Recenze Aliens: Colonial Marines
Herní pocta filmové sérii žel se zubem času.
Vývoj Aliens: Colonial Marines byl stejně dlouhý, jako čekání facehuggera na svou první oběť z lodi Nostromo. Už v roce 2001 byla na E3 prezentována hratelná demoverze pro Playstation 2, tehdy ještě pod křídly Electronic Arts. Před šesti lety získala práva na hry podle vetřeleckých filmů Sega a oznámila spolupráci s Gearboxem na vývoji stejnojmenného titulu. S původní verzí nemá dle vyjádření tvůrců ale nic společného, nicméně když si pročítám novinky z roku 2001, jako bych prožíval deja vu.
Herní pokračování filmů
Po dlouhých letech jsme se tedy konečně dočkali, dle slov vývojářů, skutečného pokračování filmu Aliens. Vytáhl jsem dévédéčka a před vlastním skokem do mariňáckých bot se podíval na filmovou trilogii. A musím uznat, že příběhově je na tom Colonial Marines dobře, minimálně s ohledem na jiné filmové hry. Za prvé se v něm fanoušci série budou rochnit jako divoká prasata na čerstvě střiženém trávníčku a za druhé by se dal s přivřením očí zasadit do doby po třetí filmové adaptaci. I když přeci jen musíte mít otevřenou mysl a přijmout možnost, že vše ve filmech vyřčené není jedinou neotřesitelnou pravdou.
Naprosto dokonalé jsou kulisy hry. Vesmírná loď Sulaco, kolonie Hadley´s Hope na LV 426, exteriéry a interiéry neuvěřitelně věrně zachycující prostředí, které se objevilo ve filmech. Lokací je pochopitelně více, ale kdykoliv měl scénárista možnost, vrátil se na ikonická místa. A to je jedině dobře. Navíc, když jsou skvěle převedena do virtuální podoby, na čemž se podílel Syd Mead, výtvarník pracující na původním filmu Vetřelci.
V kontrastu s tím je atmosféra postrádající hororové prvky. Pohybujete se sice po tmavých zákoutích, plaší vás rozhoupané zářivky a vypadávající proud, ale protože jste součástí jednotky mariňáků, váš charakter nekončí s hnědkou v trenclích. Naopak, zakřičí "ouuhaa" a odvážně se vrhá do objetí smrti. Těžko to ovšem považovat za zápor, spíš jsem měl trochu bojácnější očekávání.
Nejen proti mimozemšťanům
Pocit ohrožení neposiluje ani senzor pohybu. Problém je, že ve filmu jsme ho slyšeli párkrát, kdežto ve hře vám u pasu pípá před každými dveřmi nebo odbočkou ventilační šachty. Po prvních dvou úrovních jsem ho už ani nevytahoval, nemělo to cenu, stejně na vás vetřelci a nepřátelští žoldáci útočí na každém rohu a manipulace s ním zbytečně zdržuje.
Ano, v Colonial Marines nestojíte jen proti vesmírné verbeži, ale i lidem. A to kvituji s povděkem. Masakrování vetřelců by po pár úrovních přestalo bavit a tři strany konfliktu rozehrávají zajímavé situace, kdy se často přimotáte do přestřelky nájemných žoldáků a vetřelců. S radostí šetříte náboje a sledujete, jak lítají lidské hlavy vzduchem a kyselina cáká na všechny strany. Naštěstí jsme se nedočkali v dnešní době populárních závěrečných bossů v obřím vydání panelákové velikosti a universum Aliens nerozšířilo žádné "nekorektní" monstrum.
Není se čemu divit, když je celá hra zasazená do úzkých koridorů a maximálně několik desítek metrů širokých prostranství. Lze opět uvažovat o záporu? U jiných her možná, ale v Aliens podobné prostředí má smysl. Přesto se mohli chlapci v Gearboxu vzchopit a připravit nám pár veselých povyražení. Co třeba stále stejnou rubačku s nabíhajícími potvorami pročísnout nějakým tím pevně uloženým kulometem nebo jízdou v obrněném vozítku? Jediné rozptýlení celé hry od neustálých přestřelek je jen sporadické ovládání nakládacího robota a rozmísťování kulometných věží. Těch je ovšem pohříchu málo a zrovna tato hra, kde se na vás vrhají stovky potvor, po větším využití automatických střílen doslova křičí.
Nová stará hra
Když se recenzentův nůž prodere až na kostní dřeň, je jasné, že Aliens: Colonial Marines mají jeden velký problém. Měly vyjít nejméně před pěti lety! Hratelnost totiž není vůbec ničím novátorská a už po první úrovni přesně víte, co vás čeká a nemine. Všude se válí náboje, brnění a lékárničky, ženou se na vás nekončící zástupy protivníků a spoušť na zbrani si neodpočine déle než pokladní v supermarketu na páteční směně.
