RAGE

Na Zemi dopadne v roce 2029 meteorit velikosti Manhattanu a zdá se, že lidstvo postihne stejný osud jako dinosaury. Jenže ti si nerozuměli s ledničkami a nedokázali své výjimečné jedince zahrabat pod zem, aby je nechali probudit po dlouhých letech umělého spánku. Přesně takhle začínají první kroky bezejmenného hlavního hrdiny. Nicméně je jediný, který měl ze své skupiny štěstí, z ostatních jsou výstavní mumie. Když vyleze na denní světlo, nečeká ho nic příjemnějšího, než pohled na zdevastovanou Zemi. Po pár krocích ho přepadnou první mutanti, ale naštěstí je blízko přátelsky nakloněná duše, která ho zachrání. To je mimochodem ve světle následujících událostí štěstí asi tak velké, jako kdybyste vyhráli ve Sportce. Nebo vás zabil meteorit.

A přichází jedno první větší zklamání Rage. Příběh. Kupodivu Rage má poměrně slušný začátek, ale cirka ve třetině zjistíte, že id Software se prostě nezmění. A na konci zůstanete s otevřenou hubou zírat na monitor a jak říká moje žena: "Myslet si něco o prdeli". Příběh je hrozně předvídatelný, postavy ploché jak pravítka prvňáčka ze začátku září a to vyúsťuje v jediné: po polovině hry dáte Carmackovi za pravdu - hltat váš příběh, mistře, je podobné, jako dělat si výpisky ze zápletky při sledování posledního dílu "Neposlušných školaček". A to je ohromná škoda, protože potenciál by tu byl. Zejména díky skvělé technologii jsou postavy úžasně vymodelované, mají uvěřitelné emocionální výlevy, ale za tím vším je prázdno. Jednou vás požádají o pomoc a konec. Schválně, kolik z vás půjde vyvraždit půlku baráku, když ho o to na Václaváku někdo požádá s odkazem na obecné blaho?

Je hezké, že vás lidé na ulicích městeček potkávají a děkují vám tu za vyčištění cesty od pouštních banditů, jindy za záchranu vodního zdroje nebo vás poplácají po zádech za skvělý výkon v závodech. Horší je to se zadavači úkolů. Pro tuto činnost je ve světe Rage jediná šablona rozhovoru: "bla bla bla, je potřeba udělat toto, bla bla bla, a to je ten okamžik, kdy nastoupíš ty, bla bla bla, vrať se". Žádná dějová linka se netáhne příběhem déle, jednotlivé úkoly jsou často naprosto nesmyslné a existují jen proto, aby zavdaly záminku k vyjetí buginou z města a pozabíjení pár nepřátel. Na tříáčkovou hru je to dnes fakt málo.

1 of 15

Caption

Attribution

Naštěstí id Software umí skvěle jiné věci. A tou hlavní je střílení. Přiznám se, že jsem se jen kvůli objektivnosti recenze snažil protrpět všechny rozhovory s postavami při zadávání úkolů. Ale kdybych nemusel, prostě si odjedu zastřílet do nejbližšího hnízda mutantů, protože to je, oč tu běží. Tam, kde exceloval Dead Island při soubojích na blízko, Rage ční nad ostatními v přestřelkách. A teď doufám, že to není jen tím, že mi styl id Software prostě sedne. Doslova miluji tu starou syrovou hratelnost Dooma 1, mé nejoblíbenější to hry! V Rage nemusíte nic řešit, není potřeba se příliš krýt, jen v závěru je občas nutné zaběhnout za roh. Jenže to je způsobeno tím, že v Rage nejsou procenta zdraví, ale v posledních letech obvyklé rudnutí obrazovky. Jak ho jindy nemusím, tady mi přišlo skvělé.

Po dlouhé době nová značka

id Software prostě pokračování milují. Kdy naposledy vydali nějakou novou značku? Jestli dobře počítám, tak už je to patnáct let, co vyšel Quake. Konečně se tedy hoši pochlapili a v momentě, kdy se Quake stává puberťákem, narodil se nám nový hrdina - Rage (mimochodem, ze západních AAA her letos na podzim jediná nová značka). Postapokalyptická střílečka se snaží vymanit ze zajetí nutnosti vytvářet stále stejné FPS, které na sebe rodiče žánru před dávnou dobou ušili. Rage proto nejvíce vystupuje z řady všech her vydaných id Software od dob, kdy přesedlali z Commander Keen na Wolfensteina. A přesto je tak stejná.

