jiných hrách. Multiplayer skutečně stojí za to a považuji jej za nejlepší ze všech dosavadních dílů této série.
V závěrečném shrnutí se však nemohu vyhnout tomuto konstatování. Kdysi jsme říkali „old school" hrám typu Doom, ale zrovna chystaný Doom ukazuje, že to jde i jinak. Studio Treyarch také zkusilo přijít s nějakými inovacemi a ono se jim to i nějak podařilo. Bohužel, stále staví na starých základech a i když naprosto nepochybuji o tom, že se najdou miliony lidí, které bude Black Ops 3 bavit, pak to určitě nebude kvůli kampani. Tuto hru lze stoprocentně doporučit fanouškům multiplayerových bitev, kteří kampaň pro jednoho hráče využijí jen jako výukový trénink na bitvy s živými protivníky.