RECENZE Battleborn

Battleborn má před sebou těžké časy a nemá to nic společného s tím, že Gearbox v očích veřejnosti rapidně klesá. Ne, bohužel pro tenhle zajímavý a ambiciózní hybrid bombastického FPS a takticky vychytaných prvků MOBA se všude, kde se pokusí prosadit, vecpe taková malá hříčka jménem Overwatch. Battleborn ohlašuje betu? Na scéně je Overwatch. Battleborn má premiéru? Zkuste otevřenou betu Overwatch. Kapitalismus není laskavý, i když se tváří jako interaktivní nedělní ranní animák.

A Battleborn to má obzvlášť těžké. Pokus od Gearboxu je z této dvojice v určitém směru odvážnější a vynalézavější. Na obou je znát vzájemný vliv jeden druhého, ale Battleborn se dokázal vyvarovat mnoha nástrah moderních stříleček a upevnil svou pozici v táboře přívrženců žánru MOBA. Ba co víc, může se pyšnit významnou a propracovanou kampaní PvE, což je mezi dnešními střílečkami čím dál vzácnější.

Ale o tom později, neboť ty nejzajímavější aspekty Battleborn se odehrávají proti živým hráčům. A jelikož se hra více hráčů nachází na samé špici hlavní nabídky, dá se předpokládat, že právě ona je pravým účelem této hry.

Poté, co přetrpíte animovaný klip, u kterého vám přijde, že trvá snad tři a půl hodiny, a probojujete se jednoduchým prologem kampaně, získáte hrstku hrdinů - titulní Battleborn - a můžete si vyzkoušet trojici multiplayerových režimů: Capture, Incursion a Meltdown.

Nejpovědomější z tohoto tria vám ihned přijde Capture. Je to v podstatě Domination s několika zvláštnůstkami a z nabízených typů zápasů je i nejrychlejší. Bojujte o kontrolu nad třemi body, zabraňte druhému týmu v tom, aby udělal to samé, a vyhrajete. První náznaky příchutě MOBA přicházejí v podobě „stromů" s úlomky rozesetých po mapě, které můžete sestřelit a sebrat - představují totiž herní měnu.

Za dostatek úlomků si můžete aktivovat samopalnou věžičku, zdravotní stanici či „urychlovač" (který zrychluje členy vašeho týmu a zpomaluje ty ostatní), takže můžete zabírací bod opustit s vědomím, že je alespoň trochu chráněný. Občas se v rozích mapy objeví nepřátelé s umělou inteligencí a týmy závodí o to, kdo je zabije jako první a získá za ně zkušenost. A tak vypadá druhá ochutnávka žánru MOBA: získávání úrovní během zápasu.

Když budete sbírat zkušenosti, rychle postoupíte na vyšší úroveň a hra vás vyzve, abyste podrželi levou spoušť a vybrali si jeden ze dvou perků či bonusů. Například takový Oscar Mike, relativně zábavná parodie na vojáka z Halo, má na 4. úrovni na výběr mezi bodovým zaměřovačem a dalekohledem. Trik je v tom, postupovat na vyšší úrovně co možná nejrychleji. Jde totiž o to - a tady se ke slovu dostává taktika - zjistit, které postavy těží z vyšších úrovní víc než jiné a jak k postupování na vyšší úrovni přistoupit jako tým.

Než si najdete svého Battleborna, který vám bude vyhovovat nejvíc, čekají vás hodiny experimentů. Přestože spadají do tradičních archetypů, jaké známe z RPG (tank, léčitel, podpora atd.), všechno stojí a padá na tom, jestli si najdete tu správnou postavu - a to kvůli tomu, že se spoléháte nejen na své hráčské dovednosti, ale také na schopnosti postavy. Na druhou stranu fakt, že se hra tolik soustředí jak na schopnosti postavy, tak na její třídu, by mohl hodně odradit fanoušky FPS. Některé postavy totiž nejsou na přímočaré přestřelky stavěné, a pokud se pokusíte za Miko s hlavou ve tvaru hřibu hrát jako za cokoliv jiného než zbabělého léčitele, bude to pěkně na houby.

