RECENZE Army of Two: The Devil's Cartel
Dvojka nováčků v ohnivé výhni drogových válek.
Naši staří známí bouchači Salem s Riosem toho mají po dvou dílech asi už plné kecky a tak na scénu ve trojce přichází zbrusu nové duo nováčků, které ale není ani zpola tak charismatické, jako dřívější sehraná dvojka. Za ni si tedy nyní už nezahrajete, nicméně kvituji, že ani po třetí v tomto kooperativním divadélku nechybí. Byť už jen v úlohách dispečerů a mentorů, kteří nové dvojici pomáhají. Ta se totiž vypraví do Mexika na výpomoc s válkou proti drogovým kartelům, což znamená dvě důležité věci.
Jednak je tu opět jen jediná lokace (podobně jako ve dvojce Šanghaj), ale hlavně naprosto plytký a nudný příběh, který později stereotypní střílečku v lineárních a vesměs stále stejných kulisách rozpáleného Mexika nedokáže takřka ničím oživit. Dodnes považuji jedničku asi za nejlepší kooperativní střílečku vůbec, přičemž dvojka už se z mého pohledu tolik nepovedla, leč představila několik dobrých novinek, jako byly krycí štíty či různé spolupracující útoky, kdy zvláště ten s rukama za hlavou byl velmi zábavný.
Začínáme znovu
Třetí díl se chce ale od svých předchůdců více odstřihnout, protože mnoho starých dobrých funkcí zcela opouští. Což by nebylo ještě špatné, kdyby za ně přichystal odpovídající náhrady. To se ale bohužel nestalo. Takže velký trademark celé série, systém přelévání agresivity zvaný Aggro, byl nahrazen obyčejnou dočasnou nesmrtelností, která se nabíjí pečlivým zabíjením protivníků a povedenými výstřely. Naštěstí ale stále zůstává zaujmutí pozornosti nepřátel k jednomu parťákovi vytrvalou střelbou, zatímco jeho kolega má volnější cestu.
Oba staré díly vždy excelovaly velmi solidní inteligencí umělého partnera, pokud jste hráli sami. Tady už mě jeho chování tak dobré nepřijde, byť kolega je vesměs stále platným členem komanda. Kolikrát se ale v bitvě naprosto nechráněný zmatečně přesouvá z jednoho místa na druhé, samozřejmě s nekrytými zády a vůbec mi přijde jako takový neposeda. Katastrofální A.I. je ale hlavně u nepřátel, ponejvíce se rekrutujících ze tří až čtyř typů holohlavých Mexičanů, kteří na scénu přibíhají v malých intervalech.
Není problémem zpozorovat, kterak na to samé místo, do krytu s vystrčeným zadkem a obličejem někam do zdi, postupně přiběhnou dvojčata a trojčata, která po ráně do sedícího aparátu vytvoří malé úhledné kupičky. Ano, obvyklých střílečkových klišé je třetí Army of Two doslova přeplácaná. Čímž mám na mysli prostředí nevalné grafiky doslova zamořené výbušnými elementy, jako jsou zde skupiny barelů, sudů, lahví, bomb a nádrží, jako by Mexikáni na každém metru pomalu shromažďovali strategické zásoby paliv na příští zimu.
Maniakální destrukce
Jakkoli to zde tvůrci už dost přehnali, není to samoúčelné, protože jestli v něčem nemá trojka konkurenci, je to znamenitá zničitelnost prostředí. Ano, nelze zlikvidovat úplně vše, ale většinu objektů na scéně parádně rozstřílíte a rozbombardujete v grandiózních explozích, které hra navíc tuze ráda řetězí. Zásah malé propan-butanové bombičky nejdříve vysype skla poblíž stojícího auta, které začne pomalu hořet, načež v obřím výbuchu rozmetá karoserii na kousíčky po celém okolí, přivede k explozi v rohu stojící autogenové láhve a samozřejmě rozpráší celou smečku nepřátel v okolí.