Díky tomu jsem určité pasáže neprocházel dvacetkrát, jako v předchozích id hrách, protože v okolí zrovna nebyla nějaká lékárnička. A přesto jsem se náramně bavil. Jestli se tvůrci v něčem poučili a bylo to ku prospěchu, je to právě automatická regenerace zdraví. Zde navíc vysvětlená přítomností nanobotů ve vašem organismu. K dobrému pocitu určitě přispívá, že zdraví je nízké, čili stačí pár zásahů a přes krev nic nevidíte. Zároveň jeho obnovení netrvá příliš dlouho. Díky tomu nezíráte dlouhé sekundy do zdi, než se vám zdravíčko obnoví. A když už vás prohlásí za mrtvého, máte šanci se vrátit mezi živé díky defibrilátoru, který vás nejen oživí, ale ještě zneškodní okolo stojící. Tedy pokud ho už máte od posledně nabitý. Zkrátka nelze příliš spoléhat na to, že jednoduše zakleknete za zídku a jste v bezpečí. Přinejhorším pak bodne i klasický rychlý save/load.

Nepřátelé, zejména mutanti, útočí dosti agresivně a za rohem si vás lehce najdou. V pozdějších fázích sice dojde i na taktičtější přestřelky s lidskými protivníky na delší vzdálenosti, ale i tak je většinou ve skupině nepřátel jeden až dva agresoři, kteří útočí třeba zapáleným kyjem. Mě ale mnohem více bavila místa, kde jsem musel odrážet útoky mutantů. Jejich pohyb je velmi nepředvídatelný, nejenže vylézají ze všech stran, ale při útoku dokonale využívají prostředí. Skáčou po zdech, lezou po stropě, přeskakují překážky, škrábou se za vámi po stěnách, úkrokují - prostě paráda!

Jediné, co mě trochu zarazilo, byl jejich omezený počet. Co si tak pamatuji, tak na mě v jeden moment útočilo maximálně pět až šest postav. Že by omezení id Tech 5 enginu? Náramně jsem si užíval souboje s většími protivníky, opět spíše těmi mutantskými, protože silnější lidští soupeři jsou jen pomalé, brněním oplácané postavy s kulometem, raketometem nebo pulsometem. To mutanti jsou i rozměrově objemnější, rychlejší a raketově "mazlivější". Jen "závěrečný boss" hry a celkově poslední úrovně mě trochu zklamaly. Obecně jsou levely podivně navrhlé a sledují jeden jediný design (podobně jako úkoly). Vlezete do úrovně a běžíte koridorem. To by nebylo tak hrozné, co jiného bychom od tohoto studia chtěli, že?

Komentované video

Již ve čtvrtek jste se mohli mrknout na námi okomentovanou úvodní půlhodinu hraní.

Menší problém je, že koridor je naprosto přímočarý, snad jednou jsem měl na výběr, zda se vydám do druhého patra schodištěm vlevo nebo vpravo. Žádná jiná volba neexistuje. Mnohem více mě však vytáčelo, že každá úroveň je vlastně kolečko. Začnete v bodě A, doběhnete do bodu B a tam se otevře zkratka zpět do bodu A. Jestli mě paměť neklame, tak úplně všechny úrovně jsou navrženy tímto způsobem. Později už jsem se smál, když jsem viděl uměle vytvořenou bariéru na začátku úrovně, kterou jsem se na jejím konci dostal zpět ke svému autu. Navíc pro splnění všech úkolů se do již jednou navštívených lokací znovu vracíte, takže si tu hrůzu musíte projít dvakrát.

V posledních pár odstavcích jsem nakousl zbraně, tak hrrr na ně. První hodinku jsem byl zaseknutý se základní pistolkou, ale jakmile jsem nasbíral trochu peněz a získal silnější kousky, už jsem si na ní nevzpomněl. Jednoznačně největší láskou pro mě byla brokovnice, jednohlavňová. Na tři rány zabijete i nejsilnější ze základních monster, většinou stačí méně. Další často používaný arzenál byla odstřelovačka, Authority gun (vylepšená varianta základního samopalu), raketomet a Wingstick. Posledně jmenovaný je smrtonosný bumerang, který většinu nepřátel v přímém dohledu dokáže na jednu ránu dekapitovat a občas se ještě vrátí zpět do ruky.