To nejkontroverznější vývojářské rozhodnutí v Battleborn pramení z tohoto závazku k postavě a třídě. Zkrátka a dobře: tahle hra není jako ostatní střílečky. Čas věnovaný střílení je obrovský, rozhodně větší než u jakékoliv jiné komerčně úspěšné střílečky, a pokud do Battleborn zavítáte z Call of Duty, rozhodně to pro vás bude peklo.

Samozřejmě jde o to, že se od vás nečeká, že se budete jen tak courat po bojišti a sbírat headshoty. Pokud chcete zářezy, budete se muset zapojovat do týmových soubojů, obratných manévrů a rozvážných vpádů do nepřátelského území. Smrt má vážné následky: když přijdete o pár bojovníků ze své pětičlenné čety, může se každý z nich ocitnout mimo hru až na více než 30 sekund, takže nepřítel se bude moct prohnat vaší oslabenou obranou jako náboje z rotačáku hustým porostem džungle.

Nejvíc je to znát v režimech Meltdown a Incursion, které oba upozaďují přímočaré souboje ve prospěch tradice MOBA, jež spočívá v „tlačení poskoků". Tohle slovní spojení ještě před nějakými 10 lety neznamenalo prakticky nic, ale nyní má v herním žargonu své jisté místo a představuje podporu skupiny počítačem kontrolovaných poskoků, kteří pochodují na nepřátelské území a snaží se tam škodit.

V Incursion máte za úkol zavézt dva oddělené hlídací tanky hluboko na nepřátelské území, zatímco Meltdown po vás chce, abyste své poskoky dovedli vstříc jejich vlastní smrti na druhém konci mapy. Oba mají potenciál stát se takticky zajímavým a uspokojivým bojištěm. Ale Batlleborn se od tradičních třílajnových map typických pro žánr MOBA odklání, a to znamená, že se většina akce zadrhne na zúženém místě. Přepady ze zálohy a svírání v kleštích jsou kvůli tomu možná obtížnější, než by musely být.

Kvůli působivé rozmanitosti stylů postav, zvláštních útoků a možností při levelování však zůstává jedna otázka: opravdu MOBA z pohledu první osoby funguje? O úsilí Gearboxu tady nemůže být pochyb - množství práce odvedené na Battleborn je patrné na každém pixelu -, ale kvůli nedostatku izometrického nadhledu či pohledu ze třetí osoby je akce občas docela zmatečná. Sejmout nepřítele dobře načasovaným týmovým zásahem může být úžasné, ale spousta zápasů se zvrhne v nepřehlednou skrumáž, kde je absence vertikálnosti typické FPS až příliš patrná.

Kampaň sice celkově vzato není tak těžkopádná a kontroverzní, ale ani její nejlepší momenty nedosáhnou takových výšin jako multiplayer. „Příběh" nabízí osm zdlouhavých misí, které se svým provedením a požadavky nacházejí někde na pomezí nájezdů z Destiny. Podporují až pět hráčů v jednom týmu a poskytují vítanou ukázku arzenálu schopností a možností, kterými může oplývat pečlivě vybraná skupina hrdinů. Bossové a mezibossové jsou navíc oproti Destiny propracovanější, jelikož na vyšších obtížnostech je porazíte jen díky týmové práci a znalosti jednotlivých tříd. A třebaže se přestřelky samy o sobě obrovi od Bungie rovnat nemůžou, jistý náboj a šmrc se Battleborn upřít nedá.

Ale pozor. Scénář přejímá to nejhorší ze sebestředného humoru Borderlands a zvrací ho na vás každou chvilku. Frky padají na úrodnou půdu se stejným úspěchem asi jako při vystoupení Partičky a hra zcela očividně upřímně věří, že vám zpříjemní zážitek, když vám během souboje s jediným bossem pustí ten samý kousek monologu hned 50krát.

Pokud to dokážete ustát (ve hře více hráčů to není tak otravné), pak budete mít v Battleborn co obdivovat. Tohle je očividně hra dělaná s láskou - Gearbox svým výtvorům věří a naplnil disk obsahem až po okraj. A když má multiplayer spád, je svěží a nový způsobem, kterým se nemůže pyšnit ani Overwatch. Teprve až čas ukáže, jak vyvážené online režimy jsou, ale rozhodně máme před sebou něco, co stojí za zkoušku.

Bude to ale stačit, až vám bude Blizzard před obličejem bez ustání mávat tím svým třpytivým klenotem? Je jediná možnost, jak to zjistit... Souboj!

Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.