Jenže, ačkoliv zabíjíte stovky vetřelců, na scéně se jich v jeden moment objeví maximálně pět, téměř nic nevydrží a jejich IQ je na nule. Což by nebylo až tak překvapivé, kdyby se stejně nechovali i vojáci. Rozdíl mezi umělou inteligencí slintajících monster a žoldáků je, že vetřelec si vybere jednoho z party a na toho útočí, dokud nepadne. Lidé střílí po všem, co se hýbe, ale jakmile se jim ukážete, zamíří na vás. Schovávají se sice za překážky, ale vždy jim alespoň část těla vyčuhuje a není vůbec žádný problém je pozabíjet.
Naopak mariňáci stojící oddaně po vašem boku netrpí obvyklým kreténizmem a jsou v přestřelkách velmi platní. Nikdo je nedokáže zabít, pokud to nedostal skriptem za úkol, ale umí je na pár sekund srazit k zemi. A tehdy poznáte, jak moc vám další dva kulomety polomrtvých kámošů chybí.
Přesto jediné skutečné nebezpečí hrozí pouze v momentě, kdy vám vběhne do cesty voják s brokovnicí a stačí vystřelit. Zkrátka hratelnost, která byla běžná před pár lety. Na druhou stranu v dnešní době, kdy se v každé střílečce musíte nejdříve schovat za překážku, potom vykouknout a až pak střílet, jde o svěží vánek (z minulosti).
Zbraně jako dříve
Věrné předloze zůstaly zbraně. Ty se v podstatě dělí na útočné pušky v různých stupních automatizace, brokovnice, pistole poslední záchrany, granáty výbušné a zápalné, i na pohyb reagující miny. Vítaná je možnost vylepšování arzenálu. Za plnění povinných i nepovinných úkolů a výzev se vám zvyšuje hodnost. Díky tomu si přiděláte na hlaveň laserová mířidla zvyšující přesnost, větší zásobník, upravíte kadenci nebo snížíte zpětný ráz.
Je parádní, že lze využít jen jedno vylepšení z dané kategorie a musíte rozumně volit. Navíc ani po prvním dohrání jsem neměl odemčené všechny položky. Mimochodem na čtvrtou z pěti úrovní, s poctivým hledáním bonusových předmětů, se mi závěrečné titulky objevily po osmi hodinách. Á propos, běžné "Credits" jsou v podání Gearboxu sympaticky jiné.
Ještě o krok zpět, parádní jsou i legendární zbraně. Najít můžete třeba Hicksovu brokovnici, kterou sice nelze vylepšit, ale máte blažený pocit, že můžete kosit vetřelce relikvií, kterou držel v ruce váš hrdina z mládí. Ze stejného soudku jsou i mariňácké psí známky a audio logy, které dokreslují mozaiku příběhu.
Zastaralé vizuály
Naneštěstí časoprostorovou trhlinou nepropadla pouze hratelnost, ale zejména zpracování. Grafika je na PC daleko pod průměrem, hlavně textury excelují nízkým rozlišením. Doslova z pekla jsou animace. Nechápu, jak u hry, která byla vyvíjena přes šest let, na sebe nemohou pohyby navazovat. Výsledný zážitek působí trochu jako stop motion animace alá South Park.
Vrcholem je občasné zasekávání za krabice a propadávání podlahou nepřátel i vašich mariňáckých kámošů. To je následně řešeno jejich teleportací na místa, kde se rozbíhá další skriptovaná sekvence. Častá je i opačná situace, kdy vám kolegové doslova utečou z dohledu a vy je marně hledáte. Z testování víme, že mnohem větší problémy se objevují ve verzi pro Xbox 360, kde je zatím hraní skutečným očistcem nejen z důvodů v našem regionu vypadávajícího zvuku. Aspoň, že z technických obtíží nevznikají zákysy.
Na ty jsem narazil jen v momentě, kdy jsem měl aktivovat počítač v místnosti s tisícovkou blikajících světýlek. Aktivní předměty jsou sice modře orámovány, ale právě když před sebou vidíte desítky svítících monitorů, tak to vůbec nepomáhá.
Aliens: Colonial Marines pro PC, PS3 a X360 v angličtině vychází 12. února, verze pro Wii U v březnu.
koupit na Xzone.
VERDIKT: Jestliže si chcete Aliens: Colonial Marines užít, pusťte si nejdříve filmovou trilogii a kochejte se nekonečným návalem chytrých odkazů na slavnou sérii bez zbytečných klišé. Hratelnost i zpracování se zasekly v čase. Nehledejte originalitu, variabilitu, ani dlouhou herní dobu, přesto standardní přestřelky dokáží zabavit, hlavně díky ikonickým kulisám. Je otázka, jak s kartami zamíchá multiplayer, který v době recenzování nebyl k dispozici a jestli pomohou opravné patche. Kampaň je totiž poměrně krátká a její obtížnost nízká.