1 of 14

Caption

Attribution

Zbraní je celkově ještě mnohem více, ale důležité je, že jejich používání vám přináší radost. Do většiny z nich lze nacpat i různorodé náboje. Třeba z kuše můžete střílet mysl ovládající šipky, kdy pár sekund po zásahu ovládáte tělo protivníka, načež nešťastník exploduje a zraní nebo zabije okolo stojící. Brokovnice může fungovat i jako pulsní puška nebo granátomet, případně do kuše můžete vložit ještě elektrické šípy, které si nádherně rozumí s vodou. Nejlépe když v ní stojí mutanti.

Herní doba

Po dokončení mi Rage oznámil, že jsem s ním proseděl dvanáct hodin a třináct minut čistého času. Naproti tomu Steam hlásí hodin osmnáct. Tedy bez multiplayeru a dle mého nejlepšího vědomí a svědomí s téměř všemi splněnými veldejšími úkoly. Snad kromě doručování balíčků a BashTV. Autoři před vydáním hlásili více, ale i tak jde o nadprůměrnou hodnotu. Navíc, když jsem se celou dobu hraní dobře bavil a ještě tady jsou separátní kooperativní mise.

Se zbraněmi souvisí i další vybavení. Je zajímavé, že asi až po hodince hraní si teprve vyberete specializaci postavy. Můžete své brnění z archy vyměnit za oblečení místního občana, čímž získáte slevy v obchodech, ale já z dvou dalších variant zvolil jakéhosi inženýra, jehož hlavní výhodou je vylepšená výroba. Ta funguje v podstatě stejně jako v Dead Islandu. Najdete pár předmětů, k tomu získáte návod na jejich složení a můžete dávat dohromady zajímavé hračičky. Třeba autíčko na dálkové ovládání s bombou uvnitř, obvazy, které vás na prahu smrti okamžitě vyléčí, zmíněný Wingstick nebo kulometné věže, či jejich chodící variantu - pavouka s rotačákem uprostřed. Oproti Dead Islandu ale není potřeba hledat široké množství součástek a předměty můžete vyrábět stále, i v terénu. Skvělé!

K tomu všemu si připočtěte, že zajímavé zboží nakoupíte v obchodech za penízky získané prodejem nalezeného harampádí nebo vydělané plněním úkolů. S tím souvisí, že u zabitých nepřátel najdete jen velmi málo nábojů. Zpočátku jsem to považoval za výhodu, protože se musíte snažit najít hodně věcí, které pak prodáte a před výpravou z města nakoupíte v obchodě vybavení do další mise. Problém je, že téměř z každé mise si přinesete spoustu peněz, náboje do jakékoliv zbraně jsou extrémně levné a můžete jich nosit obrovské množství. To ve výsledku znamená, že nikdy nepoznáte nedostatek střeliva a tím pádem nikdy nemáte strach z toho, že vám dojde.

Kromě obchodů jsou ve městech různá další rozptylovadla. Můžete hrát karty, sázet peníze na virtuální souboj šerifa proti mutantům, zasednout v hospodě k maníkovi, který píchá nožem mezi prsty a v jeho hře ho porazit. Většinou je to jen ztráta času, ale po dlouhém dni plném krvavé řeže si i ten největší tvrďák potřebuje odpočinout. Je velmi důležité se bavit s každým obyvatelem města, jinak vám uniknou podstatné úkoly. Například jedna nenápadná násoska v baru mi podstatně vylepšila defibrilátor o možnost použít ho dvakrát v řadě. A věřte mi, později se to opravdu hodí, protože nabití elektrošoku do srdce trvá hodně dlouho. Díky defibrilátoru jsem poprvé ve hře zemřel až po dvanácti hodinách - rekord!

Srovnání s Dead Island

Rage trochu dojíždí na obrovská očekávání hráčů, které jsem měl i já. Ačkoliv šlo o jednoho z favoritů podzimní sezóny, není to zase taková extáze, jak jsme všichni doufali. Dovolím si tvrdit, že o něco delší (a na výrobu jistě levnější) Dead Island, který sice není o střílení, ale jinak má s Rage spoustu společného, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, je lepší hrou. A to pro tvůrce s dlouhými zkušenostmi, s novým enginem a zaštítěné Bethesdou není úplně dobrá vizitka.