Ani za překážkami nejste v bezpečí, protože bedny, zátarasy, ploty, květináče, auta, sudy a mnoho dalšího lze postupně postřelovat, načež se z těchto věcí loupe perníček, ať už jsou z betonu, dřeva, či kovu. Přitom zdejší pojetí krytu je také naprosto geniální a velmi intuitivní. Blízké okolí vám samo ikonkou napovídá, kde se nechá dobře krýt, přičemž na jedno ťuknutí do tlačítka se postavičky našich lebkounů sami hbitě přesunou k dalšímu úkrytu, když mezi tím třeba ladně přeskočí nižší překážku. Od minula zůstává také krycí palba přes hlavu, takže po stránce taktického boje na tom není trojka ale vůbec špatně!
Ve dvou se to lépe táhne
Samozřejmě, největšího požitku ze spolupráce se dočkáte v kooperaci s jedním živým parťákem. Tu zde zastupuje jednak kooperativní online multiplayer, ale také lokální režim rozdělené obrazovky - klasická kompetitivní hra tentokrát zcela chybí. Od domácího multiplayeru se dnes bohužel pomalu upouští, takže za tento stále praktický režim hru velmi rád pochválím. Já přitom kampaň na desítku misí nejdříve dokončil asi za 7 hodin (to je zhruba stejná doba jako u dvojky), abych si podruhé střihl právě zábavnější týmovku na rozdělené obrazovce.
A ano, koncept zaujmutí pozornosti a nepozorovaného obejití protivníků zde i do třetice funguje na jedničku, byť těch vyložených okamžiků pro čtyři ruce a dvě hlavy tady už moc není. Společné vykopávání dveří či vytahování je jasným prvkem, z minula dostatečně známým, vlastně podobně jako vzájemné léčení polomrtvého kolegy, jenž také tradičně svého doktora kryje z posledních sil pistolí. Jenže nic moc dalšího už tu nenajdete. Občas se vaše cesty na krátko rozdělí, ovšem v drtivé většině hodně úzké prostředí nějakou extra spolupráci stejně nedovoluje. Takže to končí zpravidla tím, že jeden jde vpravo, druhý vlevo a spolu kosí všechny protivníky, kteří se před nimi objeví.
Hra tak později už ničím nepřekvapí, střílecí náplň je neměnná a ani prostředí vás moc neobčerství, takže posléze zákonitě přichází stereotyp. Občas se sice kampaň snaží rozparádit drobnými odbočkami na palubě vrtulníku a jiných dopravních prostředků, což není tak marný nápad, ale hru oproti tomu nepříjemně otravují neustálé hodnotící tabulky, které spíše rušivě vyskakují co pár minut. Je za tím sice snaha o možnost přezbrojení přímo v boji, protože z tohoto hodnocení části mise máte přístup ke zbrojnici, ale statistické údaje, jak si v části mise vedete a kolik za to máte peněz, prostě jinak dynamickou a pěkně plynoucí akci velmi ruší.
Army of Two: The Devil's Cartel vyšla pouze na konzole PS3 a X360 předminulý pátek v angličtině za 1399,-.
Ostatně do editoru zbraní a postavy se stejně dostanete vždy po konci každé úrovně. A právě zde se za vystřílené peníze a za postup ve hře nakupují a odemykají nové zbraně, lebkové helmy a oblečení pro obě postavy. Přitom míra přizpůsobení zbraní je výborná, a pokud na to máte, tak si zpočátku obyčejnou automatickou pušku můžete vybavit tak, že by jí ani v mateřské továrně nepoznali. Ať už je to velký zásobník, nová pažba, podvěšená zbraň, zaměřovač či jiná hlaveň, vždy jasně vidíte, jaký má součástka vliv na výkon. Když všechno lze i barevně sladit, tak se s editorem dá opravdu krásně vyblbnout, stejně jako v celé hře, která ale kromě spektakulárních přestřelek už mnoho dobrého nenabídne.
VERDIKT: První Army of Two kdysi způsobila malou revoluci v kooperativním hraní a dvojka jí kosmeticky upravila. U této novinky to ale na lepší než bronzový stupínek mezi svými nebude. Na jednu stranu exceluje zničitelným prostředím, funkčním krytem a dynamickými přestřelkami. Jenže oproti dvojici předchůdců už rapidně ztrácí v umělé inteligenci, grafice, příběhu i polovičaté kooperaci. Přitom mnoho dobrých věcí z minula jen nahradila dalším balastem střílečkových obyčejů, které do moderní hry dávno nepatří. Takže na lehké odreagování je trojka solidním akčním kouskem, ale nic jiného tady raději nehledat.