RECENZE As Dusk Falls CZ

VERDIKT: Velmi netradiční záležitost balancující mezi hrou a interaktivním filmem. Sice nechybí napětí nebo spletitý rozhodovací strom, ale stylizace s minimem animaci mi nesedí. Bez medaile.

Pro hry se silným příběhem, které navíc stojí na hlubokých morálních rozhodnutích, by mohlo jednoduše platit, že grafika nebo styl ovládání nejsou tak zásadní. Na druhou stranu vizuální stránka dává jakékoli hře svůj osobitý styl, podle které si jí poté pamatujeme a srovnáváme s ostatními. Hezkým příkladem toho je třeba série The Walking Dead od Telltale Games s jednoduchou ale ikonickou grafikou ve stylu komiksu. Skoro mistrovské dílo Heavy Rain pak ukázalo, že v oblasti adventur nebo interaktivních filmů lze dosáhnout obojího, tedy hloubky příběhu i úchvatného vizuálu.

As Dusk Falls ale přesto nedokážu jednoduše zařadit. Jedná se více o interaktivní film než adventuru z jednoho prostého důvodu. Postavy ve hře vůbec nelze ovládat, člověk je jen pasivním divákem a co chvíli do dění vstupuje jen skrze rychlé akce (quick time eventy), kdy je nutné mačkat tlačítko například pro úspěšné zvládnutí bitky nebo vybírat z rozhodovacích voleb pod časovým limitem. Komiksová grafika nabízí přirovnání k Walking Dead, ale i tady srovnání dost skřípe. As Dusk Falls totiž nemá klasicky rozpohybované postavy a místo toho jen střídá statické snímky scény, kde jsou jen částečné animace.

Plynulý pohyb je vidět třeba u jízdy autem nebo přeletu helikoptéry, ale pokud se má jakkoli pohnout nějaká postava, hra jen vychrlí sled rozfázovaných snímků. Při vážném rozhovoru dvou postav to ještě vcelku jde, ale představte si například scénu, kde se sedm lidí do sebe v hádce pouští a dohaduje. Bouchají emoce a postavy by měly být v rychlém pohybu, které by normální filmová sekvence bez problémů zobrazila.

V tomto pojetí, kdy to má velmi blízko k zuřivému přepínání diapozitivů rychle za sebou, je to ale velká bída. Doufal jsem, že si na tento styl promítání příběhu po čase zvyknu, ale bohužel, bojoval jsem s tím až dokonce a pro mě je to jedna z nejslabších stránek celé hry.

Děj nabízí celkem šest kapitol. Ty pojednávají o rodinném dramatu jedné z hlavních postav, která prochází manželskou i pracovní krizí. Aby toho nebylo málo osud její rodině postaví do cesty setkání s dalšími postavami, které se zapletly do kriminální deliktu, jehož následky se posléze změní v boj o holé životy.

Každá z kapitol zabere zhruba hodinu, takže k dohrání celého příběhu stačí jeden až dva večery. Na druhou strunu, po skončení každé kapitoly je hráči zobrazena road mapa všech učiněných rozhodnutích a následně je možné se k určitým bodům vracet a odehrát je jinak, aby si člověk postupně prošel různé alternativy.

Rozhodovací strom je hodně rozvětvený a styl aplikování voleb připomíná slavný Kinoautmat nebo legendární seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka. Bonusem navíc je například prohledávání místností skrze další volby nebo občasné testování hráčovy pozornosti. Hra třeba mimoděk zobrazí nějaké číslo nebo údaj a později ve hře dojde k tomu, že si musíte vzpomenout a v časovém limitu tuto hodnotu namačkat skrze rozhraní do hry.

Pokud nechcete, vůbec nemusíte hrát sami. Lobby k jedné hře pojme až osm hráčů, kteří vám mohou pomáhat s rozhodováním při hlasování o jednotlivých volbách. Pro singleplayer i kooperaci si lze navíc stáhnout do mobilu speciální aplikaci, kterou se připojíte do hry a pak můžete ovládat dění ve hře skrze dotykový displej. Jak už jsem řekl, celé ovládání spočívá pouze v mačkání tlačítek a vybírání voleb, takže gamepad je na tuhle interaktivní záležitost možná až moc sofistikované zařízení.

I když jsem stylizaci As Dusk Falls kritizoval, ostatní části hry jsou silně nadprůměrné a příběh ve výsledku hodně působivý. A to říkám jako člověk, který moc nemusí retrospektivy v ději. Dalším velkým plusem je pak česká lokalizace formou titulků, které jsou pro řadu lidí klíčové k plnému pochopení děje nebo při nutnosti rychlého rozhodování mezi nabízenými možnostmi.

Pokud vám popisovaná stylizace As Dusk Falls nevadí, nemusíte můj verdikt brát v potaz a je velká šance, že vás tato hra nadchne. Já se přes podivně rozpohybovaný vizuál zkrátka nepřenesl. Navíc mě osobně vyhovuje, pokud hra vypráví svůj příběh spíše ve stylu Heavy Rain nebo třeba Detroit: Become Human - recenze. Prostě tam, kde se člověk dostane i k přímému ovládání postavy a není v tomto směru odkázán jen do role pasivního diváka, co si občas vybere z rozhodovacího menu.