Poslední důležitou destinací jsou garáž a závodní okruhy. Na trati si vyděláváte na vylepšení vašich dopravních prostředků o silnější opláštění, zbraně, pneumatiky, motor nebo turbo. Závody se dělí na ty na čas, na vítězství ve třech kolech nebo při projíždění světelných bodů objevujících se na rozlehlé mapě. Samozřejmě se nespoléháte jen na rychlost buginy nebo jezdecký um, ale je povolen i doping v podobě naváděných raket, kulometu, turbozrychlení nebo energetického štítu. Nejvíce mi závodní pasáže připomínaly Flatout s kulomety a raketami. Stejně jako minihry ve městě jsou i závody příjemným rozptýlením střílečkové hratelnosti.

Tuning aut není omezen pouze na závodní tratě, ale využijete ho i při jízdě v pustině mezi jednotlivými městy a úkoly. Nicméně přesuny v buginách po prvotním nadšení přestávají poměrně rychle bavit. Jde jen o způsob přepravy, kterým se autoři snažili rozšířit záběr hry. Jenže kromě dopravy mezi dvěma body, případě přivydělání si peněz zničením aut banditů nebo sebráním úlomků meteoritu, nemají žádný smysl. Proč nemohly být některé mise pouze v autech, napadá mě přepadnutí konvoje banditů nebo zničení extrémně opancéřovaného vozu. V otevřeném světě se vlastně neodehrává žádná přestřelka a v pustině kromě pár aut nikoho nepotkáte. Škoda. Jízda mimo závody je zajímavá pouze díky okolnímu prostředí, alespoň v první polovině hry, před přesunem do graficky nudné druhé oblasti. Pustina vypadá fantasticky, je vymodelovaná naprosto úžasně a síla id Tech 5 je dokonale vidět.

Engine hry je, jak už víte z mého komentovaného hraní a novinek, dost problematický. Na jedné straně vypadá grafika a animace naprosto fantasticky, na druhé straně jej na PC tíží obrovské problémy. Už dlouho jsem se u žádné hry takhle nanavztekal. Doskakování textur nakonec není takový problém a po pár minutách jsem si na to zvykl. Přeci jen, o sto osmdesát stupňů se neotáčíte každé dvě tři sekundy a většinu času máte co dělat s nepřáteli a nestíháte sledovat nějaké doskakování (u konzolových verzí je přitom od začátku vše v pořádku).

Naprosto mě ale dostalo neustálé padání hry při příchodu do měst nebo třeba nahrávání úrovní. V praxi to znamenalo, že každých třicet minut až hodinu, jsem místo další úrovně zíral na plochu Windows. Naštěstí se ještě před pádem hra vždy uložila. Trochu mě zlobil i prostorový zvuk, který jakoby neuměl využít všechny bedny. Patch je pro PC verzi opravdu nutností. Za všechno hovoří například to, že během recenzování, tedy mezi úterým a sobotou, jen AMD vydalo už dvě verze ovladačů, které by měly alespoň některé problémy eliminovat! Ty z pátku jsem otestoval jen zběžně: textury při otáčení doskakují úplně stejně, ale zasekávání, které se projevuje při nahrávání jednotlivých lokací, jsem neměl čas vyzkoušet. Ovladače by ho ale podle popisku řešit měly.

Na druhou stranu se musím autorů zastat za to, že si dovolili minimalizovat množství nastavení, které jsme na PC schopni aplikovat. Kdyby celý ten koncept fungoval od začátku bez problémů, byl bych naprosto nadšený tím, že nemusím dlouhé minuty, které u určitých titulů přecházejí do hodin (například Crysis 1), vymýšlet, co ještě ubrat, aby hra běžela lépe a nevypadala tak hrozně. Jediné, co mi chybí, je kompromis mezi vizuální stránkou a počtem snímků za vteřinu. Ačkoliv Rage běží na PC stabilně v 60 fps a při přestřelkách je to skvělá věc, chtěl bych mít možnost přepnout na třicet snímků, ale dostat za to lepší grafiku, což aktuálně bez hrabání v souborech jednoduše nejde.