RECENZE Abzu
Audiovizuální nádhera od tvůrců Journey.
Umělecké hry samozřejmě nejsou pro každého. Troufám si ale tvrdit, že snadno zasáhnou velkou skupinu lidí (nejen hráčů), protože jsou prostě nádherné na pohled i na poslech a člověk tak nějak cítí, že se v nich skrývá něco víc, něco hlubšího, poselství nebo alespoň důležité téma. Samozřejmě to platí jen o těch nejlepších z nich. A na vrcholu onoho pomyslného žebříčku bez diskuze stojí Journey (recenze), dechberoucí pouť k tajemnému pohoří uprostřed pouště, plná alegorií na téma zrození, dospívání, umírání a života jako takového.
Když se tedy hlavní grafik této nepřekonané klasiky opět spojil s jejím hudebním skladatelem (Journey byla první hra vůbec, která kdy byla nominovaná na cenu Grammy), bylo jasné, že na nás čeká další mimořádná jízda. A tentokrát si ji mohou užít nejen konzolisté, ale i PC hráči. Je mnoho napodobenin Journey, ale rukopis původních autorů je prostě nedostižný.
Objevíte se na hladině oceánu jako plavec s dýchacím přístrojem a neoprenem na sobě, připraven k objevování modré hlubiny pod vámi. Začínáte v prosluněných korálových mělčinách plných barevných rybek a dalších živočichů. Můžete je pozorovat, od těch větších se dokonce můžete nechat táhnout nebo vozit. Postupně ale začnete na dně nacházet také další věci - drobné i větší stroje nebo ruiny zatopených soch či celých měst.
Než se nadějete, začnou vám věci v té modré hloubce před očima vyprávět příběh. A jak budete sestupovat do stále větší hloubky, ten příběh bude nabírat na síle a vážnosti. Od veselých a hravých momentů přes divoké eskapády v prudkém mořském proudu až po strašidelně ponuré momenty na samotném dně nejhlubšího oceánského příkopu, čeká vás nezapomenutelná cesta.
Je těžké vyjádřit slovy, jak velkou roli v tom pečlivě dávkovaném a promyšleném zážitku hraje grafika a hudba. Hratelnost je poměrně elementární, vaším cílem je prostě plavat z místa na místo, všechno si tam prohlédnout a občas posbírat nějaké ty předměty nebo najít a aktivovat tlačítko pro postup dál. Jenže tohle je zážitková hra a samotné objevování nových míst, nových bytostí a nových kousků příběhu je dokonale motivující a vtahující zábava.
Prostředí je doslova narváno stovkami hemžících se ryb a spoustou jedinečných světelných efektů. Přestože je grafika kresleně stylizovaná, v pohybu se dostaví jeden z nejlepších pocitů "jsem opravdu pod vodou" v historii videoher. A když k tomu připojíte opojně majestátnou hudbu Austina Wintoryho, dostanete hru, vdechující pojmu "zážitek" nový rozměr. Oproti výtvarně umírněné Journey z minulé generace konzolí je tohle ještě mnohem živější a vizuálně nabitější jízda.
Bohužel ale nejde popřít fakt, že Abzu je až příliš podobná svému předchůdci. Je jedna věc mít svůj styl a vytvořit "duchovního nástupce" oblíbeného díla, ale je trochu něco jiného zopakovat víceméně totožnou šablonu včetně stejného používání klíčových mechanik a prvků (za všechny zmíním alespoň odhalování historie zatopených ruin pomocí fresek na stěnách, ostatní nechci rozebírat, protože by šlo víceméně o spoilery).
Spousta věcí, které byly na Journey jedinečné a překvapující, se zde prostě opakuje a navzdory vylepšenému vizuálu už logicky nemohou mít takový dopad, jako poprvé. V tomhle ohledu mi to nedá nevzpomenout aktuální Inside, kde tvůrci také použili styl velice podobný jejich předchozí hře, ale dostatečně okořenili hratelnost novými nápady, vystavěli mnohem hlubší a propracovanější svět a hlavně sebrali všem dech skrz šokující finále.
Naštěstí je ale podvodní říše dostatečná změna oproti poušti, celkové tempo hry je citelně odlišné (mnohem rychlejší a bombastičtější, většinu času) a hlavně: ústřední příběh je přeci jen o něčem jiném, přestože se dotýká podobných témat. Pokud Journey byla o zrození, životě a smrti, pak Abzu vás donutí přemýšlet o hodnotě všeho života a rovnováhy v přírodě. A jestliže vás nedokáže šokovat finále, pravděpodobně vás alespoň zaskočí solidní zvrat uprostřed.
Udělejte si laskavost a vstupte do hry bez studování videí nebo screenshotů, abyste zamezili zkaženému překvapení. Celou hru je ostatně možné projít za jeden pohodový večer - zhruba dvě hodiny, což je průměrná délka filmů. Podobně jako ke skvělým filmům se ale budete mít chuť jednou za čas k téhle nádherné podvodní jízdě vracet a zažívat ji znovu.
Pokud jste PC hráč a Journey jste nikdy nehráli (ani závistivě neshlédli na Youtube), pak byste si k mému hodnocení měli nějaké ty body přidat. Pro vás by to totiž mělo jít o povinnost, jelikož něco podobného vám prostě žádná jiná hra nenabídne. Připomene vám, že hry mohou být mnohem víc, než co se od nich čeká a že každý z nás máme v sobě skryté stránky, na které nedopadá světlo zas tak často.
Sám jsem Abzu rozehrál jednoho hodně unaveného večera, s představou, že si dám jednu - dvě kapitoly na ochutnávku a půjdu spát. Během chvilky jsem ale seděl přikovaný k obrazovce s hlasitostí sluchátek nadoraz, dokonale probuzený a strhnutý tou audiovizuálněmyšlenkovou nádherou. Najděte si klidný večer a udělejte si laskavost tímhle výjimečným kouskem.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.
